Nedávná cesta předsedkyně tchajwanské opoziční strany Kuomintang (KMT) Cheng Li-wun do Spojených států naplno ukázala, jak rigidní se stala americká politika vůči Tchaj-wanu. Většina amerických zahraničněpolitických kruhů přijala její návštěvu se skepticismem, což ostře kontrastovalo s vřelým uvítáním ze strany tamních tchajwanských expatriotů napojených na KMT. Americké publikum vnímalo političku po její dubnové schůzce s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v Pekingu jako charismatickou, ale naivní, zejména kvůli její ochotě jednat s Čínou i přes agresivní postoj Pekingu vůči Tchaj-peji.
Tento skeptický postoj představuje výrazný historický obrat, neboť Spojené státy udržovaly s KMT velmi blízké vztahy od druhé světové války až do jednadvacátého století. Během studené války Washington tuto stranu podporoval, protože byla vládnoucí silou na ostrově, sdílela s USA odpor ke Komunistické straně Číny a obě strany se překrývaly v politice jedné Číny. Situace se začala měnit v devadesátých letech s demokratizací Tchaj-wanu a nástupem Demokratické progresivní strany (DPP), která historicky prosazuje nezávislost a drží prezidentský úřad od roku 2016. Současný chladný přístup k opoziční lídryni tak vyvolává otázky, zda Washington definitivně nepřenesl svou loajalitu a přízeň na stranu DPP.
Současný trojúhelník vztahů mezi Washingtonem, Tchaj-pejí a Pekingem je charakteristický třemi zcela odlišnými pohledy na věc. Washington vidí Tchaj-wan jako prosperující demokracii, kterou Čína ohrožuje subverzemi a útokem, pokud nepřistoupí na rozhovory o sjednocení. Tchaj-pej sdílí tento pohled a zároveň očekává americkou vojenskou ochranu. Peking naopak považuje Tchaj-wan za neoddělitelnou součást Číny a obviňuje vládnoucí DPP, že se s tichou podporou USA pokouší o trvalé odtržení, čímž porušuje dřívější závazky KMT i dohody z procesu normalizace americko-čínských vztahů.
Všechny tři strany však odmítají jakoukoli vlastní vinu na rostoucím napětí. Washington a Tchaj-pej svalují veškerou odpovědnost na čínské vojenské zastrašování, zatímco Peking obviňuje své protějšky z faktického prosazování politiky jedné Číny a jednoho Tchaj-wanu. Z tohoto důvodu je debata o zachování statusu quo bezpředmětná, protože každá strana si pod ním představuje něco jiného. Pro deeskalaci napětí by přitom Peking musel nabídnout Tchaj-wanu kromě hrozeb také ústupky, a Washington s Tchaj-pejí by musely vedle odstrašování vsadit na diplomacii.
Americká kritika vůči Cheng Li-wun se zaměřuje především na odpor KMT vůči výši a struktuře obranného rozpočtu, který současná tchajwanská vláda pod vedením DPP prosazuje. Politička sice posilování obranných schopností podporuje, ale trvá na tom, že vojenské výdaje musí doprovázet dialog s Pekingem založený na takzvaném konsensu z roku 1992. Tento rámec politiky jedné Číny však vládní DPP odmítá jako základ pro jakékoli rozhovory a Washington tento postoj DPP mlčky přijal, přičemž mnozí američtí pozorovatelé vidí KMT jako stranu příliš nakloněnou Pekingu a myšlence sjednocení.
Přístup předsedkyně KMT k Číně sice vyžaduje důkladnou analýzu, zároveň však otevírá strategické otázky, kterým se Washington i tchajwanská vláda vyhýbají. Cheng Li-wun argumentuje, že samotné výdaje na obranu mír nezajistí a že odstrašování bez komunikačních kanálů pouze zvyšuje napětí a nutí strany ke kapitulaci nebo eskalaci, aniž by nabízelo ústupové cesty. Podle ní je spolupráce jak s Pekingem, tak s Washingtonem nejen možná, ale přímo nezbytná pro mírové řešení, přičemž během své cesty do USA zopakovala, že obě strany Tchajwanské úžiny patří ke stejnému čínskému národu.
