Americký prezident Donald Trump se ve středu nečekaně setkal s prozatímním syrským prezidentem Ahmedem al-Šárou – bývalým islamistickým velitelem s vazbami na al-Káidu. Jde o gesto, které neukazuje jen na Trumpovu ochotu jednat s kýmkoli, kdo slibuje výsledek, ale přesně zapadá do dlouhodobého vzorce americké zahraniční politiky.
Al-Šára, známý pod svým bojovým jménem Abu Mohammad al-Džulání, je bývalý islamistický velitel s dlouhou a problematickou minulostí. Narodil se roku 1982 v Rijádu v Saúdské Arábii do syrské sunnitské rodiny s kořeny na Golanských výšinách. V mládí se radikalizoval a vstoupil do řad al-Káidy v Iráku, kde působil až do svého zadržení americkými silami v letech 2006-2011.
Po propuštění založil v roce 2012 frontu al-Nusra, syrskou odnož al-Káidy, která se stala jedním z hlavních hráčů v občanské válce. V roce 2017 se formálně distancoval od mateřské organizace a vytvořil skupinu Haját Tahrir al-Šám (HTS), jež si udržela kontrolu nad severozápadní Sýrií.
Navzdory snahám o přerod v umírněného politika zůstává al-Šára mimořádně kontroverzní figurou. Jeho režim je obviňován z řady závažných porušení lidských práv, včetně systematických represí vůči etnickým a náboženským menšinám i umlčování domácí opozice.
Trump – a tím pádem Spojené státy, tímto přístupem totiž nijak nevybočují ze své vlastní tradice. Pokud se rozhodnou prosadit v určitém regionu, neváhají podpořit kohokoliv, bez ohledu na minulost či legitimitu daného aktéra, pokud to slouží jejich strategickým zájmům.
Jako příklad může sloužit americká podpora mudžáhidů v Afghánistánu během 80. let. Tehdejší bojovníci proti sovětské okupaci, financovaní a vyzbrojovaní CIA, se později zčásti přetavili v radikální islamistické struktury, včetně al-Káidy samotné.
Dalším příkladem je podpora různých frakcí během občanské války v Sýrii či dřívější spolupráce s autoritářskými režimy v Latinské Americe, které byly Spojeným státům politicky výhodné, přestože byly spojovány s rozsáhlým porušováním lidských práv.
Stejně tak Spojené státy během irácko-íránské války (1980–1988) fakticky podporovaly irácký režim Saddáma Husajna, přestože byly dobře informovány o jeho chemických útocích a dalších válečných zločinech. Cílem bylo oslabit íránský režim, který byl po islámské revoluci v roce 1979 vnímán jako hlavní hrozba pro americké zájmy v Perském zálivu.
V neposlední řadě je nutné zmínit i dlouhodobou a bezvýhradnou podporu Izraele, často za cenu marginalizace mnohdy legitimních palestinských nároků. Spojené státy se v izraelsko-palestinském konfliktu opakovaně stavěly na jednu stranu a zpochybnily svou roli nestranného arbitra a spoluzavinily zablokování mírových procesů.
Dalšími výmluvnými příklady jsou invaze do Iráku v roce 2003, zahájená pod záminkou boje proti zbraním hromadného ničení, které se nikdy nenašly, a také dlouholetá spolupráce s režimy jako byla saúdská monarchie či pákistánská vojenská diktatura. V obou případech jde o státy s naprosto nekompatibilními hodnotami vůči americkému diskurzu o demokracii a lidských právech. Přesto byly a jsou vnímány jako „strategičtí partneři“, protože vyhovují aktuálním zájmům Washingtonu.
Tato takzvaná realpolitika, byť často obhajovaná jako nezbytnost v boji o prosazování demokracie (neboli vlivu), za sebou zanechává hluboké stopy – destabilizované regiony, posílené extremisty a zpochybnění samotné důvěryhodnosti Západu jako nositele univerzálních hodnot. Schůzka Trumpa s al-Šárou tak není výjimkou, ale spíše potvrzením zavedeného vzorce, že účel světí prostředky, bez ohledu na to, koho je třeba přitom legitimizovat.
Jsou lidé, kteří neradi přiznávají, že se mýlí. Agátě Hanychové se v jednom ohledu stalo, že nedělala správnou věc. Otcové jejích dětí ji na to přitom upozorňovali. V čem jim nakonec musela dát za pravdu?
Dobré zprávy dorazily o víkendu ze sousedního Rakouska. Tamní policie zadržela podezřelého v případu otrávených dětských výživ, které se objevily i u nás. V poutech skončil devětatřicetiletý muž, informovala britská BBC. Podle aktuálních informací má být stále alespoň jedna otrávená sklenička v oběhu.
Letní počasí, které během prodlouženého víkendu předčasně dorazilo do Česka, vydrží i v úvodu příštího týdne. Nastane ale změna, meteorologové očekávají výrazný teplotní rozdíl mezi západem a východem republiky. Na řadě míst se dočkáme i deště. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) na nadcházející týden.
Jiřina Bohdalová je za desítky let v šoubyznyse na zástupy gratulantů zvyklá. V době sociálních sítí se jí pochopitelně přeje i tam. Důkazem je přání Moniky Absolonové, která prozradila lidem, jaký je její pohled na legendu české kinematografie.
Trvalý mír v oblasti Perského zálivu se nezdá být na pořadu dne. Americký prezident Donald Trump sice nejnovější íránský návrh ještě neprozkoumal, ale dopředu naznačuje, že jej Bílý dům nepřijme. Jak to odůvodňuje?
Česko sužuje v úvodu května teplé počasí, které po týdnech sucha představuje vážné nebezpečí. Meteorologové v neděli rozšířili platnou výstrahu před požáry. Nově hrozí šíření ohně na dalších územích.
Ke konci se blíží první květnový víkend, který se nám prodloužil o státní svátek. Příští týden se to bude opakovat, ale s jednou změnou. V pátek si tentokrát v obchodech nenakoupíte. Může za to zákon, který platí už několik let.
Zcela nečekaně je svého druhu vítězem války v Perském zálivu Saúdská Arábie. Alespoň tedy mezi zeměmi Zálivu.
V Česku patří dnešní den Jiřině Bohdalové, na neděli 3. května totiž připadají její půlkulaté 95. narozeniny. Legendární herečka je navzdory dřívějším nejasnostem oslaví ve společnosti přátel. Kdo všechno a kam dorazí?
Předpověď se naplnila. Do Česka o víkendu předčasně dorazilo letní počasí, už sobotní odpolední maxima překročila hranici 25 stupňů. Dnes má být ale ještě tepleji, očekávají meteorologové.
Druhým dnem pokračuje v Národním parku České Švýcarsko boj s rozsáhlým lesním požárem. Hasiči povolali posily z okolních krajů, do akce se v neděli zapojí až sedm vrtulníků. V Česku nadále platí varování meteorologů před rizikem vzniku a šíření požárů.
Více než šest let po smrti Karla Gotta se stále mohou dít velké věci. Jedna taková se stala v Plzni, odkud nejslavnější český zpěvák pocházel. Místní politik přislíbil, že po Gottovi pojmenuje jedno z prostranství v západočeském městě. Teď se to opravdu povedlo.