V 70. letech 20. století se Sovětský svaz pustil do projektu, který svým rozsahem a ambicemi neměl obdoby – chtěl změnit směr toku některých svých největších řek. Voda ze sibiřských toků měla místo přirozeného směru k Severnímu ledovému oceánu proudit na jih, do vyprahlých oblastí Střední Asie a jižního Ruska. Aby Sověti tuto monumentální myšlenku uskutečnili, neváhali použít ani jaderné zbraně.
Jedním z mála fyzických pozůstatků této éry je tzv. Jaderné jezero, klidná vodní plocha ukrytá na západ od pohoří Ural. Přístup k němu vede po řekách Kolva a Višerka od města Nyrob, kde carský režim věznil politické odpůrce. Poslední část cesty je po úzké pěšině skrz bažinu, kolem rezavějících cedulí varujících před radiací. Na břehu leží zemní valy – památka na exploze, které daly jezeru vznik.
Toto místo vzniklo 23. února 1971, kdy Sověti odpálili tři jaderná zařízení hluboko pod zemí – každé o síle 15 kilotun, což odpovídá bombě svržené na Hirošimu. Experiment s krycím názvem „Tajga“ byl součástí programu mírového využívání jaderných výbuchů (tzv. PNE). Jeho cílem bylo vyhloubit umělý kanál mezi povodími řek Pečora a Kama, čímž by bylo možné část vody odvádět směrem k Volze – a dál na jih.
Šlo však o víc než jen jeden kanál. Sověti plánovali obrátit směr toků hned několika sibiřských řek včetně Obu a Irtyše. Podle plánů mělo být na vyhloubení 1500 km dlouhého kanálu použito stovky jaderných explozí. Do roku 2000 měl projekt dodat až 10 % sibiřské vody do Kazachstánu, Uzbekistánu a Turkmenistánu. Už v roce 1985 měla voda dorazit do Střední Asie.
Sovětská moc si od tohoto grandiózního zásahu do přírody slibovala nejen rozvoj zemědělství, ale i zachování vysychajícího Aralského moře. Politicky byl projekt vnímán jako imperiální mise: civilizovat okrajové republiky, posílit vliv Moskvy a zároveň předvést technologickou sílu socialismu v konkurenci se Západem. A konečně – voda směřující do Severního ledového oceánu byla podle představ Kremlu „nevyužitým“ zdrojem.
Jako jeden z hlavních argumentů se uváděla inspirace v dějinách – římské akvadukty či velké přehrady v USA. Sovětští vědci tvrdili, že chtějí odvést jen malou část vody, a věřili, že tím mohou pomoci nejen Aralskému, ale i Kaspickému a Azovskému moři. Celkem se do projektu zapojilo téměř 200 vědeckých institucí a desítky tisíc lidí.
Od samého začátku se však ozývaly varovné hlasy. Zpočátku šlo o nesmělé námitky jednotlivců, ale v 80. letech se odpor stal nebývale širokým. V časopisech vycházely eseje, vědci psali dopisy úřadům, spisovatelé vkládali protest do svých knih i básní. Hydrolog a spisovatel Sergej Zalygin vydal v roce 1986 knihu Obrat, kde popsal projekt jako megalomanskou zkázu bez vědeckého základu.
Obavy nebyly jen environmentální – šlo i o astronomické náklady, zničení kulturních památek, přesídlování obyvatel a nevratné změny klimatu. Historik Paul Josephson, který zkoumal dokumentaci přímo v Moskvě, vzpomíná na oficiální posudek dopadu na životní prostředí jako na absurdní. „Závěry jako ‚předpokládáme lokální a zvládnutelné dopady‘ byly až neuvěřitelné,“ řekl.
Vědci varovali, že by mohlo dojít k výrazné změně klimatu, přenosu flóry a fauny z jednoho ekosystému do druhého, a že se led na sibiřských řekách začne tvořit dříve. Někteří dokonce předvídali přerušení teplotní rovnováhy v Arktidě. Nespokojenost odborníků a veřejnosti vyvrcholila po havárii v Černobylu v roce 1986. Čtyři měsíce po katastrofě premiér Michail Gorbačov projekt definitivně zrušil.
Přesto se myšlenka nikdy zcela nevytratila. Například bývalý starosta Moskvy Jurij Lužkov publikoval v roce 2008 knihu Voda a mír, v níž návrh na obrácení toků znovu obhajoval. A v únoru 2025 dva ruští vědci v deníku Nezavisimaja gazeta tvrdili, že díky novým technologiím je projekt dnes proveditelnější než kdykoli předtím a že by mohl odpovídat nové geopolitické orientaci Ruska na východ.
Někteří akademici navíc tvrdí, že by takové přesměrování mohlo zmírnit globální oteplování tím, že omezí přítok teplé vody do Arktidy. Jiní, jako oceánograf Tom Rippeth, však varují, že by šlo o katastrofu – narušení struktury arktických vod by podle něj vedlo ke zrychlenému tání ledu.
Ač se politická vůle k uskutečnění projektu dnes zdá být slabá, mnozí se domnívají, že myšlenka nikdy nezemře. Historik Josephson předpovídá, že se v budoucnu může objevit v jiné formě – například jako transfer vody z Ruska do Číny. „Rusko je impérium zdrojů,“ říká. „A jednoho dne může být voda tím, co bude vyvážet.“
Jaderné jezero tak zůstává nejen tichou připomínkou sovětských snů, ale i varováním před tím, co všechno může stát na začátku cesty k přetváření přírody. Blogger Andrej Fadejev, který jezero navštívil v roce 2024, přiznává, že raději do vody nevlezl. „Radiační hodnoty byly místy stále vysoké,“ říká. Příroda sice místo znovu osídlila, ale stopy lidské marnivosti se vymazat nedají.
