Ve čtvrtek si Slovensko připomene temné výročí. Před rokem byl na premiéra Roberta Fica spáchán atentát. Šokující čin, jehož politické i společenské dozvuky dosud neutichly, otevírá zásadní otázky o míře polarizace společnosti, limitech politické kritiky i o tom, co vše ještě dokážeme obhájit v mezích demokracie. Především však připomíná, že násilí do demokratického prostoru nepatří – bez ohledu na to, kdo je jeho terčem.
Ve čtvrtek 15. května uplyne přesně jeden rok od atentátu na slovenského premiéra Roberta Fica. Incident, který otřásl nejen Slovenskem, ale i celou střední Evropou, zůstává i po dvanácti měsících předmětem silných emocí i vyhrocených debat. Pachatel útoku, Juraj Cintula, má stanout 9. července před soudem. Čelí obžalobě ze zvlášť závažného zločinu teroristického útoku – což je v právní i politické rovině mimořádně silná kvalifikace.
Ačkoliv slovenské orgány dosud nezveřejnily konkrétní důkazy, převažuje názor, že motivem útoku byla dlouhodobá frustrace z vývoje domácí politiky. Cintula, dosud téměř neznámý autor a aktivista s okrajovým vlivem, dával svou nespokojenost najevo řadu let – a rozhodně ne až s příchodem Fica zpět k moci. I to podtrhuje, že atentát nelze vnímat jen jako reakci na konkrétní vládu, ale spíše jako vyústění hluboké deziluze a osobního radikalismu.
Atentát na Fica byl zároveň první útok na předsedu vlády v některém z evropských států od března 2003, kdy byl v Bělehradě zastřelen srbský premiér Zoran Đinđić. Tehdejší motiv byl jiný – akt organizovaného zločinu s cílem zabránit reformám a potlačit snahy o právní stát. Přesto je paralela zřejmá: v obou případech šlo o pokus násilím přerušit demokratický mandát a zvrátit politický směr země. A právě v tom spočívá největší hrozba – že se k prosazování změn začnou používat zbraně namísto argumentů.
Ať už prokuratura předloží jakékoli důkazy, samotný fakt, že někdo sáhl po střelné zbrani proti předsedovi vlády, je sám o sobě naprosto neakceptovatelný. Fico je zvoleným lídrem státu a útok na něj je útokem na samotný rámec demokratické politiky. Jakékoli sympatie či antipatie k jeho osobě jsou v tomto kontextu zcela irelevantní. Neexistuje žádné „ale“, které by mohlo takový čin relativizovat.
Ano, Robert Fico je politik, který záměrně polarizuje společnost, občas překračuje hranice demokratického stylu vládnutí a využívá konfrontační rétoriku. Kritizovali jsme jej za to opakovaně – a kritizovat jej budeme i nadále, pokud to bude potřeba. Ale právě proto, že demokracii bereme vážně, musíme současně odmítnout násilí jako prostředek politické změny. V demokratickém státě nejsou kulky nikdy argumentem.
Slovensko – navzdory všem krizím, vládním excesům i deziluzím – nadále patří k Západu. A to nejen geograficky, ale především hodnotově. Patří k těm společnostem, které uznávají vládu práva, roli institucí, nezávislost médií a důležitost voleb. To nejsou fráze, nýbrž obranné mechanismy společnosti, která nechce sklouznout do temného prostoru legitimace násilí.
Západní společnost disponuje robustními nástroji k vyjádření občanského nesouhlasu: svobodné volby, nezávislá justice, veřejnoprávní i soukromá média. Občan nemusí a nemá mlčet. Může volit jinak. Může protestovat, psát, žalovat. A může se domáhat spravedlnosti i vůči těm, kteří vládnou. To všechno jsou prostředky, které demokratický systém nabízí.
V redakci EuroZprávy.cz si jsme této odpovědnosti vědomi. Během jediného týdne jsme publikovali několik textů, které se k Ficově vládnutí stavějí ostře kriticky. Je to legitimní. Je to správné. Je to demokracie v praxi. A i když to slovo může být tvrdé a nekompromisní, jeho podstatou je respekt k právnímu rámci, nikoliv jeho popření.
Rok po atentátu je tedy na místě jediné: důrazně znovu potvrdit, že násilí nemůže a nesmí být součástí demokratické politiky. Bez ohledu na to, kdo je obětí a kdo pachatelem. Demokratické instituce mohou být pomalé, nedokonalé, někdy frustrující – ale jsou tu proto, abychom nemuseli sahat po násilí. A dokud budou fungovat, je naší povinností je využívat. A chránit.
