Kosmos 482, neúspěšná sovětská sonda původně určená k přistání na Venuši, má podle odborníků už dnes ráno nekontrolovaně vstoupit do atmosféry a spadnout zpět na Zemi. Podle výpočtů evropského centra pro sledování objektů na oběžné dráze (EU SST) existuje riziko, že zbytky sondy dopadnou na pevninu – včetně střední Evropy a Česka. Pravděpodobnější však je, že skončí v některém z oceánů.
Sonda vážící téměř 500 kilogramů byla vypuštěna v roce 1972, ale kvůli selhání raketového stupně se nikdy nedostala z oběžné dráhy Země. Většina její konstrukce se zřítila během následující dekády, ovšem přistávací modul – zhruba metrová kovová koule – zůstal 53 let na eliptické oběžné dráze a postupně klesal.
Podle nizozemského odborníka na vesmírný odpad Marca Langbroeka by se objekt mohl zřítit rychlostí až 242 km/h. I když podle něj není důvod k panice, riziko zcela vyloučit nelze. „Je to podobné, jako když spadne meteorit – takových případů je několik do roka. Pravděpodobnost, že vás trefí, je menší než že vás zasáhne blesk,“ uvedl pro The Guardian Langbroek.
Přistávací modul byl původně navržen tak, aby přežil sestup hustou atmosférou Venuše, což zvyšuje pravděpodobnost, že přežije i průlet pozemskou atmosférou. Experti však upozorňují, že po více než půlstoletí ve vesmíru může být jeho tepelný štít narušen. Pokud by zcela selhal, sonda shoří při vstupu do atmosféry. Pokud však vydrží, mohlo by na Zemi dopadnout půltunové kovové těleso.
Podle astrofyzika Jonathana McDowella z Harvard-Smithsonova centra by selhání tepelného štítu bylo ve skutečnosti lepší variantou. Jinak hrozí, že kovová kapsle přežije a dopadne na zemský povrch. Experti navíc pochybují, že po tak dlouhé době bude fungovat systém padáků.
Potenciální oblast dopadu zahrnuje široké pásmo mezi 51,7 stupni severní a jižní šířky – tedy například Londýn, kanadský Edmonton, ale i oblasti v Jižní Americe. Langbroek však podotýká, že většina této zóny je pokryta oceány, a pravděpodobnost dopadu do vody je tak poměrně vysoká.
Podobné případy se již v minulosti staly. V roce 2018 nekontrolovaně dopadla čínská vesmírná stanice Tchien-kung 1 do Tichého oceánu a v roce 2022 se na Zemi zřítila část čínské rakety Dlouhý pochod.
V úterý proběhla v budapešťském sportovním areálu MTK Sportpark akce s názvem Den maďarsko-amerického přátelství, která se však stala především oslavou blízkého vztahu mezi Donaldem Trumpem a Viktorem Orbánem. Americký viceprezident JD Vance se zde pokusil v přímém přenosu spojit se svým šéfem. Přestože Trump právě řešil vážnou krizi s Íránem, při druhém pokusu telefon zvedl a vzkázal davu, že Spojené státy stojí plně za Orbánem.
Křehké čtrnáctidenní příměří na Blízkém východě, sjednané v hodině dvanácté, čelí hned v první den vážnému ohrožení. Hlavním jablkem sváru se stala interpretace toho, na koho se klid zbraní vlastně vztahuje. Zatímco Írán a zprostředkovatelský Pákistán tvrdí, že dohoda zahrnuje i Libanon, Izrael to rezolutně odmítá.
Stále naléhavější otázka, zda konflikt mezi Izraelem a Libanonem definitivně zhatí čerstvě uzavřené příměří, hýbe celým Blízkým východem. Situace v terénu je totiž v ostrém kontrastu s diplomatickými proklamacemi.
Válka, ve které není vítězů, má podle mnoha analytiků jednoho jasného poraženého. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu vstupuje do křehkého a nejasného příměří s Íránem v situaci, kterou jeho političtí odpůrci i zahraniční korespondenti označují za totální strategické selhání a politickou katastrofu.
Zpráva o příměří mezi Spojenými státy a Íránem přinesla světové ekonomice vlnu úlevy, ale podle ekonomických expertů budou jizvy po tomto konfliktu patrné ještě dlouho. Posledních šest týdnů sledoval svět největší dopravní zácpu v historii námořní dopravy v Hormuzském průlivu, kde uvízlo přibližně 800 lodí. Tento blokáda měla přímý dopad na peněženky lidí po celém světě – od dražšího benzinu a letenek až po rostoucí splátky hypoték.
Přetrvávající napětí na Blízkém východě by mohlo vážně destabilizovat vztahy mezi USA a Čínou a vyústit v otevřenou konfrontaci v Tchajwanském průlivu, varují experti. Právě proto se summit mezi Donaldem Trumpem a Si Ťin-pchingem stává naprostou nutností, ačkoliv byl kvůli chaosu v regionu již několikrát odložen a jeho termín se posunul z konce března na polovinu května.
Izraelská armáda dnes podnikla dosud nejrozsáhlejší koordinovaný útok na Libanon od začátku války, která vypukla 2. března. Vlna náletů zasáhla bez varování centrum Bejrútu i další části země, přičemž cílem se stalo více než 100 objektů. Izrael tvrdí, že zasáhl velitelská centra a vojenská stanoviště hnutí Hizballáh, která se podle něj nacházejí v samotném srdci civilní zástavby.
Podle informací německého hospodářského deníku Handelsblatt začíná Severoatlantická aliance (NATO) zvažovat spuštění námořní mise v Hormuzském průlivu. Tento krok je v Bruselu vnímán především jako snaha „uklidnit“ amerického prezidenta Donalda Trumpa, který v posledních dnech stupňuje svou kritiku vůči spojencům a otevřeně hrozí odchodem USA z Aliance.
Prezident USA Donald Trump oznámil, že se podařilo ujednat příměří, v němž Írán souhlasil se zásadním ústupkem: úplným koncem obohacování uranu. Na své platformě Truth Social Trump uvedl, že Spojené státy pomohou z trosek zničených íránských základen vyzvednout a zneškodnit veškeré zásoby jaderného materiálu. Podle něj je celý tamní program pod přísným dohledem satelitů Vesmírných sil, které potvrzují, že s materiálem od náletů nikdo nemanipuloval.
Evropská komise se rozhodla oficiálně reagovat na kontroverzní výroky amerického viceprezidenta JD Vance, které pronesl během své návštěvy Maďarska jen několik dní před parlamentními volbami. Vance v Budapešti obvinil Evropskou unii z bezprecedentního zasahování do maďarského volebního procesu, což v Bruselu vyvolalo vlnu nevole. Mluvčí Komise, kteří zpočátku odmítali situaci komentovat, nakonec potvrdili, že k vyjádření obav využijí zavedené diplomatické kanály.
Evropští lídři s neskrývanou úlevou přivítali zprávu o uzavření čtrnáctidenního podmíněného příměří mezi Spojenými státy a Íránem. Tato dohoda, vyjednaná za pomoci pákistánské diplomacie v posledních hodinách před vypršením amerického ultimáta, odvrátila hrozbu totální války. Představitelé evropských států nyní shodně volají po tom, aby se tento křehký klid zbraní stal základem pro trvalý mír a definitivní ukončení nepřátelství v celém regionu.
Dosavadní snahy o dosažení komplexní dohody mezi Spojenými státy a Íránem narážejí na neúprosné a maximalistické požadavky obou stran. Diplomatická jednání mezi oběma stranami sice pokračují, v očekáváních se ale objevují propastné rozdíly.