Američtí analytici raději označují její postoj za naivní, než aby řešili podmínky pro možný dialog. Washington se zaměřením výhradně na čínskou vojenskou hrozbu vyhýbá přiznání, že se substance a důvěryhodnost jeho vlastní politiky jedné Číny v posledních desetiletích vytrácí. Americká politika se postupně sblížila s pozicí DPP, která tvrdí, že Tchaj-wan je již suverénní a nezávislou zemí, což ostře kontrastuje s obavami, které Washington z pro-nezávislostní agendy DPP vyjadřoval v devadesátých letech a na počátku nového tisíciletí.
Důraz na vojenské odstrašování navíc maskuje rostoucí nechuť USA k jakémukoli scénáři sjednocení, a to i mírovému. V amerických kruzích totiž převládl názor, že Tchaj-wan je klíčovým strategickým aktivem pro zájmy USA a nesmí se dostat pod kontrolu Číny. Pokud je však přístup KMT považován za mylný, Washington ani Tchaj-pej nenabízejí žádnou konstruktivní alternativu k deeskalaci napětí, která by reagovala na čínské stížnosti ohledně vyprazdňování politiky jedné Číny.
Tyto otázky získávají na naléhavosti poté, co do hry vstoupil americký prezident Donald Trump jako zcela nepředvídatelný faktor. Přestože je Cheng Li-wun kritizována za přejímání geopolitického narativu Pekingu, sám Trump vyjádřil podobné sklony během svých veřejných vystoupení po květnovém summitu se Si Ťin-pchingem v Pekingu. Trump tehdy prohlásil, že nechce, aby se někdo osamostatňoval, naznačil, že by USA nemusely Tchaj-wan v takovém případě bránit, a následně odložil schválený balík prodeje amerických zbraní pro Tchaj-pej.
Prezident Trump je sice ve svých zahraničněpolitických názorech nekonzistentní a impulzivní, takže nelze předvídat, zda se jeho postoj nevrátí k tradiční americké podpoře a politice strategické ambiguity, ale jeho kroky již nyní oslabují důvěru Tchaj-wanu v americkou spolehlivost. Oficiální tchajwanský průzkum veřejného mínění, provedený dva týdny po Trumpově návštěvě Číny, ukázal, že téměř 30 procent obyvatel ostrova upřednostňuje projevování dobré vůle vůči Číně, zatímco pouze 12 procent dává přednost prohlubování spolupráce s USA. Tento posun naznačuje, že tchajwanská veřejnost může pod vlivem nejistoty začít přístup Cheng Li-wun vůči Pekingu akceptovat.
Vzhledem k celosvětově rostoucímu rozsahu škod způsobených lesními požáry roste potřeba zavádění takzvaných požárně inteligentních strategií pro hodnocení rizik. Nebezpečné požáry jsou stále intenzivnější a častější, což pohání jak klimatické změny, tak nezanedbatelná lidská činnost v krajině. Data o lesních požárech ukazují jasný trend, kdy čelíme stále ničivějším událostem s katastrofálními následky dosud nevídaných rozměrů. Podle Evropské environmentální agentury shoří v Evropské unii ročně v průměru 3 770 kilometrů čtverečních půdy, přičemž v letech 2008 až 2023 muselo být kvůli požárům vysídleno 45 000 lidí a roční škody se odhadují na 2,5 miliardy eur.
Nedávná cesta předsedkyně tchajwanské opoziční strany Kuomintang (KMT) Cheng Li-wun do Spojených států naplno ukázala, jak rigidní se stala americká politika vůči Tchaj-wanu. Většina amerických zahraničněpolitických kruhů přijala její návštěvu se skepticismem, což ostře kontrastovalo s vřelým uvítáním ze strany tamních tchajwanských expatriotů napojených na KMT. Americké publikum vnímalo političku po její dubnové schůzce s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v Pekingu jako charismatickou, ale naivní, zejména kvůli její ochotě jednat s Čínou i přes agresivní postoj Pekingu vůči Tchaj-peji.
Západní Evropu zasáhla rekordní vlna veder, která s sebou přinesla rozsáhlé výpadky proudu a desítky obětí. Nejsložitější situace je ve Francii, kde se desítky tisíc domácností ocitly bez dodávek elektrické energie. Problémy postihly zejména Bretaň na západě země, kde výpadek zasáhl přibližně 68 tisíc odběrných míst. Podle úřadů se obnovení dodávek v této oblasti neočekává dříve než ve středu večer.
