Severoatlantická aliance čelí v posledních letech zásadním výzvám, které vyvolávají otázky o její budoucí existenci. Evropští členové NATO si s rostoucí zdrženlivostí začínají uvědomovat, že po více než 75 letech musí převzít hlavní odpovědnosť za vlastní obranu. Éra, kdy se mohli plně spoléhat na Spojené státy jako na svého výhradního ochránce, se chýlí ke konci, k čemuž přispěly i aktuální spory o Grónsko.
Navzdory obavám, že by Spojené státy mohly z NATO vystoupit, však Národní obranná strategie pro rok 2026 naznačuje opak. Washington alianci neopouští, což dokládá přítomnost přibližně 80 000 amerických vojáků na evropském kontinentu. Neexistují žádné signály, že by se plánovalo uzavírání základen, jako je ta největší v Německu, která zůstává pod americkou správou.
Americké síly jsou i nadále plně zapojeny do společných operací se svými evropskými spojenci. Probíhají pravidelné pěchotní manévry v Polsku i Lotyšsku a americká plavidla operují společně s partnery v Baltském a Středozemním moři. Spojené státy tedy v rámci NATO nijak neutichají, pouze mění způsob, jakým ke svým závazkům přistupují.
Strategický dokument NDS pro rok 2026 jasně uvádí, že USA budou v NATO i nadále hrát klíčovou roli. Změna však spočívá v trvalém tlaku na spojence, aby se více podíleli na společných nákladech. Pod vlivem války na Ukrajině se evropští partneři na summitu v Haagu v roce 2025 zavázali zvýšit výdaje na obranu na pět procent HDP, což Washington vnímá jako nezbytný krok.
Tento tlak na sdílení břemena nevychází z izolacionismu, ale z reality, že Rusko není jedinou globální výzvou. Americká armáda musí být připravena operovat na Blízkém východě, v Číně, na Korejském poloostrově i v Africe, kde nedávno zasahovala proti extremistům v Nigérii. Spojené státy mají zkrátka příliš mnoho úkolů po celém světě, než aby nesly veškerou váhu obrany Evropy.
Již při založení NATO v roce 1949 generál Dwight Eisenhower předpokládal, že dominantní role USA v Evropě bude pouze dočasná. Varoval, že pokud se americké jednotky nevrátí domů do deseti let, bude celý projekt považován za neúspěšný. Ačkoliv se jeho vize tehdy nenaplnila, dnešní přesun odpovědnosti na evropská bedra je logickým strategickým krokem k ulehčení Pentagonu.
Kromě budování skutečné vojenské síly se Evropa musí zamyslet nad svým využíváním takzvané „měkké síly“. Mezi ambiciózními cíli Evropské unie v Bruselu a reálnými vojenskými schopnostmi kontinentu vznikla nebezpečná propast. Ukázalo se to například při vyjednávání o vstupu Ukrajiny do EU, kdy Brusel zcela podcenil možnou reakci Ruska, na kterou dříve upozorňovali diplomaté jako George Kennan či William Burns.
Evropští vyjednavači přistupovali k diskusím s Kyjevem jako k čistě ekonomické a regulační záležitosti bez bezpečnostních rizik. Moskva však proces vnímala jako strategickou hrozbu. Situaci vyhrotil i požadavek Bruselu na propuštění vězněné expremiérky Julije Tymošenkové, což v Kyjevě vyvolalo politickou krizi, která nakonec vedla k zastavení rozhovorů s EU a k následným protestům na Majdanu v roce 2014.
Následné události, od obsazení Krymu až po plnohodnotnou ruskou invazi v roce 2022, si vyžádaly odhadem téměř dva miliony obětí. Pokud chtějí evropští spojenci podobným katastrofám v budoucnu předcházet, musí zvolit opatrnější diplomatický přístup. Pouhá měkká síla totiž k odstrašení Moskvy nestačí a USA nemohou sloužit jako vojenská pojistka v každé situaci, kdy Evropa přecení svůj politický vliv.
Objevují se však i nadějné známky vojenského obrození Evropy. Kromě příslibů vyšších rozpočtů stojí za zmínku nedávná spolupráce Británie a Francie při zadržení tankeru s ruskou ropou. Aktivnější role evropských námořnictev při vymáhání sankcí by mohla kontinentu zajistit větší vliv na dění ve vlastním regionu, včetně mírových rozhovorů o Ukrajině, kterým zatím dominuje Washington.
Aliance NATO tedy podle expertů přežije, ale musí se vyvinout v partnerství rovnocenných vojenských aktérů. Spojené státy své spojence neopustí, nicméně hlavní odpovědnost za regionální bezpečnost bude ležet na prosperující a schopné Evropě. Posílené evropské křídlo NATO tak vyšle světu jasný signál o vůli západních demokracií bránit své hodnoty a stabilitu prostřednictvím reálné síly. Prosperující Evropa je totiž schopna převzít primární zodpovědnost za ochranu své vlastní bezpečnosti.
Využívání nejmodernějších stíhaček k likvidaci levných íránských dronů se stává jedním z největších strategických a ekonomických rébusů současného konfliktu. Přestože nasazení špičkových letounů pomohlo snížit frekvenci íránských útoků až o 83 %, experti i bývalí piloti varují, že současná taktika je dlouhodobě neudržitelná. Situaci trefně přirovnal jeden z britských důstojníků k „používání perlíku na rozbití ořechu“.
