Americký prezident Donald Trump se ve středu nečekaně setkal s prozatímním syrským prezidentem Ahmedem al-Šárou – bývalým islamistickým velitelem s vazbami na al-Káidu. Jde o gesto, které neukazuje jen na Trumpovu ochotu jednat s kýmkoli, kdo slibuje výsledek, ale přesně zapadá do dlouhodobého vzorce americké zahraniční politiky.
Al-Šára, známý pod svým bojovým jménem Abu Mohammad al-Džulání, je bývalý islamistický velitel s dlouhou a problematickou minulostí. Narodil se roku 1982 v Rijádu v Saúdské Arábii do syrské sunnitské rodiny s kořeny na Golanských výšinách. V mládí se radikalizoval a vstoupil do řad al-Káidy v Iráku, kde působil až do svého zadržení americkými silami v letech 2006-2011.
Po propuštění založil v roce 2012 frontu al-Nusra, syrskou odnož al-Káidy, která se stala jedním z hlavních hráčů v občanské válce. V roce 2017 se formálně distancoval od mateřské organizace a vytvořil skupinu Haját Tahrir al-Šám (HTS), jež si udržela kontrolu nad severozápadní Sýrií.
Navzdory snahám o přerod v umírněného politika zůstává al-Šára mimořádně kontroverzní figurou. Jeho režim je obviňován z řady závažných porušení lidských práv, včetně systematických represí vůči etnickým a náboženským menšinám i umlčování domácí opozice.
Trump – a tím pádem Spojené státy, tímto přístupem totiž nijak nevybočují ze své vlastní tradice. Pokud se rozhodnou prosadit v určitém regionu, neváhají podpořit kohokoliv, bez ohledu na minulost či legitimitu daného aktéra, pokud to slouží jejich strategickým zájmům.
Jako příklad může sloužit americká podpora mudžáhidů v Afghánistánu během 80. let. Tehdejší bojovníci proti sovětské okupaci, financovaní a vyzbrojovaní CIA, se později zčásti přetavili v radikální islamistické struktury, včetně al-Káidy samotné.
Dalším příkladem je podpora různých frakcí během občanské války v Sýrii či dřívější spolupráce s autoritářskými režimy v Latinské Americe, které byly Spojeným státům politicky výhodné, přestože byly spojovány s rozsáhlým porušováním lidských práv.
Stejně tak Spojené státy během irácko-íránské války (1980–1988) fakticky podporovaly irácký režim Saddáma Husajna, přestože byly dobře informovány o jeho chemických útocích a dalších válečných zločinech. Cílem bylo oslabit íránský režim, který byl po islámské revoluci v roce 1979 vnímán jako hlavní hrozba pro americké zájmy v Perském zálivu.
V neposlední řadě je nutné zmínit i dlouhodobou a bezvýhradnou podporu Izraele, často za cenu marginalizace mnohdy legitimních palestinských nároků. Spojené státy se v izraelsko-palestinském konfliktu opakovaně stavěly na jednu stranu a zpochybnily svou roli nestranného arbitra a spoluzavinily zablokování mírových procesů.
Dalšími výmluvnými příklady jsou invaze do Iráku v roce 2003, zahájená pod záminkou boje proti zbraním hromadného ničení, které se nikdy nenašly, a také dlouholetá spolupráce s režimy jako byla saúdská monarchie či pákistánská vojenská diktatura. V obou případech jde o státy s naprosto nekompatibilními hodnotami vůči americkému diskurzu o demokracii a lidských právech. Přesto byly a jsou vnímány jako „strategičtí partneři“, protože vyhovují aktuálním zájmům Washingtonu.
Tato takzvaná realpolitika, byť často obhajovaná jako nezbytnost v boji o prosazování demokracie (neboli vlivu), za sebou zanechává hluboké stopy – destabilizované regiony, posílené extremisty a zpochybnění samotné důvěryhodnosti Západu jako nositele univerzálních hodnot. Schůzka Trumpa s al-Šárou tak není výjimkou, ale spíše potvrzením zavedeného vzorce, že účel světí prostředky, bez ohledu na to, koho je třeba přitom legitimizovat.
Čínský premiér Li Čchiang v sobotu slavnostně oznámil zahájení výstavby největší vodní elektrárny světa na řece Yarlung Tsangpo (v Indii známé jako Brahmaputra), poblíž hranic s indickým státem Arunáčalpradéš. Projekt, označovaný jako „superdálnice“ či „megadílo“, vyvolává silné obavy v sousedních zemích, zejména v Indii a Bangladéši. Důvody jsou nejen ekologické, ale také geostrategické a seismické.
