Uznávaný etiopsko-švédský šéfkuchař Marcus Samuelsson nahlíží na africkou kuchyni nikoliv jako na něco, co právě přichází na scénu, ale jako na fenomén, který tu byl odjakživa. Podle něj je hluboce zakořeněná, duchovně podložená a sebevědomá, bez ohledu na to, zda jí zbytek světa věnoval pozornost. Samuelsson věří, že standardy pro kvalitu jídla nemusí přicházet zvenčí, protože africká tradice je sama o sobě neuvěřitelně bohatá.
Samuelsson, který se stal nejmladším šéfkuchařem s tříhvězdičkovou recenzí od New York Times, se snaží vyvrátit mýtus, že africká kuchyně je jednotvárná. Zdůrazňuje, že Afrika je kontinent, nikoliv země, a že senegalská kuchyně je stejně odlišná od etiopské, jako se liší marocká od jihoafrické. Tato homogenizace podle něj dlouho bránila světu v uznání kulinářské sofistikovanosti, která na kontinentu existuje po staletí.
Koncept „fine dining“ neboli vysoké gastronomie není podle Samuelssona pro Afriku ničím novým; nový je pouze pro zbytek světa, jeho budoucnost naopak leží právě v Africe. Africké tradice jsou postaveny na hodnotách, které si moderní gastronomie cení: na technice, vyprávění příběhů, rituálech a terroir – tedy vlivu geografie a klimatu na chuť pokrmu. Od prastarých metod fermentace až po komplexní míchání koření, hloubka a rafinovanost byly v africkém vaření přítomny vždy.
Své přesvědčení Samuelsson aktivně přenáší do praxe, zejména v Etiopii. Nedávno otevřel restauraci v Addis Abebě na vrcholu jedné z nejvyšších budov východní Afriky. Projekt však není jen o luxusním výhledu. Šéfkuchař se zaměřuje na vytváření pracovních příležitostí pro místní studenty vaření, čímž jim otevírá cestu do světa profesionální pohostinnosti přímo v jejich domovině.
Samuelsson kritizuje zažitou představu, že talentovaní mladí Afričané musí za úspěchem odcházet do Londýna nebo New Yorku. Podle něj je klíčové, aby mohli zůstat ve své zemi a vést si tam dobře. Pohostinnost vnímá jako motor pro zemědělství, cestovní ruch a vzdělávání. Pokud africké národy uvidí v tomto sektoru hodnotu, posílí to jejich ekonomiku i národní hrdost.
Vlastní životní cesta šéfkuchaře, který se narodil v Etiopii a byl adoptován švédskou rodinou, výrazně ovlivnila jeho přístup k práci. Jídlo mu pomohlo najít identitu, kterou jako adoptované dítě postrádal. V odvětví, kde bylo zastoupení lidí jiné barvy pleti vzácné, se rozhodl, že ve svých kuchyních bude vždy dávat prostor ženám a lidem z různých kultur, aby vytvořil inkluzivní prostředí.
Jako vzor pro budoucnost africké gastronomie uvádí Samuelsson hudební průmysl, konkrétně žánry jako Afrobeats nebo Amapiano. Tito umělci nehledali schválení na Západě; vytvořili neuvěřitelnou kulturu doma, která se následně stala světovým standardem. Věří, že jídlo je na stejné trajektorii a že Afrika s miliardou obyvatel nepotřebuje externí měřítka kvality.
V jeho restauracích, ať už v Harlemu, Washingtonu, Stockholmu nebo Addis Abebě, se tato filozofie odráží v menu, které propojuje tradiční pokrmy s moderními technikami. Fine dining pro něj není o exkluzivitě, ale o významu a zážitku. Hosté nepřicházejí, protože mají hlad, ale aby skrze jídlo objevili něco nového nebo rozpoznali kus své vlastní historie.
Samuelssonův přístup je postaven na hlubokém respektu ke kulturnímu pozadí každého pokrmu. Pokud cítí, že mu nerozumí, raději se mu vyhýbá. Je přesvědčen, že stejně jako africká móda a umění již ovládají světové trendy, je nyní řada na gastronomii. Budoucnost vidí v Africe, která má vše potřebné k tomu, aby určovala směr, aniž by k tomu potřebovala souhlas kohokoliv jiného.
Požadavky prezidenta Donalda Trumpa vůči Íránu zvyšují pravděpodobnost americké vojenské intervence. Navzdory současné vlně diplomatických aktivit, které mají za cíl odvrátit válku, zůstává situace mezi Washingtonem a Teheránem krajně napjatá. Vyslanci obou stran i regionální aktéři se snaží najít cestu vpřed, což vyvrcholilo nepřímými rozhovory v Ománu 6. února. Zatímco Trump je označil za „velmi dobré“ a Írán za „krok vpřed“, souběžný přesun amerických námořních sil do Perského zálivu naznačuje, že konfrontace je stále ve hře.
