Požadavky prezidenta Donalda Trumpa vůči Íránu zvyšují pravděpodobnost americké vojenské intervence. Navzdory současné vlně diplomatických aktivit, které mají za cíl odvrátit válku, zůstává situace mezi Washingtonem a Teheránem krajně napjatá. Vyslanci obou stran i regionální aktéři se snaží najít cestu vpřed, což vyvrcholilo nepřímými rozhovory v Ománu 6. února. Zatímco Trump je označil za „velmi dobré“ a Írán za „krok vpřed“, souběžný přesun amerických námořních sil do Perského zálivu naznačuje, že konfrontace je stále ve hře.
Trumpova „nádherná armáda“, jak své loďstvo nazývá, může být předehrou k válce, nebo vypočítavou snahou dotlačit Írán k ústupkům. U Trumpa je záměr často pohyblivým cílem; stejné gesto může být hrozbou i vyjednávacím trumfem. Jeho zahraniční politika postrádá lineární logiku a je často improvizovaná, utvářená těmi, kteří mají zrovna prezidentovu pozornost. Přesto lze vysledovat vlivné proudy – domácí, regionální i osobní – které Spojené státy směřují ke konfliktu nebo je od něj naopak zrazují.
Válečný tábor ve Washingtonu je hlasitý a dobře organizovaný. Zahrnuje íránské exulanty snící o změně režimu, neokonzervativce i vlivné kongresmany, kteří vidí v Íránu poslední překážku americko-izraelského řádu na Blízkém východě. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu má k prezidentovi neomezený přístup a mistrně vykresluje každý krok Íránu jako existenční hrozbu. Pro tuto koalici má diplomacie smysl pouze v případě, že vyústí v úplnou kapitulaci Teheránu.
Proti nim stojí méně organizovaná, ale širší skupina Američanů, kteří po dvou desetiletích marných válek nemají chuť na další nákladné angažmá. Tento sentiment sice pomohl Trumpovi k návratu do Bílého domu, ale zdá se, že jej prezident postupně opouští. Sveden teatrálností vojenské síly, Trump si oblíbil omezené, spektakulární akce, jako byly loňské údery na íránská jaderná zařízení. Ty mu umožňují vypadat silně, aniž by se musel zavázat k chaotické okupaci, ze které má zjevně strach.
Regionální mocnosti jako Saúdská Arábie, Turecko a Katar se snaží Trumpovy impulsy krotit. Obávají se, že válka mezi USA a Íránem by zapálila celý region, ohrozila ropné trhy a zmařila jejich vlastní domácí reformy. Jejich tichá diplomacie prezidentovi připomíná, že sázka na vojenské řešení by mohla mít katastrofální následky pro globální energetiku i obchodní trasy. Žádná z těchto vlád Írán nemiluje, ale všechny preferují udržitelnou rovnováhu sil před regionálním infernem.
Teherán se mezitím poučil z posledních let. Předchozí opatrnost byla nepřáteli vykládána jako slabost, což vedlo k dalšímu nátlaku. Íránští představitelé nyní otevřeně hovoří o odstrašení prostřednictvím rozhodné, či dokonce preventivní síly. Pokud USA znovu udeří, reakce bude pravděpodobně mnohem robustnější – přímé útoky na americké vojenské cíle i energetickou infrastrukturu v Zálivu. Cílem Teheránu by bylo konflikt internacionalizovat a donutit světové mocnosti k zásahu proti Washingtonu a Izraeli.
Situace je podle expertů o to kritičtější, že íránský režim čelí drtivým sankcím, nedostatku vody v hlavním městě a narůstajícím vnitřním nepokojům. Strategie vytvořit tolik požárů, aby se režim zhroutil, je průhledná. Imploze Íránu, země s 93 miliony obyvatel, by však vyvolala uprchlickou vlnu a ekonomický kolaps, který by zastínil vše, co jsme viděli v minulých desetiletích. Vakuum v takto rozlehlé zemi by bylo pro zbytek světa i sousední státy naprosto zničující.
Jednání v Ománu komplikují maximalistické požadavky jestřábů, kteří trvají na tom, aby dohoda zahrnovala i balistické rakety a regionální spojenectví Íránu. To je pro Teherán nepřekročitelná červená linie, neboť rakety tvoří jeho hlavní obranný pilíř. Pokud Washington a Teherán nenajdou úzkou cestu k dohodě, hrozí, že jediná chyba nebo špatný odhad zavře dveře k diplomacii natrvalo. Zda převáží tlak zastánců tvrdé linie, nebo opatrnost prezidenta, který se bojí dalšího blízkovýchodního bahna, se ukáže v nejbližších týdnech.
Organizace spojených národů vyzvala Rusko, aby okamžitě zastavilo své útoky na ukrajinskou energetickou síť. Tyto údery uvrhly celá města do temnoty v době, kdy země čelí nejmrazivější zimě za čtyři roky trvání války. Moskva v posledních dnech stupňuje nálety na elektrárny a teplárenskou infrastrukturu, přičemž poslední rozsáhlý noční útok na energetická zařízení si vyžádal životy dvou lidí.
