V šedesátých letech 20. století vzlétali američtí vědci v armádních letounech přímo do nitra hurikánů s cílem učinit nemožné – oslabit nebo odklonit ničivou sílu přírodního živlu. Projekt Stormfury, realizovaný mezi lety 1962 a 1983, byl fascinujícím a zároveň kontroverzním experimentem, který měl změnit chod meteorologických dějin píše BBC.
Jeden z hlavních aktérů projektu, Joe Golden, jako mladý student absolvoval víc než tucet letů do „očí bouře“, kde se jeho letoun potýkal s větrem o rychlosti přes 260 km/h a častými blesky. Spolu s dalšími průkopníky jako Hugh Willoughby poskytli svědectví o odvaze i nasazení, které doprovázely vědecké snahy o zkrocení hurikánů.
Kořeny snah o ovládnutí počasí sahají až do poválečného období, kdy vědecký optimismus povzbuzovaný vynálezem atomové bomby podnítil i úvahy o možnosti ovlivnit přírodní jevy. Už v roce 1946 experimentovali vědci z General Electric s tzv. „cloud seedingem“, tedy rozprašováním suchého ledu do oblaků s cílem vyvolat srážky. První úspěšný pokus sledoval přímo ze země chemik Irving Langmuir, který nadšeně prohlásil, že je svědkem historie.
V roce 1947 se projekt Cirrus pokusil upravit trajektorii hurikánu nad Floridou vypuštěním suchého ledu z letadla. Hurikán se ale náhle otočil a udeřil na město Savannah, což vyvolalo obavy i obvinění, že experimenty s počasím mohou mít nečekané a tragické následky.
Přesto se ve Spojených státech výzkum nezastavil. S nástupem války ve Vietnamu se metody upravování počasí staly i nástrojem vojenské strategie. V rámci tajné operace Popeye byla vyvíjena technologie pro zesílení monzunových dešťů, které měly znesnadnit přesun nepřítele po Ho Či Minově stezce. Stormfury tak částečně posloužil jako zástěrka pro skutečné vojenské operace.
Hlavním principem projektu Stormfury bylo rozprašování jodidu stříbrného do oblasti těsně za okem hurikánu. Tím měla vzniknout nová vnější stěna oka, která by zpomalila rotaci vichru podobně jako krasobruslař zpomalující otočku rozpažením paží. V některých případech, například během hurikánu Debbie v roce 1969, byly výsledky povzbudivé – vítr se údajně zpomalil až o 31 %.
Úspěchy ale byly ojedinělé. Kvůli přísným pravidlům, kde a za jakých podmínek bylo možné hurikány ovlivňovat, letadla často do bouří ani nezasáhla. V roce 1965 se tým připravoval na úpravu hurikánu Betsy, ale kvůli malé odchylce mimo vymezenou zónu nebyla mise povolena. Ukázalo se, že tím byl zřejmě odvrácen skandál, protože hurikán nečekaně změnil směr a udeřil na Miami.
Poslední významný pokus proběhl v roce 1971 při hurikánu Ginger, ale bez jakéhokoliv prokazatelného účinku. Zároveň vycházely nové studie, které zpochybňovaly předpoklad, že v hurikánech existuje dostatek superchladné vody, kterou by bylo možné uměle ovlivnit. Mnoho jevů, dříve připisovaných lidskému zásahu, se ukázalo být přirozenými výkyvy intenzity.
Projekt byl formálně ukončen v roce 1983. Podle závěrečného hodnocení se předpokládané výsledky seedingových misí nedaly spolehlivě odlišit od běžného vývoje bouře. Přesto ale přinesl Stormfury zásadní vědecké poznatky. Letouny, které se vydávaly do srdce hurikánů, poskytly data, která výrazně zpřesnila modely a předpovědi – dnes jsou odhady trajektorie hurikánu až třikrát přesnější než na počátku projektu.
Některé z letadel, jako slavný Kermit a Miss Piggy, se stále používají k výzkumu tropických bouří. Ačkoliv je modifikace hurikánů v současnosti opuštěnou cestou, nápady na její obnovu se objevují. Po katastrofě hurikánu Katrina pracoval Joe Golden na nové metodě využívající drobné solné aerosoly namísto jodidu stříbrného. Modely naznačovaly, že by bylo možné hurikán nejen oslabit, ale i ovlivnit jeho směr.
Golden je přesvědčen, že vláda výzkum ukončila předčasně. Naproti tomu Willoughby, dnes profesor na Floridské mezinárodní univerzitě, tvrdí, že NOAA rozhodla správně – hurikán je natolik komplexní jev, že jej dosud neumíme efektivně ovlivnit.
Zůstává tedy otázkou, zda budou budoucí generace vědců znovu hledat způsob, jak změnit běh hurikánu. Dědictví projektu Stormfury ale přetrvává – v podobě lepších modelů, přesnějších předpovědí a vědeckého poznání, které pomáhá chránit lidské životy.
Blížící se Vánoce umí být i tíhou. Vyprávět o tom může Veronika Arichteva, která si krátce před svátky opět uvědomila, o co letos přišla. Sympatické herečce v letošním roce zemřel tatínek, následně s manželem Biserem přišli o miminko.
