Otázka, která napadla každého: Dokážeme díky AI rozumět zvířatům? Jsme tomu blíž, než si myslíme

Kočka
Kočka, foto: Pixabay
Klára Marková 30. srpna 2025 12:40
Sdílej:

Až dosud jsme dokázali porozumět jen těm nejzákladnějším projevům zvířat, jako je například kočičí syčení, ale v mnoha případech jsme netušili, co se zvířeti doopravdy honí hlavou. Díky umělé inteligenci jsme však k pochopení zvířecího myšlení o krok blíž. Vědci z Milána vyvinuli model umělé inteligence, který dokáže rozpoznat, zda zvuky, které vydávají, vyjadřují pozitivní, nebo negativní emoce.

Tento model byl testován na sedmi druzích kopytníků, včetně prasat, koz a krav. Analýza ukázala, že negativní projevy se vyznačovaly vyšší frekvencí, zatímco pozitivní zvuky měly rovnoměrnější frekvenční rozložení. Tento objev, který odhaluje společné emocionální rysy napříč různými druhy, představuje velký pokrok v oblasti zkoumání chování zvířat.

Využití umělé inteligence má podle expertů obrovský potenciál. Zemědělci by mohli včas dostávat varování, pokud by se jejich hospodářská zvířata dostala do stresu. Ochránci přírody by mohli na dálku sledovat emocionální stav divokých zvířat a ošetřovatelé v zoologických zahradách by mohli rychleji reagovat na jakékoliv změny v chování zvířat. To by významně přispělo k ochraně a dobrému životnímu stylu zvířat, která se nacházejí v lidské péči.

Výzkumy v oblasti umělé inteligence a zvířat probíhají i u jiných druhů. Organizace Project Ceti, která sídlí v New Yorku, zkoumá pomocí umělé inteligence „kódy“, což jsou série klikání vydávané velrybami, a snaží se odhalit jejich sociální význam. Dále se vědci z Dublinské univerzity zaměřili na psy. Vyvinuli speciální obojek pro asistenční psy, který dokáže na základě pohybů rozpoznat, když se blíží záchvat u člověka trpícího epilepsií.

Podobné výzkumy probíhají také v oblasti včel, kde umělá inteligence dekóduje jejich složité „vrtivé tance“, které včely používají k navigaci a dorozumívání. Tyto modely pomáhají vědcům pochopit, jak drobné změny v poloze ovlivňují přesnost zprávy. Nicméně, ačkoliv je umělá inteligence skvělým nástrojem, nedokáže porozumět všem zvířecím projevům, zejména proto, že emoce zvířat nelze zjednodušit na binární „šťastný/smutný“ nebo „klidný/ve stresu“.

Rozvoj těchto technologií s sebou přináší etické otázky. Pokud dokážeme spolehlivě odhalit, že se zvíře nachází v tísni, jakou zodpovědnost máme jako lidé k tomu, abychom zakročili? Navíc musíme dávat pozor, abychom nezobecňovali zjištěné poznatky pro všechny druhy. Například u psů se zkoumají výrazy obličeje, hlasové projevy a také pohyby ocasu. Ukázalo se, že směr, kterým pes vrtí ocasem, se liší v závislosti na tom, zda potká známého přítele, nebo potenciální hrozbu. I v tomto případě však platí, že vrtění ocasu ne vždy znamená jen radost, ale může být i projevem stresu.

Jedním z řešení, jak zlepšit porozumění zvířecí řeči, je kombinovat hlasová data s vizuálními podněty, jako je držení těla nebo výraz obličeje, a také fyziologickými signály, například srdečním tepem. Je však důležité mít na paměti, že umělá inteligence, která dekóduje zvířecí signály, má svou uhlíkovou stopu. Tato technologie by proto měla být využívána pouze tehdy, pokud skutečně slouží ke zlepšení životních podmínek zvířat, a ne jen k uspokojení lidské zvědavosti. 

Stalo se