Tři týdny po vypuknutí války v Íránu čelí turecký prezident Recep Tayyip Erdogan zásadnímu dilematu, které může ovlivnit politickou budoucnost jeho hnutí i důvěryhodnost země v zahraničí. Turecký vzdušný prostor již dvakrát narušily íránské rakety, které musela zneškodnit protivzdušná obrana NATO.
Cílem těchto útoků byla pravděpodobně strategicky významná základna Incirlik na jihu země, kde jsou umístěny americké jaderné zbraně a logistické zázemí pro operace na Blízkém východě. Přestože Ankara dává jasně najevo, že se do konfliktu nechce zapojit, íránské provokace nebezpečně testují její trpělivost.
Íránské útoky na turecké území jsou pravděpodobně důsledkem rozkladu velení v Teheránu. Zatímco prezident Masúd Pezeškiján se za údery na sousední země omluvil, radikální křídla v rámci Revolučních gard (IRGC) prosazují taktiku rozšiřování konfliktu a zvyšování nákladů pro západní spojence. Turecko se přitom od počátku snažilo vystupovat jako prostředník a dodnes odmítá poskytnout svůj vzdušný prostor pro ofenzivní operace USA proti íránskému režimu. Opakované raketové útoky však tuto zdrženlivou pozici podkopávají a mohou vést k aktivaci článku 5 o kolektivní obraně NATO.
Podle expertů existuje několik scénářů, které by mohly vyvolat přímou vojenskou reakci Ankary. Prvním je úspěšný zásah turecké vojenské základny nebo civilní oblasti íránskou raketou, což by Erdogana donutilo k odvetným úderům na odpalovací zařízení. Druhým rizikem je stupňující se tlak spojenců, zejména poté, co Írán a Hizballáh začaly ohrožovat strategické partnery Turecka v Ázerbájdžánu a na Kypru. Turecko již na Kypr vyslalo šest stíhaček F-16, oficiálně kvůli ochraně tamní turecké komunity, což jen zvyšuje napětí v regionu.
Třetím a velmi citlivým bodem je kurdská otázka. Objevují se zprávy o americko-izraelských operacích zaměřených na vyzbrojování íránských Kurdů k povstání proti režimu. Mezi těmito skupinami figuruje i PJAK, což je íránská větev organizace PKK, kterou Turecko považuje za teroristickou hrozbu. Pokud by kurdští rebelové zahájili boj za autonomii podél jihovýchodní hranice Turecka, Ankara by pravděpodobně reagovala přeshraniční vojenskou operací, aby zabránila vzniku nestabilní zóny pod kurdskou kontrolou.
Z geopolitického hlediska Turecko balancuje mezi protichůdnými zájmy. Erdoganovi vyhovuje oslabený Írán, jehož sítě spojenců zaměstnávají Izrael, ale nepřeje si jeho pád a nahrazení prozápadní demokratickou vládou, která by se stala mocným regionálním konkurentem. Ideálním výsledkem je pro Ankaru stav, kdy Írán zůstane pod tlakem, Izrael bude mít omezený vliv a Turecko se stane ústřední mocností regionu.
Domácí politická situace však Erdoganovy možnosti značně omezuje. Turecko čekají za necelé dva roky prezidentské volby, které budou prvními v post-erdoganovské éře. Prezidentova popularita klesá, zejména po kontroverzním zatčení opozičního lídra Ekrema Imamoglua, a opoziční strana CHP již nyní varuje před vojenským dobrodružstvím v Íránu. Jakákoli vojenská eskalace by tak pro Erdogana musela mít jasně definovaný cíl a omezený rozsah, aby neodradila voliče a neohrozila plánované předání moci jeho synovi Bilalovi.
Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski ostře kritizoval amerického podnikatele Elona Muska kvůli omezením satelitního systému Starlink na Ukrajině a vyjádřil naději, že miliardář jednoho dne odletí na Mars. Během pátečního vystoupení na konferenci v Lodži varoval před nebezpečím míchání byznysu do mezinárodní politiky.
Finská policie zahájila formální kriminální vyšetřování kvůli podezření z porušení tamních ekologických zákonů v souvislosti s přípravnými pracemi na stavbu nového datového centra společnosti Google na severu země. Dceřiná společnost technologického giganta Tuike Finland měla podle úřadů nelegálně vykácet rozsáhlé plochy lesa a provést odvodňovací práce v lokalitě Muhos ještě předtím, než byly dokončeny povinné posudky vlivů na životní prostředí.
