Napětí mezi Spojenými státy a Čínou se dále stupňuje a podle ekonomického analytika George Magnuse se obchodní vztahy těchto dvou světových mocností fakticky nachází ve stavu obchodního embarga. To je situace, která je běžně vykládána jako akt války. Následky budou citelné na obou stranách, přičemž žádný z hlavních hráčů nezůstane nedotčen.
Spojené státy vyvážejí do Číny zboží v hodnotě přibližně 150 miliard dolarů ročně, přičemž tato čísla nyní podle odhadů prudce klesnou. Ještě hůře je na tom Čína – její vývoz do USA, který dosahuje až 440 miliard dolarů ročně, může během 18 měsíců propadnout až o 75 %, pokud nedojde k dohodě. To by způsobilo vážné otřesy jak americké, tak čínské ekonomice.
USA se mohou dostat do mírné recese už během letošního léta. Spotřebitelská důvěra, investiční výdaje a inflační očekávání začínají vykazovat varovné signály. Růst výnosů z amerických státních dluhopisů a oslabující dolar jen potvrzují rostoucí nervozitu na finančních trzích.
V Číně jsou obavy ještě hmatatelnější. Komunistická strana se již dříve snažila stabilizovat domácí hospodářství, které čelí problémům v realitním sektoru, zadlužení lokálních vlád a deflaci aktiv. Vývoz přitom loni tvořil polovinu růstu čínské ekonomiky. Americká cla tak přicházejí v nejméně vhodný čas.
Obě strany by mohly mít důvod ke zklidnění situace. Prezident Donald Trump a čínský lídr Si Ťin-pching sice dávají najevo odhodlání pokračovat ve střetu, ale zároveň si uvědomují, jaké následky by totální obchodní válka mohla mít. Americká administrativa sice dočasně vyňala některé čínské výrobky – jako smartphony nebo polovodiče – z nejvyšší celní sazby, ale tato výjimka má být jen krátkodobá.
Zatímco USA chtějí vůči Číně prosadit politiku ekonomického odpoutání, nevyužily dosud své nejtvrdší finanční nástroje a kontroly vývozu. Čína naproti tomu uplatňuje strategii soběstačnosti a stále může sáhnout k dalším protiopatřením – například silné devalvaci jüanu nebo tvrdým krokům vůči americkým firmám.
Naděje na částečný průlom přesto zůstává. Čínské ministerstvo obchodu o víkendu oznámilo, že nebude reagovat na další eskalaci ze strany USA. Americká vláda mezitím nabízí 90denní odklad některých celních opatření vůči více než stovce zemí, s cílem vytvořit prostor pro nové obchodní dohody. Signály k jednání přicházejí například z Japonska, Jižní Koreje, Vietnamu, Kambodže nebo Indie.
Zejména tyto asijské země, silně propojené s čínským výrobním řetězcem, nyní stojí před rozhodnutím, zda upřednostnit přístup na americký trh nebo nadále spolupracovat s Pekingem. USA představují 30 % světového spotřebitelského trhu, což je argument, který nelze ignorovat.
Závažným problémem se stává také tzv. trans-shiping – tedy přeposílání čínského zboží přes třetí země, aby se obešly cla a sankce. Tato praktika se výrazně rozšířila zejména v jihovýchodní Asii a Mexiku. Podle odhadů čtvrtina čínského exportu je takto přesměrována.
Případ britské ocelárny British Steel, vlastněné čínskou skupinou Jingye, ukazuje, jak lze systém obcházet. Díky výrobě v Británii a Francii firma své produkty označuje jako „Made in UK“ a vyhýbá se tak clům při vývozu do EU a USA.
Zatímco Trumpova administrativa jedná chaoticky a často bez jasného plánu, nelze opomíjet, proč obchodní konflikt vůbec vznikl. Hlavní příčinou je obrovský čínský přebytek obchodní bilance, který je výsledkem systémových deformací, státní podpory firem, omezeného přístupu na čínský trh a neférové hospodářské soutěže.
Přestože šance na rychlé urovnání vztahů jsou nízké, nejsou nulové. Dohoda, která by zahrnovala alespoň částečné zmírnění cel a některé symbolické ústupky, zůstává možná. Svět se však mezitím musí připravit na dobu, kdy obchodní linie mezi dvěma největšími ekonomikami světa budou stále více připomínat studenou válku.
Kauza úspěšného českého filmu Sbormistr dospěla do zajímavého bodu. Soud se do ní vložil tím způsobem, že vydal předběžné opatření, které pro tuto chvíli znemožňuje televizní šíření tohoto díla. Úspěch slaví žena, které vadí, že se snímek bez jejího souhlasu inspiroval jejím životním příběhem.
