Uznávaný etiopsko-švédský šéfkuchař Marcus Samuelsson nahlíží na africkou kuchyni nikoliv jako na něco, co právě přichází na scénu, ale jako na fenomén, který tu byl odjakživa. Podle něj je hluboce zakořeněná, duchovně podložená a sebevědomá, bez ohledu na to, zda jí zbytek světa věnoval pozornost. Samuelsson věří, že standardy pro kvalitu jídla nemusí přicházet zvenčí, protože africká tradice je sama o sobě neuvěřitelně bohatá.
Samuelsson, který se stal nejmladším šéfkuchařem s tříhvězdičkovou recenzí od New York Times, se snaží vyvrátit mýtus, že africká kuchyně je jednotvárná. Zdůrazňuje, že Afrika je kontinent, nikoliv země, a že senegalská kuchyně je stejně odlišná od etiopské, jako se liší marocká od jihoafrické. Tato homogenizace podle něj dlouho bránila světu v uznání kulinářské sofistikovanosti, která na kontinentu existuje po staletí.
Koncept „fine dining“ neboli vysoké gastronomie není podle Samuelssona pro Afriku ničím novým; nový je pouze pro zbytek světa, jeho budoucnost naopak leží právě v Africe. Africké tradice jsou postaveny na hodnotách, které si moderní gastronomie cení: na technice, vyprávění příběhů, rituálech a terroir – tedy vlivu geografie a klimatu na chuť pokrmu. Od prastarých metod fermentace až po komplexní míchání koření, hloubka a rafinovanost byly v africkém vaření přítomny vždy.
Své přesvědčení Samuelsson aktivně přenáší do praxe, zejména v Etiopii. Nedávno otevřel restauraci v Addis Abebě na vrcholu jedné z nejvyšších budov východní Afriky. Projekt však není jen o luxusním výhledu. Šéfkuchař se zaměřuje na vytváření pracovních příležitostí pro místní studenty vaření, čímž jim otevírá cestu do světa profesionální pohostinnosti přímo v jejich domovině.
Samuelsson kritizuje zažitou představu, že talentovaní mladí Afričané musí za úspěchem odcházet do Londýna nebo New Yorku. Podle něj je klíčové, aby mohli zůstat ve své zemi a vést si tam dobře. Pohostinnost vnímá jako motor pro zemědělství, cestovní ruch a vzdělávání. Pokud africké národy uvidí v tomto sektoru hodnotu, posílí to jejich ekonomiku i národní hrdost.
Vlastní životní cesta šéfkuchaře, který se narodil v Etiopii a byl adoptován švédskou rodinou, výrazně ovlivnila jeho přístup k práci. Jídlo mu pomohlo najít identitu, kterou jako adoptované dítě postrádal. V odvětví, kde bylo zastoupení lidí jiné barvy pleti vzácné, se rozhodl, že ve svých kuchyních bude vždy dávat prostor ženám a lidem z různých kultur, aby vytvořil inkluzivní prostředí.
Jako vzor pro budoucnost africké gastronomie uvádí Samuelsson hudební průmysl, konkrétně žánry jako Afrobeats nebo Amapiano. Tito umělci nehledali schválení na Západě; vytvořili neuvěřitelnou kulturu doma, která se následně stala světovým standardem. Věří, že jídlo je na stejné trajektorii a že Afrika s miliardou obyvatel nepotřebuje externí měřítka kvality.
V jeho restauracích, ať už v Harlemu, Washingtonu, Stockholmu nebo Addis Abebě, se tato filozofie odráží v menu, které propojuje tradiční pokrmy s moderními technikami. Fine dining pro něj není o exkluzivitě, ale o významu a zážitku. Hosté nepřicházejí, protože mají hlad, ale aby skrze jídlo objevili něco nového nebo rozpoznali kus své vlastní historie.
Samuelssonův přístup je postaven na hlubokém respektu ke kulturnímu pozadí každého pokrmu. Pokud cítí, že mu nerozumí, raději se mu vyhýbá. Je přesvědčen, že stejně jako africká móda a umění již ovládají světové trendy, je nyní řada na gastronomii. Budoucnost vidí v Africe, která má vše potřebné k tomu, aby určovala směr, aniž by k tomu potřebovala souhlas kohokoliv jiného.
Papež Lev se během svatodušní bohoslužby na Svatopetrském náměstí nezvykle ostře ohradil proti zneužívání náboženství k ospravedlňování válečných konfliktů. Ačkoliv pontifik přímo nejmenoval žádnou konkrétní vládu, jeho slova jsou vnímána jako jasná kritika administrativy Donalda Trumpa a nedávných kontroverzních výroků amerického ministra obrany Petea Hegsetha.