S blížící se náročnou zimou na ukrajinské frontě se výrazně zvyšuje diplomatická aktivita ve snaze přiblížit se k trvalému příměří a mírové dohody mezi Kyjevem a Moskvou. Pod tlakem amerického prezidenta Donalda Trumpa se delegace obou zemí připravují na třístranné setkání s americkými zástupci, které by se podle webu Politico mělo uskutečnit 10. listopadu v Abú Zabí. Celý proces však provádí celá řada otevřených otázek ohledně budoucích bezpečnostních záruk a zapojení evropských států.
Americký prezident Donald Trump během nedělního politického shromáždění v michiganském Port Huronu ostře zaútočil na Norsko, které označil urážlivým vulgárním výrazem a prohlásil, že norské přistěhovalce ve Spojených státech vítat nebude. Své pobouření zdůvodnil tím, že v Norsku sídlící Nobelův výbor mu dosud neudělil Nobelovu cenu za mír. Předvolební mítink se konal pouhý týden před nadcházejícími listopadovými volbami do Kongresu.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu čelí po letošních parlamentních volbách další zkoušce své dlouhé politické kariéry, když po sečtení většiny hlasů středečního večera nevisí ve vzduchu jasný vítěz. Přestože jeho strana Likud zůstává nejsilnějším subjektem ve stodvacetičlenném Knesetu s odhadovaným ziskem 26 mandátů, pravicový blok ztratil většinu a dosáhl pouze na 53 křesel, což je výrazně pod hranicí potřebných 61 hlasů k řádnému vládnutí.
Současný postoj americké administrativy vůči Ukrajině, v jehož rámci Washington omezuje zpravodajskou spolupráci a tlačí na dřívější ukončení konfliktu, přehlíží hlubší strategické zájmy Spojených států. Zatímco prezident Donald Trump upřednostňuje diplomatické dohody s Moskvou a obviňuje Kyjev z růstu globálních problémů, odborníci oslovení webem Kyiv Post upozorňují, že bezpečnostní osud Ukrajiny a Západu je vzájemně propojen a že opuštění napadené země se může Washingtonu v budoucnu vymstít.
Filmař Adam McKay a ekologický aktivista Philip Eubanks upozornili ve svém nedávném komentáři pro The Guardian na hrozby, kterým lidstvo čelí v podobě nekontrolovaného rozvoje umělé inteligence a prohlubující se klimatické krize. Podle jejich názoru mají obě tato nebezpečí společného jmenovatele v podobě soukromých entit a korporací usilujících o maximální zisk. Současná společnost tak podle autorů stojí před otázkou, která z těchto krizí lidstvo ohrožuje více.
Při tragické srážce vysokorychlostních vlaků nedaleko španělského Toleda zemřelo nejméně 686 lidí. K nehodě došlo ve středu 28. října 2026 a tato událost vážně ohrožuje předvolební kampaň premiéra Pedra Sáncheze před nadcházejícími předčasnými volbami. Katastrofa totiž podkopává jeho ústřední argument, že vláda zajišťuje efektivní fungování veřejných služeb a zlepšuje každodenní život občanů.
Evropská unie se stáhla ze své dřívější nabídky Kanadě, která se měla týkat zahájení rozhovorů o takzvaném přidruženém členství. Tento krok přichází v důsledku neshod mezi členskými státy, jež se objevily těsně před začátkem společného summitu v Montrealu. Původní ambiciózní plán tak doznal výrazných změn a byl nahrazen mírnější formulací.
Izraelské parlamentní volby přinesly nejednoznačný výsledek, v němž úřadující premiér Benjamin Netanjahu ani jeho hlavní vyzyvatel Gadi Ejzenkot nezískali potřebnou většinu jedenašedesáti křesel v stodvacetičlenném Knesetu. Co bude nyní následovat?
Ředitel afrického Centera pro kontrolu a prevenci nemocí (Africa CDC) Jean Kaseya varoval, že dosud nevídané šíření epidemie eboly v Africe by se mohlo rozšířit do Velké Británie i dalších zemí světa, pokud mezinárodní společenství neposkytne dostatečné finanční prostředky na zvýšení připravenosti a zajištění léčby.
Španělsko zasáhla obrovská tragédie v podobě srážky dvou vysokorychlostních vlaků, která si ve středu ráno v provinci Toledo vyžádala nejméně 68 lidských obětí a desítky zraněných. K nehodě došlo na železniční trati spojující hlavní město Madrid se Sevillou, kde vlak společnosti Renfe narazil do zadní části stojící soupravy soukromého dopravce Iryo. Událost okamžitě zmobilizovala všechny dostupné záchranné složky v oblasti.