Zatímco globální průměrná teplota za posledních 30 let rostla přibližně o 0,26 °C za dekádu, Evropa a Arktida zažívají dvojnásobné tempo oteplování. Podle dat ERA5 programu Copernicus Climate Change Service se Evropa oteplila od poloviny 90. let přibližně o 0,53 °C za dekádu, Arktida dokonce o 0,69 °C.
Ve válkou zmítaném Pásmu Gazy se každou noc odehrává drama, které nepřestává znepokojovat světovou veřejnost. Matky se probouzejí opakovaně ze spánku, aby si ověřily, že jejich děti ještě dýchají — ne proto, že by hrozilo bombardování, ale kvůli hladu. Nedostatek potravy, způsobený dlouhotrvající blokádou, která následovala po útoku Hamasu ze 7. října, uvrhl více než milion dětí do přímého ohrožení života.
Podle informací agentury Reuters nařídil Elon Musk během ukrajinské protiofenzivy na podzim roku 2022 vypnutí satelitního pokrytí Starlink nad částí Chersonské oblasti. Tři zdroje obeznámené se situací uvedly, že Musk požádal jednoho z hlavních inženýrů společnosti SpaceX o deaktivaci služby v okolí města Beryslav, kde se ukrajinské jednotky pokoušely obklíčit ruské síly.
Kreml dal jasně najevo, že válka na Ukrajině nebude ukončena v časovém rámci 50denního ultimáta, které nedávno představil americký prezident Donald Trump. Během třetího kola jednání navrhl Kyjev schůzku nejvyšších představitelů obou států do konce srpna, podle mluvčího prezidenta RF Dmitrije Peskova je však nepravděpodobné, že se taková schůzka uskuteční.
Vysoké teploty nejenže způsobují nepohodlí, ale zároveň mohou mít závažné dopady na lidské zdraví. Vlny extrémního vedra, které letos zasáhly rozsáhlé oblasti severní polokoule, přinášejí vedle známých projevů jako nevolnost, závratě nebo dehydratace také méně známý, avšak významný efekt: urychlení biologického stárnutí. Podle nových studií může dlouhodobé vystavení vysokým teplotám poškodit buňky a tkáně a způsobit rychlejší biologické stárnutí, které se může lišit od kalendářního věku člověka.
Společnost Paramount zažívá několik perných týdnů. Důvodem je rozhodnutí vyplatit Donaldu Trumpovi 16 milionů dolarů, namísto toho, aby se s ním soudila. Mnozí předpovídali, že by spor pravděpodobně vyhrála. K tomuto kroku došlo zrovna ve chvíli, kdy firma potřebovala schválení fúze za 8 miliard dolarů od federálních úřadů, což vyvolalo obrovský poprask.
Vztah mezi Evropskou unií a Čínou připomíná manželství z rozumu, které je plné napětí, neshod i výčitek, ale zároveň natolik propojené, že rozchod není možný. Čína zásobuje Evropu levnou výrobou a klíčovými technologiemi, EU jí na oplátku dodává stroje, luxus a know-how. Přes politické spory a vzájemné výtky obě velmoci dobře vědí, že bez sebe zatím nemohou fungovat, pokud chtějí zůstat globálními hráči.
Podle průzkumů rostoucí počet extrémních klimatických jevů, jako jsou povodně, lesní požáry a hurikány, nezvýšil povědomí o hrozbách spojených se změnou klimatu. Místo toho lidé mění svou představu o tom, co považují za „normální“. Tento jev, označovaný jako „efekt vařící žáby“, způsobuje, že si postupné změny těžko všímáme.
Uznání palestinské státnosti znovu rozděluje světovou diplomacii. Zatímco Francie jako první velká evropská mocnost oznámila, že Palestinu oficiálně uzná, USA a Izrael takový krok tvrdě odmítají. Tvrdí, že legitimizuje násilí a ohrožuje mír. Přesto se počet států podporujících dvoustátní řešení dál rozrůstá – uznání Palestiny nyní podporují tři čtvrtiny celého světa.
V reakci na rostoucí napětí mezi Ruskem a západními zeměmi přinesl ruský deník Komsomolskaja Pravda, označovaný novináři jako „oblíbené Putinovy noviny“, bizarní prognózu. Podle ní by Evropská unie mohla zaútočit na Rusko již v roce 2027, uvedl server Meduza.
Po intenzivních bouřkách, které ve čtvrtek zasáhly Moravu, vydal dnes Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) naléhavou výstrahu před silnými bouřkami pro oblast Čech. Očekává se, že nepříznivé počasí zasáhne region v odpoledních a večerních hodinách během pátku i soboty.
Humanitární organizace tvrdě kritizují Evropskou unii za její nedostatečnou reakci na humanitární katastrofu v Gaze. Podle nich jsou výzvy k umožnění dodávek pomoci nedostatečné bez uplatnění tvrdších opatření vůči Izraeli, zejména sankcí.