V 70. letech 20. století se Sovětský svaz pustil do projektu, který svým rozsahem a ambicemi neměl obdoby – chtěl změnit směr toku některých svých největších řek. Voda ze sibiřských toků měla místo přirozeného směru k Severnímu ledovému oceánu proudit na jih, do vyprahlých oblastí Střední Asie a jižního Ruska. Aby Sověti tuto monumentální myšlenku uskutečnili, neváhali použít ani jaderné zbraně.
Jedním z mála fyzických pozůstatků této éry je tzv. Jaderné jezero, klidná vodní plocha ukrytá na západ od pohoří Ural. Přístup k němu vede po řekách Kolva a Višerka od města Nyrob, kde carský režim věznil politické odpůrce. Poslední část cesty je po úzké pěšině skrz bažinu, kolem rezavějících cedulí varujících před radiací. Na břehu leží zemní valy – památka na exploze, které daly jezeru vznik.
Toto místo vzniklo 23. února 1971, kdy Sověti odpálili tři jaderná zařízení hluboko pod zemí – každé o síle 15 kilotun, což odpovídá bombě svržené na Hirošimu. Experiment s krycím názvem „Tajga“ byl součástí programu mírového využívání jaderných výbuchů (tzv. PNE). Jeho cílem bylo vyhloubit umělý kanál mezi povodími řek Pečora a Kama, čímž by bylo možné část vody odvádět směrem k Volze – a dál na jih.
Šlo však o víc než jen jeden kanál. Sověti plánovali obrátit směr toků hned několika sibiřských řek včetně Obu a Irtyše. Podle plánů mělo být na vyhloubení 1500 km dlouhého kanálu použito stovky jaderných explozí. Do roku 2000 měl projekt dodat až 10 % sibiřské vody do Kazachstánu, Uzbekistánu a Turkmenistánu. Už v roce 1985 měla voda dorazit do Střední Asie.
Sovětská moc si od tohoto grandiózního zásahu do přírody slibovala nejen rozvoj zemědělství, ale i zachování vysychajícího Aralského moře. Politicky byl projekt vnímán jako imperiální mise: civilizovat okrajové republiky, posílit vliv Moskvy a zároveň předvést technologickou sílu socialismu v konkurenci se Západem. A konečně – voda směřující do Severního ledového oceánu byla podle představ Kremlu „nevyužitým“ zdrojem.
Jako jeden z hlavních argumentů se uváděla inspirace v dějinách – římské akvadukty či velké přehrady v USA. Sovětští vědci tvrdili, že chtějí odvést jen malou část vody, a věřili, že tím mohou pomoci nejen Aralskému, ale i Kaspickému a Azovskému moři. Celkem se do projektu zapojilo téměř 200 vědeckých institucí a desítky tisíc lidí.
Od samého začátku se však ozývaly varovné hlasy. Zpočátku šlo o nesmělé námitky jednotlivců, ale v 80. letech se odpor stal nebývale širokým. V časopisech vycházely eseje, vědci psali dopisy úřadům, spisovatelé vkládali protest do svých knih i básní. Hydrolog a spisovatel Sergej Zalygin vydal v roce 1986 knihu Obrat, kde popsal projekt jako megalomanskou zkázu bez vědeckého základu.
Obavy nebyly jen environmentální – šlo i o astronomické náklady, zničení kulturních památek, přesídlování obyvatel a nevratné změny klimatu. Historik Paul Josephson, který zkoumal dokumentaci přímo v Moskvě, vzpomíná na oficiální posudek dopadu na životní prostředí jako na absurdní. „Závěry jako ‚předpokládáme lokální a zvládnutelné dopady‘ byly až neuvěřitelné,“ řekl.
Vědci varovali, že by mohlo dojít k výrazné změně klimatu, přenosu flóry a fauny z jednoho ekosystému do druhého, a že se led na sibiřských řekách začne tvořit dříve. Někteří dokonce předvídali přerušení teplotní rovnováhy v Arktidě. Nespokojenost odborníků a veřejnosti vyvrcholila po havárii v Černobylu v roce 1986. Čtyři měsíce po katastrofě premiér Michail Gorbačov projekt definitivně zrušil.
Přesto se myšlenka nikdy zcela nevytratila. Například bývalý starosta Moskvy Jurij Lužkov publikoval v roce 2008 knihu Voda a mír, v níž návrh na obrácení toků znovu obhajoval. A v únoru 2025 dva ruští vědci v deníku Nezavisimaja gazeta tvrdili, že díky novým technologiím je projekt dnes proveditelnější než kdykoli předtím a že by mohl odpovídat nové geopolitické orientaci Ruska na východ.
Někteří akademici navíc tvrdí, že by takové přesměrování mohlo zmírnit globální oteplování tím, že omezí přítok teplé vody do Arktidy. Jiní, jako oceánograf Tom Rippeth, však varují, že by šlo o katastrofu – narušení struktury arktických vod by podle něj vedlo ke zrychlenému tání ledu.
Ač se politická vůle k uskutečnění projektu dnes zdá být slabá, mnozí se domnívají, že myšlenka nikdy nezemře. Historik Josephson předpovídá, že se v budoucnu může objevit v jiné formě – například jako transfer vody z Ruska do Číny. „Rusko je impérium zdrojů,“ říká. „A jednoho dne může být voda tím, co bude vyvážet.“
Jaderné jezero tak zůstává nejen tichou připomínkou sovětských snů, ale i varováním před tím, co všechno může stát na začátku cesty k přetváření přírody. Blogger Andrej Fadejev, který jezero navštívil v roce 2024, přiznává, že raději do vody nevlezl. „Radiační hodnoty byly místy stále vysoké,“ říká. Příroda sice místo znovu osídlila, ale stopy lidské marnivosti se vymazat nedají.
