Zablokujte americké sankce uvalené za zatykač na Netanjahua, vyzvala EU bývalá žalobkyně ICC

Americká odveta přišla jako reakce na rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu z roku 2024 vydat zatykače na členy izraelského kabinetu, včetně premiéra Benjamina Netanjahua. Zavedená americká opatření, která zahrnují zákazy cestování a zmrazení majetku, fakticky odřízla zasažené soudce od evropského finančního systému. To v praxi znamená, že tito představitelé justice ani jejich rodinní příslušníci nemohou žít běžný život, což vyvolává značné komplikace.

Fatou Bensouda, která působila jako žalobkyně ICC v letech 2012 až 2021, na setkání v Haagu uvedla, že se jedná o donucovací pokusy o zasahování do nezávislého výkonu soudních funkcí zakotvených v mezinárodním právu. Podle ní jde o hluboké překroucení celého konceptu, pokud se takové nástroje používají proti lidem stíhajícím nejzávažnější zločiny. Pokud mezinárodní společenství nezareaguje s dostatečnou vážností a praktickou solidaritou, budou podle ní následky sahat daleko za hranice Haagu.

Bývalá žalobkyně, která v současnosti působí jako vysoká komisařka Gambie ve Velké Británii, zároveň kritizovala členské státy soudu za jejich pomalé a upejpavé reakce. Vyčetla jim nečinnost a prázdná gesta podpory bez hmatatelných kroků, které by se donucovacím opatřením postavily. V některých kruzích navíc roste nespokojenost s nizozemskou vládou, která jako hostitelská země ICC udělala pro ochranu ohrožených soudců před ochromujícími sankcemi jen velmi málo.

Bensouda varovala, že je nutné se již nyní připravit na situaci, kdy budou sankce uvaleny na soud jako na instituci jako takovou. Položila otázku, co se stane s budoucí kapacitou soudu, pokud vysoce kvalifikovaní odborníci dojdou k závěru, že služba v této instituci s sebou nese nepřijatelné osobní a finanční riziko. Podle ní není hypotetické, že banky začnou odmítat své služby, pojišťovny stahovat krytí a technologičtí dodavatelé váhat se spoluprací.

Vyzvala proto ke strukturálnímu odporu a k tomu, aby členské státy vytvořily koordinované právní, obranné a odškodňovací mechanismy. Podle ní by žádný žalobce, soudce ani vyšetřovatel jednající v rámci svého legitimního mandátu neměl čelit osobnímu finančnímu krachu kvůli politicky motivovaným sankcím. Státy by měly pro soud a jeho personál zřídit chráněné bankovní a finanční kanály a Evropská unie by měla aktivovat takzvaný blokační status.

Členské země by měly rovněž přijmout vnitrostátní legislativní záruky, které zabrání vymáhání jakýchkoliv donucovacích opatření namířených proti legální činnosti soudu. Systém Římského statutu podle ní nemůže spoléhat pouze na morální podporu, ale vyžaduje operační solidaritu. Nizozemská vláda sice podepsala s ICC dohodu, která ji zavazuje k zajištění bezpečnosti osob nezbytných pro fungování soudu, progresivní nizozemští poslanci však tvrdí, že koaliční kabinet v praxi pro obranu instituce udělal minimum.

Spojené státy americké své kroky obhajují tím, že sankcionovaly představitele soudu za jejich přímé zapojení do snah vyšetřovat, zatýkat nebo stíhat izraelské státní příslušníky bez souhlasu samotného Izraele. Podle vyjádření Bensoudy však Washington legitimní nástroj zcela překroutil a využil ho k nevhodnému politickému signalizování. Cílem těchto osobních sankcí je podle ní vyvolat strach, izolovat zasažené lidi a docílit toho, aby Mezinárodní trestní soud nakonec zcela zanikl.