Ruská armáda obsadí klíčové body v Pobaltí za pár dní, stačí mu k tomu minimum vojáků, odhalila simulace

Simulace pracovala s modelem, ve kterém Moskva zneužije smyšlenou „humanitární krizi“ v ruské enklávě Kaliningrad. Jako záminku pro invazi využije potřebu zajistit pozemní koridor a obsadí litevské město Marijampolė. Toto město je strategicky zásadní, protože jím prochází silnice spojující Rusko a Bělorusko, a jeho ovládnutí by prakticky odřízlo pozemní spojení pobaltských států se zbytkem spojenců v NATO přes takzvaný Suwalský koridor.

Jedním z nejvíce znepokojujících výstupů cvičení byla reakce Spojených států. V simulovaném scénáři USA odmítly aktivovat článek 5 Severoatlantické smlouvy o kolektivní obraně s odkazem na to, že ruský zásah byl prezentován jako „limitovaná humanitární mise“. Absence amerického vedení vedla k paralýze uvnitř Aliance, kdy evropské státy místo rychlé vojenské odpovědi strávily drahocenný čas pokusy o budování politického konsenzu a deeskalaci situace.

Značnou váhavost projevilo v simulaci také Německo. Přestože má v Litvě nasazenou vlastní brigádu, tato jednotka do bojů nezasáhla. Ruská strana totiž v rámci hry použila drony k zaminování okolí německé základny, což jednotky fakticky znehybnilo. Polsko sice v reakci na útok mobilizovalo své síly, ale nakonec se rozhodlo své vojáky přes hranice do Litvy nevyslat, čímž zůstala napadená země v obraně osamocena.

Franz-Stefan Gady, vojenský analytik, který v simulaci hrál roli náčelníka ruského generálního štábu, uvedl, že úspěch Moskvy nestál na drtivé vojenské převaze, ale na správném odhadu psychologie nepřítele. Podle něj ruský tým věděl, že Německo bude váhat, a tato kalkulace k vítězství bohatě stačila. Simulace tak odhalila, že odstrašení nefunguje, pokud agresor nevěří v politickou vůli napadených se bránit.

Zjištění přicházejí v době, kdy v Evropě rostou obavy z reálného ruského útoku. Jen v loňském roce došlo k opakovaným narušením vzdušného prostoru NATO ruskými drony a stíhačkami. Experti se shodují, že tyto incidenty slouží Kremlu k testování reakčních dob a odhodlání členských států. Nizozemský ministr obrany Ruben Brekelmans v této souvislosti potvrdil, že Rusko je schopno přesouvat obrovské počty vojáků k hranicím NATO ve velmi krátkém čase.

Bývalá mluvčí NATO Oana Lungescu označila výsledky simulace za „bohužel velmi realistické“. Upozornila, že případné „zamrznutí“ konfliktu na Ukrajině by mohlo Rusku uvolnit ruce pro agresi v jiných směrech. Podle litevských představitelů by sice v realitě zafungovalo včasné varování tajných služeb, nicméně hra jasně ukázala, že největší slabinou Aliance není nedostatek zbraní, ale riziko politického rozkolu v rozhodujícím okamžiku.