Sezóna ničivých lesních požárů se blíží. Co je potřeba, abychom jim uměli předejít?

Během léta 2025 zažila Evropa z hlediska spálené plochy nejextrémnější lesní požáry za poslední dvě desetiletí. Intenzivní požáry na Pyrenejském poloostrově tehdy zničily 6 720 kilometrů čtverečních půdy, z čehož 3 930 kilometrů čtverečních připadlo na samotné Španělsko, a vyžádaly si tragickou bilanci osmi obětí. Na opačném konci planety zaznamenalo ohromující čísla a bolestivé katastrofy také Chile. V únoru 2024 si požár v oblasti Valparaíso–Viña del Mar vyžádal 136 lidských životů a zničil téměř 7 000 domů, zatímco uplynulý leden přinesl další neštěstí v oblasti Concepción–Penco, kde zahynulo 21 lidí a plameny srovnaly se zemí přes 2 000 obydlí.

Pro ochranu komunit a ekosystémů je klíčové porozumět potenciálu těchto požárů, a proto se současný pyrografický výzkum zaměřuje na analýzu chování ohně v různých prostorových a časových měřítkách. V tomto kontextu vynikají dva technologické přístupy, z nichž prvním jsou prostředky dálkového průzkumu Země, jako jsou satelitní snímky, tepelné senzory a letecké platformy, které jsou nezbytné pro rekonstrukci minulých škod, včasnou detekci a sledování aktivních požárů v reálném čase. Druhým přístupem jsou simulační a predikční nástroje, které umožňují identifikovat uspořádání krajiny usnadňující vznícení a šíření ohně a pomáhají pochopit celkovou komplexnost lesních požárů.

K vyčíslení rozsahu těchto událostí se využívají satelitní snímky a pokročilé analytické nástroje, které hodnotí dvě hlavní proměnné, a to intenzitu a závažnost. Intenzita měří samotný výkon požáru, tedy rychlost uvolňování energie během hoření, a pomáhá přesně lokalizovat tepelná ohniska. Závažnost oproti tomu měří následky v podobě fyzických škod, které po požáru v krajině zůstaly. Analýzou specifických spektrálních rozsahů lze kvantifikovat drastický pokles produktivity vegetace a efektivně tak měřit schopnost ekosystému se zotavit.

Jako případové studie slouží nedávný požár v Barroca Grande v Portugalsku z srpna 2025 a požár Trinitarias v Chile z ledna 2026. Kombinací tepelných dat z firemního systému FIRMS organizace NASA a snímků Copernicus Sentinel-3 Evropské kosmické agentury lze vizualizovat krizovou situaci v prostoru i čase, přičemž tyto záběry odhalují kouřové vlečky táhnoucí se v atmosféře stovky kilometrů. Údaje o intenzitě ukazují, že v Chile bylo 18. ledna během jediného dne spáleno přes 95 procent celkové konečné plochy. To představuje definici výbušného chování požáru, tedy událostí tak rychlých, že překonávají tradiční hasební úsilí, přičemž v Portugalsku bylo sežehnuto 57 782 hektarů.

Porovnáním těchto úrovní poškození s typy paliva, místním počasím a topografií lze navrhnout přesné plány ekologické obnovy a pomoci zemědělskému sektoru s obnovou, která bude odolnější vůči budoucím požárům. V oblasti posuzování a řízení rizik existují dvě převládající strategie, kdy nejběžnější využívá krátkodobá hodnocení v podobě denních indexů požárního rizika ve zprávách, jež kombinují aktuální nebezpečí počasí s místní zranitelností, což je například základem Evropského systému informací o lesních požárech (EFFIS). Na druhém konci spektra leží strategičtější nástroj v podobě kvantitativní simulace, která využívá pokročilé modelovací techniky k dlouhodobému plánování a zmírňování rizik.

K předvídání možných účinků teplejších a suchých požárních sezón nebo proměny krajiny, například v důsledku opouštění půdy, se hodnotí vystavení lesním požárům pomocí kombinace empirického a stochastického modelování. Na základě historie chování požárů a složitých algoritmů se přehrávají tisíce teoretických scénářů, kdy se teoretické požáry vypouštějí do digitálního dvojčete krajiny. Tyto simulace probíhají za různých klimatických podmínek a generují realistické vzorce expozice, což poskytuje jasné metriky o tom, kde požár pravděpodobně udeří a jak bude prudký.

Tento přechod od reaktivního k proaktivnímu přístupu umožňuje zavádět skutečně efektivní strategie, ať už jde o úpravu lesních paliv, aktualizaci městských stavebních předpisů nebo navrhování požárně inteligentních čtvrtí. Skutečný test těchto technologií pak nastává během aktivní mimořádné události, kdy se modelování šíření požáru mění v závod s časem. Příkladem je program WIFIRE z Kalifornské univerzity v San Diegu, který poskytuje informace zasahujícím týmům v reálném čase.

Integrací satelitních dat s předpověďmi počasí ve vysokém rozlišení mohou vědci generovat projekce předpovídající trasu požáru v nadcházejících hodinách. Jedním z nejúčinnějších nástrojů při operativní evakuaci je používání isochron, což jsou vrstevnice na mapě představující předpokládaný čas příjezdu požáru, například 30, 60 nebo 90 minut od aktuální polohy. Překrytí těchto obrysových linií se specifickými body, jako jsou hřebeny, silnice nebo orientační body, pak umožňuje manažerům krizového řízení automatizovat rozhodovací procesy.