Ukrajina oficiálně přijala technickou a finanční pomoc od Evropské unie na opravu poškozeného ropovodu Družba. Tento krok má za cíl obnovit plynulé dodávky suroviny do Maďarska a na Slovensko. Dohoda byla oznámena pouhé dva dny před summitem lídrů EU v Bruselu a mohla by výrazně přispět ke zmírnění diplomatického napětí, kvůli němuž Maďarsko dosud blokovalo unijní půjčku pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur.
Mezinárodní fotbalová federace FIFA podle všeho odmítla možnost, že by se zápasy íránské reprezentace na nadcházejícím mistrovství světa přesunuly ze Spojených států do Mexika. Reagovala tak na vyjádření íránské strany, která o změnu dějiště usilovala s odkazem na bezpečnost svých hráčů. Celá situace je důsledkem probíhajícího válečného konfliktu, v němž proti sobě stojí USA, Izrael a Írán.
Šéf íránské diplomacie Abbás Arákčí v nedávném rozhovoru otevřeně přiznal, že Teherán se v nynějším střetu s USA a Izraelem opírá o vojenskou kooperaci s Ruskem a Čínou. Obě země nazval klíčovými spojenci a potvrdil, že jejich spolupráce dalece přesahuje běžnou politiku či obchod a zahrnuje i přímé vazby mezi ozbrojenými složkami.
Mezi Maltou a italskými ostrovy Linosa a Lampedusa se nekontrolovaně unáší ruský tanker Arctic Metagaz, který námořní úřady označují za „tikající časovanou bombu“. Plavidlo o délce 277 metrů se stalo 3. března terčem útoku námořních a vzdušných dronů v mezinárodních vodách Středozemního moře. Podle ruského ministerstva zahraničí nesou za tento čin odpovědnost ukrajinské síly, Kyjev se však k incidentu nevyjádřil. Třicetičlenná posádka loď po vypuknutí požáru opustila a byla zachráněna libyjskou pobřežní stráží.
Řady administrativy Donalda Trumpa opustil jeden z klíčových bezpečnostních představitelů. Joe Kent, ředitel Národního protiteroristického centra (NCTC), v úterý rezignoval na svou funkci na protest proti probíhající válce v Íránu. Pětačtyřicetiletý veterán speciálních sil a CIA své rozhodnutí oznámil v otevřeném dopise zveřejněném na sociální síti X, ve kterém prezidenta vyzval k okamžité změně kurzu a ukončení konfliktu.
Výkonný ředitel společnosti Netflix Ted Sarandos se v úterý vydává do Bruselu, aby jednal s představiteli Evropské unie o budoucí podobě regulace streamovacích služeb. Jeho návštěva přichází v době, kdy se Komise chystá revidovat směrnici o audiovizuálních mediálních službách. Sarandos v rozhovoru pro Politico varoval, že přílišná složitost a roztříštěnost pravidel mezi jednotlivé členské státy by mohla vážně poškodit jednotný trh a zdravé podnikatelské prostředí v Evropě.
Tři týdny po vypuknutí války v Íránu čelí turecký prezident Recep Tayyip Erdogan zásadnímu dilematu, které může ovlivnit politickou budoucnost jeho hnutí i důvěryhodnost země v zahraničí. Turecký vzdušný prostor již dvakrát narušily íránské rakety, které musela zneškodnit protivzdušná obrana NATO.
Donald Trump se při obvinění Íránu z tragického útoku na základní školu opíral o neověřené a následně vyvrácené zpravodajské informace. Podle zdrojů webu The Guardian obeznámených se situací CIA původně prezidentovi sdělila, že raketa pravděpodobně není americké výroby, protože podle prvních záběrů neodpovídala konstrukci střel Tomahawk. Během pouhých 24 hodin však tajné služby po analýze dalších videí toto hodnocení přehodnotily a dospěly k závěru, že školu skutečně zasáhl americký Tomahawk.
Vedení nejvýznamnějších amerických ropných společností varovalo administrativu prezidenta Donalda Trumpa před dalším zhoršováním energetické krize. Šéfové gigantů jako Exxon Mobil, Chevron a ConocoPhillips se podle webu Wall Street Journal minulou středu sešli v Bílém domě s ministrem pro energetiku Chrisem Wrightem a ministrem vnitra Dougem Burgumem. Podle nich konflikt s Íránem a zablokování strategického Hormuzského průlivu povedou k pokračující nestabilitě a vysoké volatilitě na světových trzích.
Válka s Íránem, která trvá třetí týden, už nyní drasticky zatěžuje americkou státní kasu. Podle představitelů Trumpovy administrativy vynaložily Spojené státy na tento konflikt za prvních čtrnáct dní minimálně 12 miliard dolarů. Toto číslo se okamžitě stalo středem ostré kritiky ze strany demokratů i zastánců rozpočtové odpovědnosti, kteří upozorňují, že astronomické sumy mizející v raketových útocích by mohly zásadně proměnit životy milionů Američanů v oblastech zdravotnictví či školství.
Americký prezident Donald Trump v pondělí oznámil, že hodlá o zhruba měsíc odložit svou vysoce sledovanou březnovou návštěvu Číny. Jako hlavní důvod uvedl nutnost osobního dohledu nad probíhající válkou v Íránu. Setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, které mělo původně proběhnout od 31. března do 2. dubna, se tak pravděpodobně uskuteční až v pozdějším termínu.