Donald Trump vstupoval do prezidentského úřadu s razantními sliby, že rychle urovná dva největší současné konflikty světa – válku na Ukrajině a krizi v Gaze. O více než 100 dní později ale přiznává frustraci. Mírová řešení jsou v nedohlednu a prezident čelí rostoucímu tlaku – jak ze zahraničí, tak i z řad vlastních podporovatelů.
Podle amerického listu The Wall Street Journal se Trump minulý týden během setkání s donátory ve svém klubu v Mar-a-Lago otevřeně svěřil s tím, že vyjednávání s Ruskem je složitější, než očekával. Zejména kontakt s prezidentem Vladimirem Putinem jej prý „udržuje vzhůru v noci“. Podle svědka z místnosti si Trump stěžoval: „S Putinem je strašně těžké jednat. Chce úplně všechno.“ Narážel tím na fakt, že Moskva odmítá jakékoli kompromisy a stále trvá na svém nároku na značnou část Ukrajiny.
Před volbami v roce 2024 Trump tvrdil, že válku na Ukrajině vyřeší „během 24 hodin“ díky svým jedinečným diplomatickým schopnostem. Nyní ale musí čelit skutečnosti, že ani jeho osobní kontakty a tvrdá rétorika nevedly k zásadnímu pokroku. I proto se rozhodl vyhlásit 30denní bezpodmínečné příměří, které by mělo začít v pondělí a které při víkendových jednáních v Kyjevě podpořila část evropských lídrů.
Trump se přitom snaží i o roli prostředníka v druhé klíčové oblasti světového napětí – na Blízkém východě. I tam se ale jeho iniciativa zatím míjí účinkem. Příměří mezi Izraelem a palestinským hnutím Hamás, dojednané s pomocí Kataru a Egypta, se nepodařilo prodloužit. Boje v pásmu Gazy pokračují a žádná strana neprojevuje ochotu k zásadním ústupkům.
Zatímco Trump na veřejnosti tvrdí, že diplomacii vede „s pevnou rukou a bez zbytečných kompromisů“, v soukromí podle svědků přiznává, že narazil na realitu světové politiky. Složité konflikty, hluboké historické spory a nepředvídatelní aktéři se ukazují být tvrdším oříškem, než prezident původně očekával.
Jeho poradci zatím opakují, že prezident pracuje na sérii neveřejných dohod a strategických kroků, které budou „brzy oznámeny“. Trumpův tým však čelí i sílící kritice, že se více soustředí na symbolická gesta než na konkrétní výsledky. Kritici poukazují například na prezidentovu březnovou „mírovou koláž“, v níž se pomocí umělé inteligence stylizoval do role papeže, nebo na přehnaně sebevědomá prohlášení o své schopnosti „vyjednat cokoliv s kýmkoliv“.
V diplomatických kruzích i mezi spojenci USA panuje rostoucí nervozita. Zatímco Evropa i Blízký východ čelí destabilizaci, Washington zatím nepředložil funkční plán, který by přinesl výsledky. Mnozí doufali, že Trump naváže na své minulé úspěchy, jako byly dohody z Abrahámovy série během jeho prvního funkčního období. Nyní ale i část republikánských zákonodárců tiše připouští, že prezident čelí jinému typu výzev – a že jednoduché řešení neexistuje.
Trump tak stojí před klíčovým momentem své druhé administrativy. Pokud chce skutečně plnit své sliby, bude muset nejen najít cestu, jak přimět Putina ke kompromisu, ale i přesvědčit izraelskou vládu a Hamás k trvalejšímu klidu zbraní. Jinak mu hrozí, že se z jeho mírové agendy stane jen další prázdný slib, kterého se chytí nejen jeho političtí oponenti, ale i zklamaní voliči.
Americký prezident Donald Trump označil novou ropnou dohodu s Venezuelou za největší ropný obchod v historii lidstva. Zjištění deníku The Guardian však ukazují, že tento projekt čelí řadě právních i logistických překážek a hrozí mu úplný kolaps. Americká administrativa sice tvrdí, že získá kontrolu nad obrovskými zásobami ropy, odborníci ale její prohlášení označují za zavádějící. Projekt navíc naráží na americké i venezuelské zákony a klíčové ropné společnosti se od něj distancují.
Ruské armádní síly se podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského záměrně zaměřují na civilní infrastrukturu a školy v Kyjevě. Cílem těchto intenzivních útoků je vytvořit na obyvatele hlavního města takový tlak, aby byli nuceni metropoli opustit. Ruská taktika se podle ukrajinské hlavy státu snaží vyvolat dojem síly a zároveň ochromit chod klíčových institucí. Moskva tímto postupem do značné míry navazuje na svou strategii z počátku plnohodnotné invaze, kdy se pokoušela ukrajinské centrum moci zásadním způsobem destabilizovat.
Kanadský ministerský předseda Mark Carney potvrdil, že jeho vláda prověřovala teoretickou možnost amerického vojenského zásahu proti Kanadě. V rozhovoru pro deník The New York Times označil tento scénář za extrémní riziko s nízkou pravděpodobností, avšak s potenciálně devastujícími dopady. Podle jeho slov je povinností každého lídra provádět důkladné řízení rizik a připravit se i na ty nejméně pravděpodobné události. Dodal, že by bylo neodpovědné podobnou možnost zcela ignorovat.
