Americký prezident Donald Trump nazval svůj nový, dvacetibodový mírový plán pro Gazu „potenciálně jedním z největších dnů v dějinách civilizace“. I od politika známého pro nadsázku se jedná o neuvěřitelně vysoké nastavení očekávání. Jeho administrativa má ve zvyku podávat svá prohlášení jako převratné a svět měnící úspěchy. Má jen jeden mírotvorný nástroj, kterým je silný optimismus, jenž má dotlačit strany ke kompromisu.
Humanitární situace v Gaze je však podle CNN příšerná a osud zbývajících rukojmích držených Hamásem je natolik hrozivý, že je nutné se chytit jakékoli naděje na ukončení utrpení. Trumpův nový návrh se jeví jako dosud nejpromyšlenější, nejvěcnější a nejvíce podporovaný pokus jeho administrativy o ukončení války v Gaze. Pokud by byl plně realizován, mohl by dát Palestincům v Pásmu Gazy šanci na budoucnost.
Zdá se, že je to mnohem realističtější, než Trumpova předchozí vize, že z trosek izraelského útoku povstane „Riviéra Blízkého východu“. Postupný přístup, který se pravděpodobně protáhne na mnoho měsíců, uznává, že takto brutální konflikt nelze vyřešit rychlými obchody, na jaké byl Trump zvyklý jako realitní magnát. Podařilo se mu také přimět izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, aby se k plánu veřejně připojil, což nese jasné znaky Trumpových nedávných jednání s nejvyššími arabskými a muslimskými lídry.
Blízkému východu nikdy nechyběly mírové plány, ale většina z nich se nikdy nepodařila uskutečnit. Důvodem je složitá historie regionu a politické vypočítavosti na obou stranách. Proto by se k Trumpovu tvrzení, že „jsme minimálně velmi, velmi blízko“ k vyřešení „věcí, které trvají stovky a tisíce let“, mělo přistupovat se značnou opatrností.
I kdyby Hamás souhlasil, samotné uskutečnění výměny rukojmích během stanovených 72 hodin by byl složitý úkol. Navíc na intenzivním bojišti v Gaze může kdykoliv dojít k incidentu, který by mohla kterákoli strana použít jako záminku k odstoupení od Trumpova mírového návrhu.
Další varování vychází z Trumpovy dřívější mírové iniciativy týkající se Ukrajiny. Také v tomto případě se objevovaly hlasité proklamace o bezprostředních průlomech a příležitosti pro focení, ale nakonec došlo k eskalaci krveprolití. Trump má evidentně v oblibě velké momenty, ale nudná diplomatická práce ho brzy omrzí. Obě mírové snahy ale odhalují Bílý dům, který často špatně chápe emocionální, historické a politické síly stojící za aktéry konfliktu, které je činí neochotnými ke kompromisu.
Osud Trumpovy blízkovýchodní iniciativy může tedy záviset na několika otázkách. Především na tom, zda je prezident ochoten věnovat tomuto nejobtížnějšímu globálnímu konfliktu veškerou svou pozornost, energii a čas. Dále, jestli využije významný vliv USA a osobní nátlak na silné lídry, což se zatím zdráhal udělat v případě Netanjahua v Izraeli nebo Vladimira Putina v Rusku. A zda administrativa, která se top-down mírotvorbou nikam nedostává, dokáže vytvořit spletitý, ale diskrétní diplomatický proces, jenž bude budovat důvěru mezi stranami a dosahovat klíčových dílčích vítězství namísto pouhého pořizování fotografií.
Dvaceti bodový mírový plán zahrnuje okamžité příměří, výměnu rukojmích držených Hamásem za Palestince v izraelských věznicích a postupné stažení Izraele. Dále požaduje odzbrojení Hamásu, demilitarizaci Gazy a prozatímní správu Pásma Gazy mezinárodním subjektem. Největším nebezpečím je, že plán selže téměř okamžitě, pokud Hamás nesouhlasí s propuštěním zbývajících rukojmích do 72 hodin od pondělního Netanjahuova souhlasu. Cynici by mohli namítnout, že to je přesně ta volba, s kterou Netanjahu počítal. Získal tak od Trumpa zelenou „dokončit práci“ v Gaze, pokud by radikální islámské hnutí odmítlo návrh.
Netanjahu je na Trumpovi a Spojených státech závislý více než kdy dříve, protože mezinárodní izolace Izraele se prohlubuje. Země, které Izraeli vyjadřovaly podporu a soucit po útocích ze 7. října 2023, nejhorším masovém útoku na Židy od dob holocaustu, byly zrazeny smrtí desítek tisíc civilistů při izraelské snaze porazit Hamás.
V pondělí se objevily náznaky, že Trump zvyšuje nátlak na izraelského premiéra, kterého měsíce v jeho operacích v Gaze nekritizoval. Trump zdůraznil, že Netanjahu je sice bojovník, ale izraelský lid „se chce vrátit k míru“. A ačkoliv kritizoval evropské země za jednostranné uznání palestinského státu, zdálo se, že chápe jejich motivaci. Dle něj tak činí, protože je „velmi unavené z toho, co se děje po tolik desetiletí“.
