Robert Fico sice popřel účast na přehlídce na Rudém náměstí, ale to je v této chvíli podružné. Samotnou cestou na Den vítězství do Moskvy totiž spláchl do kanálu nejen svou osobní důvěryhodnost, ale vážně poškodil i mezinárodní pověst Slovenska. Symbolický akt, který nelze omluvit výmluvami – Fico tím dal jasně najevo, kam patří. A kde bere inspiraci.
Fico na tiskové konferenci horlivě popíral účast na vojenské přehlídce na Rudém náměstí, přesto se pochlubil schůzkami s lídry Ruska, Číny či Vietnamu. Mimo Vladimira Putina jednal i s běloruským autokratem Alexandrem Lukašenkem – a nutno říct, že soudě podle záběrů ze setkání rozhodně netrpěl. Naopak. Vypadalo to, že si společnost autoritářů užívá, jako by po letech znovu objevil ztracené bratry.
Slovensko si díky Ficovi našlo nové partnery – na Západ už zjevně spoléhat nehodlá. Evropská unie a Česká republika jsou zřejmě dávno překonané; teď se pozornost obrací směrem k Moskvě a Pekingu. Není pochyb, že Bratislavě brzy přijdou vstříc i v BRICS – elitním klubu států jako Etiopie či Írán, kde se rodí nová ekonomická budoucnost a „blahobyt“ pro obyčejné Slováky.
Bude skutečně pozoruhodné sledovat, jak si Slovensko poradí bez stovek milionů eur z evropských fondů, které dosud neúnavně čerpalo. Tímto směrem se však zjevně vydává – a zároveň se dobrovolně odcizuje klíčovým partnerům, jako jsou Česká republika, Německo nebo Polsko. Visegrádská čtyřka, kdysi důležitý nástroj postkomunistické integrace do Evropské unie, tímto krokem de facto končí. A to nejzásadnější: až Rusko znovu sáhne po evropském území, Slovensko může zjistit, že žádná pomoc nepřijde.
Fico to všechno korunuje tím, že vědomě zrazuje vlastní občany a s otevřenou náručí se vydává vstříc chladu kremelského vlivu. Slovensko se tak začíná jevit nikoli jako další Maďarsko, ale spíš jako nové Bělorusko – které je navíc přímo uprostřed Evropy.
Pokud se to některému slovenskému čtenáři čte těžce, je to mrzké, ale právě touto cestou jeho země míří. Při pohledu z České republiky působí situace s kdysi blízkým bratrským národem čím dál beznadějněji. Jeho politické vedení se s pozoruhodnou servilitou klaní Moskvě a jako by jen čekalo, až ho Rusko konečně pohltí – tak, jak se o to marně snažilo v letech 1945 a 1968.
Tento vývoj v Česku sledujeme s rostoucím znepokojením – a rozhodně ne s radostí. Směr, kterým se Slovensko pod Ficovým vedením ubírá, budí spíš obavy než naděje. Fico se totiž vůči Putinovi chová jako závislý – podobně jako alkoholik ke své láhvi. A jako u každé závislosti platí, že první krok ke změně musí přijít zevnitř.
Pokud si Slovensko samo nepřizná problém a nezačne hledat cestu zpět k demokratickým hodnotám a spojencům, nepomůže mu nikdo – ani Evropská unie, ani NATO, a nakonec ani Česká republika, která mu tak dlouho stála po boku jako větší a věrný bratr.
Pentagon požádal Bílý dům o schválení gigantického rozpočtového balíčku ve výši přesahující 200 miliard dolarů na financování probíhající války v Íránu. Tato astronomická částka má pokrýt náklady na operace, které za pouhé tři týdny vyčerpaly značnou část amerických zásob moderních zbraní. Podle informací z vládních kruhů se však očekává, že tento požadavek narazí v Kongresu na tvrdý odpor.