V loňském roce bylo zmařeno pět samostatných spiknutí, jejichž cílem byl atentát na syrského prezidenta a klíčové ministry. Vyplývá to ze zprávy OSN o aktivitách Islámského státu (IS). Dokument uvádí, že hlavní terč, prezident Ahmad al-Šará, čelil dvěma přímým pokusům o zabití, a to v severním Aleppu a v jihosyrské Dar'á.
Uznávaný etiopsko-švédský šéfkuchař Marcus Samuelsson nahlíží na africkou kuchyni nikoliv jako na něco, co právě přichází na scénu, ale jako na fenomén, který tu byl odjakživa. Podle něj je hluboce zakořeněná, duchovně podložená a sebevědomá, bez ohledu na to, zda jí zbytek světa věnoval pozornost. Samuelsson věří, že standardy pro kvalitu jídla nemusí přicházet zvenčí, protože africká tradice je sama o sobě neuvěřitelně bohatá.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un si vybral svou dceru jako oficiální nástupkyni. Tuto informaci ve čtvrtek sdělila jihokorejská zpravodajská služba (NIS) tamním zákonodárcům. O Kim Ču-e se toho sice ví jen málo, ale v posledních měsících se objevovala po boku svého otce na významných akcích, včetně zářijové návštěvy Pekingu, která byla její první známou cestou do zahraničí.
Česká muniční iniciativa pro Ukrajinu, která si klade za cíl zajistit dělostřelecké granáty v hodnotě pěti miliard eur, se potýká s nedostatkem finančních prostředků. Podle vyjádření vysoce postaveného vojenského představitele NATO se zatím podařilo od dárců shromáždit pouze 1,4 miliardy eur. Tento program je přitom klíčový pro snížení převahy Ruska na bojišti, zejména v oblasti velkorážné munice.
Když jde v Evropské unii do tuhého, její lídři mají ve zvyku vytáhnout padací mosty a uzavřít se za hradbami. Od ruské invaze na Ukrajinu přes brexit až po útoky z 11. září byly zlomové okamžiky, které vyžadovaly akceschopnost bloku, často provázeny stejnou reakcí: únikem na některý z historických hradů. Tento týden není výjimkou, neboť se v Belgii schází politická elita k diskusím o budoucnosti kontinentu v nejistém světě.
Šéf Instagramu Adam Mosseri v rámci přelomového soudního líčení odmítl, že by uživatelé mohli být na této sociální síti „klinicky závislí“. Mosseri vypovídal jako první vysoký manažer v ostře sledovaném sporu v Los Angeles, který proti společnostem YouTube a Meta (vlastník Instagramu) zahájila dnes dvacetiletá žena vystupující pod jménem Kaley. Ta tvrdí, že firmy záměrně vyvinuly návykové funkce, které poškodily její duševní zdraví.
Indonésie zahájila ambiciózní plán, jehož cílem je přeměnit dálniční síť po celé zemi na záložní vzletové a přistávací dráhy pro stíhací letouny. Tento krok má rozlehlému souostroví poskytnout strategickou výhodu srovnatelnou s vlastnictvím několika letadlových lodí najednou. Maršál Tonny Harjono, náčelník štábu indonéského letectva, uvedl, že vizí je mít v každé z 38 provincií alespoň jeden úsek silnice připravený pro nouzové vojenské operace.
Strategie národní obrany (NDS) pro rok 2026 konečně přiznává to, co je již delší dobu zřejmé: americká obranná průmyslová základna (DIB) je v rozvratu. Průmyslová síla se opět stává klíčovým prvkem v soutěži velmocí. Ačkoliv dokument správně volá po „obrodě amerického průmyslu, jaká nastane jednou za století“, navržená opatření jsou podle odborníků nedostatečná vzhledem k hloubce strukturálních problémů, kterým armáda USA čelí.
V arktickém městě Nuuk, které má pouhých 20 000 obyvatel, se v těchto dnech odehrává zásadní diplomatický posun. Kanada zde v pátek 6. února 2026 oficiálně otevřela svůj nový konzulát, čímž vyslala jasný signál o své nové strategii v Arktidě. Tento krok přichází v době, kdy americký prezident Donald Trump stupňuje tlak na ovládnutí Grónska, a kanadský premiér Mark Carney se tak snaží vybudovat protiváhu americkému vlivu.
Itálie se v otázce společného evropského dluhu nečekaně přiklonila na stranu Německa. Přestože Řím tuto myšlenku dlouhodobě prosazoval, nyní se rozhodl zchladit návrh francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Italská vláda se tak chce vyhnout tomu, aby přilévala olej do ohně v narůstajícím sporu mezi Paříží a Berlínem.
Vědci varují, že se svět nachází blíže „bodu, odkud není návratu“, než se dosud předpokládalo. Po překročení této hranice již nebude možné zastavit nekontrolované globální oteplování. Pokračující nárůst teplot by mohl spustit klimatické body zvratu, které vyvolají kaskádu dalších změn a zpětných vazeb.