Ve čtvrtek si Slovensko připomene temné výročí. Před rokem byl na premiéra Roberta Fica spáchán atentát. Šokující čin, jehož politické i společenské dozvuky dosud neutichly, otevírá zásadní otázky o míře polarizace společnosti, limitech politické kritiky i o tom, co vše ještě dokážeme obhájit v mezích demokracie. Především však připomíná, že násilí do demokratického prostoru nepatří – bez ohledu na to, kdo je jeho terčem.
Ve čtvrtek 15. května uplyne přesně jeden rok od atentátu na slovenského premiéra Roberta Fica. Incident, který otřásl nejen Slovenskem, ale i celou střední Evropou, zůstává i po dvanácti měsících předmětem silných emocí i vyhrocených debat. Pachatel útoku, Juraj Cintula, má stanout 9. července před soudem. Čelí obžalobě ze zvlášť závažného zločinu teroristického útoku – což je v právní i politické rovině mimořádně silná kvalifikace.
Ačkoliv slovenské orgány dosud nezveřejnily konkrétní důkazy, převažuje názor, že motivem útoku byla dlouhodobá frustrace z vývoje domácí politiky. Cintula, dosud téměř neznámý autor a aktivista s okrajovým vlivem, dával svou nespokojenost najevo řadu let – a rozhodně ne až s příchodem Fica zpět k moci. I to podtrhuje, že atentát nelze vnímat jen jako reakci na konkrétní vládu, ale spíše jako vyústění hluboké deziluze a osobního radikalismu.
Atentát na Fica byl zároveň první útok na předsedu vlády v některém z evropských států od března 2003, kdy byl v Bělehradě zastřelen srbský premiér Zoran Đinđić. Tehdejší motiv byl jiný – akt organizovaného zločinu s cílem zabránit reformám a potlačit snahy o právní stát. Přesto je paralela zřejmá: v obou případech šlo o pokus násilím přerušit demokratický mandát a zvrátit politický směr země. A právě v tom spočívá největší hrozba – že se k prosazování změn začnou používat zbraně namísto argumentů.
Ať už prokuratura předloží jakékoli důkazy, samotný fakt, že někdo sáhl po střelné zbrani proti předsedovi vlády, je sám o sobě naprosto neakceptovatelný. Fico je zvoleným lídrem státu a útok na něj je útokem na samotný rámec demokratické politiky. Jakékoli sympatie či antipatie k jeho osobě jsou v tomto kontextu zcela irelevantní. Neexistuje žádné „ale“, které by mohlo takový čin relativizovat.
Ano, Robert Fico je politik, který záměrně polarizuje společnost, občas překračuje hranice demokratického stylu vládnutí a využívá konfrontační rétoriku. Kritizovali jsme jej za to opakovaně – a kritizovat jej budeme i nadále, pokud to bude potřeba. Ale právě proto, že demokracii bereme vážně, musíme současně odmítnout násilí jako prostředek politické změny. V demokratickém státě nejsou kulky nikdy argumentem.
Slovensko – navzdory všem krizím, vládním excesům i deziluzím – nadále patří k Západu. A to nejen geograficky, ale především hodnotově. Patří k těm společnostem, které uznávají vládu práva, roli institucí, nezávislost médií a důležitost voleb. To nejsou fráze, nýbrž obranné mechanismy společnosti, která nechce sklouznout do temného prostoru legitimace násilí.
Západní společnost disponuje robustními nástroji k vyjádření občanského nesouhlasu: svobodné volby, nezávislá justice, veřejnoprávní i soukromá média. Občan nemusí a nemá mlčet. Může volit jinak. Může protestovat, psát, žalovat. A může se domáhat spravedlnosti i vůči těm, kteří vládnou. To všechno jsou prostředky, které demokratický systém nabízí.
V redakci EuroZprávy.cz si jsme této odpovědnosti vědomi. Během jediného týdne jsme publikovali několik textů, které se k Ficově vládnutí stavějí ostře kriticky. Je to legitimní. Je to správné. Je to demokracie v praxi. A i když to slovo může být tvrdé a nekompromisní, jeho podstatou je respekt k právnímu rámci, nikoliv jeho popření.
Rok po atentátu je tedy na místě jediné: důrazně znovu potvrdit, že násilí nemůže a nesmí být součástí demokratické politiky. Bez ohledu na to, kdo je obětí a kdo pachatelem. Demokratické instituce mohou být pomalé, nedokonalé, někdy frustrující – ale jsou tu proto, abychom nemuseli sahat po násilí. A dokud budou fungovat, je naší povinností je využívat. A chránit.
