Proč jsou požáry v posledních letech tak ničivé? Experti popsali souvislost s extrémním počasím

Mezi nejvážnější katastrofy uplynulého roku patřil takzvaný obří požár ve Skotsku, který spálil více než 100 tisíc hektarů a přispěl k tomu, že Velká Británie překonala svůj dosavadní rekord v rozloze ohořelé plochy. V Los Angeles pak propukly požáry Palisades a Eaton, které se zařadily mezi nejničivější v historii Spojených států.

Rekordní plameny sužovaly také Španělsko a Portugalsko, kde sežehly přes půl milionu hektarů půdy, zatímco Jižní Korea zaznamenala svou vůbec největší a nejtragičtější sezónu lesních požárů. Tyto události se loni podílely na více než 38 procentech pojištěných škod způsobených povětrnostními pohromami.

Podle klimatických vědců z University of East Anglia ukazuje loňský rok rostoucí rozdíl mezi celkovou spálenou plochou a skutečnými dopady v reálném světě. Změny ve využívání půdy sice znamenají, že v historickém srovnání hoří menší část planety, ale globální oteplování vytváří podmínky pro snadnější šíření plamenů.

Nebezpečí roste zejména v oblastech, kde divoká příroda hraničí s městskou zástavbou a kde jsou lidé nejvíce ohroženi. Extrémní počasí zesílené uhlíkovým znečištěním pak proměnilo některé loňské požáry v neovladatelné výbuchy inferna.

V jižní Kalifornii a Jižní Koreji hnal silný vítr a suchá vegetace plameny hustě obydlenými oblastmi, což vedlo k výjimečně vysokému počtu úmrtí, masovým evakuacím a velkým ztrátám na infrastruktuře. V oblasti Středomoří, od Portugalska až po Turecko, zase extrémní teplo a sucho poháněly ničivé požáry.

Odborníci z univerzity v Alicante upozorňují, že tyto podmínky sice samotný oheň nezpůsobují, ale dělají okolní materiál mnohem hořlavějším, což zvyšuje pravděpodobnost vzniku rozsáhlých katastrof. Vědecké studie navíc potvrdily, že klimatický rozvrat zvýšil pravděpodobnost extrémního počasí ve Španělsku a Portugalsku devětatřicetkrát.

Díky celkovému snížení spálené plochy na Zemi klesly emise oxidu uhličitého z požárů na třetí nejnižší úroveň v historii měření. Výjimkou však byla Kanada, která zaznamenala extrémní množství emisí již třetí rok po sobě.

Od roku 2023 uvolnily tamní severské lesy do atmosféry téměř čtyři miliardy tun oxidu uhličitého, což překonalo celkové emise za předchozích patnáct let. Znečišťující látky z kouře navíc způsobují obrovské množství úmrtí kvůli dýchání znečištěného ovzduší, přičemž toxické částice z kanadských požárů z roku 2023 zabily podle studií 82 tisíc lidí a dusily města v USA, Evropě i Africe.

Krajinní ekologové poukazují na to, jak malý počet extrémních požárů dokáže zcela ovládnout ekologické, sociální a hospodářské důsledky celé sezóny. Tento trend je patrný v celé jižní Evropě, kde sice celková spálená plocha meziročně kolísá, ale klimatické změny neustále zvyšují riziko extrémního počasí.

Situaci navíc zhoršuje hromadění hořlavého materiálu v krajině kvůli opouštění venkova, což činí mnohá místa zranitelnější vůči rychlému šíření ohně. Současnou výzvou pro lidstvo proto zůstává nejen snižování počtu samotných požárů, ale také zvyšování odolnosti krajiny a lidských komunit vůči těmto extrémním událostem.