Americký prezident Donald Trump se ve středu nečekaně setkal s prozatímním syrským prezidentem Ahmedem al-Šárou – bývalým islamistickým velitelem s vazbami na al-Káidu. Jde o gesto, které neukazuje jen na Trumpovu ochotu jednat s kýmkoli, kdo slibuje výsledek, ale přesně zapadá do dlouhodobého vzorce americké zahraniční politiky.
Al-Šára, známý pod svým bojovým jménem Abu Mohammad al-Džulání, je bývalý islamistický velitel s dlouhou a problematickou minulostí. Narodil se roku 1982 v Rijádu v Saúdské Arábii do syrské sunnitské rodiny s kořeny na Golanských výšinách. V mládí se radikalizoval a vstoupil do řad al-Káidy v Iráku, kde působil až do svého zadržení americkými silami v letech 2006-2011.
Po propuštění založil v roce 2012 frontu al-Nusra, syrskou odnož al-Káidy, která se stala jedním z hlavních hráčů v občanské válce. V roce 2017 se formálně distancoval od mateřské organizace a vytvořil skupinu Haját Tahrir al-Šám (HTS), jež si udržela kontrolu nad severozápadní Sýrií.
Navzdory snahám o přerod v umírněného politika zůstává al-Šára mimořádně kontroverzní figurou. Jeho režim je obviňován z řady závažných porušení lidských práv, včetně systematických represí vůči etnickým a náboženským menšinám i umlčování domácí opozice.
Trump – a tím pádem Spojené státy, tímto přístupem totiž nijak nevybočují ze své vlastní tradice. Pokud se rozhodnou prosadit v určitém regionu, neváhají podpořit kohokoliv, bez ohledu na minulost či legitimitu daného aktéra, pokud to slouží jejich strategickým zájmům.
Jako příklad může sloužit americká podpora mudžáhidů v Afghánistánu během 80. let. Tehdejší bojovníci proti sovětské okupaci, financovaní a vyzbrojovaní CIA, se později zčásti přetavili v radikální islamistické struktury, včetně al-Káidy samotné.
Dalším příkladem je podpora různých frakcí během občanské války v Sýrii či dřívější spolupráce s autoritářskými režimy v Latinské Americe, které byly Spojeným státům politicky výhodné, přestože byly spojovány s rozsáhlým porušováním lidských práv.
Stejně tak Spojené státy během irácko-íránské války (1980–1988) fakticky podporovaly irácký režim Saddáma Husajna, přestože byly dobře informovány o jeho chemických útocích a dalších válečných zločinech. Cílem bylo oslabit íránský režim, který byl po islámské revoluci v roce 1979 vnímán jako hlavní hrozba pro americké zájmy v Perském zálivu.
V neposlední řadě je nutné zmínit i dlouhodobou a bezvýhradnou podporu Izraele, často za cenu marginalizace mnohdy legitimních palestinských nároků. Spojené státy se v izraelsko-palestinském konfliktu opakovaně stavěly na jednu stranu a zpochybnily svou roli nestranného arbitra a spoluzavinily zablokování mírových procesů.
Dalšími výmluvnými příklady jsou invaze do Iráku v roce 2003, zahájená pod záminkou boje proti zbraním hromadného ničení, které se nikdy nenašly, a také dlouholetá spolupráce s režimy jako byla saúdská monarchie či pákistánská vojenská diktatura. V obou případech jde o státy s naprosto nekompatibilními hodnotami vůči americkému diskurzu o demokracii a lidských právech. Přesto byly a jsou vnímány jako „strategičtí partneři“, protože vyhovují aktuálním zájmům Washingtonu.
Tato takzvaná realpolitika, byť často obhajovaná jako nezbytnost v boji o prosazování demokracie (neboli vlivu), za sebou zanechává hluboké stopy – destabilizované regiony, posílené extremisty a zpochybnění samotné důvěryhodnosti Západu jako nositele univerzálních hodnot. Schůzka Trumpa s al-Šárou tak není výjimkou, ale spíše potvrzením zavedeného vzorce, že účel světí prostředky, bez ohledu na to, koho je třeba přitom legitimizovat.
