Kvůli extrémnímu počasí nezaniká jen Arktida. Vědci zjišťují, co se děje na druhé straně světa

Vědci definují náhlou změnu jako klimatický nebo environmentální posun, který probíhá mnohem rychleji, než se očekávalo. Tyto změny jsou velmi znepokojující, protože se mohou samy zesilovat. Například tání mořského ledu vede k tomu, že tmavší oceány absorbují více tepla, což způsobuje další tání. Jakmile jsou tyto procesy spuštěny, je velice obtížné je zvrátit. 

Od roku 2014 se rozsah mořského ledu okolo Antarktidy dramaticky zmenšuje. Vědci zjistili, že tyto změny jsou bezprecedentní a přesahují přirozenou variabilitu posledních staletí. Zmenšující se mořský led má dalekosáhlé důsledky.

Led má totiž vysokou odrazivost, která odráží teplo zpět do vesmíru. S jeho úbytkem pohlcuje tmavší oceán více tepla, a urychluje tak další tání. Kromě toho jsou teď ledové šelfy vystaveny většímu vlnobití, což vede k jejich rozpadu. Tání ledu také zpomaluje hlubokomořské proudy, které hrají klíčovou roli v regulaci globálního klimatu. 

Ledové šelfy v západní Antarktidě a v některých oblastech východní Antarktidy začínají tát. Od 90. let 20. století se ztráta ledu zvýšila šestkrát. Západní antarktický ledový příkrov sám o sobě obsahuje dostatek ledu, aby zvýšil hladinu moře o více než pět metrů. Přitom platí, že by se tento ledový příkrov mohl zhroutit i bez dalšího oteplování. 

Náhlé změny postihují také biologické systémy. Ekosystémy na souši i v moři se mění v důsledku oteplování, nestabilních ledových podmínek a lidské činnosti. Znečištění a invazivní druhy představují pro ekosystémy novou hrozbu. Ačkoli jsou pro ochranu přírody důležité mezinárodní dohody, jako je například Smlouva o Antarktidě, jedinou cestou, jak zaručit přežití živočichů, jako jsou tučňáci císařští a rypouši, je razantní omezení emisí skleníkových plynů.

Probudíme-li se ze snu o neměnné Antarktidě, pochopíme, že tento kontinent se mění s znepokojující rychlostí. Tyto náhlé změny jsou důsledkem tepla, které se hromadí kvůli emisím skleníkových plynů.

Jedinou možností, jak se vyhnout dalším změnám, je snížit emise a udržet globální oteplování co nejblíže k hranici 1,5 °C. Vlády, podniky a pobřežní komunity se musí připravit na budoucnost, kdy budou tyto náhlé změny nevyhnutelné. To, co se děje v Antarktidě, nezůstane jen tam, ale pocítíme to všichni.