Účet za extrémní počasí EU nestačí? Audit ukázal, jak tragicky probíhá boj s oteplováním

Hlavní příčinou tohoto pozitivního trendu je ústup od uhlí v evropské energetice. Tradičně nejvíce znečišťující zdroj energie byl ve stále větší míře nahrazován obnovitelnými zdroji. Jejich podíl v evropském energetickém mixu vzrostl v roce 2023 na 24 procent, což představuje výrazný nárůst oproti 10,2 procenta v roce 2005. Tato změna svědčí o trvalém posunu Evropy směrem k čistším a udržitelnějším zdrojům energie.

Významným faktorem byla také nižší spotřeba energie v celé Evropě, která byla ovlivněna nejen technologickými inovacemi a energetickou efektivitou, ale i změnou chování spotřebitelů. Evropské domácnosti a podniky si stále více osvojují úsporná opatření, což přispívá k poklesu celkové zátěže životního prostředí.

Navzdory těmto pozitivním výsledkům však stávající politiky nestačí k dosažení klíčového cíle EU, kterým je snížení emisí o 55 procent do roku 2030 oproti roku 1990. Současné prognózy předpokládají, že bez dodatečných opatření dosáhne Unie pouze 43procentního snížení. To je sice výrazný pokrok, ale stále nedostatečný ve vztahu k dohodnutým cílům.

Podle EEA 22 členských států EU již představilo nové scénáře, které zohledňují připravovaná, dosud však nerealizovaná opatření. Ty by mohly pomoci k dosažení 49procentního poklesu emisí do roku 2030. I v tomto případě ale zůstává nutností urychlené zavádění konkrétních kroků, jinak se EU dostane do zpoždění, které bude obtížné dohnat.

Zpráva zároveň upozorňuje, že zatímco Unie relativně úspěšně postupuje v oblasti mitigace, tedy snižování příčin klimatických změn, v oblasti adaptace – tedy přizpůsobení se již probíhajícím změnám – zaostává. Evropský účetní dvůr (EÚD) ve své analýze zkritizoval nedostatečné zavádění adaptačních strategií v členských státech.

Auditoři se zaměřili na čtyři země – Francii, Estonsko, Rakousko a Polsko – a zjistili, že ačkoli všechny disponují národními plány, mnohé z nich jsou zastaralé, podfinancované a chybí jim jasná prioritizace. Šetření mezi 400 obcemi navíc ukázalo, že řada z nich ani neví o existenci adaptačních opatření, nebo nemá přístup k dostatečným informacím.

Ekonomické dopady klimatických extrémů jsou přitom v EU stále výraznější. Průměrné roční škody způsobené extrémním počasím již překračují částku 26 miliard eur. Pokud by globální oteplení dosáhlo 1,5 až 3 stupně Celsia oproti předindustriálním hodnotám, mohly by se roční ztráty vyšplhat až na 175 miliard eur.

Závažným problémem je i nepřipravenost měst na rostoucí teploty. Nová studie společnosti Sweco, na kterou upozornil deník The Brussels Times, zjistila, že evropská města čelí alarmujícímu nárůstu teplot v důsledku tzv. tepelného ostrova. Například v Bruselu jsou teploty až o osm stupňů vyšší než v okolních oblastech. Do roku 2100 by se počet dní se středním tepelným stresem mohl zvýšit o 150 procent.

V severní Evropě, konkrétně ve městech jako Kodaň, Stockholm či Oslo, se očekává nárůst počtu vln veder až o 140 procent. V roce 2020 zaznamenal Brusel 18 dní s extrémním horkem, ale do konce století by jich mohlo být až 40. To přináší obrovská rizika pro veřejné zdraví, infrastrukturu i ekonomickou činnost.

Zpráva Sweco proto apeluje na města, aby se více zaměřila na přirozené prvky regulující klima – například rozšiřování zelených ploch – a zároveň zajistila ochranu zranitelných skupin obyvatel, zejména seniorů a dětí. Klimatické plány by se měly soustředit také na zajištění odpovídajícího chlazení ve školkách, domovech důchodců a sociálních zařízeních.

I přes pozoruhodné úspěchy v oblasti snižování emisí se EU ocitá na rozcestí. Pokud chce splnit své závazky, musí nejen pokračovat v útlumu fosilních paliv a podpoře obnovitelných zdrojů, ale také zásadně posílit adaptační kapacity. To zahrnuje koordinaci mezi institucemi, efektivní využití fondů a posílení povědomí na lokální úrovni. Jen tak bude Unie schopna čelit klimatickým výzvám a ochránit své obyvatele před stále ničivějšími dopady globálního oteplování.