Írán uvrhl zemi do digitální tmy. Jak může stát vypnout internet? A proč je to tak účinné?

Zatímco v mnoha demokratických zemích může vláda přistupovat k internetu spíše skrze legislativu – například skrze věková omezení či kontrolu obsahu – autoritářské režimy jako Írán si za poslední desetiletí vybudovaly schopnost přímo a bez zprostředkovatelů kontrolovat veškerou digitální infrastrukturu.

Ale jak přesně lze internet celé zemi vypnout? Podle The Conversation existují dva základní přístupy k tomu, jak zablokovat přístup obyvatel ke globální síti.

1. Hardwarové odpojení: Stát může fyzicky odpojit mezinárodní připojení – jednoduše řečeno „vytáhne kabel“ u vstupního bodu do země. Tento krok sice vyřadí z provozu i samotné vládní složky, pokud nemají vlastní tajné připojení, ale umožňuje snadné opětovné zapojení. Je to sice radikální, ale účinná metoda.

2. Softwarová manipulace: Každé zařízení připojené k internetu má IP adresu. Aby lidé nemuseli používat složité číselné řetězce, existuje doménový systém DNS, který převádí názvy (např. seznam.cz) na IP adresy. Vláda může upravit DNS tak, aby domény nevedly ke správným cílům – což ve výsledku zcela znemožní načtení webu.

Další sofistikovaný způsob blokace je manipulace se směrováním dat pomocí tzv. border gateway protocol (BGP), který je základem směrování internetového provozu. Pokud vláda donutí místní poskytovatele internetu odstranit své BGP trasy, zařízení v zemi se odpojí od zbytku světa – a svět na oplátku přestane „vidět“ do země.

Podobné výpadky internetu jsou častější, než by se mohlo zdát. V červenci 2024 byl v Bangladéši vypnut internet během studentských protestů. Senegal v roce 2023 omezil přístup kvůli násilnostem po odsouzení opozičního politika. V Indii se v roce 2020 odehrálo jedno z nejdelších přerušení přístupu k internetu v regionu Kašmíru. A už v roce 2011 se egyptský režim odpojil od internetu, aby potlačil tehdejší revoluční vlnu.

Autoři článku z The Conversation, odborníci na kybernetickou bezpečnost z australské Edith Cowan University, upozorňují, že ve skutečnosti je nejdůležitějším faktorem pro takový krok politický postoj, nikoliv technologická vyspělost. Každý stát s dostatečnou kontrolou může vypnout internet – otázkou je, zda k tomu najde odvahu a ochotu čelit následkům.

V prostředí s přísnou cenzurou tradičně pomáhají VPN (virtuální privátní sítě), které šifrují komunikaci a umožňují připojení přes servery mimo zemi. V Íránu se však v poslední době zpřísnila kontrola VPN služeb a jejich efektivita klesá.

Pokud je internet zcela fyzicky odpojen, VPN již nepomohou. V takovém případě je nejschůdnější variantou satelitní připojení k internetu – například prostřednictvím služby Starlink od Elona Muska. Tato technologie využívá anténních sad pro připojení k satelitům obíhajícím Zemi a nepotřebuje žádné lokální kabelové nebo bezdrátové připojení.

Podle nezávislých zpráv bylo Starlink v Íránu během blackoutů skutečně aktivováno a v zemi údajně tajně fungují tisíce antén, které lidem umožňují obejít vládní blokády.

Vypnutí internetu není jen technická záležitost – je to nástroj, který může sloužit k potlačování svobody, omezování protestů, ale také jako prostředek kontroly nad veřejným míněním. V moderním světě, kde je digitální připojení klíčové pro vzdělání, zaměstnání i každodenní život, je odpojení od sítě závažný krok s dalekosáhlými důsledky.

Zkušenost Íránu ukazuje, jak zranitelná může být i technologicky vyspělá společnost, pokud stát zneužije svou infrastrukturu ke kontrole informací. A zároveň znovu potvrzuje, že svobodný přístup k internetu dnes patří mezi základní lidská práva.