Mladý muž z centrální Afriky, kterému server The Conversation říká Eric, utíkal před válkou ve své vlasti, aby se nakonec ocitl v jiné formě pekla. Pod vidinou výdělku 2 000 dolarů měsíčně se nechal zlákat k práci v Kambodži, ale hned po příletu byl převezen do uzavřeného areálu u thajských hranic. Tam byl pod hrozbou násilí nucen k provádění on-line podvodů. Když se pokusil jednu z obětí varovat, dozorci ho zbili téměř k smrti a on sám se stal svědkem brutálního týrání ostatních i zoufalých sebevražd spolupracovníků.
Požadavky prezidenta Donalda Trumpa vůči Íránu zvyšují pravděpodobnost americké vojenské intervence. Navzdory současné vlně diplomatických aktivit, které mají za cíl odvrátit válku, zůstává situace mezi Washingtonem a Teheránem krajně napjatá. Vyslanci obou stran i regionální aktéři se snaží najít cestu vpřed, což vyvrcholilo nepřímými rozhovory v Ománu 6. února. Zatímco Trump je označil za „velmi dobré“ a Írán za „krok vpřed“, souběžný přesun amerických námořních sil do Perského zálivu naznačuje, že konfrontace je stále ve hře.
V loňském roce bylo zmařeno pět samostatných spiknutí, jejichž cílem byl atentát na syrského prezidenta a klíčové ministry. Vyplývá to ze zprávy OSN o aktivitách Islámského státu (IS). Dokument uvádí, že hlavní terč, prezident Ahmad al-Šará, čelil dvěma přímým pokusům o zabití, a to v severním Aleppu a v jihosyrské Dar'á.
Uznávaný etiopsko-švédský šéfkuchař Marcus Samuelsson nahlíží na africkou kuchyni nikoliv jako na něco, co právě přichází na scénu, ale jako na fenomén, který tu byl odjakživa. Podle něj je hluboce zakořeněná, duchovně podložená a sebevědomá, bez ohledu na to, zda jí zbytek světa věnoval pozornost. Samuelsson věří, že standardy pro kvalitu jídla nemusí přicházet zvenčí, protože africká tradice je sama o sobě neuvěřitelně bohatá.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un si vybral svou dceru jako oficiální nástupkyni. Tuto informaci ve čtvrtek sdělila jihokorejská zpravodajská služba (NIS) tamním zákonodárcům. O Kim Ču-e se toho sice ví jen málo, ale v posledních měsících se objevovala po boku svého otce na významných akcích, včetně zářijové návštěvy Pekingu, která byla její první známou cestou do zahraničí.
Česká muniční iniciativa pro Ukrajinu, která si klade za cíl zajistit dělostřelecké granáty v hodnotě pěti miliard eur, se potýká s nedostatkem finančních prostředků. Podle vyjádření vysoce postaveného vojenského představitele NATO se zatím podařilo od dárců shromáždit pouze 1,4 miliardy eur. Tento program je přitom klíčový pro snížení převahy Ruska na bojišti, zejména v oblasti velkorážné munice.
Když jde v Evropské unii do tuhého, její lídři mají ve zvyku vytáhnout padací mosty a uzavřít se za hradbami. Od ruské invaze na Ukrajinu přes brexit až po útoky z 11. září byly zlomové okamžiky, které vyžadovaly akceschopnost bloku, často provázeny stejnou reakcí: únikem na některý z historických hradů. Tento týden není výjimkou, neboť se v Belgii schází politická elita k diskusím o budoucnosti kontinentu v nejistém světě.
Šéf Instagramu Adam Mosseri v rámci přelomového soudního líčení odmítl, že by uživatelé mohli být na této sociální síti „klinicky závislí“. Mosseri vypovídal jako první vysoký manažer v ostře sledovaném sporu v Los Angeles, který proti společnostem YouTube a Meta (vlastník Instagramu) zahájila dnes dvacetiletá žena vystupující pod jménem Kaley. Ta tvrdí, že firmy záměrně vyvinuly návykové funkce, které poškodily její duševní zdraví.
Indonésie zahájila ambiciózní plán, jehož cílem je přeměnit dálniční síť po celé zemi na záložní vzletové a přistávací dráhy pro stíhací letouny. Tento krok má rozlehlému souostroví poskytnout strategickou výhodu srovnatelnou s vlastnictvím několika letadlových lodí najednou. Maršál Tonny Harjono, náčelník štábu indonéského letectva, uvedl, že vizí je mít v každé z 38 provincií alespoň jeden úsek silnice připravený pro nouzové vojenské operace.
Strategie národní obrany (NDS) pro rok 2026 konečně přiznává to, co je již delší dobu zřejmé: americká obranná průmyslová základna (DIB) je v rozvratu. Průmyslová síla se opět stává klíčovým prvkem v soutěži velmocí. Ačkoliv dokument správně volá po „obrodě amerického průmyslu, jaká nastane jednou za století“, navržená opatření jsou podle odborníků nedostatečná vzhledem k hloubce strukturálních problémů, kterým armáda USA čelí.
V arktickém městě Nuuk, které má pouhých 20 000 obyvatel, se v těchto dnech odehrává zásadní diplomatický posun. Kanada zde v pátek 6. února 2026 oficiálně otevřela svůj nový konzulát, čímž vyslala jasný signál o své nové strategii v Arktidě. Tento krok přichází v době, kdy americký prezident Donald Trump stupňuje tlak na ovládnutí Grónska, a kanadský premiér Mark Carney se tak snaží vybudovat protiváhu americkému vlivu.