Požadavky prezidenta Donalda Trumpa vůči Íránu zvyšují pravděpodobnost americké vojenské intervence. Navzdory současné vlně diplomatických aktivit, které mají za cíl odvrátit válku, zůstává situace mezi Washingtonem a Teheránem krajně napjatá. Vyslanci obou stran i regionální aktéři se snaží najít cestu vpřed, což vyvrcholilo nepřímými rozhovory v Ománu 6. února. Zatímco Trump je označil za „velmi dobré“ a Írán za „krok vpřed“, souběžný přesun amerických námořních sil do Perského zálivu naznačuje, že konfrontace je stále ve hře.
Trumpova „nádherná armáda“, jak své loďstvo nazývá, může být předehrou k válce, nebo vypočítavou snahou dotlačit Írán k ústupkům. U Trumpa je záměr často pohyblivým cílem; stejné gesto může být hrozbou i vyjednávacím trumfem. Jeho zahraniční politika postrádá lineární logiku a je často improvizovaná, utvářená těmi, kteří mají zrovna prezidentovu pozornost. Přesto lze vysledovat vlivné proudy – domácí, regionální i osobní – které Spojené státy směřují ke konfliktu nebo je od něj naopak zrazují.
Válečný tábor ve Washingtonu je hlasitý a dobře organizovaný. Zahrnuje íránské exulanty snící o změně režimu, neokonzervativce i vlivné kongresmany, kteří vidí v Íránu poslední překážku americko-izraelského řádu na Blízkém východě. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu má k prezidentovi neomezený přístup a mistrně vykresluje každý krok Íránu jako existenční hrozbu. Pro tuto koalici má diplomacie smysl pouze v případě, že vyústí v úplnou kapitulaci Teheránu.
Proti nim stojí méně organizovaná, ale širší skupina Američanů, kteří po dvou desetiletích marných válek nemají chuť na další nákladné angažmá. Tento sentiment sice pomohl Trumpovi k návratu do Bílého domu, ale zdá se, že jej prezident postupně opouští. Sveden teatrálností vojenské síly, Trump si oblíbil omezené, spektakulární akce, jako byly loňské údery na íránská jaderná zařízení. Ty mu umožňují vypadat silně, aniž by se musel zavázat k chaotické okupaci, ze které má zjevně strach.
Regionální mocnosti jako Saúdská Arábie, Turecko a Katar se snaží Trumpovy impulsy krotit. Obávají se, že válka mezi USA a Íránem by zapálila celý region, ohrozila ropné trhy a zmařila jejich vlastní domácí reformy. Jejich tichá diplomacie prezidentovi připomíná, že sázka na vojenské řešení by mohla mít katastrofální následky pro globální energetiku i obchodní trasy. Žádná z těchto vlád Írán nemiluje, ale všechny preferují udržitelnou rovnováhu sil před regionálním infernem.
Teherán se mezitím poučil z posledních let. Předchozí opatrnost byla nepřáteli vykládána jako slabost, což vedlo k dalšímu nátlaku. Íránští představitelé nyní otevřeně hovoří o odstrašení prostřednictvím rozhodné, či dokonce preventivní síly. Pokud USA znovu udeří, reakce bude pravděpodobně mnohem robustnější – přímé útoky na americké vojenské cíle i energetickou infrastrukturu v Zálivu. Cílem Teheránu by bylo konflikt internacionalizovat a donutit světové mocnosti k zásahu proti Washingtonu a Izraeli.
Situace je podle expertů o to kritičtější, že íránský režim čelí drtivým sankcím, nedostatku vody v hlavním městě a narůstajícím vnitřním nepokojům. Strategie vytvořit tolik požárů, aby se režim zhroutil, je průhledná. Imploze Íránu, země s 93 miliony obyvatel, by však vyvolala uprchlickou vlnu a ekonomický kolaps, který by zastínil vše, co jsme viděli v minulých desetiletích. Vakuum v takto rozlehlé zemi by bylo pro zbytek světa i sousední státy naprosto zničující.
Jednání v Ománu komplikují maximalistické požadavky jestřábů, kteří trvají na tom, aby dohoda zahrnovala i balistické rakety a regionální spojenectví Íránu. To je pro Teherán nepřekročitelná červená linie, neboť rakety tvoří jeho hlavní obranný pilíř. Pokud Washington a Teherán nenajdou úzkou cestu k dohodě, hrozí, že jediná chyba nebo špatný odhad zavře dveře k diplomacii natrvalo. Zda převáží tlak zastánců tvrdé linie, nebo opatrnost prezidenta, který se bojí dalšího blízkovýchodního bahna, se ukáže v nejbližších týdnech.
Demokratická republika Kongo čelí historicky nejrychleji se šířící epidemii eboly na svém území. Podle nejnovějších vládních údajů si nákaza vyžádala již přes dva tisíce lidských životů, přičemž celkový počet potvrzených případů přesáhl hranici čtyř tisíc. Zdravotnické úřady i mezinárodní organizace svádějí boj s časem, který výrazně komplikují ozbrojené konflikty s rebely, špatně přístupný terén i stávky zdravotníků.
