Severoatlantická aliance čelí v posledních letech zásadním výzvám, které vyvolávají otázky o její budoucí existenci. Evropští členové NATO si s rostoucí zdrženlivostí začínají uvědomovat, že po více než 75 letech musí převzít hlavní odpovědnosť za vlastní obranu. Éra, kdy se mohli plně spoléhat na Spojené státy jako na svého výhradního ochránce, se chýlí ke konci, k čemuž přispěly i aktuální spory o Grónsko.
Navzdory obavám, že by Spojené státy mohly z NATO vystoupit, však Národní obranná strategie pro rok 2026 naznačuje opak. Washington alianci neopouští, což dokládá přítomnost přibližně 80 000 amerických vojáků na evropském kontinentu. Neexistují žádné signály, že by se plánovalo uzavírání základen, jako je ta největší v Německu, která zůstává pod americkou správou.
Americké síly jsou i nadále plně zapojeny do společných operací se svými evropskými spojenci. Probíhají pravidelné pěchotní manévry v Polsku i Lotyšsku a americká plavidla operují společně s partnery v Baltském a Středozemním moři. Spojené státy tedy v rámci NATO nijak neutichají, pouze mění způsob, jakým ke svým závazkům přistupují.
Strategický dokument NDS pro rok 2026 jasně uvádí, že USA budou v NATO i nadále hrát klíčovou roli. Změna však spočívá v trvalém tlaku na spojence, aby se více podíleli na společných nákladech. Pod vlivem války na Ukrajině se evropští partneři na summitu v Haagu v roce 2025 zavázali zvýšit výdaje na obranu na pět procent HDP, což Washington vnímá jako nezbytný krok.
Tento tlak na sdílení břemena nevychází z izolacionismu, ale z reality, že Rusko není jedinou globální výzvou. Americká armáda musí být připravena operovat na Blízkém východě, v Číně, na Korejském poloostrově i v Africe, kde nedávno zasahovala proti extremistům v Nigérii. Spojené státy mají zkrátka příliš mnoho úkolů po celém světě, než aby nesly veškerou váhu obrany Evropy.
Již při založení NATO v roce 1949 generál Dwight Eisenhower předpokládal, že dominantní role USA v Evropě bude pouze dočasná. Varoval, že pokud se americké jednotky nevrátí domů do deseti let, bude celý projekt považován za neúspěšný. Ačkoliv se jeho vize tehdy nenaplnila, dnešní přesun odpovědnosti na evropská bedra je logickým strategickým krokem k ulehčení Pentagonu.
Kromě budování skutečné vojenské síly se Evropa musí zamyslet nad svým využíváním takzvané „měkké síly“. Mezi ambiciózními cíli Evropské unie v Bruselu a reálnými vojenskými schopnostmi kontinentu vznikla nebezpečná propast. Ukázalo se to například při vyjednávání o vstupu Ukrajiny do EU, kdy Brusel zcela podcenil možnou reakci Ruska, na kterou dříve upozorňovali diplomaté jako George Kennan či William Burns.
Evropští vyjednavači přistupovali k diskusím s Kyjevem jako k čistě ekonomické a regulační záležitosti bez bezpečnostních rizik. Moskva však proces vnímala jako strategickou hrozbu. Situaci vyhrotil i požadavek Bruselu na propuštění vězněné expremiérky Julije Tymošenkové, což v Kyjevě vyvolalo politickou krizi, která nakonec vedla k zastavení rozhovorů s EU a k následným protestům na Majdanu v roce 2014.
Následné události, od obsazení Krymu až po plnohodnotnou ruskou invazi v roce 2022, si vyžádaly odhadem téměř dva miliony obětí. Pokud chtějí evropští spojenci podobným katastrofám v budoucnu předcházet, musí zvolit opatrnější diplomatický přístup. Pouhá měkká síla totiž k odstrašení Moskvy nestačí a USA nemohou sloužit jako vojenská pojistka v každé situaci, kdy Evropa přecení svůj politický vliv.
