Proč je příměří v Pásmu Gazy pro Trumpa tolik důležité?

Donald Trump
Donald Trump, foto: Depositphotos
Klára Marková DNES 13:36
Sdílej:

Téměř deset měsíců po uzavření prvního příměří se Izrael a Hamas posouvají k druhé fázi mírového plánu, jejíž hlavní obrysy oznámil koncem července americký prezident Donald Trump. Dohoda počítá s tím, že Hamas složí zbraně a předá správu Pásma Gazy technokratické palestinské administrativě, zatímco izraelské síly se z enklávy postupně stáhnou.

Samotný posun kupředu však provází řada nejasností a neúplných úspěchů z předchozí fáze. Od říjnového příměří v roce 2025 totiž v oblasti nadále umírali lidé, podmínky pro život civilistů se výrazně nezlepšily a Izrael navíc rozšířil území pod svou kontrolou za původně dohodnutou žlutou čáru. Obě strany se navíc rozcházejí v klíčové otázce sekvenování celého procesu, neboť Hamas odmítá odzbrojení bez předchozího stažení izraelských vojsk a Izrael trvá na opačném pořadí.

K nynějšímu průlomu přispěl silný tlak mezinárodních zprostředkovatelů z Egypta, Turecka a Katarska, kteří na Hamas naléhali, aby přijal cestovní mapu vysokého komisaře Nickolaye Mladenova. Důležitou roli sehrály také vnitřní změny ve vedení hnutí a zvolení Chálila al-Hajjji do čela politického burza, které usnadnilo průchod zásadním rozhodnutím.

Nemalou měrou se na dohodě podílel i vlivný abúdhabský poradce a bývalý palestinský předák Muhammad Dahlan. Ten úzce koordinoval své kroky se zetěm amerického prezidenta Jaredem Kushnerem a využil svého vlivu k tomu, aby přesvědčil Hamas k akceptování nejcitlivějších bodů týkajících se předání moci a odevzdání zbraní.

Pro obyvatele Gazy představuje tato iniciativa především naději na úlevu a zastavení každodenního utrpení, a to bez ohledu na přetrvávající politické spory. Hamas spoléhá na to, že mezinárodní společenství v čele s USA donutí izraelskou stranu k dodržování závazků, neboť pozice premiéra Benjamina Netanjahua je v domácí politice velmi křehká.

Netanjahu čelí silnému tlaku pravicových ministrů, jako jsou Becalel Smotrič a Orit Strooková, kteří jakékoliv ústupky v Gaze považují za kapitulaci. Izraelský premiér sice dohodu zcela neodmítl, ale zároveň ji nemůže naplno oslavovat, protože by tím ztratil část voličů před blížícími se parlamentními volbami.

Okamžitá reakce Izraele v podobě obnovených náletů a úmrtí několika lidí jen podtrhla hlubokou nedůvěru, která mezi oběma znesvářenými tábory panuje. Fakt, že Hamas dosud zůstává ozbrojenou silou a Izrael nepřerušil vojenskou přítomnost, ukazuje na křehkost celého diplomatického manévru.

Americká administrativa tlačí na rychlé plnění plánu především proto, že jde o jednu z mála šancí Donalda Trumpa potvrdit pověst úspěšného vyjednavače. Úspěch je o to naléhavější, že se Washingtonu dosud nedaří nalézt trvalé řešení konfliktů v Íránu či na Ukrajině.

Samotná realizace druhé fáze je však obrovskou logistickou a bezpečnostní výzvou, která vyžaduje likvidaci tunelů, těžkých zbraní i výzbroje různých lokálních milicí. Zásadním kamenem úrazu nadále zůstává zmíněná posloupnost kroků, neboť obě strany požadují, aby jako první ustoupil ten druhý.

Zatímco lidé v Gaze vyhlížejí zlepšení svých bídných životních podmínek, otázka budoucího palestinského sebeurčení a státnosti zůstává v aktuálním dokumentu spíše na okraji. Před všemi účastníky tak stojí mimořádně obtížná cesta plná nástrah, jejíž úspěch závisí na ochotě plnit dohodnuté závazky v praxi.

Stalo se