V ruských mocenských kruzích se začíná šířit vlna nespokojenosti, která podle některých pozorovatelů hraničí s přípravou na státní převrat, píše britský server Express. Vladimir Putin, který čelí narůstající kritice i od svých dříve nejvěrnějších stoupenců, se ocitá pod bezprecedentním tlakem kvůli neúspěchům ve válce na Ukrajině. Frustraci umocňují nedávné ukrajinské útoky na ruskou energetickou infrastrukturu a vojenské továrny, které ochromily export ropy.
Napětí na Blízkém východě o uplynulém víkendu opět dramaticky vzrostlo. Velitel íránského námořnictva Šahram Írání v neděli veřejně pohrozil útokem na americkou letadlovou loď USS Abraham Lincoln. Írán hodlá na plavidlo i celou jeho doprovodnou skupinu zaútočit různými typy raket moře-moře v momentě, kdy se dostanou na dostřel.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj využil své nečekané turné po státech Perského zálivu k upevnění obranných vazeb v regionu, který v posledních dnech čelí stupňující se letecké kampani ze strany Íránu. Kyjev uzavřel klíčové desetileté dohody o spolupráci v oblasti protivzdušné obrany s Katarem a Saúdskou Arábií, přičemž podobný dokument se připravuje i se Spojenými arabskými emiráty.
Obyvatelé Španělska, Francie nebo Velké Británie si v posledních letech zvykají na neobvyklý úkaz: oblohu zbarvenou do sytě oranžova a hustý nažloutlý opar. Tento fenomén, doprovázený takzvaným „krvavým deštěm“, který zanechává na autech a oknech vrstvu jemného rezavého prachu, má svůj původ tisíce kilometrů daleko. Evropa se totiž kvůli klimatickým změnám ocitá přímo v cestě prachových mračen ze Sahary.
Snaha o denuklearizaci Severní Koreje se zdá být v současné geopolitické situaci již nereálnou ambicí. Během únorového sjezdu vládní strany Kim Čong-un jasně deklaroval, že jaderný status země, zakotvený v ústavě z roku 2023, je naprosto nezvratný. Pchjongjang sice naznačuje ochotu k dialogu se Spojenými státy, ale pouze pod podmínkou, že Washington upustí od své „absurdní snahy“ o jaderné odzbrojení poloostrova a uzná současnou pozici Severní Koreje.
Válka v Íránu naplno odhalila kritickou slabinu evropských armád: jejich naprostou závislost na dovozu ropy. Evropa totiž importuje více než 90 % suroviny potřebné k výrobě leteckého paliva. V případě vleklé krize by tak hrozilo, že vojenská letadla zůstanou kvůli nedostatku pohonných hmot uzemněna.
Měsíc poté, co americký prezident Donald Trump a izraelský premiér Benjamin Netanjahu vyslali svá letadla bombardovat Írán, začínají na dveře Oválné pracovny klepat staré pravdy o vedení války. Ukazuje se, že neschopnost poučit se z minulosti staví Donalda Trumpa před nelehkou volbu. Pokud se mu nepodaří s Teheránem uzavřít dohodu, bude muset buď vyhlásit vítězství, kterému nikdo neuvěří, nebo konflikt dále eskalovat.
Velká Británie by mohla čelit nedostatku léků již během několika týdnů, pokud bude pokračovat válečný konflikt s Íránem. Odborníci varují, že narušení dodavatelských řetězců může zasáhnout vše od běžných léků na bolest až po náročnou léčbu rakoviny. Vedle horší dostupnosti hrozí také citelné zdražování medikamentů.
Světová meteorologická organizace (WMO) vydala nejnovější varovnou zprávu, která vykresluje stav naší planety v temných barvách. Podle odborníků se klimatický systém Země ocitl v největší nerovnováze, jakou kdy historie zaznamenala. Planeta v současnosti pohlcuje mnohem větší množství tepelné energie, než kolik je schopna vyzařovat zpět do vesmíru, což vytváří nebezpečný přebytek tepla.
Geopolitické napětí v karibské oblasti dosahuje nového vrcholu. Ruský ropný tanker Anatolij Kolodkin se blíží ke břehům Kuby, což analytici vnímají jako přímý test odhodlání administrativy Donalda Trumpa udržet námořní blokádu ostrova. Moskva ve středu oficiálně potvrdila, že zásilka paliva je deklarována jako humanitární pomoc, která má zmírnit následky energetického kolapsu sužujícího Havanu.
Podle nejnovějších informací zpravodajských služeb, které zveřejnila agentura Reuters, se Spojeným státům a jejich spojencům podařilo během prvního měsíce války zlikvidovat pouze přibližně třetinu íránského arzenálu raket a bezpilotních letounů. Tato zjištění jsou v přímém rozporu s nedávnými prohlášeními prezidenta Donalda Trumpa, který tvrdil, že teheránské zásoby byly z velké části vymazány a zemi zbývá jen „velmi málo raket“.