Starmer je nejhorší premiér v Británii, ukazují průzkumy

Podle přední britské agentury Ipsos je s prací Starmera spokojeno pouhých 13 % voličů, zatímco 79 % z nich vyjádřilo nespokojenost. Žádný z předchozích premiérů, i přes kontroverze spojené se zahraničními válkami, zvládáním pandemie či ekonomickými propady, nedosáhl takto špatných čísel.

John Curtice, uznávaný britský expert na průzkumy, potvrdil, že Labouristická strana zaznamenala "nejhorší propad podpory nově zvolené vlády v historii". Zdůraznil, že Starmerovo drtivé volební vítězství bylo „bez lásky“, jelikož Labouristé získali přibližně dvě třetiny křesel s pouhou jednou třetinou hlasů. Kvůli nízké volební účasti hlasoval pro Starmerovu Labouristickou stranu pouze jeden z pěti Britů.

Situace se od voleb ještě zhoršila. Podpora Labouristů klesla na zhruba 20 % v nedávných průzkumech, zatímco nově vzniklá, krajně pravicová strana Reform UK pod vedením Nigela Farageho, raketově vzrostla na přibližně 35 %. To je stejný podíl hlasů, jaký získali Labouristé loni ve volbách. Mnozí v Labour se obávají, že by v příštích volbách, plánovaných na rok 2029, mohla Reform UK získat většinu podobné velikosti.

Strach z tohoto trendu dominoval na výroční konferenci Labouristické strany v Liverpoolu. Pro voliče zůstává Starmer hádankou. Proslul výroky o tom, že nesní a nemá oblíbený román ani politického hrdinu. Curtice poukázal na to, že ačkoliv Starmer prosazoval pragmatismus nad ideologií, absence „Starmerismu“ voliče mate.

Konzervativní vlády zanechaly britské veřejné služby v žalostném stavu: rekordně dlouhé čekací listiny v Národní zdravotní službě (NHS), přeplněné věznice a zchátralá infrastruktura. Labouristé byli zvoleni částečně proto, aby tyto problémy napravili.

Podle Chrise Mullina, bývalého poslance za Labour, se strana stala obětí „pasti nastražené Toryi“. Konzervativci před volbami snížili daně, což Labouristům zkomplikovalo vládnutí. Starmer, ve snaze vyhnout se nálepce "strany zvyšování daní", vyloučil zvýšení daně z příjmu, čímž si uzavřel hlavní zdroj příjmů pro opravu veřejných služeb.

Mullin ostře konstatoval, že od tohoto momentu byli „odsouzeni k zániku“. Namísto pozitivního zdůvodnění zvýšení daní k investicím do veřejných služeb museli Labouristé „škrábat“ peníze z menších a politicky citlivějších zdrojů. Tyto alternativy se ukázaly jako velmi nepopulární.

Jeden z labouristických poslanců pro CNN uvedl, že Starmer promarnil šanci představit „ucelenou vizi“ a že od té doby „zápasí s tím, jak splést koherentní příběh“ o tom, jak jeho následné politiky drží pohromadě. Luke Tryl z neziskové organizace More in Common souhlasí a dodává, že voliči vnímají ekonomické kroky Labouristů jako „náhodné“ a namířené proti „konkrétním lidem“.

Vláda například oznámila ukončení univerzální dotace na zimní topení pro seniory a snížení některých dávek pro osoby se zdravotním postižením. Od obou kroků však musela po vlně kritiky ustoupit.

Tyto nezdary nejenže rozhněvaly voliče, ale také ukázaly trhům s dluhopisy, že Labouristé budou mít problémy s konsolidací veřejných financí. Výsledkem jsou vyšší dlouhodobé náklady na půjčky, což dále tlumí investice. Tryl poukázal na to, že voliči po finanční krizi neustále slyší, že je třeba učinit „těžká rozhodnutí“, ale „nic se nelepší“.

Do takto vzniklého vakua vstoupil Nigel Farage, jehož drzý a útočný politický styl ostře kontrastuje se Starmerovým upjatým, manažerským přístupem. Farage vytrvale útočí na Labouristy kvůli neschopnosti kontrolovat nelegální migraci.

V reakci na to, aby zabránila odlivu voličů k Reform UK, Labouristická strana přitvrdila rétoriku. Starmer pravidelně zveřejňoval příspěvky o opatřeních proti „malým člunům“ s migranty a varoval, že Británii hrozí, že se stane „ostrovem cizinců“. Kritici však poukázali na to, že Starmer napodobuje Farageho a riskuje ztrátu hlasů na levici při dvoření se pravici.

Vyhrocení imigrační debaty vyvrcholilo protimigračním pochodem v Londýně, kde Elon Musk promluvil k davu a prohlásil, že „Buď se bráníte, nebo zemřete“. Peter Hyman, bývalý Starmerův poradce, označil pochod za „určující okamžik“, který vyžadoval jasné „dělicí čáry“ vůči Reform UK.

Starmer v projevu na konferenci varoval, že Británie čelí „boji o duši naší země“. Vyzval voliče, aby si vybrali „slušnost, nebo rozdělení“. Ministryně vnitra Shabana Mahmoodová varovala, že Farage a jeho stoupenci mění „patriotismus, sílu dobra“, na něco, co se „více podobá etnonacionalismu“.

Týden před konferencí Reform UK přislíbila zrušit právo na trvalý pobyt (ILR) pro migranty. Starmer to okamžitě označil za „rasistickou politiku“, ale Labouristé sami oznámili, že zdvojnásobí dobu pro získání ILR z pěti na deset let.

Labouristé slibovali „desetiletí národní obnovy“, které má zahrnovat výstavbu 1,5 milionu domů a reformu daní. Luke Pollard, ministr pro obranné zakázky, navíc hovoří o „obranné dividendě“ z posílení obranných výdajů v reakci na hrozbu z Ruska. Starmer v projevu přiznal, že cesta „obnovy je dlouhá, obtížná a vyžaduje rozhodnutí, která nejsou zadarmo nebo jednoduchá.“

Vláda sází na to, že pokud se Britové do roku 2029 budou cítit finančně lépe, nebudou pokoušeni „hodit kostkou“ a volit Reform UK. Problémem je, že „desetiletí národní obnovy“ skutečně trvá deset let, zatímco mnoho Britů podle všeho touží spíše po revoluci než po pouhé obnově.

Proti Starmerovu slibu postupné stavby „tolerantní, slušné a respektující“ Británie, Farage nabízí něco ostřejšího a okamžitějšího. Generální prokurátor Richard Hermer vyjádřil víru, že britská veřejnost „cítí složitost doby“ a nakonec „bude schopna ucítit podvod“ v populistických slibech.