Vztahy mezi Ruskem a Venezuelou, nejbližším jihoamerickým spojencem Moskvy, procházejí v důsledku ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 fází úpadku a oslabení. Venezuela aktuálně čelí rostoucímu tlaku ze strany Spojených států, včetně opakovaných amerických vojenských akcí u karibského pobřeží. Venezuelský prezident Nicolás Maduro proto přímo požádal Vladimira Putina o dodávky zbraní a další vojenské techniky, jak uvádí deník Meduza.
Ochota Kremlu pomoci, stejně jako jeho kapacita, je však v současné době, kdy jsou ruské zdroje vázané válkou na Ukrajině, nejistá. Prohlášení ruské diplomacie o podpoře venezuelské svrchovanosti sice nechybějí, ale podle Anatolyho Kurmanaeva, reportéra deníku The New York Times, nevedou k žádné konkrétní pomoci.
Vztah mezi Moskvou a Caracasem se od nástupu Huga Cháveze k moci vyvíjel v několika fázích. Rusko v době ropného boomu ve Venezuele masivně profitovalo z exportu zbraní a strojů. Poté, co Venezuela v roce 2014 upadla do dlouhodobé ekonomické krize, její hodnota pro Moskvu klesala, protože země zchudla.
Hlavní výhodou spojenectví s Ruskem v posledních letech byla pro Venezuelu možnost získat okno do globálního finančního systému a obcházet sankce. Po uvalení tvrdých sankcí USA, zejména v roce 2019, Venezuela využívala ruský trh pro prodej své ropy a bankovní transakce. Po plnohodnotné invazi na Ukrajinu v roce 2022 se však Rusko stalo ještě sankcionovanějším než Venezuela, čímž ztratilo svou atraktivitu pro venezuelské státní firmy, které u něj mohly dříve přesouvat své finance. V současné krizi je navíc Moskva poměrně zdrženlivá a neprojevuje takovou angažovanost jako v předchozím konfliktu v roce 2019, kdy do Venezuely okázale vyslala vojenské poradce.
Přes ratifikaci Smlouvy o strategickém partnerství se dosud neobjevila výrazná ruská podpora. Kurmanaev připomíná příklad Sýrie, kdy se Kreml při ohrožení svého spojence de facto zřekl, což naznačuje, že i případná vojenská eskalace mezi USA a Venezuelou by pravděpodobně nezměnila zásadním způsobem postoj Ruska.
Venezuela sice disponuje moderními ruskými zbraňovými systémy, jako jsou protiletadlové systémy S-300 a stíhačky Suchoj Su-30, které by mohly americkým silám teoreticky představovat hrozbu. Panují však spekulace o tom, jak jsou tyto systémy funkční. Rusko by mohlo poslat techniky a poradce na jejich opravu, což naznačuje i nedávné přistání ruského nákladního letadla v Caracasu. Avšak při koordinovaném americkém útoku je nepravděpodobné, že by Rusko rozhodujícím způsobem zasáhlo.
Pro Rusko je prioritou vítězství na Ukrajině, které by mělo zastínit a napravit jakékoli ztráty prestiže, včetně případného pádu Madurova režimu. Geopolitické neúspěchy, jako jsou Sýrie, Írán a možná i Venezuela, jsou podle Kremlu přijatelné, pokud se podaří dosáhnout hlavních cílů na Ukrajině. Pád Madura by se tak mohl stát vyjednávacím žetonem ve širších jednáních s USA výměnou za ústupky v jiných oblastech.
Konflikt ve Venezuele by navíc mohl Kremlu přinést i dílčí výhody. Případná válka by odvedla pozornost USA od Ukrajiny a narušení venezuelského exportu ropy by prospělo Rusku, neboť obě země si navzájem konkurují na čínském trhu s ropou. Přesto by Moskva zřejmě dala přednost setrvání Madura u moci.
Západní média se často zaměřují na názory aktérů mimo Venezuelu – americké vlády a venezuelské opozice v exilu. Hlas venezuelského lidu se tak ve zpravodajství často vytrácí. Je sice zřejmé, že Venezuelané chtějí změnu, ale není jasné, jakou cenu jsou ochotni za ni zaplatit, a zda si skutečně přejí vojenskou intervenci. Názor Venezuelanů na Rusko je silně polarizovaný. Zatímco vládní příznivci vidí angažmá Moskvy pozitivně, opozice Rusko vnímá velmi negativně, a dokonce ho neprávem obviňuje ze setrvání Madura u moci.
Rusko ve středu podniklo rozsáhlý denní nálet na Ukrajinu, při kterém využilo více než 800 dronů. Útoky, které si vyžádaly nejméně šest obětí, následovaly jen několik hodin po předchozí vlně ostřelování. K obnovení intenzivních úderů na dlouhou vzdálenost došlo po krátkém příměří, a to navzdory prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, že konec války je již velmi blízko.
