Zdá se vám, že lidé vypadají jako jejich psi? Podle vědců máte naprostou pravdu, studie vysvětlily, proč to tak je

Ilustrační foto
Ilustrační foto, foto: Pixabay
Klára Marková 10. června 2025 11:27
Sdílej:

Mnoho majitelů psů si někdy položilo otázku, zda mají se svým mazlíčkem něco společného – třeba klidnou povahu, společenskou náturu nebo naopak tvrdohlavost. A podle výzkumů za tím není jen náhoda nebo vtip: lidé si často skutečně vybírají psy, kteří se jim podobají.

Výzkumů, které se zabývají podobností mezi lidmi a jejich psy, přibývá. Ať už jde o fyzické rysy, nebo povahové vlastnosti, výsledky ukazují, že určité paralely skutečně existují. Lidé si často vybírají psy, kteří jsou jim podobní nejen vzhledem, ale i povahou.

Z aktuálního přehledu 15 studií vyplývá, že majitelé a jejich psi mohou sdílet určité osobnostní rysy, jako je extroverze, úroveň úzkosti nebo společenskost. U čistokrevných psů se navíc často objevuje fyzická podobnost – například ženy s delšími vlasy mají tendenci volit psy s delšíma ušima.

V jedné studii účastníci dokázali správně spojit fotografie neznámých lidí a jejich psů podle vnímané podobnosti, což naznačuje, že podobnost není jen domněnka majitele. Výzkumy také ukázaly korelaci mezi tělesnou hmotností majitele a nadváhou psa, což může odrážet sdílený životní styl.

Jedno z možných vysvětlení vychází z evoluce. Lidé odjakživa vyhledávali podobně smýšlející a vypadající jedince, protože to zvyšovalo šanci na přežití ve skupinách. Stejné mechanismy se mohou uplatňovat i při výběru mazlíčků.

Dalším důvodem může být to, že lidé vědomě i nevědomě posilují určité chování u svých psů. Například pes může přejímat emocionální nastavení majitele, zatímco majitel na něj reaguje podle vlastních preferencí. Postupem času tak může dojít ke sbližování povah.

U čistokrevných psů navíc výběr často odráží očekávání lidí – určité plemeno je spojováno s určitými rysy a lidé hledají právě ty, které odpovídají jejich vlastnímu temperamentu.

Pocit podobnosti může posílit emocionální vazbu mezi člověkem a psem a ovlivnit i to, jak majitel vnímá a zvládá problematické chování svého psa. Pokud v něm vidí kus sebe, bývá tolerantnější.

Na druhou stranu může dojít k přehnanému „polidšťování“ psa – majitel mu přisuzuje lidské vlastnosti, které ve skutečnosti nemá. To může vést k nepochopení chování zvířete a nevhodným očekáváním.

Výzkumy ukazují, že i když si lidé vybírají psy, kteří se jim podobají, stejně silné vazby mohou vznikat i tam, kde podobnost není. Například energický pes může „rozhýbat“ introvertního člověka a přimět ho k aktivnějšímu životnímu stylu. Vzájemné soužití pak vede ke společné regulaci emocí a návykům, podobně jako v mezilidských vztazích.

Kompatibilita, tedy schopnost spolu dobře fungovat navzdory rozdílům, se tak ukazuje jako klíčová. Zásadní roli hrají i osobnost člověka a jeho styl navazování vztahů.

Závěr je tedy jasný: i když si lidé často vybírají psy, kteří se jim podobají, to nejdůležitější není vzhled ani povaha, ale vzájemné porozumění a schopnost přizpůsobit se jeden druhému. Skutečné pouto vzniká díky sdíleným emocím, podpoře a přijetí rozdílů – stejně jako v každém jiném pevném vztahu. 

Témata:
Stalo se