Nedávná cesta předsedkyně tchajwanské opoziční strany Kuomintang (KMT) Cheng Li-wun do Spojených států naplno ukázala, jak rigidní se stala americká politika vůči Tchaj-wanu. Většina amerických zahraničněpolitických kruhů přijala její návštěvu se skepticismem, což ostře kontrastovalo s vřelým uvítáním ze strany tamních tchajwanských expatriotů napojených na KMT. Americké publikum vnímalo političku po její dubnové schůzce s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v Pekingu jako charismatickou, ale naivní, zejména kvůli její ochotě jednat s Čínou i přes agresivní postoj Pekingu vůči Tchaj-peji.
Tento skeptický postoj představuje výrazný historický obrat, neboť Spojené státy udržovaly s KMT velmi blízké vztahy od druhé světové války až do jednadvacátého století. Během studené války Washington tuto stranu podporoval, protože byla vládnoucí silou na ostrově, sdílela s USA odpor ke Komunistické straně Číny a obě strany se překrývaly v politice jedné Číny. Situace se začala měnit v devadesátých letech s demokratizací Tchaj-wanu a nástupem Demokratické progresivní strany (DPP), která historicky prosazuje nezávislost a drží prezidentský úřad od roku 2016. Současný chladný přístup k opoziční lídryni tak vyvolává otázky, zda Washington definitivně nepřenesl svou loajalitu a přízeň na stranu DPP.
Současný trojúhelník vztahů mezi Washingtonem, Tchaj-pejí a Pekingem je charakteristický třemi zcela odlišnými pohledy na věc. Washington vidí Tchaj-wan jako prosperující demokracii, kterou Čína ohrožuje subverzemi a útokem, pokud nepřistoupí na rozhovory o sjednocení. Tchaj-pej sdílí tento pohled a zároveň očekává americkou vojenskou ochranu. Peking naopak považuje Tchaj-wan za neoddělitelnou součást Číny a obviňuje vládnoucí DPP, že se s tichou podporou USA pokouší o trvalé odtržení, čímž porušuje dřívější závazky KMT i dohody z procesu normalizace americko-čínských vztahů.
Všechny tři strany však odmítají jakoukoli vlastní vinu na rostoucím napětí. Washington a Tchaj-pej svalují veškerou odpovědnost na čínské vojenské zastrašování, zatímco Peking obviňuje své protějšky z faktického prosazování politiky jedné Číny a jednoho Tchaj-wanu. Z tohoto důvodu je debata o zachování statusu quo bezpředmětná, protože každá strana si pod ním představuje něco jiného. Pro deeskalaci napětí by přitom Peking musel nabídnout Tchaj-wanu kromě hrozeb také ústupky, a Washington s Tchaj-pejí by musely vedle odstrašování vsadit na diplomacii.
Americká kritika vůči Cheng Li-wun se zaměřuje především na odpor KMT vůči výši a struktuře obranného rozpočtu, který současná tchajwanská vláda pod vedením DPP prosazuje. Politička sice posilování obranných schopností podporuje, ale trvá na tom, že vojenské výdaje musí doprovázet dialog s Pekingem založený na takzvaném konsensu z roku 1992. Tento rámec politiky jedné Číny však vládní DPP odmítá jako základ pro jakékoli rozhovory a Washington tento postoj DPP mlčky přijal, přičemž mnozí američtí pozorovatelé vidí KMT jako stranu příliš nakloněnou Pekingu a myšlence sjednocení.
Přístup předsedkyně KMT k Číně sice vyžaduje důkladnou analýzu, zároveň však otevírá strategické otázky, kterým se Washington i tchajwanská vláda vyhýbají. Cheng Li-wun argumentuje, že samotné výdaje na obranu mír nezajistí a že odstrašování bez komunikačních kanálů pouze zvyšuje napětí a nutí strany ke kapitulaci nebo eskalaci, aniž by nabízelo ústupové cesty. Podle ní je spolupráce jak s Pekingem, tak s Washingtonem nejen možná, ale přímo nezbytná pro mírové řešení, přičemž během své cesty do USA zopakovala, že obě strany Tchajwanské úžiny patří ke stejnému čínskému národu.
