Datum konce druhé světové války se liší podle toho, odkud pocházíte, a symbolizuje tak historické a ideologické rozdělení. Zatímco na Západě se slaví 8. květen, kdy generál Jodl podepsal bezpodmínečnou kapitulaci Německa, Sovětský svaz trval na opakování aktu v Berlíně 8. května večer, a proto se v Moskvě, kvůli časovému posunu, slaví 9. květen. Tato data se podle expertů stala symboly rozdělení mezi Východem a Západem.
Pro západní země 8. květen ztělesňoval vítězství nad fašismem, které bylo dosaženo spojeneckými armádami a odbojem, a symbolizoval poválečný antifašistický konsensus. Ten ovšem pohodlně opomíjel například širokou spolupráci s nacistickými okupanty od Francie po Norsko. V Německu bylo dlouho toto datum vnímáno jako vojenská porážka, teprve v roce 1985 prezident Richard von Weizsäcker uznal, že 8. květen znamenal pro Německo osvobození od fašismu.
V Sovětském svazu se 9. květen slavil jako den vítězství nad fašismem, den triumfu nad nepřítelem, který se snažil Sovětský svaz vyhladit, a den, kdy zachránil Evropu před fašismem. Po roce 1947 Stalin ze strachu, že by vzpomínka na vítězství posílila sovětský lid, který trpěl masovým umíráním a brutalitou režimu, zrušil tento den jako státní svátek.
Teprve v roce 1965 se 9. květen opět stal národním svátkem, který připomínal vítězství nového sovětského národa, nikoli oběti. Květen 1945 tak nahradil říjen 1917 jako skutečné zakládající datum nového SSSR a byl označen za konec „Velké vlastenecké války“. I tento narativ byl postaven na selektivním zapomínání, které ignorovalo rozsáhlou kolaboraci s okupanty, oběti stalinistických represí, německo-sovětský pakt z roku 1939 a okupaci pobaltských zemí.
Po skončení studené války byly spory ohledně 9. května jen špičkou ledovce v diskusích o historické paměti. Pro mnoho lidí se tento den stal dnem smutku, který připomínal nahrazení jedné okupační síly jinou. Ukrajina a další země začaly připomínat konec války 8. května, přičemž za její počátek považovaly září 1939. Tyto kroky byly doprovázeny iniciativami inspirovanými západními pamětními politikami, jako bylo zavedení symbolu vlčích máků na Ukrajině v roce 2015.
Od poloviny devadesátých let Rusko přikládá 9. květnu velký historický význam. Vítězství nad Hitlerem je mnohými Rusy považováno za největší historický úspěch země ve 20. století. Od počátku Putinovy éry se 9. květen stal ústředním symbolem pamětní strategie jeho režimu, s pompézními přehlídkami a vyvěšováním sovětské vlajky jako vlajky vítězství.
Putinovy projevy na těchto akcích tónem připomínají Brežněvovu éru: 9. květen je oslavou vítězství ruského/sovětského lidu, jehož oběť zachránila celou Evropu před fašismem. Tento hrdinský čin je podle této rétoriky hanoben nevděčným Západem a některými bývalými sovětskými republikami. Tato témata se stala ještě výraznějšími od února 2022, kdy Kreml začal strategicky využívat antifašistickou rétoriku k ospravedlnění své invaze na Ukrajinu.
V době rostoucího autoritářství je důležité připomínat si porážku nacismu a slavit obnovení demokracie a lidských práv v Evropě. Slabá gesta Evropské unie a národní oslavy pádu fašismu jsou dnes zpochybňovány krajní pravicí. Přesto však připomínání rozsahu porážky fašismu na celém kontinentu musí být zdrojem naděje. Slouží jako silná připomínka toho, že demokracie musí být kolektivně bráněna a že se musíme poučit z minulých chyb. Jak slavně řekl Mark Twain: „Historie se neopakuje, ale často se rýmuje.“
Rusko ve středu podniklo rozsáhlý denní nálet na Ukrajinu, při kterém využilo více než 800 dronů. Útoky, které si vyžádaly nejméně šest obětí, následovaly jen několik hodin po předchozí vlně ostřelování. K obnovení intenzivních úderů na dlouhou vzdálenost došlo po krátkém příměří, a to navzdory prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, že konec války je již velmi blízko.
Úřadující venezuelská prezidentka Delcy Rodríguezová ostře odmítla úvahy amerického prezidenta Donalda Trumpa o tom, že by se Venezuela mohla stát 51. státem USA. Během pondělního vystoupení před Mezinárodním soudním dvorem v Haagu zdůraznila, že její země není kolonií, ale svobodným státem, který si hodlá zachovat svou suverenitu, historii a nezávislost.