Úřadující venezuelská prezidentka Delcy Rodríguezová ostře odmítla úvahy amerického prezidenta Donalda Trumpa o tom, že by se Venezuela mohla stát 51. státem USA. Během pondělního vystoupení před Mezinárodním soudním dvorem v Haagu zdůraznila, že její země není kolonií, ale svobodným státem, který si hodlá zachovat svou suverenitu, historii a nezávislost.
Ambiciózní projekt protiraketové obrany „Golden Dome“ (Zlatá kopule), který krátce po svém lednovém návratu do Bílého domu představil americký prezident Donald Trump, čelí první vážné zatěžkávací zkoušce. Podle nejnovějších odhadů nestranného Rozpočtového úřadu Kongresu (CBO) vyjde vývoj, rozmístění a provoz tohoto systému v příštích dvou desetiletích na astronomických 1,2 bilionu dolarů (přibližně 28 bilionů korun).
Trumpova záliba v komentování vzhledu druhých dostává nový rozměr. Nejprve v Oválné pracovně před několika dny vytáhl svou oblíbenou historku o nejmenovaném, ale velmi slavném a bohatém "tlustém" příteli. Nechal se také slyšet, že od čínského prezidenta Si Ťin-pchinga očekává při příletu do Pekingu „velké a tlusté objetí“.
Evropská unie zvažuje, že plošně zpřísní pravidla pro vstup mladistvých do světa sociálních sítí. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová naznačila, že legislativní návrh na zvýšení věkové hranice by mohl být představen již během letošního léta. Hlavním motivem je snaha ochránit dospívající před riziky digitálního prostoru, který je čím dál více formován algoritmy umělé inteligence.
Exkluzivní zjištění americké stanice CNN naznačují, že Ústřední zpravodajská služba (CIA) pod vedením administrativy Donalda Trumpa výrazně vystupňovala tajnou válku proti mexickým drogovým kartelům. Podle mnoha zdrojů se elitní jednotky CIA, známé jako „Ground Branch“, přímo podílejí na smrtících operacích a cílených likvidacích členů kartelů přímo na mexickém území.
Odchod Viktora Orbána z politické scény sice odstranil nejviditelnější překážku na cestě Ukrajiny do Evropské unie, ale zároveň odkryl novou a mnohem složitější fázi celého procesu. Politická vůle k přijetí Ukrajiny je nyní jasnější, nicméně hlavní výzva se přesouvá od politického schvalování k ekonomické a sociální udržitelnosti. Pokud se nepodaří integraci správně řídit, hrozí Ukrajině scénář známý ze západního Balkánu – nekonečné procesní průtahy a postupná eroze důvěry na obou stranách, varuje ukrajinský list European pravda.
Americký prezident Donald Trump přijíždí do Pekingu v neobvyklé roli prosebníka, což značně mění dynamiku jeho nadcházejícího summitu s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem. Původní ambice na „velkolepou dohodu“ se pod tlakem okolností zúžily na snahu o stabilitu a prosbu o pomoc při řešení krize v Hormuzském průlivu. Zatímco Trump v březnu označoval setkání za „monumentální událost“, realita ukazuje na výrazné oslabení jeho vyjednávací pozice.
Plán na výstavbu ambiciózního mrakodrapu Trump Tower v australském Surfers Paradise na Zlatém pobřeží (Gold Coast) definitivně zkrachoval. Projekt v hodnotě 1,5 miliardy dolarů, který měl být nejvyšší budovou v Austrálii, skončil dříve, než stačila začít samotná stavba. Mezi developerskou skupinou Altus Property Group a společností Trump Organization nyní panují ostré neshody ohledně toho, kdo nese za neúspěch zodpovědnost.
Španělsko odmítlo poskytnout Spojeným státům své letecké základny pro operace související s válkou v Íránu. Ministr zahraničí José Manuel Albares v rozhovoru pro server Politico uvedl, že Madrid sice zůstává oddaným partnerem v transatlantických vztazích, ale nehodlá se kvůli tlaku z Washingtonu vzdát svých zásad a mezinárodního práva.
Britská politická scéna zažívá turbulentní dopoledne, kterému dominují dvě zásadní události. Zatímco se král Karel III. připravuje na tradiční slavnostní zahájení zasedání parlamentu, pozornost se upírá k Downing Street. Právě tam proběhla blesková schůzka mezi premiérem Keirem Starmerem a ministrem zdravotnictví Wesem Streetingem, který je považován za jeho možného nástupce.
Donald Trump se po deseti letech vrací do Číny, která je dnes mnohem silnější a asertivnější než při jeho poslední návštěvě v roce 2017. Tehdy byl v Pekingu hoštěn s velkou pompou, včetně večeře v Zakázaném městě, což byla pocta, které se před ním žádnému americkému prezidentovi nedostalo. Letošní přijetí slibuje podobnou velkolepost, včetně zastávky v Čung-nan-chaj, uzavřeném areálu, kde sídlí a pracuje nejvyšší čínské vedení.