Trump také zorganizoval telefonát mezi Netanjahuem a katarským premiérem šejkem Mohammedem bin Abdulem Rahmanem bin Jassimem Al-Thanim. Izraelský lídr v něm vyjádřil „lítost“ nad smrtí katarského vojáka při izraelském náletu na vyjednavače Hamásu v Dauhá a nad porušením katarské suverenity tento měsíc. Jednalo se o neobvyklý signál, že Trump je ochoten použít svůj vliv na Netanjahua. Znamená to, že to bude ochoten udělat i v budoucnu?
Netanjahu, který chápe moc lichotek, nabídl prezidentovi vítězné gesto. Prohlásil, že „podporuje Trumpův plán na ukončení války v Gaze, který dosáhne našich válečných cílů: navrácení všech našich rukojmích do Izraele, rozbití vojenských kapacit Hamásu, ukončení jeho politické vlády a zajištění toho, že Gazy už nikdy nebude hrozbou pro Izrael“.
Historie Netanjahua, jeho umění manévrovat kolem amerických požadavků, aniž by ustoupil ze svých politických cílů, a jeho dlouhodobá schopnost vzdorovat americkým prezidentům naznačuje, že bude souzen podle svých činů, nikoliv podle slov. První zkouška nastane, jakmile se vrátí do Izraele. Bude skutečně čelit krajně pravicovým členům své koalice, kteří chtějí zničit Hamás, vyhnat Palestince z Gazy a anektovat Západní břeh, a kteří se Trumpovu plánu postaví? Pokud se nehnou, riskoval by Netanjahu pád své vlády a šel by do voleb s Trumpovou vizí?
Pravděpodobnější je však alternativní scénář. Netanjahu možná Trumpův návrh v Bílém domě vřele podpořil v naději, že Hamás jej nikdy nepřijme, a on tak bude moci bez námitek eskalovat svůj útok v Gaze. I kdyby Hamás souhlasil, Netanjahu by mohl militantní hnutí podkopat, aby dohoda o příměří padla. Mnoho amerických pozorovatelů se domnívá, že premiér, který čelí osobním právním problémům a budoucím vyšetřováním událostí ze 7. října, považuje prodlužování války za záležitost politického přežití. Pondělní společné vystoupení Trumpa a Netanjahua dokonce občas působilo spíše jako ultimátum ohledně toho, co se stane, pokud nebudou rukojmí okamžitě propuštěni, než jako mírový návrh. Trump sice očekává od Hamásu kladnou odpověď, ale dodal: „Pokud ne, jak víš, Bibi, budeš mít naši plnou podporu k tomu, abys udělal, co budeš muset.“
Pokud je Izrael izolovanější, pak stejně tak i Hamás. Trump dal okázale najevo, že plán podpořili všichni arabští a muslimští lídři. O Hamásu řekl, že „zůstal jako jediný. Všichni ostatní ho přijali.“ Trumpův optimismus však může být neopodstatněný. Představitel politbyra Hamásu Ghazi Hamad dal CNN jasně najevo, že neexistují žádné náznaky, že by skupina byla připravena propustit všech 48 zbývajících rukojmích nebo zmírnit svůj postoj, například k izraelskému požadavku na odzbrojení. Izraelský pokus o atentát na něj a další vyjednávače Hamásu v Kataru považuje za signál, že Netanjahu nebere mír vážně. Také vyjádřil nedůvěru k Trumpovi a americkému týmu. Navíc předání rukojmích do 72 hodin by donutilo Hamás vzdát se své hlavní vyjednávací páky.
Palestinský politik Mustafa Barghouti řekl CNN International, že „tento plán je bohužel plný min, obrovských min, které by mohly podkopat i jeho implementaci.“ Dle něj je největší hrozbou otázka, co Izrael udělá poté, co dostane zpět své zajatce. „Obnoví Netanjahu válku? Jaké jsou záruky, že to neudělá?“ zeptal se.
Další zjevná slabina Trumpova plánu spočívá v tom, že trpí typickou vadou takových iniciativ: chybí v ní dostatečný vklad ze strany samotných Palestinců. Návrh, že by Trump účinně vládl Gaze jako hlava zastřešujícího mezinárodního orgánu zvaného „Rada míru“, by mohl být pro mnohé Palestince nepřijatelný. Rada by byla doplněna apolitickým výborem palestinských technokratů.
Dále se navrhuje, aby se do mírové rady připojil i Tony Blair. Bývalý britský premiér je v konfliktu na Blízkém východě hluboce angažován. V regionu je ale nejvíce znám pro svou podporu katastrofální americké invaze do Iráku. Představa, že by významný Brit účinně pomáhal vládnout obyvatelům Gazy, vyvolává nepřijatelné historické paralely. „Již dříve jsme byli pod britskou kolonizací, více než 100 let jsme bojovali za osvobození od této kolonizace a poté izraelské okupace,“ řekl Barghouti.
