Proč Rusko vnímá samo sebe jako antifašistického zachránce Evropy?

Pro západní země 8. květen ztělesňoval vítězství nad fašismem, které bylo dosaženo spojeneckými armádami a odbojem, a symbolizoval poválečný antifašistický konsensus. Ten ovšem pohodlně opomíjel například širokou spolupráci s nacistickými okupanty od Francie po Norsko. V Německu bylo dlouho toto datum vnímáno jako vojenská porážka, teprve v roce 1985 prezident Richard von Weizsäcker uznal, že 8. květen znamenal pro Německo osvobození od fašismu.

V Sovětském svazu se 9. květen slavil jako den vítězství nad fašismem, den triumfu nad nepřítelem, který se snažil Sovětský svaz vyhladit, a den, kdy zachránil Evropu před fašismem. Po roce 1947 Stalin ze strachu, že by vzpomínka na vítězství posílila sovětský lid, který trpěl masovým umíráním a brutalitou režimu, zrušil tento den jako státní svátek.

Teprve v roce 1965 se 9. květen opět stal národním svátkem, který připomínal vítězství nového sovětského národa, nikoli oběti. Květen 1945 tak nahradil říjen 1917 jako skutečné zakládající datum nového SSSR a byl označen za konec „Velké vlastenecké války“. I tento narativ byl postaven na selektivním zapomínání, které ignorovalo rozsáhlou kolaboraci s okupanty, oběti stalinistických represí, německo-sovětský pakt z roku 1939 a okupaci pobaltských zemí.

Po skončení studené války byly spory ohledně 9. května jen špičkou ledovce v diskusích o historické paměti. Pro mnoho lidí se tento den stal dnem smutku, který připomínal nahrazení jedné okupační síly jinou. Ukrajina a další země začaly připomínat konec války 8. května, přičemž za její počátek považovaly září 1939. Tyto kroky byly doprovázeny iniciativami inspirovanými západními pamětními politikami, jako bylo zavedení symbolu vlčích máků na Ukrajině v roce 2015.

Od poloviny devadesátých let Rusko přikládá 9. květnu velký historický význam. Vítězství nad Hitlerem je mnohými Rusy považováno za největší historický úspěch země ve 20. století. Od počátku Putinovy éry se 9. květen stal ústředním symbolem pamětní strategie jeho režimu, s pompézními přehlídkami a vyvěšováním sovětské vlajky jako vlajky vítězství.

Putinovy projevy na těchto akcích tónem připomínají Brežněvovu éru: 9. květen je oslavou vítězství ruského/sovětského lidu, jehož oběť zachránila celou Evropu před fašismem. Tento hrdinský čin je podle této rétoriky hanoben nevděčným Západem a některými bývalými sovětskými republikami. Tato témata se stala ještě výraznějšími od února 2022, kdy Kreml začal strategicky využívat antifašistickou rétoriku k ospravedlnění své invaze na Ukrajinu.

V době rostoucího autoritářství je důležité připomínat si porážku nacismu a slavit obnovení demokracie a lidských práv v Evropě. Slabá gesta Evropské unie a národní oslavy pádu fašismu jsou dnes zpochybňovány krajní pravicí. Přesto však připomínání rozsahu porážky fašismu na celém kontinentu musí být zdrojem naděje. Slouží jako silná připomínka toho, že demokracie musí být kolektivně bráněna a že se musíme poučit z minulých chyb. Jak slavně řekl Mark Twain: „Historie se neopakuje, ale často se rýmuje.“