Nadcházející úplné zatmění Slunce vyvolalo v Evropě obrovský turistický zájem, který se výrazně promítl do cen ubytování. Stovky tisíc lidí míří do oblastí s nejlepším výhledem na tento vzácný astronomický úkaz, přičemž největší nápor zaznamenávají vyhledávané lokality na Islandu a ve Španělsku. Právě tam ceny hotelových pokojů vyletěly na mnohonásobek běžných částek.
Francouzská jaderná elektrárna Gravelines na severu země se potýká s neobvyklým a opakujícím se problémem. Obrovská hejna medúz u pobřeží Severního moře ucpala čerpací systémy zařízeni, což provozovatele prinutilo k dočasnému odstavení části reaktorů. K přesně stejné situaci přitom na stejném místě došlo na den přesně i v loňském roce.
Zastaralá elektrická síť v Řecku stojí podle dosavadních výsledků vyšetřování za většinou nejničivějších požárů, které v zemi v poslední době vzplály. Přestože technické poruchy na elektrickém vedení tvoří pouze malé procento z celkového počtu vzniklých požárů, jiskry ze sítě většinou vznikají za extrémních povětrnostních podmínek, jako je silný vítr spojený s vysokou spotřebou elektřiny. Takto vzniklé požáry se pak šíří mimořádně rychle a způsobují nejrozsáhlejší škody.
Lotyšské bezpečnostní složky odhalily podzemní tunel na hranici s Běloruskem, který sloužil k nelegálnímu přechodu do Evropské unie.
Mimořádně horké letní počasí a přetrvávající sucho v letošním roce zásadním způsobem zasahují evropskou ekonomiku. Podle nejnovější analýzy finančního ústavu Triodos Bank mohou hospodářské škody v Evropské unii dosáhnout přibližně 180 miliard eur, což odpovídá zhruba jednomu procentu hrubého domácího produktu. Tímto výpadkem by se prakticky vymazal veškerý celoroční hospodářský růst, který unijní ekonomika pro tento rok očekávala.
Americký prezident Donald Trump veřejně podpořil předsedu Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) Gianniho Infantina a varoval, že jeho případné odvolání z čela světového fotbalu by bylo obrovskou chybou. Infantino se dostal pod drtivý tlak ze strany fotbalových funkcionářů i veřejnosti po neúspěšném a kontroverzním záměru prodat část komerčních práv na mistrovství světa soukromým investorům.
Spojené státy a Írán se ocitly v další fázi ostrého rétorického i vojenského střetu, jehož centrem je strategicky klíčový Hormuzský průliv. Americký prezident Donald Trump prohlásil, že americké námořnictvo úspěšně vyčistilo celou vodní cestu od námořních min a získalo nad ní absolutní kontrolu. Z Oválné pracovny vzkázal, že průliv je opět otevřený a pod stoprocentním dohledem Spojených států. Tento krok má garantovat bezpečnost tranzitních tras, přes které proudí podstatná část světové ropy.
Experti na infekční onemocnění vnímají každodenní hygienická rizika zcela jinak než běžná populace. Odborníci pro magazín Time upozorňují, že to, co lidem připadá odpudivé, nemusí nezbytně představovat reálnou hrozbu pro lidské zdraví. Zatímco veřejnost často podléhá obavám z mikrobů na nečekaných místech, epidemiologové doporučují rozlišovat mezi pouhou špínou a skutečnými zdroji nákazy, což může lidem ušetřit spoustu zbytečného stresu.
Česko má před sebou měsíc charakterizovaný pokračujícími vysokými teplotami a přetrvávajícím nedostatkem srážek. Podle nejnovějšího měsíčního výhledu meteorologů se teplá vlna z uplynulých dvou týdnů promítne i do nadcházejících dnů a nadprůměrné hodnoty se udrží až do konce první zářijové dekády.
Pohled na pondělní dění v Bílém domě ukazuje, jak dramaticky se mění styl výkonu prezidentského úřadu ve Spojených státech. Akce a prohlášení Donalda Trumpa během jediného dne by podle analýzy CNN u kteréhokoli z jeho předchůdců vyvolaly skandál historických rozměrů. Místo toho jsme svědky systematického naplňování Trumpovy vize neomezené prezidentské moci, při níž jsou obcházeny tradiční demokratické instituce a prostor dostává čistý populismus. Neustálá smršť nečekaných rozhodnutí a kontroverzních kroků přitom působí jako záměrná strategie, která má veřejnost zahltit a odvést její pozornost od hlubokých systémových změn.
Generální ředitelé významných technologických společností stále častěji uvažují o tom, do jaké míry by v budoucnu mohla umělá inteligence nahradit vrcholové vedení firem. Šéf společnosti OpenAI Sam Altman se v podcastu Conversations with Tyler z podzimu roku 2025 nechal slyšet, že by považoval za osobní nezdar, pokud by jeho organizace nebyla první velkou korporací řízenou algoritmy. S obdobnými vizemi pracují i další vlivné osobnosti oboru, jako je zakladatel společnosti Meta Mark Zuckerberg, který již zahájil testování virtuálních asistentů určených k částečné automatizaci své vlastní manažerské agendy.