Navzdory drtivým ztrátám a bezprostřední hrozbě kolapsu režimu dává Írán jasně najevo, že nehodlá kapitulovat. Teherán se sice nachází v nejzranitelnější pozici své historie, přesto sází na strategii prodlužování konfliktu se Spojenými státy a Izraelem. Jeho cílem není klasické vojenské vítězství, ale snaha učinit pokračování války pro všechny ostatní natolik nákladným, že si nakonec vynutí nové uspořádání regionu ve svůj prospěch.
Maďarská vláda vyslala směrem k Bruselu jasný vzkaz: pokud bude Evropská unie vymáhat zpět kontroverzně vyplacené miliardy eur, musí stejný metr uplatnit i na Polsko. Maďarský ministr pro evropské záležitosti János Bóka v rozhovoru pro Politico uvedl, že případné navrácení 10 miliard eur ze strany Budapešti by mělo automaticky vést k vymáhání až 137 miliard eur od Varšavy.
Současný válečný konflikt v Íránu vystavuje generálního tajemníka NATO Marka Rutteho dosud nejtěžší zkoušce v jeho vztahu s Donaldem Trumpem. Americký prezident totiž v úterý ostře zkritizoval spojence v Alianci a označil je za „velmi hloupé“, protože odmítli jeho požadavky na vojenskou podporu při zajišťování strategického Hormuzského průlivu. Trump dokonce varoval, že by USA měly kvůli tomuto postoji zvážit svou další roli v celém paktu.
Evropské trhy se zemním plynem zažily v posledních hodinách drastický otřes, když jeho cena vyskočila o celých 35 %. Tento prudký nárůst je přímým důsledkem zintenzivnění útoků na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu. Od 28. února, kdy začal válečný konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, se ceny plynu v Evropě podle agentury Reuters zvedly již o více než 60 %.
Americký prezident Donald Trump varoval Írán, že příští útok na jeho ropná pole už mohou provést jeho krajané. Reagoval tak na íránskou odvetu, která po izraelském úderu směřovala proti zařízením na zpracování zemního plynu v Kataru.
Velikonoce se každým dnem přibližují, takže je nejvyšší čas, aby se někteří důchodci dozvěděli, co je čeká. Jak upozornila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), budou se kvůli dubnovým svátkům letos poprvé měnit výplatní termíny důchodů.
Máme před sebou další víkend, po kterém přijde na řadu poslední ryze březnový týden. Podle předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se počasí v jeho průběhu pokazí. Projeví se to i na teplotách.
Kauza úspěšného českého filmu Sbormistr dospěla do zajímavého bodu. Soud se do ní vložil tím způsobem, že vydal předběžné opatření, které pro tuto chvíli znemožňuje televizní šíření tohoto díla. Úspěch slaví žena, které vadí, že se snímek bez jejího souhlasu inspiroval jejím životním příběhem.
Dnes už je bývalým princem Andrewem a všichni dobře vědí, co mu zlomilo vaz. Byl to blízký vztah s americkým finančníkem a sexuálním delikventem Jeffrey Epsteinem. Elitní britský deník se teď rozhodl popsat, jak se vztah této dvojice v čase vyvíjel.
Blízký východ se zmítá v nejhorší vlně násilí za poslední desetiletí a počet obětí napříč celým regionem od konce února drasticky narůstá. Podle nejnovějších údajů libanonského ministerstva zdravotnictví bylo v Libanonu za necelých dva a půl týdne zabito nejméně 968 lidí. Izraelské bombardování země, které začalo 2. března, si vyžádalo životy mnoha civilistů, přičemž mezi mrtvými je potvrzeno nejméně 116 dětí.
Americké zpravodajské služby dospěly k závěru, že íránský režim sice po vlně útoků na své vedení a vojenské kapacity nadále existuje, jeho akceschopnost je však zásadně podlomena. Na slyšení v Senátu o globálních hrozbách to ve středu uvedla ředitelka národních zpravodajských služeb (DNI) Tulsi Gabbardová. Podle ní je režim v současnosti „značně degradován“, což je důsledek operací, při nichž zahynula řada nejvyšších představitelů země včetně ajatolláha Alího Chameneího.