Od letáků až po atentáty. Jak Írán verbuje izraelské špiony přes Telegram

Od dubna 2024, kdy Írán podnikl první raketový útok na Izrael, bylo obviněno více než 30 Izraelců ze spolupráce s íránskou rozvědkou. První kontakt s nimi obvykle probíhal nenápadně – textová zpráva, odkaz na Telegram, nabídka peněz za informace nebo drobné úkoly. Jakmile ale podezřelí projevili ochotu spolupracovat, začaly úkoly narůstat a s nimi i výše odměn.

Podle vyšetřovacích spisů sice Teherán svých hlavních cílů – vražd vysoce postavených izraelských činitelů – nedosáhl, přesto mohla celá operace fungovat jako crowdsourcing dat o klíčových místech v zemi. Ta byla později zasažena při íránských raketových útocích, včetně přístavu v Haifě, letecké základny Nevatim nebo sídla vojenské rozvědky v Glilotu.

Způsob verbování byl jednoduchý, ale účinný. Zpráva od anonymního odesílatele se ptala například: „Máte nějaké informace o válce? Jsme připraveni za ně zaplatit.“ Jiná zpráva, adresovaná izraelskému Arabovi, obsahovala politické poselství o „svobodném Jeruzalému“ a výzvu ke sdílení informací. Pokračování komunikace probíhalo na Telegramu, kde následovaly instrukce k vytvoření PayPal účtu nebo přijímání kryptoměn.

Jeden z prvních úkolů, který jeden ze zatčených obdržel, byl vyrazit do parku a zjistit, zda je na určeném místě zakopaný černý batoh – odměna činila téměř 1000 dolarů. Žádný batoh nenalezl, ale zaslal video jako důkaz. Následovaly další úkoly: rozdávání letáků, sprejování nápisů proti Netanjahuovi či fotografování citlivých lokalit – od přístavů po vojenské základny.

Jeden obviněný údajně zapojil do fotografování i své příbuzné. Pořídili snímky strategických míst, která byla později terčem raket. Fotografie domu jaderného vědce z Weizmannova institutu následně vedla k pokusu o atentát, který ovšem selhal – domnělá skupina najatých mužů se nedostala přes ostrahu instituce a utekla. Přesto byly pořízené snímky využity při pozdějším útoku balistickými střelami, který budovy částečně zničil.

Někteří z rekrutů odmítli přejít k násilnějším misím – například odmítli připevnit sledovací zařízení na vůz vědce nebo hodit zápalnou láhev na vůz premiéra Netanjahua. Íránský přístup, popsaný jako „rozptýlené investice s nadějí na úlovek“, ale dokázal přilákat řadu lidí ochotných konat drobné úkoly výměnou za peníze.

Dosud byl odsouzen pouze jeden z obviněných, který se přiznal.

Zvláštní kapitolou je případ 72letého Mordechaje „Motiho“ Mamana, podnikatele, který po neúspěšných obchodech hledal příležitost k výdělku. Přes turecké známé se dostal do kontaktu s Íránci, kteří mu nabídli několik tisíc dolarů za tři úkoly: doručování zbraní nebo peněz v Izraeli, fotografování zalidněných míst a výhrůžky vůči jiným agentům, kteří dostali zaplaceno, ale své úkoly nesplnili.

Maman souhlasil a byl přes turecko-íránskou hranici tajně přepraven v kamionu. Po návratu do Turecka obdržel první část odměny, později se do Íránu vrátil znovu. Tentokrát mu byly nabídnuty statisíce dolarů za atentáty na nejvyšší izraelské představitele – premiéra Netanjahua, šéfa bezpečnostní služby Shin Bet Ronena Bara nebo ministra obrany Joava Gallanta.

Maman údajně požadoval za provedení vraždy milion dolarů, což Íránci odmítli. Nabídli mu „levnější cíl“ – bývalého premiéra Naftali Bennetta za 400 tisíc. Ani zde nedošlo k dohodě, Maman dostal 5000 dolarů a vrátil se do Izraele, kde byl po příletu do Tel Avivu zatčen.

Letos v dubnu byl Maman odsouzen na 10 let za kontakt s nepřátelskou zpravodajskou službou a nelegální vstup do Íránu. Jeho právník tvrdí, že Maman si do poslední chvíle myslel, že jedná s obchodníky, a že hrál hru jen ze strachu o život. Věznění označil za kruté, s bitím a špínou v cele.

Případ Mamana i dalších obžalovaných ukazuje, že Írán sázel na kvantitu a rychlé rozšíření špionážní sítě spíše než na pečlivě budované agenty. Zatímco izraelský Mossad cílil přesně a decimoval íránské velení, Teherán zkoušel metodu „zkusit všechno a něco vyjde“. A něco přece jen vyšlo.