Vánoční či novoroční projevy k politice patří. Výjimkou nebude ani letošní rok, ačkoliv nový premiér Andrej Babiš (ANO) neplánuje televizní vystoupení v následujících dnech. Z obrazovky ale promluví k národu exprezident Miloš Zeman.
Lucie Vondráčková po rozchodu se zápasníkem Zdeňkem Polívkou realizuje další důležitou změnu v osobním životě. Jak vyšlo najevo, herečka a zpěvačka jde doslova o dům dál. A nijak se tím netají.
Očekávání spojená s kauzou Jeffreyho Epsteina se dnes přiblížila k zásadnímu rozuzlení. Administrativa prezidenta Donalda Trumpa je po měsících odkladů a politických bitev právně zavázána zveřejnit rozsáhlý archiv dokumentů týkajících se tohoto zemřelého finančníka a odsouzeného sexuálního delikventa. Spisy, které mohou vrhnout nové světlo na Epsteinovy zločiny i jeho kontakty s vlivnými osobnostmi, musí ministerstvo spravedlnosti zpřístupnit do půlnoci washingtonského času.
Ruský prezident Vladimir Putin využil svou výroční tiskovou konferenci k tomu, aby Kyjevu adresoval nabídku, která na první pohled působí konstruktivně, ale podle analytiků v sobě skrývá diplomatickou past. Prohlásil, že Rusko je ochotno dočasně zastavit raketové údery na ukrajinské území, pokud tamní vláda uspořádá volby. Moskva by se prý v den hlasování zdržela útoků hluboko do vnitrozemí, aby umožnila bezpečný průběh voleb.
V odborných kruzích se říká, že lidé už nechtějí o pandemiích ani slyšet. Kolektivní pozornost se po letech s covidem vyčerpala a my jsme se rozhodli tuto kapitolu zamknout na několik západů. Nikki Ikani, expertka na bezpečnostní rizika z univerzity v Leidenu, však varuje, že s tímto vytěsněním zahazujeme i těžce nabyté lekce. Podle ní se nyní u ptačí chřipky opakuje stejný vzorec ignorovaných varování, jaký předcházel globální krizi v roce 2020.
Ukrajinská tajná služba SBU v pátek podnikla bezprecedentní operaci, při níž drony zasáhly tanker ruské „stínové flotily“ přímo ve Středozemním moři. Útok se odehrál v mezinárodních vodách nedaleko Kréty, více než 2 000 kilometrů od ukrajinských hranic. Podle představitelů SBU utrpělo plavidlo s názvem Qendil kritické poškození a je nyní neschopné dalšího provozu.
Dánská vláda otevřeně obvinila Rusko z přípravy a realizace dvou rozsáhlých kybernetických útoků, které zasáhly kritickou infrastrukturu a demokratické procesy v zemi. Podle dánské zpravodajské služby (DDIS) jde o nevyvratitelný důkaz probíhající hybridní války, kterou Moskva vede proti západním spojencům Ukrajiny. Útoky byly popsány jako destruktivní a jejich cílem bylo vyvolat nejistotu v dánské společnosti.
Nová vláda pod vedením Andreje Babiše zahájila radikální obrat v přístupu k ochraně klimatu. Petr Macinka, který byl dočasně pověřen řízením Ministerstva životního prostředí, ve čtvrtek oznámil zrušení celé sekce ochrany klimatu. Tento krok odůvodnil potřebou „deideologizace“ úřadu, čímž naplnil svá předvolební slova o tom, že po volbách „poteče zelená krev“.
Belgický premiér Bart De Wever na své noční tiskové konferenci neskrýval úlevu nad dosaženým kompromisem ohledně financování Ukrajiny. Podle něj není podpora Kyjeva žádnou charitou, ale nejdůležitější investicí, kterou může Evropa udělat pro svou vlastní bezpečnost. Zdůraznil, že v Bruselu se nikdy nedebatovalo o tom, zda pomoci, ale pouze o způsobu, jakým to provést, aby unie neohrozila sama sebe.
Vladimir Putin během svého bilančního vystoupení nešetřil kritikou na adresu Bruselu kvůli schválenému úvěru pro Ukrajinu. Jakékoli snahy o financování ukrajinské armády z prostředků zablokovaného ruského majetku označil za nehoráznou krádež. Domnívá se, že Evropská unie nakonec k přímé konfiskaci nepřistoupila jen kvůli obavám z odvetných opatření, která by pro evropské země byla velmi bolestivá.
Vedle oficiálních zpráv o hrdinství a obětech v boji se v ukrajinských stínech odehrává tichá tragédie, o které se téměř nemluví. Tisíce vojáků padly na frontě, ale stovky dalších ukončily svůj život vlastní rukou. Oficiální statistiky o sebevraždách v armádě neexistují a úřady tyto případy často popisují jen jako izolované incidenty. Pro pozůstalé rodiny však smrt jejich blízkého znamená začátek nového utrpení plného stigmat a nespravedlnosti.