Evropské státy začínají podle webu Politico postupně spolupracovat s takzvanou Radou míru, kterou k řízení a obnově Pásma Gazy vytvořil Donald Trump. Ačkoliv evropské země tento orgán původně odmítaly, současné humanitární potřeby je nutí k účasti na společných projektech. Evropská komise přistupuje ke spolupráci opatrně, neboť ambiciózní plány na demilitarizaci a rekonstrukci enklávy zůstávají do značné míry pouze na papíře. I přes skepsi a nepokojenost však evropští diplomaté uznávají, že orgán představuje významnou politickou sílu úzce propojenou s klíčovými americkými spojenci.
Válka s Íránem se dostává do dalšího přelomového bodu v souvislosti se změnami v Hormuzském průlivu a blížícími se volbami ve Spojených státech. Přestože ropné tankery průlivem opět proplouvají ve stále větším množství a páka Teheránu se zmenšuje, jeho vliv na tuto klíčovou námořní tepnu zdaleka nezmizel. Íránští lídři se nacházejí před těžkým rozhodnutím, zda dál vojensky eskalovat situaci i přes hrozící odvetné údery, nebo nečinně přihlížet k postupnému kolapsu vlastního vývozu ropy. Mnozí západní analytici podle National Interest tvrdí, že omezené možnosti dohnaly Írán na pokraj kapitulace, tyto závěry však přehlížejí fakt, že nejpravděpodobnější cestou Teheránu zůstává další vyostření konfliktu.
Dánská vojenská zpravodajská služba zveřejnila novou hodnotící zprávu, ve které varuje před výrazným stupňováním hybridní války ze strany Ruska vůči zemím Severoatlantické aliance. Podle dánských analytiků hrozí v nadcházejících měsících častější a závažnější útoky, které mohou mít pro zasažené státy podstatně těžší následky než v minulosti. Zpráva poukazuje na to, že Moskva stále častěji využívá sabotáže, destruktivní kybernetické údery a útoky pomocí bezpilotních prostředků přímo na evropském území. Hlavním cílem těchto operací je narušit podporu směřující na Ukrajinu nebo jí úplně zabránit.
Britský premiér Andy Burnham ve svém vystoupení na Valném shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku obvinil Rusko z vedení rozsáhlé fake news války. Podle šéfa britské vlády Moskva dlouhodobě zneužívá společenské štěpení po odchodu Spojeného království z Evropské unie k rozsévání pochybností a strachu. Během svého projevu světovým lídrům oznámil plán na zřízení nového Národního centra pro informační obranu. Tato specializovaná jednotka má za úkol čelit kybernetickým hrozbám a manipulacím s veřejným míněním ze strany nepřátelských států.
Podle španělského deníku El Mundo americká ústřední zpravodajská služba CIA varovala několik středomořských států před hrozbou bezprostředně hrozících ruských hybridních operací. Moskva podle těchto informací plánuje využít maskované obchodní lodě plující po Středozemním moři k vypouštění bezpilotních letounů směrem k pobřeží Španělska, Itálie a Francie.
Generální prokurátor Brazílie Jorge Messias důrazně prohlásil, že jakékoli zahraniční zasahování do brazilských institucí a demokratických procesů je absolutně nepřijatelné. Reagoval tak na zprávu deníku The Guardian, podle níž se kampaň Donalda Trumpa pokoušela nasměrovat americké státní prostředky na kampaň namířenou přímo proti brazilskému Nejvyššímu soudu.
Sbližování Španělska s Čínou vyvolává stále větší napětí uvnitř Evropské unie. Zatímco v ulicích Barcelony probíhaly velkolepé oslavy tradičního festivalu La Mercè, jehož čestným hostem se jako vůbec první asijská metropole stala Šanghaj, v diplomatických kuloárech Unie roste znepokojení. Španělský premiér Pedro Sánchez navštívil čínského prezidenta Si Ťin-pchinga již čtyřikrát během čtyř let a po opětovném zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem opakovaně vyzývá EU ke zlepšení vztahů s Pekingem. Tento přístup však naráží na odpor řady evropských partnerů, kteří Čínu považují za strategického rivala a geopolitickou hrozbu.
Ukrajinská armáda poprvé v bojových podmínkách použila novou taktickou balistickou střelu FP-7. Úspěšné nasazení zbraně potvrdil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na sociální síti Telegram, přičemž ocenil dosažené výsledky a zdůraznil nutnost zahájení sériové výroby. Výrobce zbraně, společnost Fire Point, uvedl, že raketa je vyvíjena jako balistický zachytávač v rámci evropského programu protiraketové obrany s názvem Freyja. Bližší podrobnosti o místě a způsobu prvního bojového nasazení prezidentská kancelář neposkytla.
Finanční situace Centra Johna F. Kennedyho pro múzická umění ve Washingtonu se výrazně zhoršila poté, co se jeho předsedou stal Donald Trump a orgány instituce rozhodly o umístění jeho jména na budovu. Vnitřní dokumenty a finanční výkazy získané novináři odhalují prudký pokles příspěvků i tržeb z prodeje vstupenek. Po hlasování správní rady o přejmenování centra klesly finanční dary o čtyřicet dva procent a přísliby nových darů propadly o více než sto procent. Výrazný propad příslibů byl způsoben tím, že dřívější dárci své příslíbené finanční prostředky stáhli zpět.
