Požadavky prezidenta Donalda Trumpa vůči Íránu zvyšují pravděpodobnost americké vojenské intervence. Navzdory současné vlně diplomatických aktivit, které mají za cíl odvrátit válku, zůstává situace mezi Washingtonem a Teheránem krajně napjatá. Vyslanci obou stran i regionální aktéři se snaží najít cestu vpřed, což vyvrcholilo nepřímými rozhovory v Ománu 6. února. Zatímco Trump je označil za „velmi dobré“ a Írán za „krok vpřed“, souběžný přesun amerických námořních sil do Perského zálivu naznačuje, že konfrontace je stále ve hře.
Trumpova „nádherná armáda“, jak své loďstvo nazývá, může být předehrou k válce, nebo vypočítavou snahou dotlačit Írán k ústupkům. U Trumpa je záměr často pohyblivým cílem; stejné gesto může být hrozbou i vyjednávacím trumfem. Jeho zahraniční politika postrádá lineární logiku a je často improvizovaná, utvářená těmi, kteří mají zrovna prezidentovu pozornost. Přesto lze vysledovat vlivné proudy – domácí, regionální i osobní – které Spojené státy směřují ke konfliktu nebo je od něj naopak zrazují.
Válečný tábor ve Washingtonu je hlasitý a dobře organizovaný. Zahrnuje íránské exulanty snící o změně režimu, neokonzervativce i vlivné kongresmany, kteří vidí v Íránu poslední překážku americko-izraelského řádu na Blízkém východě. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu má k prezidentovi neomezený přístup a mistrně vykresluje každý krok Íránu jako existenční hrozbu. Pro tuto koalici má diplomacie smysl pouze v případě, že vyústí v úplnou kapitulaci Teheránu.
Proti nim stojí méně organizovaná, ale širší skupina Američanů, kteří po dvou desetiletích marných válek nemají chuť na další nákladné angažmá. Tento sentiment sice pomohl Trumpovi k návratu do Bílého domu, ale zdá se, že jej prezident postupně opouští. Sveden teatrálností vojenské síly, Trump si oblíbil omezené, spektakulární akce, jako byly loňské údery na íránská jaderná zařízení. Ty mu umožňují vypadat silně, aniž by se musel zavázat k chaotické okupaci, ze které má zjevně strach.
Regionální mocnosti jako Saúdská Arábie, Turecko a Katar se snaží Trumpovy impulsy krotit. Obávají se, že válka mezi USA a Íránem by zapálila celý region, ohrozila ropné trhy a zmařila jejich vlastní domácí reformy. Jejich tichá diplomacie prezidentovi připomíná, že sázka na vojenské řešení by mohla mít katastrofální následky pro globální energetiku i obchodní trasy. Žádná z těchto vlád Írán nemiluje, ale všechny preferují udržitelnou rovnováhu sil před regionálním infernem.
Teherán se mezitím poučil z posledních let. Předchozí opatrnost byla nepřáteli vykládána jako slabost, což vedlo k dalšímu nátlaku. Íránští představitelé nyní otevřeně hovoří o odstrašení prostřednictvím rozhodné, či dokonce preventivní síly. Pokud USA znovu udeří, reakce bude pravděpodobně mnohem robustnější – přímé útoky na americké vojenské cíle i energetickou infrastrukturu v Zálivu. Cílem Teheránu by bylo konflikt internacionalizovat a donutit světové mocnosti k zásahu proti Washingtonu a Izraeli.
Situace je podle expertů o to kritičtější, že íránský režim čelí drtivým sankcím, nedostatku vody v hlavním městě a narůstajícím vnitřním nepokojům. Strategie vytvořit tolik požárů, aby se režim zhroutil, je průhledná. Imploze Íránu, země s 93 miliony obyvatel, by však vyvolala uprchlickou vlnu a ekonomický kolaps, který by zastínil vše, co jsme viděli v minulých desetiletích. Vakuum v takto rozlehlé zemi by bylo pro zbytek světa i sousední státy naprosto zničující.
Jednání v Ománu komplikují maximalistické požadavky jestřábů, kteří trvají na tom, aby dohoda zahrnovala i balistické rakety a regionální spojenectví Íránu. To je pro Teherán nepřekročitelná červená linie, neboť rakety tvoří jeho hlavní obranný pilíř. Pokud Washington a Teherán nenajdou úzkou cestu k dohodě, hrozí, že jediná chyba nebo špatný odhad zavře dveře k diplomacii natrvalo. Zda převáží tlak zastánců tvrdé linie, nebo opatrnost prezidenta, který se bojí dalšího blízkovýchodního bahna, se ukáže v nejbližších týdnech.
Rusko ve středu podniklo rozsáhlý denní nálet na Ukrajinu, při kterém využilo více než 800 dronů. Útoky, které si vyžádaly nejméně šest obětí, následovaly jen několik hodin po předchozí vlně ostřelování. K obnovení intenzivních úderů na dlouhou vzdálenost došlo po krátkém příměří, a to navzdory prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, že konec války je již velmi blízko.