Dnes už je bývalým princem Andrewem a všichni dobře vědí, co mu zlomilo vaz. Byl to blízký vztah s americkým finančníkem a sexuálním delikventem Jeffrey Epsteinem. Elitní britský deník se teď rozhodl popsat, jak se vztah této dvojice v čase vyvíjel.
Blízký východ se zmítá v nejhorší vlně násilí za poslední desetiletí a počet obětí napříč celým regionem od konce února drasticky narůstá. Podle nejnovějších údajů libanonského ministerstva zdravotnictví bylo v Libanonu za necelých dva a půl týdne zabito nejméně 968 lidí. Izraelské bombardování země, které začalo 2. března, si vyžádalo životy mnoha civilistů, přičemž mezi mrtvými je potvrzeno nejméně 116 dětí.
Americké zpravodajské služby dospěly k závěru, že íránský režim sice po vlně útoků na své vedení a vojenské kapacity nadále existuje, jeho akceschopnost je však zásadně podlomena. Na slyšení v Senátu o globálních hrozbách to ve středu uvedla ředitelka národních zpravodajských služeb (DNI) Tulsi Gabbardová. Podle ní je režim v současnosti „značně degradován“, což je důsledek operací, při nichž zahynula řada nejvyšších představitelů země včetně ajatolláha Alího Chameneího.
Ruskou politickou scénou otřásla nečekaná událost. Ilja Remeslo, pětačtyřicetiletý právník a dlouholetý loajální šiřitel prokremelské propagandy, veřejně vystoupil proti Vladimiru Putinovi. Remeslo, který se dříve specializoval na diskreditaci nezávislých novinářů a opozičních politiků včetně Alexeje Navalného, zveřejnil na svém Telegramu manifest s názvem „Pět důvodů, proč jsem přestal podporovat Vladimira Putina“.
Íránský prezident Masúd Pezeškiján ve středu odpoledne oficiálně potvrdil smrt ministra tajných služeb Esmáíla Chatíba. Toto prohlášení přišlo jen několik hodin poté, co Izrael oznámil, že Chatíb byl cílem a obětí nočního náletu v Teheránu. Potvrzení ze strany íránské hlavy státu definitivně ukončilo spekulace o osudu jednoho z nejmocnějších mužů tamního bezpečnostního aparátu.
Současná krize v Íránu a faktické uzavření Hormuzského průlivu otřásly globálními trhy s energiemi i komoditami. Tento konflikt však vynesl na světlo mnohem hlubší problém: moderní světový obchod je až nebezpečně závislý na překvapivě malém počtu úzkých námořních cest, takzvaných „úzkých hrdel“ (chokepoints). Stačí zablokování jediného z nich a globální dodavatelské řetězce se začnou hroutit jako domeček z karet.
Klimatická krize v Africe už dávno není budoucím rizikem, ale krutou realitou dneška. Záplavy ničí infrastrukturu budovanou desítky let, sucha likvidují úrodu a extrémní vedra vyčerpávají zdravotní systémy i produktivitu práce. Přestože je potřeba masivních investic do adaptace a odolnosti nezpochybnitelná, globální finanční systém v této zkoušce podle odborníků fatálně selhává, a to hned v několika rovinách současně.
Moderní špionáž prochází zásadní proměnou. Cizí zpravodajské služby, zejména ty z Ruska nebo Íránu, stále častěji k provádění špionáže a sabotáží na evropské půdě nevyužívají profesionální agenty, ale běžné občany. Podle Youssefa Aita Daouda, ředitele oddělení zpravodajství a národních hrozeb v nizozemské policejní jednotce pro vyšetřování a speciální operace, se tento trend stává pro bezpečnostní složky novou a složitou výzvou.
Válka mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem vstoupila do svého třetího týdne a život v Teheránu se proměnil v boj o zachování zbytků normality pod neustálou hrozbou náletů. Agentura OSN pro uprchlíky odhaduje, že od začátku kampaně bylo v zemi vysídleno již 3,2 milionu lidí. Zatímco mnozí uprchli do hor nebo na venkov, miliony dalších zůstávají v hlavním městě, kde se zvuk explozí stal kulisou jejich každodenní existence.
Írán ve středu v časných ranních hodinách zahájil masivní raketový útok na Izrael, který označil za přímou odplatu za zabití svých vrcholných představitelů.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba, nejvýkonnější přístroj svého druhu, nepřestává astronomy fascinovat i mást. Od svého spuštění před čtyřmi lety zachytil na stovkách snímků neobvyklý úkaz: drobné, jasně červené body, které se objevují téměř v každém hlubokém pohledu do vzdáleného vesmíru. Vědci pro ně začali používat prostý název „malé červené tečky“ (LRDs), ovšem shoda na tom, co tyto objekty ve skutečnosti představují, zatím neexistuje.