Nová odborná analýza ukazuje, že New Orleans čelí nevyhnutelné vodní budoucnosti, která by mohla město izolovat uprostřed oceánu již v tomto století. Vědci podle CNN proto varují, že je nezbytné zahájit proces stěhování obyvatel co nejdříve, aby se předešlo budoucímu chaosu. Pobřežní oblasti Louisiany patří k nejníže položeným regionům na světě, což zhruba 360tisícové město vystavuje extrémnímu riziku, jelikož se nachází v pánvi pod úrovní mořské hladiny uprostřed rychle se zmenšující delty.
Běloruská armáda přistoupila k posílení svých vojenských sil v bezprostřední blízkosti ukrajinských hranic, kde zahájila budování zcela nové výsadkové brigády. Tento strategický krok se odehrává v Gomelské oblasti zhruba čtyřicet kilometrů od státní hranice a má podle oficiálních vyjádření reagovat na údajné bezpečnostní hrozby přicházející z jihovýchodního směru.
Moskevský primátor označil sobotní ničivý výbuch před luxusní kavárnou na Kudrinském náměstí za brutální teroristický čin a přislíbil, že všichni viníci budou dopadeni a potrestáni.
Maďarsko se ocitá v situaci vážného ohrožení dodávek elektřiny, kterou způsobuje extrémní nedostatek vody v přírodě. Kvůli hlubokému suchu v regionu klesla hladina Dunaje natolik, že klíčová jaderná elektrárna přichází o nezbytné chlazení. Výsledkem je nutnost odstavit zařízení, které pokrývá čtyřicet procent celkové tuzemské spotřeby proudu.
Německý spolkový kancléř Friedrich Merz čelí během letní parlamentní přestávky hluboké vnitřní krizi, která zásadním způsobem oslabuje jeho autoritu v čele vlády i uvnitř mateřské křesťanskodemokratické unie. Místo plánovaného zklidnění situace se nad německou politickou scénou vznášejí pochybnosti o dalším setrvání kancléře ve funkci. Nespokojenost v řadách konzervativců navíc výrazně roste s blížícími se klíčovými zářijovými volbami v několika spolkových zemích.
Generální tajemník OSN António Guterres varoval před dramatickým stupňováním globální klimatické krize, k níž výrazně přispívá zesilující fenomén El Niño. Podle jeho slov tento přírodní jev doslova přilévá olej do ohně na již tak zasažené planetě a může v nejbližší době způsobit dosud nezaznamenané teplotní rekordy. Situace se tak dostává do zcela neprozkoumaných rozměrů, které mohou mít devastační následky pro lidstvo i přírodní ekosystémy.
Masivní migrační krize v severoafrické enklávě Ceuta okamžitě zasáhla do politického diskurzu ve Španělsku a posílila pozice tamní krajní pravice. Kolaps hranic, přes kterou se během krátké chvíle dostaly desítky tisíc lidí, zanechal veřejnost v šoku. Přestože španělské úřady uvádějí, že se většina běženců již vrátila do Maroka a událost si vyžádala nejméně padesát sedm obětí, veřejný prostor zaplavily emotivní záběry plavců a lidí překonávajících hraniční zátarasy.
Propadající se preference ruského prezidenta Vladimira Putina zaznamenávají dokonce i státní výzkumné agentury, jejichž výsledky bývají dlouhodobě zkreslené. Podle Fondu veřejného mínění klesla podpora jeho výkonu funkce během jednoho týdne z 71 na 66 procent. Jde o nejvýraznější propad od vyhlášení částečné mobilizace na podzim roku 2022.
Španělský premiér Pedro Sánchez po letech znovu otevřeně varuje před tragickými dopady globálního oteplování. Reaguje tak na rozsáhlé lesní požáry, které během prvních sedmi měsíců letošního roku spálily v zemi již přes 180 tisíc hektarů půdy. Předseda vlády zdůraznil, že nestačí pouze řešit následky katastrof, ale je nutné zaměřit se na jejich příčiny a lépe připravit celou společnost na ochranu lidských životů.
V sobotu večer otřásla ruským hlavním městem tragická událost. V jedné z kaváren nedaleko centra Moskvy došlo k silnému výbuchu, který si podle dosavadních informací vyžádal nejméně tři lidské životy. Dalších patnáct osob utrpělo při explozi různě závažná zranění.
Odborník na problematiku spojenou s virem ebola vyjádřil vážné obavy, že současná situace v Demokratické republice Kongo (DRK) by mohla vyústit v bezprecedentní krizi.
Německé ozbrojené síly se musí nacházet v plné bojové pohotovosti nejpozději do roku 2029, jelikož reálně hrozí ozbrojený konflikt s Ruskou federací. Na berlínském leteckém veletrhu ILA to prohlásil náčelník generálního štábu Bundeswehru, generálporučík Christian Freuding.