Objevují se však i nadějné známky vojenského obrození Evropy. Kromě příslibů vyšších rozpočtů stojí za zmínku nedávná spolupráce Británie a Francie při zadržení tankeru s ruskou ropou. Aktivnější role evropských námořnictev při vymáhání sankcí by mohla kontinentu zajistit větší vliv na dění ve vlastním regionu, včetně mírových rozhovorů o Ukrajině, kterým zatím dominuje Washington.
Aliance NATO tedy podle expertů přežije, ale musí se vyvinout v partnerství rovnocenných vojenských aktérů. Spojené státy své spojence neopustí, nicméně hlavní odpovědnost za regionální bezpečnost bude ležet na prosperující a schopné Evropě. Posílené evropské křídlo NATO tak vyšle světu jasný signál o vůli západních demokracií bránit své hodnoty a stabilitu prostřednictvím reálné síly. Prosperující Evropa je totiž schopna převzít primární zodpovědnost za ochranu své vlastní bezpečnosti.
Americká administrativa se potýká s rostoucími problémy na Blízkém východě, které vyžadují zásadní přehodnocení dosavadní strategie vůči Íránu. Jemenští povstalci Hútíové dosáhli výrazného územního zisku v bojích proti mezinárodně uznávané vládě podporované Saudskou Arábií. Během jediné noci získali kontrolu nad rozsáhlým územím podél pobřeží Rudého moře a postoupili až k průlivu Báb al-Mandab. Současně se zmocnili strategického ostrova Pirim, který leží přímo uprostřed této klíčové námořní cesty.
Izraelská organizace pro lidská práva B'Tselem zveřejnila rozsáhlou zprávu, v níž obviňuje Izrael ze systematické snahy o likvidaci podmínek nezbytných pro kolektivní život Palestinců na Západním břehu. Podle zprávy dochází k výraznému stupňování útoků na všechny aspekty každodenního života, včetně možnosti docházet do práce, navštěvovat školy nebo získat zdravotní péči.
Britský princ William zveřejnil naléhavou výzvu týkající se zrychlení bojů proti globálnímu oteplování a ochraně životního prostředí. Následník trůnu zdůraznil, že dosavadní opatření postupují šnečím tempem a krok za krokem, což k vyřešení klimatické krize zdaleka nestačí. Ve svém vyjádření poukázal na devastující letní požáry v Británii i po celém světě, které jasně ukazují nutnost přistoupit k radikálním změnám. Podle něj je nezbytné výrazně zrychlit veškeré snahy do konce tohoto desetiletí.
Ceny ropy na světových trzích výrazně vzrostly a vyšplhaly se nad hranici 108 dolarů za barel po sérii útoků bezpilotních letounů, které donutily Saúdskou Arábii odstavit z provozu klíčový ropovod spojující východ a západ země.
Izraelský ministr kultury Miki Zohar vyzval k odebrání státního občanství izraelským režisérům Yuvalu Abrahamovi a Rachel Szorové, kteří stvořili dokumentární film NAZA. Autorskou dvojici, jež za svůj předchozí snímek získala Oscara, ministr veřejně obvinil z vlastizrady. Dokument pojednává o masovém zabíjení civilistů v Pásmu Gazy a vyvolal ostré reakce izraelské vládní špičky. Zohar prohlásil, že podnikne okamžité právní kroky k tomu, aby tvůrci o své občanství přišli.
Vedení předních technologických společností vyjádřilo nečekanou shodu ohledně potřeby zpomalit vývoj umělé inteligence. Reagují tak na vlnu veřejného znepokojení a varování ze strany výzkumníků, podle nichž by nekontrolovaný pokrok mohly doprovázet katastrofální následky pro celou lidskou společnost. S výzvou k mírnění tempa přišel výkonný ředitel společnosti Anthropic Dario Amodei, jehož návrh okamžitě podpořili i šéfové konkurenčních firem OpenAI, Google DeepMind a xAI. Tento vzácný krok sjednotil klíčové aktéry v odvětví, které dosud vykazovalo známky bezohledného závodění o technologickou převahu.
