Donald Trump vstupoval do prezidentského úřadu s razantními sliby, že rychle urovná dva největší současné konflikty světa – válku na Ukrajině a krizi v Gaze. O více než 100 dní později ale přiznává frustraci. Mírová řešení jsou v nedohlednu a prezident čelí rostoucímu tlaku – jak ze zahraničí, tak i z řad vlastních podporovatelů.
Podle amerického listu The Wall Street Journal se Trump minulý týden během setkání s donátory ve svém klubu v Mar-a-Lago otevřeně svěřil s tím, že vyjednávání s Ruskem je složitější, než očekával. Zejména kontakt s prezidentem Vladimirem Putinem jej prý „udržuje vzhůru v noci“. Podle svědka z místnosti si Trump stěžoval: „S Putinem je strašně těžké jednat. Chce úplně všechno.“ Narážel tím na fakt, že Moskva odmítá jakékoli kompromisy a stále trvá na svém nároku na značnou část Ukrajiny.
Před volbami v roce 2024 Trump tvrdil, že válku na Ukrajině vyřeší „během 24 hodin“ díky svým jedinečným diplomatickým schopnostem. Nyní ale musí čelit skutečnosti, že ani jeho osobní kontakty a tvrdá rétorika nevedly k zásadnímu pokroku. I proto se rozhodl vyhlásit 30denní bezpodmínečné příměří, které by mělo začít v pondělí a které při víkendových jednáních v Kyjevě podpořila část evropských lídrů.
Trump se přitom snaží i o roli prostředníka v druhé klíčové oblasti světového napětí – na Blízkém východě. I tam se ale jeho iniciativa zatím míjí účinkem. Příměří mezi Izraelem a palestinským hnutím Hamás, dojednané s pomocí Kataru a Egypta, se nepodařilo prodloužit. Boje v pásmu Gazy pokračují a žádná strana neprojevuje ochotu k zásadním ústupkům.
Zatímco Trump na veřejnosti tvrdí, že diplomacii vede „s pevnou rukou a bez zbytečných kompromisů“, v soukromí podle svědků přiznává, že narazil na realitu světové politiky. Složité konflikty, hluboké historické spory a nepředvídatelní aktéři se ukazují být tvrdším oříškem, než prezident původně očekával.
Jeho poradci zatím opakují, že prezident pracuje na sérii neveřejných dohod a strategických kroků, které budou „brzy oznámeny“. Trumpův tým však čelí i sílící kritice, že se více soustředí na symbolická gesta než na konkrétní výsledky. Kritici poukazují například na prezidentovu březnovou „mírovou koláž“, v níž se pomocí umělé inteligence stylizoval do role papeže, nebo na přehnaně sebevědomá prohlášení o své schopnosti „vyjednat cokoliv s kýmkoliv“.
V diplomatických kruzích i mezi spojenci USA panuje rostoucí nervozita. Zatímco Evropa i Blízký východ čelí destabilizaci, Washington zatím nepředložil funkční plán, který by přinesl výsledky. Mnozí doufali, že Trump naváže na své minulé úspěchy, jako byly dohody z Abrahámovy série během jeho prvního funkčního období. Nyní ale i část republikánských zákonodárců tiše připouští, že prezident čelí jinému typu výzev – a že jednoduché řešení neexistuje.
Trump tak stojí před klíčovým momentem své druhé administrativy. Pokud chce skutečně plnit své sliby, bude muset nejen najít cestu, jak přimět Putina ke kompromisu, ale i přesvědčit izraelskou vládu a Hamás k trvalejšímu klidu zbraní. Jinak mu hrozí, že se z jeho mírové agendy stane jen další prázdný slib, kterého se chytí nejen jeho političtí oponenti, ale i zklamaní voliči.
Uplynuly čtyři měsíce od chvíle, kdy americké síly zajaly venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a zbavily ho moci. Do čela země se rychle postavila dosavadní viceprezidentka Delcy Rodríguezová, která pod dohledem Spojených států zahájila proces demontáže socialistického experimentu. Venezuela se tak pokouší o zásadní obrat, který však zatím probíhá podle velmi specifického scénáře.
Nová studie provedená v osmnácti evropských zemích odhalila, že proruské postoje v souvislosti s konfliktem na Ukrajině nejsou v Evropě ojedinělým jevem. Ačkoliv veřejné mínění zůstává převážně na straně Kyjeva, vědci analyzující data od 30 000 respondentů z konce roku 2023 identifikovali klíčové faktory, které formují sympatie k agresorovi. Podle výsledků hraje zásadní roli stranická příslušnost a dezinformace, zatímco ekonomické zájmy mají na postoj lidí překvapivě malý vliv.
