Na světě žijí poslední dva znalci Kódu Navajo. Pomohli USA vyhrát válku, úcty se ale nikdy nedočkali

Na ostrově sloužil jako člen 5. divize námořní pěchoty, ale jeho role byla jedinečná. Byl znalcem Kódu Navajo, jehož úkolem bylo vysílat zašifrované zprávy, které nepřátelské síly nedokázaly rozluštit.

Během druhé světové války bylo do Tichomoří posláno více než 400 znalců Kódu Navajo. Byli označováni jako code talkers a většinou pocházeli z řad amerických Indiánů, především kmene Navahů. Jejich kód byl zásadní. Japonci kód nikdy neprolomili, což americkým vojákům umožnilo organizovat své pohyby, aniž by o tom nepřítel věděl.

Dnes, 14. srpna, je Národní den znalců Kódu Navajo. Tento den byl poprvé vyhlášen prezidentem Ronaldem Reaganem v roce 1982. Připadá také na 80. výročí kapitulace Japonska, která znamenala konec druhé světové války.

Dnes jsou naživu už jen dva – Peter MacDonald (96) a Thomas H. Begay (100). S oběma veterány se CNN spojila, aby se podělili o své vzpomínky z války a o to, jak je jejich přínos uznáván po celých Spojených státech.

Zatímco je jejich služba zaznamenána v historických knihách, otázka, jak na ně bude vzpomínáno, je stále aktuální. Znalci Kódu Navajo byli vtaženi do snah Trumpovy administrativy, která se zaměřuje na iniciativy v oblasti rozmanitosti, rovnosti a inkluze (DEI). Dlouholeté úsilí o vytvoření národního muzea, které by bylo věnováno výhradně Kódu Navajo, stagnuje.

MacDonald nazval vymazání webových stránek dokumentujících jejich službu z Pentagonu za „formu diskriminace“. Tento čin, ačkoli byl ministerstvem obrany později zrušen, vyvolal v celém Navahském národě vlnu nevole. „Potřebujeme se vážně zamyslet nad tím, co zde v Americe děláme,“ řekl MacDonald a dodal: „Nad tím, co Amerika udělala původním Američanům a možná i jiným menšinám.“

MacDonaldova cesta do amerických historických knih začala ve chvíli, kdy v uniformě námořní pěchoty uviděl jiného člena svého klanu. „Zeptal jsem se ho: kde seženu jednu z těch krásných uniforem, kterou máš na sobě?,“ vzpomínal. Bylo mu řečeno, že se bude muset přihlásit k námořní pěchotě. Bylo mu teprve 15 let, tedy o dva roky méně, než bylo potřeba.

To ho neodradilo. Zalhal o svém věku a narukoval. CNN řekl, že v náborové kanceláři prohlásil: „Nechci, aby se Japonci někdy dostali do Window Rocku v Arizoně.“

Jeho horlivost byla ironická. Původní obyvatelé byli plnoprávnými americkými občany teprve dvacet let, ale stále neměli volební právo. Mnoho domorodých dětí, včetně významné části budoucích code talkers, bylo násilně odebíráno rodinám a posíláno do internátních škol, kde jim byl odpírán jejich jazyk a tradice.

S námořní pěchotou byl MacDonald povolán na schůzku, kde se setkal s desítkami dalších Navahů. V té místnosti odhalil tajemství: tentýž navahský jazyk, kterého se mnoho jeho vrstevníků muselo vzdát, měl být nyní použit k vítězství ve válce.

Nápad předložil námořní pěchotě inženýr Philip Johnston, syn misionáře, který vyrůstal s navahskými dětmi. Navahština byla téměř nečitelná, protože jí nemluvil prakticky nikdo mimo Navahský národ.

Code talkers vyvinuli rozsáhlý a složitý kód, který byl založen na jejich vlastním jazyce. Klíčové vojenské a geografické pojmy byly nahrazeny souvisejícími obrazy. „Tank“ se tak stal „chay-da-gahi“, což znamená „želva“. „Stíhačka“ byla „da-he-tih-hi“, neboli „kolibřík“. V mnoha případech byli dokonce nuceni vymýšlet zcela nová slova, protože navahština neobsahovala přímé překlady.

Když byli code talkers nasazeni do bitvy, byly jim přiděleny doprovody z řad námořní pěchoty, které je měly chránit. Byli totiž často mylně považováni za japonské vojáky. Chester Nez, Code Talker, který zemřel v roce 2014, ve svém rozhovoru pro Kongresovou knihovnu vzpomínal, jak ho v roce 1942 na ostrově Guadalcanal zastavil námořník. Nez mu nemohl nic říct o programu code talkers, a tak tvrdil, že jsou telefonní operátoři.

„Nevěřil nám,“ řekl Nez. „Ten chlap mi přiložil .45 [pistoli] k hlavě a tělu… to byla ta nejděsivější věc, která se mi kdy stala.“

Code talkers posílali zprávy pomocí objemných radiostanic. MacDonald vysvětlil, že na Iwodžimě bylo potřeba odeslat na velitelství zprávu: „Pošlete demoliční tým na kopec 362B.“ Zpráva, která byla odvysílána, zněla: „Ovce. Oči. Nos. Jelen. Ničitel. Čaj. Myš. Krocan. Cibule. Nemocný kůň. Tři. Šest. Dva. Medvěd.“

Celkem bylo na Iwodžimě odesláno více než 800 zpráv. Begay si vzpomíná, jak se cítil, když uviděl americkou vlajku vztyčenou na hoře Suribači. O několik dní dříve ji vztyčilo šest mariňáků, což zvěčnil na ikonické fotografii válečný fotograf Joe Rosenthal. „Můj Bože,“ řekl. „Byl jsem tak hrdý.“

Když se MacDonald a Begay po válce vrátili do USA, byli zavázáni mlčenlivostí. Program code talkers zůstal utajený až do roku 1968 pro případ, že by ho armáda potřebovala znovu aktivovat.