Generální tajemník OSN António Guterres ve svém hlavním projevu na Klimatickém týdnu v Londýně varoval, že se britská metropole kvůli vlně extrémních veder doslova vaří. S odkazem na známý román Charlese Dickense Příběh dvou měst prohlásil, že lidstvo v současnosti čelí příběhu dvou krizí. Jedná se o klimatickou krizi vedoucí ke katastrofálním zlomovým bodům a energetickou krizi, která odhaluje pošetilost světa závislého na uhlovodících. Obě tyto krize mají podle šéfa OSN společný destruktivní původ ve fosilních palivech. Projev se přitom časově shoduje s bezprecedentní vlnou veder, která aktuálně zasáhla západní Evropu.
Ruská reakce na čtvrteční ranní nálet ukrajinských bezpilotních letounů na Moskvu vykazovala podle analýz expertů spíše chaotické úsilí než promyšlenou obrannou strategii. Záběry z ulic hlavního města zachycují vojáky, jak odpalují přenosné protiletadlové komplety z ramen v bezprostřední blízkosti rušné dálnice za plného provozu.
Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Mariano Grossi ve středu jasně signalizoval, že inspektoři OSN navštíví íránská zařízení na obohacování uranu. Tento krok je přitom klíčovou součástí prozatímní dohody mezi Spojenými státy a Íránem, která má vést k ukončení válečného konfliktu. Grossiho vyjádření představuje dosud nejpevnější stanovisko této agentury OSN, jejíž role je považována za naprosto zásadní pro určení skutečného stavu íránských zásob jaderného materiálu. Obě strany přitom ještě v úterý nabízely protichůdná tvrzení o tom, zda k těmto kontrolám vůbec dojde.
Ruský prezident Vladimir Putin podle webu The Independent prohlásil, že je připraven zahájit mírové rozhovory s Ukrajinou. Toto vyjádření přišlo jen několik dní poté, co ukrajinské nálety na ruskou ropnou infrastrukturu způsobily v zemi nedostatek pohonných hmot.
Britský premiér a lídr Labouristické strany Keir Starmer rezignoval na svou funkci. K tomuto kroku se odhodlal pod vlivem neúnosného tlaku poté, co Andy Burnham drtivě zvítězil v doplňovacích volbách v obvodu Makerfield. Starmer se tak stal již šestým předsedou britské vlády za poslední dekádu, který opouští svůj úřad. Bezprostředním impulsem pro jeho konec byl úplný kolaps podpory uvnitř jeho vlastní strany i kabinetu, což ukázaly soukromé rozhovory během uplynulého víkendu. Na rozdíl od svých konzervativních předchůdců Borise Johnsona a Liz Trussové se však naplánovaným odchodem snaží předejít vlně vládních rezignací a zajistit spořádané předání moci. Jeho emotivní projev nicméně jasně ukázal vůdce, který si je vědom vlastního neúspěchu.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un na nedávném zasedání vládnoucí Korejské strany práce prohlásil, že neustálé rozšiřování jaderných sil představuje jedinou a nejsprávnější cestu, jak čelit nestabilnímu světu a rostoucím hrozbám ze strany USA a jejich spojenců.
Čínský superpočítač LineShine ze Šen-čenu se stal nově nejvýkonnějším strojem na světě, když v žebříčku Top500 sesadil z první pozice americký El Capitan. Čína se tak na vrchol tohoto hodnocení, které bývá vnímáno jako ukazatel technologické vyspělosti zemí, vrátila poprvé od roku 2017. Zařízení debutovalo s výkonem 2,198 exaflops, což představuje více než dvě kvintiliony výpočtů za sekundu.
Americký Senát schválil rezoluci, která vyzývá prezidenta Donalda Trumpa k ukončení vojenských akcí vůči Íránu, pokud k nim nezíská souhlas zákonodárců. Pro toto opatření se vyslovilo 50 senátorů, zatímco 48 jimi bylo proti. Podobný krok již dříve v tomto měsíci učinila také Sněmovna reprezentantů. Celý dokument má však převážně symbolický význam, protože jako souběžná rezoluce neputuje k prezidentskému podpisu a nemá sílu zákona. Tento krok přichází v době, kdy se nepopulární konflikt blíží ke svému pátému měsíci trvání.
Mezinárodní námořní organizace (IMO) spadající pod OSN se chystá evakuovat více než 11 000 námořníků, kteří kvůli válečnému konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem uvízli v Perském zálivu. Generální tajemník organizace Arsenio Dominguez oznámil, že tato rozsáhlá operace se uskuteční ve spolupráci s Íránem, Ománem, Spojenými státy a dalšími pobřežními státy i zástupci lodního průmyslu.