Úřadující venezuelská prezidentka Delcy Rodríguezová ostře odmítla úvahy amerického prezidenta Donalda Trumpa o tom, že by se Venezuela mohla stát 51. státem USA. Během pondělního vystoupení před Mezinárodním soudním dvorem v Haagu zdůraznila, že její země není kolonií, ale svobodným státem, který si hodlá zachovat svou suverenitu, historii a nezávislost.
Ambiciózní projekt protiraketové obrany „Golden Dome“ (Zlatá kopule), který krátce po svém lednovém návratu do Bílého domu představil americký prezident Donald Trump, čelí první vážné zatěžkávací zkoušce. Podle nejnovějších odhadů nestranného Rozpočtového úřadu Kongresu (CBO) vyjde vývoj, rozmístění a provoz tohoto systému v příštích dvou desetiletích na astronomických 1,2 bilionu dolarů (přibližně 28 bilionů korun).
Trumpova záliba v komentování vzhledu druhých dostává nový rozměr. Nejprve v Oválné pracovně před několika dny vytáhl svou oblíbenou historku o nejmenovaném, ale velmi slavném a bohatém "tlustém" příteli. Nechal se také slyšet, že od čínského prezidenta Si Ťin-pchinga očekává při příletu do Pekingu „velké a tlusté objetí“.
Evropská unie zvažuje, že plošně zpřísní pravidla pro vstup mladistvých do světa sociálních sítí. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová naznačila, že legislativní návrh na zvýšení věkové hranice by mohl být představen již během letošního léta. Hlavním motivem je snaha ochránit dospívající před riziky digitálního prostoru, který je čím dál více formován algoritmy umělé inteligence.
Exkluzivní zjištění americké stanice CNN naznačují, že Ústřední zpravodajská služba (CIA) pod vedením administrativy Donalda Trumpa výrazně vystupňovala tajnou válku proti mexickým drogovým kartelům. Podle mnoha zdrojů se elitní jednotky CIA, známé jako „Ground Branch“, přímo podílejí na smrtících operacích a cílených likvidacích členů kartelů přímo na mexickém území.
Odchod Viktora Orbána z politické scény sice odstranil nejviditelnější překážku na cestě Ukrajiny do Evropské unie, ale zároveň odkryl novou a mnohem složitější fázi celého procesu. Politická vůle k přijetí Ukrajiny je nyní jasnější, nicméně hlavní výzva se přesouvá od politického schvalování k ekonomické a sociální udržitelnosti. Pokud se nepodaří integraci správně řídit, hrozí Ukrajině scénář známý ze západního Balkánu – nekonečné procesní průtahy a postupná eroze důvěry na obou stranách, varuje ukrajinský list European pravda.
Americký prezident Donald Trump přijíždí do Pekingu v neobvyklé roli prosebníka, což značně mění dynamiku jeho nadcházejícího summitu s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem. Původní ambice na „velkolepou dohodu“ se pod tlakem okolností zúžily na snahu o stabilitu a prosbu o pomoc při řešení krize v Hormuzském průlivu. Zatímco Trump v březnu označoval setkání za „monumentální událost“, realita ukazuje na výrazné oslabení jeho vyjednávací pozice.
Plán na výstavbu ambiciózního mrakodrapu Trump Tower v australském Surfers Paradise na Zlatém pobřeží (Gold Coast) definitivně zkrachoval. Projekt v hodnotě 1,5 miliardy dolarů, který měl být nejvyšší budovou v Austrálii, skončil dříve, než stačila začít samotná stavba. Mezi developerskou skupinou Altus Property Group a společností Trump Organization nyní panují ostré neshody ohledně toho, kdo nese za neúspěch zodpovědnost.
Španělsko odmítlo poskytnout Spojeným státům své letecké základny pro operace související s válkou v Íránu. Ministr zahraničí José Manuel Albares v rozhovoru pro server Politico uvedl, že Madrid sice zůstává oddaným partnerem v transatlantických vztazích, ale nehodlá se kvůli tlaku z Washingtonu vzdát svých zásad a mezinárodního práva.
Britská politická scéna zažívá turbulentní dopoledne, kterému dominují dvě zásadní události. Zatímco se král Karel III. připravuje na tradiční slavnostní zahájení zasedání parlamentu, pozornost se upírá k Downing Street. Právě tam proběhla blesková schůzka mezi premiérem Keirem Starmerem a ministrem zdravotnictví Wesem Streetingem, který je považován za jeho možného nástupce.
Donald Trump se po deseti letech vrací do Číny, která je dnes mnohem silnější a asertivnější než při jeho poslední návštěvě v roce 2017. Tehdy byl v Pekingu hoštěn s velkou pompou, včetně večeře v Zakázaném městě, což byla pocta, které se před ním žádnému americkému prezidentovi nedostalo. Letošní přijetí slibuje podobnou velkolepost, včetně zastávky v Čung-nan-chaj, uzavřeném areálu, kde sídlí a pracuje nejvyšší čínské vedení.