Ambiciózní projekt protiraketové obrany „Golden Dome“ (Zlatá kopule), který krátce po svém lednovém návratu do Bílého domu představil americký prezident Donald Trump, čelí první vážné zatěžkávací zkoušce. Podle nejnovějších odhadů nestranného Rozpočtového úřadu Kongresu (CBO) vyjde vývoj, rozmístění a provoz tohoto systému v příštích dvou desetiletích na astronomických 1,2 bilionu dolarů (přibližně 28 bilionů korun).
Trumpova záliba v komentování vzhledu druhých dostává nový rozměr. Nejprve v Oválné pracovně před několika dny vytáhl svou oblíbenou historku o nejmenovaném, ale velmi slavném a bohatém "tlustém" příteli. Nechal se také slyšet, že od čínského prezidenta Si Ťin-pchinga očekává při příletu do Pekingu „velké a tlusté objetí“.
Evropská unie zvažuje, že plošně zpřísní pravidla pro vstup mladistvých do světa sociálních sítí. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová naznačila, že legislativní návrh na zvýšení věkové hranice by mohl být představen již během letošního léta. Hlavním motivem je snaha ochránit dospívající před riziky digitálního prostoru, který je čím dál více formován algoritmy umělé inteligence.
Exkluzivní zjištění americké stanice CNN naznačují, že Ústřední zpravodajská služba (CIA) pod vedením administrativy Donalda Trumpa výrazně vystupňovala tajnou válku proti mexickým drogovým kartelům. Podle mnoha zdrojů se elitní jednotky CIA, známé jako „Ground Branch“, přímo podílejí na smrtících operacích a cílených likvidacích členů kartelů přímo na mexickém území.
Odchod Viktora Orbána z politické scény sice odstranil nejviditelnější překážku na cestě Ukrajiny do Evropské unie, ale zároveň odkryl novou a mnohem složitější fázi celého procesu. Politická vůle k přijetí Ukrajiny je nyní jasnější, nicméně hlavní výzva se přesouvá od politického schvalování k ekonomické a sociální udržitelnosti. Pokud se nepodaří integraci správně řídit, hrozí Ukrajině scénář známý ze západního Balkánu – nekonečné procesní průtahy a postupná eroze důvěry na obou stranách, varuje ukrajinský list European pravda.
Americký prezident Donald Trump přijíždí do Pekingu v neobvyklé roli prosebníka, což značně mění dynamiku jeho nadcházejícího summitu s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem. Původní ambice na „velkolepou dohodu“ se pod tlakem okolností zúžily na snahu o stabilitu a prosbu o pomoc při řešení krize v Hormuzském průlivu. Zatímco Trump v březnu označoval setkání za „monumentální událost“, realita ukazuje na výrazné oslabení jeho vyjednávací pozice.
Plán na výstavbu ambiciózního mrakodrapu Trump Tower v australském Surfers Paradise na Zlatém pobřeží (Gold Coast) definitivně zkrachoval. Projekt v hodnotě 1,5 miliardy dolarů, který měl být nejvyšší budovou v Austrálii, skončil dříve, než stačila začít samotná stavba. Mezi developerskou skupinou Altus Property Group a společností Trump Organization nyní panují ostré neshody ohledně toho, kdo nese za neúspěch zodpovědnost.
Španělsko odmítlo poskytnout Spojeným státům své letecké základny pro operace související s válkou v Íránu. Ministr zahraničí José Manuel Albares v rozhovoru pro server Politico uvedl, že Madrid sice zůstává oddaným partnerem v transatlantických vztazích, ale nehodlá se kvůli tlaku z Washingtonu vzdát svých zásad a mezinárodního práva.
Britská politická scéna zažívá turbulentní dopoledne, kterému dominují dvě zásadní události. Zatímco se král Karel III. připravuje na tradiční slavnostní zahájení zasedání parlamentu, pozornost se upírá k Downing Street. Právě tam proběhla blesková schůzka mezi premiérem Keirem Starmerem a ministrem zdravotnictví Wesem Streetingem, který je považován za jeho možného nástupce.
Donald Trump se po deseti letech vrací do Číny, která je dnes mnohem silnější a asertivnější než při jeho poslední návštěvě v roce 2017. Tehdy byl v Pekingu hoštěn s velkou pompou, včetně večeře v Zakázaném městě, což byla pocta, které se před ním žádnému americkému prezidentovi nedostalo. Letošní přijetí slibuje podobnou velkolepost, včetně zastávky v Čung-nan-chaj, uzavřeném areálu, kde sídlí a pracuje nejvyšší čínské vedení.