Kanadský premiér Mark Carney prohlásil, že jeho země neusiluje o plnohodnotné členství v Evropské unii, ale snaží se vyjednat zcela unikátní alianci s tímto evropským blokem. Reagoval tak na zprávy médií o možném přidruženém členství Kanady, které se objevily v důsledku vyhrocující se obchodní války se Spojenými státy. Vztahy mezi oběma severoamerickými sousedy se zásadně zhoršily poté, co zkrachovala bilaterální jednání o obchodu. Carney zdůraznil, že Kanada a Evropská unie sdílejí stejné hodnoty i priority a v rozděleném světě musejí spojenci držet při sobě.
Himalájské ledovce tají výrazně rychlejším tempem než v minulých letech, což představuje vážnou hrozbu pro životní prostředí i indickou ekonomiku. Nová výzkumná zpráva podle webu BBC upozorňuje na rostoucí nestabilitu ledovcových jezer a chybějící podrobný monitoring v tomto horském regionu. Situace se zhoršuje v návaznosti na nedávné ničivé záplavy v Nepálu a Tibetu, které si vyžádaly více než třináct set lidských životů. Odborníci varují, že rozsáhlé pohoří se rychle přibližuje k nebezpečnému kritickému bodu.
Klid zbraní mezi Spojenými státy a Íránem skončil po obnovené výměně vojenských úderů na Blízkém východě. Americká armáda zasáhla íránské vojenské cíle, na což Teherán reagoval útoky na území Jordánska, Bahrajnu a Kuvajtu. K této odvetě došlo navzdory varování amerického prezidenta Donalda Trumpa, že jakýkoliv úder vyvolá ještě tvrdší reakci. Poslední střety však zůstaly rozsahem omezené, což podle odborníků oslovených webem CNN naznačuje neochotu obou stran vstoupit do přímé a plnohodnotné války.
V Evropě prudce roste počet sabotážních akcí zaměřených na vojenskou a obrannou infrastrukturu, přičemž z jejich organizace je podezřelé Rusko. Německé úřady nedávno prohlásily Moskvu za odpovědnou za incident na letišti v Lipsku, kde byly v blízkosti ukrajinských nákladních letadel objeveny drony s výbušninami. Ruský prezident Vladimir Putin jakoukoli vinu odmítá a označuje podobná obvinění za nepodložená. Polské i německé ministerstvo vnitra však varují, že Moskva mění svou strategii a zásadně stupňuje své hybridní operace v evropských zemích.
Americký prezident Donald Trump vyzval Ukrajinu, aby přestala útočit na ruské ropné rafinérie kvůli celosvětovému růstu cen motorové nafty. Své prohlášení učinil během dvoudenní návštěvy Irska, kde navštívil své golfové hřiště v hrabství Clare. Šéf Bílého domu odmítl tvrzení, že by za prudkým nárůstem cen paliv stála válka, kterou jeho administrativa vede proti Íránu. Podle jeho slov je hlavním důvodem nynějšího nedostatku nafty právě ukrajinská strategie zaměřená na ruskou energetiku.
Zahraniční politika prezidenta Donalda Trumpa je od počátku postavena na předpokladu, že síla a velikost Spojených států přinutí spojence i protivníky podvolit se vůli Washingtonu. Tento přístup, vzdalující se tradiční americké diplomatické doktríně, popsal pro CNN poradce Stephen Miller jako svět řízený neúprosnými zákony síly a moci. Současná krize však ukazuje, že tato teorie naráží na své limity. USA se totiž dostaly do hlubokého střetu na dvou frontách zároveň, a to s Íránem a Kanadou.