Oslavy Dne vítězství v Rusku, které tradičně slouží jako výkladní skříň vojenské síly Kremlu, se letos proměňují v symbol rostoucích problémů Vladimira Putina. Podle aktuálních informací budou letošní oslavy 9. května nejzvláštnější za celou dobu jeho vlády. Namísto velkolepé přehlídky moderní techniky se Moskva připravuje na paralyzované město a bezpečnostní opatření, která připomínají spíše stav obležení.
Administrativa Donalda Trumpa oznámila úspěšné zajištění a odvoz zásob vysoce obohaceného uranu, ovšem nikoliv z Íránu, jak se původně očekávalo, nýbrž z Venezuely. Americké ministerstvo energetiky v pátek uvedlo, že díky „rozhodnému vedení prezidenta Trumpa“ bylo z výzkumného reaktoru nedaleko Caracasu odstraněno 13,5 kilogramu této nebezpečné látky.
Evakuace výletní lodi MV Hondius, na jejíž palubě se rozšířila nebezpečná nákaza hantavirem, čelí dramatickému závodu s časem. Úřady na Kanárských ostrovech v pátek varovaly, že celá operace musí proběhnout během extrémně krátkého okna v neděli dopoledne. Pokud se nepodaří cestující evakuovat do 24 hodin od připlutí plavidla k Tenerife, hrozí kvůli zhoršujícímu se počasí průtahy v řádu dnů až týdnů.
Britská politická scéna prochází zásadním posunem, který zcela překresluje mapu moci ve Spojeném království. Podle aktuálních prognóz stanice BBC i výsledků z jednotlivých regionů utrpěla Labouristická strana ve volbách do místních samospráv drtivou porážku, zatímco nacionalistické síly ve Walesu a Skotsku, spolu s hnutím Reform UK v Anglii, slaví historické úspěchy.
Světová zdravotnická organizace (WHO) a národní zdravotní úřady pozorně sledují výskyt hantaviru na výletní lodi MV Hondius, která před měsícem vyplula z Argentiny. Situace si dosud vyžádala tři oběti a čtyři další osoby musely být ze lodi evakuovány k hospitalizaci. Navzdory tragickým úmrtím však odborníci uklidňují veřejnost, že riziko plošného šíření zůstává velmi nízké.
Zatímco domácnosti po celém světě pociťují drtivé dopady konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem, skupina nadnárodních korporací hlásí rekordní zisky. Nejistota na trzích a efektivní uzavření Hormuzského průlivu sice zvyšují životní náklady běžných rodin, pro určité sektory však válečný stav představuje nevídanou obchodní příležitost.
Zatímco na Ukrajině zuří válka, jedna z nejdůležitějších bitev o národní identitu a budoucí vliv se odehrává v mrazivé pustině Antarktidy. Výzkumná stanice Vernadskyj, zářící svou mátově zelenou barvou na pozadí ledovců, se stala nepravděpodobným pilířem ukrajinské státnosti. Tým čtrnácti vědců zde udržuje ukrajinskou vlajku navzdory tisícům kilometrů, které je dělí od domova pod palbou.
Snaha prezidenta Donalda Trumpa o zavedení plošných desetiprocentních cel narazila u federálního soudu. Senát amerického soudu pro mezinárodní obchod ve čtvrtek rozhodl, že tato cla jsou nezákonná, což představuje již druhý zásadní úder pro prezidentovu stěžejní hospodářskou politiku v tomto roce.
Světové zdravotnické úřady zahájily rozsáhlou operaci s cílem vypátrat desítky cestujících, kteří opustili výletní loď MV Hondius ještě předtím, než byla potvrzena smrtící nákaza hantavirem. Ukázalo se, že 24. dubna, po prvním úmrtí na palubě, vystoupilo na britském území Svatá Helena nejméně 29 pasažérů dvanácti různých národností. V té době však byly zdravotní komplikace mylně připisovány přirozeným příčinám.
Americký prezident Donald Trump čelí rostoucí kritice za to, že se mu v konfliktu s Íránem nedaří dosahovat cílů, které si na začátku války předsevzal. Navzdory čtvrteční přestřelce v Hormuzském průlivu sice prezident nadále mluví o trvajícím příměří a blízké dohodě, analytici pro CNN však upozorňují, že jeho současné požadavky jsou jen zlomkem toho, co prosazoval před dvěma měsíci. Trumpova snaha o rychlé ukončení bojů je podle odborníků motivována především propadem jeho volebních preferencí na historická minima.
Prezident Donald Trump se v pátém měsíci roku 2026 nachází v pozici historicky nejméně populární hlavy státu, a to i ve srovnání s krizovými momenty svého prvního funkčního období. Podle aktuálního průměru průzkumů CNN (Poll of Polls) klesla jeho podpora na pouhých 35 %. Tímto výsledkem se Trump dostává do nelichotivé společnosti George W. Bushe, který byl dosud jediným prezidentem od dob Jimmyho Cartera, jenž se dlouhodobě pohyboval v takto nízkých číslech.
Poslední hodiny zbývají do druhého z dvojice květnových prodloužených víkendů. Zítra někde maximální teploty jen sotva překročí 10 stupňů, ale dobrou zprávou je, že se očekává postupné oteplování. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).