Donald Trump se nijak netají sympatiemi k britské královské rodině. Hlavního představitele monarchie momentálně hostí v USA, aniž by dosud věděl, že jsou vzdálení příbuzní. Alespoň to tedy tvrdí britští novináři.
Světová cena ropy dnes roste, i když Spojené arabské emiráty včera oznámily, že k zítřejšímu dni opouštějí kartel OPEC. Proč?
Prezident Petr Pavel bude mít na Pražském hradě nového spolupracovníka, který v minulosti pracoval na jiném z důležitých úřadů. Jde o bývalého mluvčího ministerstva zahraničí, jenž se stane novou posilou komunikačního odboru.
Česká hudba přišla o výraznou osobnost, jejíž písně znal snad opravdu každý, i když mnozí lidé možná ani netušili, že je jejich autorem právě on. Ve věku 73 let zemřel zpěvák, hudebník a skladatel Oskar Petr, někdejší člen skupiny Marsyas a autor nesmrtelných hitů kapely Lucie či Davida Kollera.
Nejlepší důvod, proč se máme těšit na blížící se prodloužený víkend, nám nabídli meteorologové. Ve volných dnech totiž v Česku zavládne nefalšované letní počasí. To přitom budeme teprve na začátku května.
Ve Washingtonu začalo napjaté slyšení před výborem Sněmovny reprezentantů pro ozbrojené síly, kterého se zúčastnili ministr obrany Pete Hegseth a předseda sboru náčelníků štábů generál Dan Caine. Už samotný příchod obou představitelů do budovy Kapitolu doprovázely protesty a přítomnost mnoha novinářů, přičemž demonstranti označovali Hegsetha za válečného zločince a požadovali veřejný přístup do jednacího sálu. Situace byla natolik vypjatá, že i během samotného slyšení byl v místnosti slyšet hluk z přilehlých chodeb, kde se shromáždily davy lidí.
Během státní večeře v Bílém domě došlo k neformálnímu diplomatickému pošťuchování mezi britským králem Karlem III., americkým prezidentem Donaldem Trumpem a francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Král Karel III. ve svém projevu vtipně reagoval na dřívější Trumpovy výroky o tom, že nebýt Spojených států, mluvilo by se v Evropě německy. Britský panovník s nadsázkou kontroval slovy, že nebýt Britů, mluvilo by se v Americe francouzsky. Na tento žert pohotově zareagoval Emmanuel Macron na sociální síti X komentářem, že by to bylo „šik“.
Evropská komise po téměř dvouletém vyšetřování dospěla k závěru, že společnost Meta porušuje legislativu Evropské unie. Problémem je nedostatečná ochrana dětí mladších třinácti let, kterým se nedaří efektivně bránit v přístupu na sociální sítě Facebook a Instagram. I když firma ve svých podmínkách stanovuje minimální věk třinácti let pro bezpečné používání služeb, realita je podle komise zcela odlišná a stávající opatření v praxi nefungují.
Kolumbijský prezident Gustavo Petro na summitu v Santa Martě varoval, že současný kapitalistický systém se chová sebedestruktivně. Podle něj tento model vede svět k válkám, vzestupu fašismu a ohrožuje samotné přežití lidstva. Zájmové skupiny spojené s fosilními palivy podle něj zoufale usilují o udržení své moci, i když to znamená blokování přechodu k čisté energii. Prezident vyslovil pochybnost, zda je stávající ekonomický systém vůbec schopen adaptace na energetiku bez využití fosilních zdrojů.
Evropská unie čelí masivním ekonomickým ztrátám v důsledku probíhajícího konfliktu na Blízkém východě. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen varovala, že současná situace a růst cen fosilních paliv stojí unii přibližně 500 milionů eur denně. Během pouhých šedesáti dnů konfliktu se účet za dovoz těchto surovin zvýšil o více než 27 miliard eur, přičemž tento nárůst neodráží vyšší objem dodávek, ale čistě cenové výkyvy na globálních trzích.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen zdůraznila, že Evropská unie musí snížit svou nadměrnou závislost na dovážených fosilních palivech. Místo toho by se měla zaměřit na posílení vlastních, cenově dostupných a čistých zdrojů energie. Tato strategie zahrnuje jak obnovitelné zdroje, tak jadernou energii, a to při plném respektování technologické neutrality.
Skandinávie byla loni v létě zasažena nebývalou vlnou veder, která v severních zemích jako Norsko, Švédsko a Finsko přinesla 21 dní extrémně horkého počasí. Tento jev zahrnoval i takzvané tropické noci, které jsou pro tyto obvykle chladné regiony velmi neobvyklé. Podle nové vědecké zprávy bylo toto extrémní horko součástí rekordního roku, během kterého nezvykle vysoké teploty zasáhly více než 95 procent evropského území.