Generální tajemník NATO Mark Rutte vyjádřil ve čtvrtek v Bruselu přesvědčení, že se spojencům podaří najít cestu k obnovení provozu v Hormuzském průlivu. Tato klíčová námořní cesta zůstává zablokovaná poté, co na Írán zaútočily síly Spojených států a Izraele. Rutte zdůraznil, že uvnitř Aliance probíhají intenzivní diskuse o tom, jak k tomuto obrovskému bezpečnostnímu problému přistoupit.
V České republice se schyluje k ostrému politickému střetu kvůli připravovanému zákonu, který má zpřísnit dohled nad financováním neziskových organizací (NGO). Opozice, akademici i samotné neziskovky varují, že vláda premiéra Andreje Babiše připravuje legislativu po vzoru Ruska či Gruzie, která by mohla sloužit k umlčení kritických hlasů a stigmatizaci občanské společnosti.
Největší světová síť klimatických organizací Climate Action Network (CAN), která zastřešuje více než 1 900 občanských spolků ve 130 zemích, vydala ve čtvrtek ostré prohlášení, v němž odsuzuje společný americko-izraelský útok na Írán.
Pentagon požádal Bílý dům o schválení gigantického rozpočtového balíčku ve výši přesahující 200 miliard dolarů na financování probíhající války v Íránu. Tato astronomická částka má pokrýt náklady na operace, které za pouhé tři týdny vyčerpaly značnou část amerických zásob moderních zbraní. Podle informací z vládních kruhů se však očekává, že tento požadavek narazí v Kongresu na tvrdý odpor.
Navzdory drtivým ztrátám a bezprostřední hrozbě kolapsu režimu dává Írán jasně najevo, že nehodlá kapitulovat. Teherán se sice nachází v nejzranitelnější pozici své historie, přesto sází na strategii prodlužování konfliktu se Spojenými státy a Izraelem. Jeho cílem není klasické vojenské vítězství, ale snaha učinit pokračování války pro všechny ostatní natolik nákladným, že si nakonec vynutí nové uspořádání regionu ve svůj prospěch.
Maďarská vláda vyslala směrem k Bruselu jasný vzkaz: pokud bude Evropská unie vymáhat zpět kontroverzně vyplacené miliardy eur, musí stejný metr uplatnit i na Polsko. Maďarský ministr pro evropské záležitosti János Bóka v rozhovoru pro Politico uvedl, že případné navrácení 10 miliard eur ze strany Budapešti by mělo automaticky vést k vymáhání až 137 miliard eur od Varšavy.
Současný válečný konflikt v Íránu vystavuje generálního tajemníka NATO Marka Rutteho dosud nejtěžší zkoušce v jeho vztahu s Donaldem Trumpem. Americký prezident totiž v úterý ostře zkritizoval spojence v Alianci a označil je za „velmi hloupé“, protože odmítli jeho požadavky na vojenskou podporu při zajišťování strategického Hormuzského průlivu. Trump dokonce varoval, že by USA měly kvůli tomuto postoji zvážit svou další roli v celém paktu.
Evropské trhy se zemním plynem zažily v posledních hodinách drastický otřes, když jeho cena vyskočila o celých 35 %. Tento prudký nárůst je přímým důsledkem zintenzivnění útoků na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu. Od 28. února, kdy začal válečný konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, se ceny plynu v Evropě podle agentury Reuters zvedly již o více než 60 %.
Americký prezident Donald Trump varoval Írán, že příští útok na jeho ropná pole už mohou provést jeho krajané. Reagoval tak na íránskou odvetu, která po izraelském úderu směřovala proti zařízením na zpracování zemního plynu v Kataru.
Velikonoce se každým dnem přibližují, takže je nejvyšší čas, aby se někteří důchodci dozvěděli, co je čeká. Jak upozornila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), budou se kvůli dubnovým svátkům letos poprvé měnit výplatní termíny důchodů.
Máme před sebou další víkend, po kterém přijde na řadu poslední ryze březnový týden. Podle předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se počasí v jeho průběhu pokazí. Projeví se to i na teplotách.
Kauza úspěšného českého filmu Sbormistr dospěla do zajímavého bodu. Soud se do ní vložil tím způsobem, že vydal předběžné opatření, které pro tuto chvíli znemožňuje televizní šíření tohoto díla. Úspěch slaví žena, které vadí, že se snímek bez jejího souhlasu inspiroval jejím životním příběhem.