Pro navahské vojáky to znamenalo návrat k předválečnému životu. Nezúčastnili se hrdinského přivítání, jakého se dostalo mnoha dalším vojákům. „Opravdu jsme si zvykli na to, že se s námi jedná jako s druhořadými občany,“ řekl MacDonald a dodal, že se jeho zážitek po návratu „vůbec nezměnil“. „V Americe se s námi velmi špatně zacházelo.“

MacDonaldovo poválečné dědictví je složitější. Sloužil čtyři funkční období jako předseda Navahského národa. V roce 1990 byl odsouzen k trestu odnětí svobody za federální obvinění a kmenová obvinění, včetně úplatkářství a vydírání.

Jeho odmítnutí odstoupit, když byl postaven mimo službu, vedlo k dlouhodobé patové situaci, která vyvrcholila nepokoji, při nichž zemřeli dva jeho příznivci. Prezident Bill Clinton později zmírnil jeho trest na dobu, kterou si již odpykal.

Na recepci v Bílém domě, kterou v roce 2017 uspořádal prezident Donald Trump, MacDonald řekl, že on a 12 dalších přeživších code talkers mají poslední misi: zajistit, aby vzpomínka na jejich úspěchy zůstala naživu.

Ocenění jejich památky nebylo vždy respektováno. MacDonald doufal, že „Kód Navajo“, akční film z roku 2002 založený na jejich příspěvcích, se stane kulturním milníkem pro novou generaci. Film však byl kriticky hodnocen a kritizován pro historické nepřesnosti.

„Požádali nás, abychom přišli na premiéru,“ řekl MacDonald CNN. „A co vidíme? Asi 20 % filmu bylo o navahských code talkers. 80 % filmu bylo o Nicolasi Cageovi a problémech, které měl se svou přítelkyní,“ řekl.

Po několik let byla jedna z nejlepších sbírek artefaktů týkajících se code talkers k nalezení na nepravděpodobném místě: v restauraci Burger King v Kayentě v Arizoně. Malé expozice existují také v muzeích v nedalekém Tuba City a v Gallup, v Novém Mexiku, ale MacDonald usiluje o zřízení muzea, které by bylo věnováno výhradně code talkers. Projekt stále pokračuje.

Začátkem tohoto roku zažili přeživší code talkers neočekávaný útok na svůj odkaz. Uprostřed rozsáhlé čistky webových stránek, které propagovaly rozmanitost, rovnost a inkluzi (DEI), Pentagon vymazal řadu stránek uctívajících přínos MacDonalda, Begaye a jejich vrstevníků. Byl to součást uspěchaného zásahu, při kterém byly vymazány i informace, které s DEI nesouvisely, jako například připomínka holocaustu, prevence sebevražd nebo letadlo Enola Gay.

„Přišla nová administrativa a myslím, že chtějí hodně věcí změnit,“ řekl MacDonald CNN. „Nechtěli o navahských code talkers vůbec mluvit.“

Několik úředníků tehdy CNN řeklo, že vojenské jednotky dostaly pokyn, aby při vyhledávání článků a fotografií k odstranění používaly klíčová slova jako „rasismus“, „etnicita“, „historie“ a „první“.

Pentagon následně stránky obnovil a tiskový tajemník Pentagonu John Ullyot ve svém prohlášení uvedl: „Ve vzácných případech, kdy je obsah odstraněn – buď úmyslně, nebo omylem – instruujeme složky a ony obsah opraví, aby uznávaly naše hrdiny za jejich oddanou službu po boku jejich amerických spoluobčanů, tečka.“

Tato epizoda se stala bodem zápalu v celonárodní kontroverzi ohledně toho, že se Trumpova administrativa zaměřuje na iniciativy v oblasti DEI. Ronald Begay, který podporuje snahy svého otce o zachování odkazu code talkers, řekl, že byl touto ságou „zděšen“.

Chyba byla sice rychle napravena, ale code talkers a jejich potomky zasáhla do srdce. Pocítili hluboce zakořeněný strach, že jejich odkaz bude odsunut na vedlejší kolej, jakmile MacDonald a Begay nebudou naživu, aby vyprávěli své příběhy.

„Potřebujeme pořádné ‚poděkování‘ od lidí, kteří v Americe zbohatli,“ řekl MacDonald. Rád by, aby byl o jejich přínosu natočen nový film a aby bylo zřízeno stálé, specializované muzeum. O to MacDonald a další code talkers bojují už léta. Projekt však zůstává desítky milionů dolarů mimo dosah.

MacDonald si myslí, že lidé nechápou tento obrovský přínos pro bitvu v tichomořské válce. „Znamenalo to obrovský rozdíl,“ řekl.

Je možné, že až se bude slavit další válečný milník, žádní code talkers už nebudou naživu, aby ho přivítali. MacDonald a Begay ale doufají, že si Amerika zapamatuje jejich přínos pro historii, i když už nebudou přítomni, aby vyprávěli své příběhy.

„Věřím, že toto je jediná země na celém světě, které požehnali svatí,“ řekl MacDonald. „A my to tak musíme udržet.“ Dodal, že je potřeba se vážně zamyslet nad tím, jak lidé žijí v novém století.