Američtí analytici raději označují její postoj za naivní, než aby řešili podmínky pro možný dialog. Washington se zaměřením výhradně na čínskou vojenskou hrozbu vyhýbá přiznání, že se substance a důvěryhodnost jeho vlastní politiky jedné Číny v posledních desetiletích vytrácí. Americká politika se postupně sblížila s pozicí DPP, která tvrdí, že Tchaj-wan je již suverénní a nezávislou zemí, což ostře kontrastuje s obavami, které Washington z pro-nezávislostní agendy DPP vyjadřoval v devadesátých letech a na počátku nového tisíciletí.
Důraz na vojenské odstrašování navíc maskuje rostoucí nechuť USA k jakémukoli scénáři sjednocení, a to i mírovému. V amerických kruzích totiž převládl názor, že Tchaj-wan je klíčovým strategickým aktivem pro zájmy USA a nesmí se dostat pod kontrolu Číny. Pokud je však přístup KMT považován za mylný, Washington ani Tchaj-pej nenabízejí žádnou konstruktivní alternativu k deeskalaci napětí, která by reagovala na čínské stížnosti ohledně vyprazdňování politiky jedné Číny.
Tyto otázky získávají na naléhavosti poté, co do hry vstoupil americký prezident Donald Trump jako zcela nepředvídatelný faktor. Přestože je Cheng Li-wun kritizována za přejímání geopolitického narativu Pekingu, sám Trump vyjádřil podobné sklony během svých veřejných vystoupení po květnovém summitu se Si Ťin-pchingem v Pekingu. Trump tehdy prohlásil, že nechce, aby se někdo osamostatňoval, naznačil, že by USA nemusely Tchaj-wan v takovém případě bránit, a následně odložil schválený balík prodeje amerických zbraní pro Tchaj-pej.
Prezident Trump je sice ve svých zahraničněpolitických názorech nekonzistentní a impulzivní, takže nelze předvídat, zda se jeho postoj nevrátí k tradiční americké podpoře a politice strategické ambiguity, ale jeho kroky již nyní oslabují důvěru Tchaj-wanu v americkou spolehlivost. Oficiální tchajwanský průzkum veřejného mínění, provedený dva týdny po Trumpově návštěvě Číny, ukázal, že téměř 30 procent obyvatel ostrova upřednostňuje projevování dobré vůle vůči Číně, zatímco pouze 12 procent dává přednost prohlubování spolupráce s USA. Tento posun naznačuje, že tchajwanská veřejnost může pod vlivem nejistoty začít přístup Cheng Li-wun vůči Pekingu akceptovat.
Rozsáhlé oblasti Pásma Gazy zasáhly silné deště, které zaplavily desítky tisíc stanů určených pro vnitřně vysídlené obyvatele. Podle vyjádření zástupců Organizace spojených národů a tamních úřadů se humanitární situace v celém obléhaném území stala kritickou a téměř všichni obyvatelé nyní akutně potřebují okamžitou pomoc.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio se po nedávných kongresových volbách rýsuje podle webu Politico jako hlavní naděje Republikánské strany pro nadcházející prezidentské volby v roce 2028, avšak v novém Kongresu bude čelit silnému tlaku ze strany posílených demokratů.
Sobotní odpoledne v historickém centru Krakova poznamenal krvavý teroristický útok, při němž útočník vjel automobilem na Rynek Główny a zahájil palbu do náhodných kolemjdoucích. Podle oficiálních vyjádření polských úřadů a ministra vnitra Marcina Kierwińského si tato brutální střelba vyžádala šest lidských životů a zranila šestnáct dalších osob včetně dvou zasahujících policistů.
