„Oživili“ pravlka obrovského, teď si vytyčili další cíl. Colossal Biosciences chce do dvou let oživit mamuty

Společnost, jejíž hodnota se odhaduje na více než 10 miliard dolarů, přitahuje pozornost nejen vědeckého světa, ale i celebrit jako Tiger Woods nebo Paris Hilton, kteří do projektu investovali miliony. Minulý rok firma vyvolala senzaci oznámením, že se jí podařilo „od-vyhynout“ vlka pravěkého (dire wolf). Na svět přišla tři štěňata, čímž se tento druh vrátil na scénu po 10 000 letech.

Generální ředitel společnosti Ben Lamm se netají tím, že srovnání s Jurským parkem mu nevadí. Naopak věří, že film pomohl veřejnosti pochopit sílu DNA. Zatímco film byl varováním před lidskou domýšlivostí, Lamm vnímá práci své firmy jako „morální závazek“ reagovat na současnou krizi vymírání druhů, kterou způsobila lidská činnost.

Technologickým centrem těchto kontroverzních pokusů je laboratoř o rozloze 5 000 metrů čtverečních. Zde vědci izolují DNA z fosilií a pomocí technologie CRISPR upravují genomy žijících příbuzných druhů. Například u vlků pravěkých museli vědci upravit 14 genů vlků obecných, aby výslední kříženci získali typickou sněžnou barvu, větší vzrůst a vyšší odolnost vůči chladu.

Cesta ke vzkříšení dalších druhů je však různě trnitá. U vakovlka tasmánského, jehož poslední kus uhynul v roce 1936, se vědci potýkají s faktem, že jeho nejbližší žijící příbuzný vypadá spíše jako myš. K úspěchu bude potřeba provést více než milion genetických úprav. Ještě složitější je situace u ptáků, jako je dodo nebo moa, protože je nelze klonovat z kůže či srsti jako savce.

Navzdory mediálnímu úspěchu však část vědecké komunity zůstává skeptická. Profesor Vincent Lynch z University at Buffalo označuje kampaň Colossal Biosciences za marketingový „hype“. Podle něj firma nevytvořila vlka pravěkého, ale pouze geneticky upraveného vlka obecného. Tvrdit, že jde o vzkříšení druhu, je podle něj arogance, která neodpovídá současným vědeckým definicím.

Kromě vědeckých definic vyvstávají i praktické obavy o chování těchto zvířat. I když se podaří upravit vzhled, nikdo neví, jak se vzkříšené druhy budou chovat v divočině. Paleontoložka Julie Meachen varuje, že vypuštění mamutů do blízkosti lidských sídel na Aljašce či v Kanadě by mohlo vést ke katastrofě a konfliktům s lidmi.

Kritici se také obávají takzvaného „morálního hazardu“. Pokud budeme mít technologii na vzkříšení mrtvých druhů, hrozí, že poleví tlak na ochranu těch, které stále žijí. Proč se trápit ochranou ohrožených zvířat, když je můžeme později jednoduše „vytisknout“ v laboratoři? Takový postup by mohl oslabit zákony o ochraně přírody i snahy o zachování přirozených stanovišť.

Ben Lamm však tyto obavy mírní. Tvrdí, že technologie má ochranu přírody doplňovat, nikoliv nahrazovat. Jako příklad uvádí spolupráci s vládními úřady USA, kterým zdůrazňuje, že cílem musí být obnova populací natolik, aby mohly být ze seznamu ohrožených druhů vyškrtnuty díky své stabilitě, nikoliv administrativním zásahem.

Hlavní vědecká pracovnice firmy Beth Shapiro dodává, že pokud věda nebude kontroverzní, nebude nikdy dostatečně inovativní. Podle ní je status quo v ochraně přírody neudržitelný a vyžaduje drastické zásahy. Pro ni není podstatné, zda výsledné zvíře budeme nazývat mamutem nebo „chladuodolným slonem“, důležitá je obnova ekologických funkcí.

Skutečný dopad Colossal Biosciences možná nebude ležet ve vzkříšení ikonických zvířat pro pobavení veřejnosti, ale v méně viditelné práci. Jejich technologie mohou zachránit stávající druhy – například zvýšením genetické diverzity u kriticky ohrožených vlků rudých nebo vývojem vakcíny pro slony indické proti smrtelným virům.

Firma se tak postupně transformuje ve společnost pro zachování druhů. De-extinkci vnímají jako „praktickou vstupní bránu“ k vývoji nástrojů pro ochranu přírody nové generace. To má i svůj byznysový rozměr – z firmy se již odštěpilo několik startupů zaměřených například na boj proti plastovému znečištění nebo na národní bezpečnost.

O tom, jak moc jsou tyto projekty propojeny s popkulturou, svědčí i osud štěňat „vlků pravěkých“. Dva samci Romulus a Remus a samička Khaleesi byli představeni Georgi R. R. Martinovi, autorovi Hry o trůny. Sám Martin byl podle svědků emocemi bez sebe, když držel v náručí zvíře, o kterém si myslel, že existuje už jen v jeho knihách.

Zatímco se svět dělí na zastánce fascinované vědeckým pokrokem a odpůrce varující před nebezpečným hraním si na boha, Colossal Biosciences pokračuje v práci. Dalším milníkem má být vzkříšení mamuta do dvou let. Zda se tito obři skutečně vrátí do arktické tundry, nebo zůstanou jen technologickým zázrakem v zajetí, ukáže až blízká budoucnost.