Britský ministerský předseda Keir Starmer během ranního zasedání vlády jasně vzkázal, že i přes volební debakl a vnitrostranické nepokoje nehodlá opustit svůj úřad. Ministrům sdělil, že sice bere neúspěch u uren na sebe, ale cítí závazek vůči voličům pokračovat v práci a plnit dané sliby. Podle jeho slov země potřebuje akceschopnou vládu, nikoliv chaos, který by mohl mít nepříznivý vliv na národní ekonomiku a životy běžných rodin.
Země na východním křídle NATO v čele s Polskem a Rumunskem aktuálně bojují o přízeň Washingtonu. Poté, co americký prezident Donald Trump oznámil stažení nejméně 5 000 vojáků z Německa, se Polsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko a Rumunsko snaží přesvědčit USA, aby tyto jednotky přesunuly právě na jejich území. Tato diplomatická ofenziva probíhá jak formou veřejných prohlášení, tak prostřednictvím soukromého lobbingu u amerických představitelů.
Strategie Kyjeva v posledních měsících staví Moskvu před nelehké dilema: zda věnovat omezené prostředky protivzdušné obrany k ochraně samotného ruského vnitrozemí, nebo k obraně okupovaného Krymu. Poloostrov, který Rusko anektovalo již v roce 2014, slouží od začátku plnospektrální invaze v roce 2022 jako kritická základna pro operace na jihu Ukrajiny. Pro Ukrajinu se proto systematická degradace ruských pozic na Krymu stala ústředním strategickým cílem.
Mnoho vegetariánů řeší otázku, jak zajistit tělu dostatek železa, aniž by museli konzumovat maso. Podle odborníků však často nejde ani tak o samotné množství přijatého minerálu, jako spíše o schopnost organismu jej efektivně vstřebat. Nedávné studie naznačují, že například v ženské populaci trpí nedostatkem železa až každá třetí žena, což činí z tohoto tématu zásadní zdravotní otázku.
Náklady na americké vojenské operace v Íránu dosáhly za přibližně dva měsíce bojů výše 29 miliard dolarů. Vyplývá to z aktuálních údajů, které zveřejnil Pentagon. Původní odhad z konce dubna přitom počítal s částkou o čtyři miliardy nižší, tedy s 25 miliardami dolarů.
Americký prezident Donald Trump vyjadřuje rostoucí frustraci nad přístupem Íránu k vyjednávání o ukončení válečného konfliktu. Podle zdrojů webu CNN z blízkého okolí Bílého domu začíná Trump v posledních týdnech stále vážněji zvažovat obnovení rozsáhlých bojových operací. Dosavadní příměří označil sám prezident za stav, který vyžaduje „masivní podporu životních funkcí“, aby se zcela nezhroutilo.
Po čtrnácti letech mezinárodních konzultací a spolupráce odborníků ze šesti kontinentů dochází k historickému přejmenování jedné z nejčastějších ženských diagnóz. Syndrom polycystických ovárií (PCOS), který postihuje zhruba každou osmou ženu, se nově bude jmenovat syndrom polyendokrinního metabolického ovaria (PMOS). Změna byla oficiálně oznámena tento úterý na Evropském endokrinologickém kongresu v Praze a publikována v prestižním vědeckém časopise Lancet.
Světová zdravotnická organizace (WHO) v současné době neeviduje žádné známky toho, že by v souvislosti s nákazou na výletní lodi MV Hondius hrozilo vypuknutí rozsáhlé epidemie hantaviru. Šéf organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus však během tiskové konference v Madridu varoval, že situace se může změnit. Vzhledem k dlouhé inkubační době viru je podle něj pravděpodobné, že se v nadcházejících týdnech objeví další potvrzené případy.
Blížící se summit amerického prezidenta Donalda Trumpa a čínského vůdce Si Ťin-pchinga má být podle Bílého domu historickým okamžikem, který potvrdí Trumpův nezaměnitelný vliv na světové dění. Navzdory velkolepým přípravám se však nad setkáním vznáší stín vleklé války s Íránem, která podle řady analytiků webu CNN prezidentovu autoritu spíše oslabuje. Místo triumfálního gesta silného muže může návštěva Pekingu ukázat limity americké moci v době, kdy Washington sám přispívá ke globální nestabilitě.
Britský premiér Keir Starmer se ocitl v hluboké krizi a čelí reálné hrozbě, že po necelých dvou letech ve funkci přijde o svůj úřad. Po drtivé porážce Labouristické strany v nedávných místních volbách v Anglii, Skotsku a Walesu se uvnitř strany zvedla vlna odporu, která nyní zasahuje i nejvyšší vládní patra. Pondělní projev, který měl jeho pozici stabilizovat, situaci spíše zhoršil a počet poslanců veřejně volajících po jeho rezignaci přesáhl sedmdesátku.