Guterres: Lidstvo se řítí na pokraj katastrofy

Politici a tvůrci strategií po desetiletí upřednostňovali růst měřený právě skrze HDP jako svůj hlavní ekonomický cíl. Kritici však tvrdí, že nekonečný a nerozlišující růst na planetě s omezenými zdroji pohání klimatickou krizi i prohlubování nerovnosti. Šéf OSN zdůraznil, že posun za hranice HDP spočívá v měření věcí, které jsou skutečně důležité pro lidi a jejich komunity. HDP nám sice říká cenu všeho, ale neříká nám nic o skutečné hodnotě, přičemž svět nelze vnímat jako obří korporaci.

V lednu uspořádala OSN v Ženevě konferenci s názvem „Za hranice HDP“, které se zúčastnili přední světoví ekonomové včetně nositele Nobelovy ceny Josepha Stiglitze. Tato skupina odborníků dostala za úkol navrhnout nový systém ukazatelů ekonomického úspěchu. Nový model by měl brát v úvahu lidský blahobyt, udržitelnost a spravedlnost. Zpráva zveřejněná koncem loňského roku argumentuje, že po opakovaných globálních otřesech je transformace ekonomiky stále naléhavější.

Tyto události, od finanční krize v roce 2008 až po pandemii covidu-19, byly podle zprávy umocněny trojitou planetární krizí v podobě klimatických změn, ztráty biodiverzity a znečištění. Rychlé technologické změny navíc proměňují pracovní trhy a zvyšují nerovnost. Profesor Kaushik Basu, který skupině spolupředsedá, uvedl, že národy jsou uzamčeny v honbě za překonáváním ostatních v metrice HDP. Kvůli tomu se ignoruje blaho běžných občanů i ekologická udržitelnost.

Pokud veškerý nový příjem připadne jen několika jedincům, ale HDP přesto roste, očekává se od všech občanů, že budou jásat. Tento přístup podle odborníků živí hypernacionalismus, nerovnost a společenskou polarizaci. Profesorka Nora Lustig doplnila, že HDP nebyl nikdy navržen k měření lidského pokroku, a přesto zůstává dominantním měřítkem úspěchu. Ekonomický růst totiž může koexistovat s chudobou, vyloučením, násilím nebo porušováním lidských práv.

Cílem skupiny odborníků není HDP zcela nahradit, ale spíše jej doplnit o další ukazatele. To by mělo vládám i veřejnosti pomoci posoudit, zda rozvoj skutečně zlepšuje životy lidí a chrání udržitelnost pro budoucí generace. Iniciativa OSN navazuje na nedávná zjištění, podle nichž současné ekonomické modely selhávají v započítávání dopadů klimatických šoků. Extrémní výkyvy počasí by přitom mohly vést k úplnému zhroucení globální ekonomiky.

Tyto obavy přicházejí uprostřed rostoucí debaty v akademické sféře i občanské společnosti o tom, jak vytvořit struktury slučitelné s větší rovností. Diskutují se různé přístupy, od zeleného keynesiánství přes ekonomiku koblihy až po iniciativy zaměřené na udržitelný stav. Jiní prosazují koncept nerůstu, který zdůrazňuje plánované omezení škodlivých forem výroby, zejména v bohatších zemích. Místo toho by se pozornost měla zaměřit na sociálně prospěšné části ekonomiky, jako je péče nebo obnovitelná energie.

Politický ekonom Jason Hickel, který je zastáncem myšlenek nerůstu, tvrdí, že tyto koncepty získávají na síle. Odkazuje na nedávný průzkum mezi stovkami výzkumníků klimatické politiky, z nichž většina podporuje post-růstové pozice. Hickel sice vítá výzvu šéfa OSN k opuštění diktátu HDP, ale podle něj to samo o sobě nebude stačit k odvrácení katastrofy. Podle jeho názoru je zapotřebí hlubší systémová změna, která by přinesla demokratizaci kontroly nad výrobou.

Hickel tvrdí, že dominance HDP není náhodná, ale vychází z toho, co je cenné pro kapitál. Struktura současného ekonomického uspořádání je podle něj tím, co musí být v konečném důsledku překonáno. Debata o měření lidského pokroku se tak stává zásadní otázkou pro přežití civilizace v příštích desetiletích. OSN se snaží prosadit vizi, kde finanční rozhodnutí nebudou založena jen na okamžitém zisku nebo ztrátě.

Transformace světového hospodářství by podle Guterrese měla vést k tomu, že příroda už nebude vnímána jako bezplatný zdroj ke drancování. Ukazatele úspěchu musí reflektovat i stav ekosystémů, které jsou základem pro veškerou ekonomickou aktivitu. Bez této změny hrozí, že lidstvo vyčerpá zdroje planety dříve, než stačí vybudovat udržitelnou alternativu. Účetní systémy budoucnosti tak musí odrážet skutečnou cenu znečištění a hodnotu zachované divočiny.