Bruselský plán reformy rozpočtové struktury Evropské unie vyvolal ostrou kritiku ekologických organizací i členských států. Podle návrhu Evropské komise totiž přestane být ochrana biodiverzity prioritou se samostatným financováním a bude muset o prostředky soupeřit s jinými environmentálními cíli – včetně klimatických opatření, vodního hospodářství nebo boje proti znečištění.
Australský internet čekají od prosince revoluční změny. Nové kodexy vypracované technologickým sektorem ve spolupráci s eSafety komisí – tedy úřadem pro online bezpečnost – zásadně promění způsob, jakým budou občané přistupovat k digitálním službám. Změny se dotknou vyhledávačů, sociálních sítí, obchodů s aplikacemi, AI chatbotů i komunikačních platforem. Hlavním cílem je ochránit děti, ale dopad bude mnohem širší.
V ruské Arktidě, kde kdysi pevně zamrzlé řeky dnes pukají pod nohama a mláďata sobů se topí v tůních namísto ledu, se změna klimatu stává nezpochybnitelnou realitou. "Jsme kanárkem v dole," říká šedesátitříletý pastevec Gennadij Šukin a upozorňuje, že Rusko je svědkem dramatických dopadů globálního oteplování. I přes tyto varovné signály však vláda v Moskvě podniká jen minimální kroky ke zmírnění klimatické krize – a záměrně ignoruje její hlavní příčinu: spalování fosilních paliv.
Podle nového průzkumu CNN, který provedla agentura SSRS, většina Američanů nesouhlasí s eskalací deportací nelegálních imigrantů, kterou prezident Donald Trump zahájil ve svém druhém funkčním období. Roste také počet lidí, kteří mají pocit, že Trump zachází ve své imigrační politice příliš daleko.
Saúdský princ Al-Waleed bin Khaled bin Talal Al Saúd, známý veřejnosti jako „spící princ“, zemřel po dlouhých dvaceti letech v kómatu. Smutnou zprávu oznámil v sobotu jeho otec, princ Khaled bin Talal Al Saúd. Al-Waleedovi bylo pouhých 36 let.
V dramatickém vývoji, který připomíná špionážní thriller, se čtrnáct politických vězňů z běloruských žalářů ocitlo na svobodě díky neformální, osobní diplomacii administrativy Donalda Trumpa. Hlavní roli v celé operaci sehrál jeho právník a nynější zvláštní vyslanec John Coale, který navázal vztah s běloruským vůdcem Alexandrem Lukašenkem — mimo jiné i při obědě provázeném přípitky vodkou.
Oblasti podél východního pobřeží Spojených států se v nadcházejících letech mohou potýkat s výrazně silnějšími zimními bouřemi, známými jako nor’easters. Nová studie klimatologů naznačuje, že globální oteplování a znečištění klimatu již nyní ovlivňují intenzitu těchto ničivých jevů. Zatímco celkový počet bouří možná klesne, jejich ničivá síla poroste.
Letní sezóna je tradičně obdobím, kdy mnozí hledají zázračné způsoby, jak se zbavit přebytečných kilogramů. Do popředí se tak každoročně dostávají tzv. jednodruhové neboli „mono diety“, které slibují rychlý úbytek váhy a „detoxikaci“ organismu. Tyto diety však podle odborníků, včetně profesorky Any Montero Bravo z madridské univerzity CEU San Pablo, nejsou ani bezpečné, ani dlouhodobě účinné.
Horko, které zasáhlo letošní turnaj FIFA Club World Cup v USA, přimělo odborníky, hráče i odbory k vážným obavám o zdraví fotbalistů během nadcházejícího mistrovství světa 2026. Během červencového finále mezi Chelsea a PSG, které se odehrálo za 29 stupňů Celsia na stadionu MetLife v New Jersey, hráči bojovali nejen proti sobě, ale i proti extrémnímu vedru.
Ruská armáda čelí dalšímu skandálu – tentokrát kvůli brutálním praktikám v nechvalně známé jednotce 31831, která působí v rámci 54. motorizovaného střeleckého pluku v Doněcké oblasti. Jak odhalil britský deník The Sun, vojáci této jednotky jsou fyzicky týráni, drženi v klecích pod proudem a nuceni podstupovat sebevražedné mise, pokud nezaplatí úplatek.
Tajné krizové dokumenty, které získal britský deník The Sun prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím, ukazují děsivou realitu, jak by Londýn čelil jadernému útoku. Ve čtyřech obsáhlých zprávách o více než 200 stranách jsou popsány konkrétní scénáře, jak by město reagovalo na výbuch jaderné bomby, včetně evakuace obyvatel, dekontaminace přeživších a nakládání s tisíci mrtvými těly.