Asie prochází významným přerodem. Vliv USA mizí, jaderné odstrašování se hroutí

Ilustrační foto
Ilustrační foto, foto: Pixabay
Klára Marková DNES 09:36
Sdílej:

Podle analýzy Patricka M. Cronina, vedoucího katedry bezpečnosti pro Asii a Tichomoří na Hudsonově institutu, prochází jaderné odstrašování v Asii hlubokou krizí. Zatímco se blíží rok 2027, který byl dříve označován jako kritický milník pro možnou čínskou agresi vůči Taiwanu, americké tajné služby paradoxně projevují nečekaný klid. Ve své výroční zprávě pro rok 2026 uvádějí, že Peking sice své ambice nesnížil, ale nemá pevný plán na invazi v nejbližších letech. Tento optimismus Washingtonu však může být podle autora nebezpečnou strategickou samolibostí.

Současné globální konflikty ukazují, že jaderné zbraně sice brání totální válce, ale už nedokážou zabránit agresím pod touto hranicí. Příkladem je ruská invaze na Ukrajinu nebo nedávné selhání odstrašování v případě Íránu. Teherán disponoval schopnostmi, které stačily k vyprovokování útoku, ale nebyly dostatečné k tomu, aby mu zabránily. Ukazuje se, že jaderné mocnosti se naučily manipulovat se strachem z atomové války k dosahování svých konvenčních cílů.

Situace je kritická zejména v severovýchodní Asii. Severní Korea pod vedením Kim Čong-una přešla k doktríně, která zdůrazňuje preventivní a omezené použití taktických jaderných zbraní. Kim otevřeně prohlašuje, že jeho „jaderný štít“ je zárukou vítězství a národních zájmů. Toto napětí umocňuje i prohlubující se spojenectví s Ruskem, které Pchjongjangu pomáhá s raketovými programy výměnou za podporu v konfliktu na Ukrajině.

Čína mezitím provádí netransparentní a rychlou expanzi svého jaderného arzenálu. Snaha Pekingu o dosažení parity s USA, nebo dokonce o nadvládu, vnáší do regionu novou nestabilitu. Tyto trendy se navzájem posilují a vytvářejí propojený systém, který je mnohem složitější a hůře předvídatelný než v minulosti. Jaderné odstrašování se na operační úrovni, kde se dělají rychlá rozhodnutí, začíná drolit.

Důvěryhodnost Spojených států jako garanta bezpečnosti navíc slábne. Spojenci jako Jižní Korea a Japonsko si kladou otázku, zda by USA skutečně riskovaly útok na Los Angeles kvůli obraně Soulu nebo Tokia. Tato nejistota vede k tomu, že Jižní Korea investuje do ponorek na jaderný pohon a Japonsko posiluje své konvenční útočné schopnosti. Důvěra, která je základem odstrašování, se vytrácí.

Technologický pokrok rizika ještě zvyšuje. Umělá inteligence a autonomní systémy radikálně zkracují čas na rozhodování. To, co dříve trvalo dny, se nyní odehrává v minutách, což zvyšuje riziko fatálního omylu nebo předčasného úderu z obavy „použij, nebo o to přijdeš“. Podmořské domény, dříve bezpečné úkryty pro odvetný úder, se díky moderním senzorům stávají průhlednějšími.

Existuje shoda na potřebě posílit odstrašování, ale chybí jednotný recept, jak to udělat. Prohlubování spolupráce mezi USA, Japonskem a Jižní Koreou je sice krokem vpřed, ale hrozí, že vyvolá protitlak a urychlí destabilizaci. Modernizační programy založené na AI mohou protivníky lákat k pokusům o ochromení celého systému hned v zárodku.

Největší nebezpečí podle Cronina nespočívá v náhlém kolapsu systému, ale v selhání, které nikdo nepředvídal. Může jít o špatně pochopený signál, omezený úder nebo rozhodnutí učiněné pod časovým tlakem algoritmu. Zranitelnost Asie se prohlubuje a hrozí, že instituce určené k řízení krizí nebudou stačit tempu, kterým se dnešní konflikty vyvíjejí.

Stalo se