Jeden z největších dnů v dějinách civilizace, prohlásil Trump o plánu pro Gazu. To už je moc i na něj, píší média

Humanitární situace v Gaze je však podle CNN příšerná a osud zbývajících rukojmích držených Hamásem je natolik hrozivý, že je nutné se chytit jakékoli naděje na ukončení utrpení. Trumpův nový návrh se jeví jako dosud nejpromyšlenější, nejvěcnější a nejvíce podporovaný pokus jeho administrativy o ukončení války v Gaze. Pokud by byl plně realizován, mohl by dát Palestincům v Pásmu Gazy šanci na budoucnost.

Zdá se, že je to mnohem realističtější, než Trumpova předchozí vize, že z trosek izraelského útoku povstane „Riviéra Blízkého východu“. Postupný přístup, který se pravděpodobně protáhne na mnoho měsíců, uznává, že takto brutální konflikt nelze vyřešit rychlými obchody, na jaké byl Trump zvyklý jako realitní magnát. Podařilo se mu také přimět izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, aby se k plánu veřejně připojil, což nese jasné znaky Trumpových nedávných jednání s nejvyššími arabskými a muslimskými lídry.

Blízkému východu nikdy nechyběly mírové plány, ale většina z nich se nikdy nepodařila uskutečnit. Důvodem je složitá historie regionu a politické vypočítavosti na obou stranách. Proto by se k Trumpovu tvrzení, že „jsme minimálně velmi, velmi blízko“ k vyřešení „věcí, které trvají stovky a tisíce let“, mělo přistupovat se značnou opatrností.

I kdyby Hamás souhlasil, samotné uskutečnění výměny rukojmích během stanovených 72 hodin by byl složitý úkol. Navíc na intenzivním bojišti v Gaze může kdykoliv dojít k incidentu, který by mohla kterákoli strana použít jako záminku k odstoupení od Trumpova mírového návrhu.

Další varování vychází z Trumpovy dřívější mírové iniciativy týkající se Ukrajiny. Také v tomto případě se objevovaly hlasité proklamace o bezprostředních průlomech a příležitosti pro focení, ale nakonec došlo k eskalaci krveprolití. Trump má evidentně v oblibě velké momenty, ale nudná diplomatická práce ho brzy omrzí. Obě mírové snahy ale odhalují Bílý dům, který často špatně chápe emocionální, historické a politické síly stojící za aktéry konfliktu, které je činí neochotnými ke kompromisu.

Osud Trumpovy blízkovýchodní iniciativy může tedy záviset na několika otázkách. Především na tom, zda je prezident ochoten věnovat tomuto nejobtížnějšímu globálnímu konfliktu veškerou svou pozornost, energii a čas. Dále, jestli využije významný vliv USA a osobní nátlak na silné lídry, což se zatím zdráhal udělat v případě Netanjahua v Izraeli nebo Vladimira Putina v Rusku. A zda administrativa, která se top-down mírotvorbou nikam nedostává, dokáže vytvořit spletitý, ale diskrétní diplomatický proces, jenž bude budovat důvěru mezi stranami a dosahovat klíčových dílčích vítězství namísto pouhého pořizování fotografií.

Dvaceti bodový mírový plán zahrnuje okamžité příměří, výměnu rukojmích držených Hamásem za Palestince v izraelských věznicích a postupné stažení Izraele. Dále požaduje odzbrojení Hamásu, demilitarizaci Gazy a prozatímní správu Pásma Gazy mezinárodním subjektem. Největším nebezpečím je, že plán selže téměř okamžitě, pokud Hamás nesouhlasí s propuštěním zbývajících rukojmích do 72 hodin od pondělního Netanjahuova souhlasu. Cynici by mohli namítnout, že to je přesně ta volba, s kterou Netanjahu počítal. Získal tak od Trumpa zelenou „dokončit práci“ v Gaze, pokud by radikální islámské hnutí odmítlo návrh.

Netanjahu je na Trumpovi a Spojených státech závislý více než kdy dříve, protože mezinárodní izolace Izraele se prohlubuje. Země, které Izraeli vyjadřovaly podporu a soucit po útocích ze 7. října 2023, nejhorším masovém útoku na Židy od dob holocaustu, byly zrazeny smrtí desítek tisíc civilistů při izraelské snaze porazit Hamás.

V pondělí se objevily náznaky, že Trump zvyšuje nátlak na izraelského premiéra, kterého měsíce v jeho operacích v Gaze nekritizoval. Trump zdůraznil, že Netanjahu je sice bojovník, ale izraelský lid „se chce vrátit k míru“. A ačkoliv kritizoval evropské země za jednostranné uznání palestinského státu, zdálo se, že chápe jejich motivaci. Dle něj tak činí, protože je „velmi unavené z toho, co se děje po tolik desetiletí“.