Velkou víkendovou událostí v Česku byla demonstrace na pražské Letné. Helena Vondráčková nemohla předem tušit, co se jí v souvislosti se shromážděním stane. Legendární zpěvačka musela reagovat na příspěvek na sociálních sítích.
Policie v úterý zveřejnila nové informace o případu podezřelého pardubického požáru. V Česku a na Slovensku se podařilo zadržet několik osob, jde o české a americké státní příslušníky. Policisté pracují na dopadení dalších podezřelých.
Za okny tomu zatím nic nenasvědčuje, ale v Česku se ještě tento týden výrazně ochladí. To navíc nebude všechno, očekává se i sněhová nadílka. Místy může napadnout i 20 centimetrů sněhu, vyplývá z informací Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Teherán potvrdil, že v posledních dnech došlo k určité formě kontaktu ze strany Spojených států. Podle íránského zdroje citovaného stanicí CNN inicioval tento „dosah“ přímo Washington ve snaze zjistit, zda je možné dospět k dohodě, která by ukončila probíhající válečný konflikt. Ačkoliv se zatím nejedná o plnohodnotná vyjednávání, komunikace probíhá prostřednictvím různých prostředníků, kteří mapují terén pro případnou budoucí dohodu.
Indický premiér Naréndra Módí oznámil, že absolvoval telefonický rozhovor s Donaldem Trumpem ohledně aktuální války na Blízkém východě. Hlavním tématem jejich diskuse byla kritická situace v Hormuzském průlivu, který je pro globální stabilitu zcela zásadní. Módí označil tuto výměnu názorů za užitečnou a na sociálních sítích zdůraznil, že Indie plně podporuje co nejrychlejší deeskalaci napětí a obnovení míru.
Izraelský ministr obrany Israel Katz v úterý oznámil, že izraelská armáda přebírá kontrolu nad rozsáhlým územím v jižním Libanonu. Cílem této operace je vytvořit nárazníkovou bezpečnostní zónu, která má sahat až k řece Litání, tedy přibližně 30 kilometrů od izraelských hranic. Podle Katze je tento krok nezbytný k zajištění bezpečnosti obyvatel severního Izraele před útoky hnutí Hizballáh.
Německý prezident Frank-Walter Steinmeier se postaral o rozruch neobvykle upřímnými a tvrdými komentáři na adresu současného konfliktu na Blízkém východě. Během akce k 75. výročí založení německého ministerstva zahraničí označil válku vedenou Spojenými státy a Izraelem proti Íránu za jednoznačné porušení mezinárodního práva. Podle hlavy státu tato mocenská politika vážně poškozuje globální důvěru v americké kroky.
Bílý dům označil plány na rozhovory s Íránem za „proměnlivé“, čímž reaguje na rozporuplné informace přicházející z obou stran. Zatímco íránští představitelé oficiálně popírají, že by s USA navázali jakýkoli přímý kontakt, íránské ministerstvo zahraničí pro CBS potvrdilo, že Teherán již obdržel určité „body z USA“ prostřednictvím prostředníků. Tyto vzkazy by mohly sloužit jako předzvěst budoucích jednání, ačkoliv k jejich zahájení vede ještě dlouhá cesta.
Ruská armáda spustila na východní Ukrajině rozsáhlou jarní ofenzívu, do níž nasadila desítky tanků a obrněných vozidel. Podle informací CNN a vojenských analytiků tyto útoky nabírají na intenzitě v době, kdy ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyjadřuje hluboké obavy. Obává se především toho, jakým způsobem ovlivní situaci v jeho zemi eskalující konflikt na Blízkém východě.
Izolace byla pro Afghánistán v drsném prostředí Hindúkuše po staletí strategií přežití, na počátku roku 2026 se však pro Tálibán stala pastí. Země se ocitla v sevření dvou prchlivých front, které prakticky paralyzovaly její hlavní obchodní trasy. Zatímco na východě vyústily dlouhodobé spory s Pákistánem v otevřenou válku, na západě udělal konflikt mezi Íránem, Izraelem a USA z alternativních cest vysoce rizikovou bojovou zónu.
Evropská komise obdržela oficiální stížnost na mezinárodní fotbalovou federaci FIFA kvůli systému prodeje vstupenek na nadcházející mistrovství světa 2026. Spotřebitelská organizace Euroconsumers a sdružení Football Supporters Europe obviňují federaci ze zneužívání monopolního postavení. Podle nich FIFA nastavila nepřiměřeně vysoké ceny a využívá neférové podmínky, které běžným fanouškům znemožňují účast na tomto sportovním svátku.
Přestože se objevují pochybnosti o možnosti přímých jednání, podle vyjádření evropského představitele pro The Guardian fungují jako prostředníci Egypt, Pákistán a státy Perského zálivu, které si mezi znepřátelenými stranami předávají vzkazy. K situaci se v úterý vyjádřila také předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, která v Austrálii prohlásila, že nastal čas pro diplomacii. Podle ní je globální energetická situace nyní kritická, což pociťují podniky i celá společnost skrze vysoké ceny ropy a plynu.