Krajně levicový francouzský politik a kandidát na prezidenta Jean-Luc Mélenchon se navzdory své kontroverzi u široké veřejnosti těší mimořádné oblibě mezi mladou generací. Zakladatel hnutí Nepoddajná Francie boduje u voličů ve věku od osmnácti do třiceti čtyř let, kteří v něm před blížícími se prezidentskými volbami v roce 2027 vidí naději na hlubokou změnu. Podle průzkumů by mu tato silná podpora mohla zajistit postup do druhého kola voleb.
Evropské metropole vyjadřují vážnou skepsi vůči netransparentnímu návrhu americké administrativy na nové celoevropské bezpečnostní uspořádání, které by zahrnovalo i Ruskou federaci. Plán, který po jednání s ruským vyslancem představil americký prezident Donald Trump a jeho poradce Jared Kushner, vyvolává v evropských zemích obavy z obcházení kontinentu a posílení pozice moskevského vedení.
Papež Lev XIV. zahájil v pátek svou dvanáctidenní apoštolskou cestu po Jižní Americe návštěvou Uruguaye, kde v hlavním městě Montevideu vyzval k tomu, aby byla zdravotní péče dostupná pro všechny lidi. Stalo se tak pouhé tři týdny poté, co sedmdesátiletý pontifik podstoupil náročnou operaci kvůli nádoru na pravé plíci.
Americký prezident Donald Trump jmenoval novým šéfem personálu Bílého domu svého dlouholetého poradce a zastánce radikální imigrační politiky Stephena Millera, který v této funkci nahrazuje dosavadní šéfku Susie Wilesovou. Tato personální rošáda byla oznámena v pátek po neúspěchu Republikánské strany v kongresových volbách. Změna na klíčovém postu přichází v době, kdy se administrativa připravuje na zostřené politické střety s nově posílenou opozicí.
Katar jako hlavní zprostředkovatel v konfliktu mezi Spojenými státy a Íránem usiluje o to, aby Teherán povolil inspektorům OSN návštěvu vybombardovaných jaderných zařízení. Součástí navrhovaného řešení je rovněž snížení obsahu obohaceného uranu a případné otevření klíčového Hormuzského průlivu. Celá diplomatická iniciativa probíhá na pozadí pokračujících rozhovorů o zmírnění napětí na Blízkém východě.
Deset let po podpisu pařížské dohody se mezinárodní klimatická jednání nacházejí v hluboké krizi a čelí rostoucí pochybnosti o své efektivitě. Klíčový teplotní cíl omezit globální oteplení na 1,5 stupně Celsia nad předindustriální úroveň byl překročen a teploty toto rozmezí již dva roky překonávají. Odborníci podle The Guardian navíc upozorňují, že nejoptimističtější odhady nyní hovoří o oteplení v rozmezí 1,7 až 1,8 stupně Celsia.
Vztahy mezi Spojenými státy a Izraelem dlouhá desetiletí stavěly na oficiální politice nejasností ohledně izraelského jaderného arzenálu. Tento takzvaný postoj strategické nejasnosti však v současnosti čelí zcela novým výzvám a rostoucímu tlaku ze strany politiků i odborníků. Měnící se geopolitická situace na Blízkém východě otevírá debatu o tom, zda je dosavadní utajování nadále udržitelné.
Americké burzy zažily prudký propad akcií technologických společností, který ve čtvrtek nejvíce zasáhl index Nasdaq a vyvolal vlnu poklesů na trzích po celém světě. Důvodem jsou výsledky amerických voleb v polovině volebního období, v nichž Demokratická strana získala plnou kontrolu nad Kongresem. Investoři v reakci na to začali projevovat obavy z přísnější regulace umělé inteligence a možného omezení rozšiřování datových center.
Americký prezident Donald Trump a jeho poradci přišli s novým návrhem na řešení konfliktu na Ukrajině, který by mohl v budoucnu zahrnovat celou Evropu. Takzvaný „Shell Bay formát“, pojmenovaný po golfovém hřišti a rezidenčním komplexu ve vlastnictví amerického vyslance Stevea Witkoffa, však v evropských hlavních městech vzbuzuje obavy z toho, že by mohl ruského prezidenta Vladimira Putina spíše povzbudit k další eskalaci války.