Trump také zorganizoval telefonát mezi Netanjahuem a katarským premiérem šejkem Mohammedem bin Abdulem Rahmanem bin Jassimem Al-Thanim. Izraelský lídr v něm vyjádřil „lítost“ nad smrtí katarského vojáka při izraelském náletu na vyjednavače Hamásu v Dauhá a nad porušením katarské suverenity tento měsíc. Jednalo se o neobvyklý signál, že Trump je ochoten použít svůj vliv na Netanjahua. Znamená to, že to bude ochoten udělat i v budoucnu?

Netanjahu, který chápe moc lichotek, nabídl prezidentovi vítězné gesto. Prohlásil, že „podporuje Trumpův plán na ukončení války v Gaze, který dosáhne našich válečných cílů: navrácení všech našich rukojmích do Izraele, rozbití vojenských kapacit Hamásu, ukončení jeho politické vlády a zajištění toho, že Gazy už nikdy nebude hrozbou pro Izrael“.

Historie Netanjahua, jeho umění manévrovat kolem amerických požadavků, aniž by ustoupil ze svých politických cílů, a jeho dlouhodobá schopnost vzdorovat americkým prezidentům naznačuje, že bude souzen podle svých činů, nikoliv podle slov. První zkouška nastane, jakmile se vrátí do Izraele. Bude skutečně čelit krajně pravicovým členům své koalice, kteří chtějí zničit Hamás, vyhnat Palestince z Gazy a anektovat Západní břeh, a kteří se Trumpovu plánu postaví? Pokud se nehnou, riskoval by Netanjahu pád své vlády a šel by do voleb s Trumpovou vizí?

Pravděpodobnější je však alternativní scénář. Netanjahu možná Trumpův návrh v Bílém domě vřele podpořil v naději, že Hamás jej nikdy nepřijme, a on tak bude moci bez námitek eskalovat svůj útok v Gaze. I kdyby Hamás souhlasil, Netanjahu by mohl militantní hnutí podkopat, aby dohoda o příměří padla. Mnoho amerických pozorovatelů se domnívá, že premiér, který čelí osobním právním problémům a budoucím vyšetřováním událostí ze 7. října, považuje prodlužování války za záležitost politického přežití. Pondělní společné vystoupení Trumpa a Netanjahua dokonce občas působilo spíše jako ultimátum ohledně toho, co se stane, pokud nebudou rukojmí okamžitě propuštěni, než jako mírový návrh. Trump sice očekává od Hamásu kladnou odpověď, ale dodal: „Pokud ne, jak víš, Bibi, budeš mít naši plnou podporu k tomu, abys udělal, co budeš muset.“

Pokud je Izrael izolovanější, pak stejně tak i Hamás. Trump dal okázale najevo, že plán podpořili všichni arabští a muslimští lídři. O Hamásu řekl, že „zůstal jako jediný. Všichni ostatní ho přijali.“ Trumpův optimismus však může být neopodstatněný. Představitel politbyra Hamásu Ghazi Hamad dal CNN jasně najevo, že neexistují žádné náznaky, že by skupina byla připravena propustit všech 48 zbývajících rukojmích nebo zmírnit svůj postoj, například k izraelskému požadavku na odzbrojení. Izraelský pokus o atentát na něj a další vyjednávače Hamásu v Kataru považuje za signál, že Netanjahu nebere mír vážně. Také vyjádřil nedůvěru k Trumpovi a americkému týmu. Navíc předání rukojmích do 72 hodin by donutilo Hamás vzdát se své hlavní vyjednávací páky.

Palestinský politik Mustafa Barghouti řekl CNN International, že „tento plán je bohužel plný min, obrovských min, které by mohly podkopat i jeho implementaci.“ Dle něj je největší hrozbou otázka, co Izrael udělá poté, co dostane zpět své zajatce. „Obnoví Netanjahu válku? Jaké jsou záruky, že to neudělá?“ zeptal se.

Další zjevná slabina Trumpova plánu spočívá v tom, že trpí typickou vadou takových iniciativ: chybí v ní dostatečný vklad ze strany samotných Palestinců. Návrh, že by Trump účinně vládl Gaze jako hlava zastřešujícího mezinárodního orgánu zvaného „Rada míru“, by mohl být pro mnohé Palestince nepřijatelný. Rada by byla doplněna apolitickým výborem palestinských technokratů.

Dále se navrhuje, aby se do mírové rady připojil i Tony Blair. Bývalý britský premiér je v konfliktu na Blízkém východě hluboce angažován. V regionu je ale nejvíce znám pro svou podporu katastrofální americké invaze do Iráku. Představa, že by významný Brit účinně pomáhal vládnout obyvatelům Gazy, vyvolává nepřijatelné historické paralely. „Již dříve jsme byli pod britskou kolonizací, více než 100 let jsme bojovali za osvobození od této kolonizace a poté izraelské okupace,“ řekl Barghouti.