Systém „zelené vlny“, který synchronizuje semafory ve prospěch cyklistů, je podle mnohých obyvatel Kodaně ten nejlepší pocit, zvláště když spěchají. Naopak za „červenou vlnu“ je považován opak, tedy neustálé zastavování na semaforech. Před šestnácti lety začaly kodaňské úřady synchronizovat semafory na několika hlavních komunikacích, aby cyklista jedoucí v dopravní špičce rychlostí 20 km/h projel celou trasu na zelenou.
Město nyní schválilo v rozpočtu nové cyklistické projekty, které počítají s rozšířením zelených vln na dalších 15 tras. Lars, třiatřicetiletý analytik, který jezdí po Nørrebrogade, kde byl pilotní projekt spuštěn, kvituje tento nápad. Dodává, že by si přál ještě další rozšíření, protože semafory jsou obvykle nastaveny na rychlost automobilů.
Stejně jako mnohá evropská města se i Kodaň po druhé světové válce stala městem automobilů. V 70. letech minulého století však začala bojovat proti dopravě masivními cyklistickými protesty, které přiměly radnici k vybudování rozsáhlé sítě cyklostezek. Jedna studie v červnu zjistila, že kdyby každé město mělo tolik cyklostezek, celkové emise oxidu uhličitého z osobních vozidel by klesly o šest procent.
Úředníci přiznávají, že i Kodaň má problémy s omezením používání aut těmi, kteří do města dojíždějí zvenčí. Budování cyklistických superdálnic sice pomohlo dojíždějícím dostat se na okraj města na kole, ale na ulicích je zpomalují červená světla. Právě zde by mohly pomoci zelené vlny, v což doufají dopravní plánovači.
Rozšíření úprav semaforů se setkalo jen s malým politickým odporem a obyvatelé mluví o zelených vlnách s nadšením. Line Barfod, starostka pro technologie a životní prostředí, jezdící denně na kole na radnici, tvrdí, že více zelených vln povzbudí lidi k tomu, aby se vzdali aut. Podle ní je důležité mít na kole svobodu a možnost jet dobrou rychlostí, kdy cyklista cítí, že ho město vítá a podporuje.
Místní lidé však upozorňují, že v době dopravní špičky se kodaňská cyklistická kultura stala obětí vlastního úspěchu. Šedesátiletá Pia dojíždějící vlakem a jezdící na kole domů říká, že cyklostezky jsou příliš plné na to, aby si člověk užil nerušenou zelenou vlnu. Dodává, že je na nich takový nával, že nestihne dojet k dalšímu semaforu včas.
Lars, který sám jezdí příliš rychle na to, aby vlnu využil, si myslí, že město se dostává do bodu, kdy je třeba volit mezi auty a koly. Pokud se dá cyklistům více prostoru, omezí to možnost řidičů dostat se do různých částí města. Kodaň soupeří s Amsterdamem o titul evropského cyklistického hlavního města.
Nově schválený balíček pro cyklistiku v hodnotě 602 milionů dánských korun (přibližně 70,5 milionu liber) se zaměří na zlepšení zelených vln a zvýšení plynulosti provozu v dopravní špičce. Má také sloužit k výstavbě nejdelšího cyklistického mostu v zemi a zlepšení osvětlení cyklostezek. Město nainstalovalo 19 „cyklistických barometrů“, aby zjistilo, jakou rychlostí se cyklisté pohybují, a má v plánu načasovat zelené vlny podle toho, kdy na začátek úseku dorazí velký počet cyklistů.
Gernot Sieg, dopravní vědec z univerzity v Münsteru, říká, že takové systémy sice mohou zlepšit plynulost cyklistické dopravy, ale nejsou ještě rozšířené. Důvodem je, že cyklisté často jezdí různými rychlostmi. V některých nizozemských městech semafory detekují přijíždějící cyklisty a dávají jim prioritu, aby se rozsvítila zelená. Nejlepším řešením jsou podle Siega cyklistické dálnice, které se vůbec nekříží s automobilovou dopravou.
Přesun lidí z aut na kola je efektivní způsob, jak chránit planetu a zachraňovat životy. Ročně zemře na silnicích EU asi 20 000 lidí a nárůst velkých aut, které jsou nebezpečnější, ohrožuje pokroky v oblasti bezpečnosti. Pro Leenu Ylä-Mononen, která se před dvěma lety přestěhovala do Kodaně z Helsinek, je město příkladem toho, čeho mohou ostatní dosáhnout. Sama potřebovala pět měsíců, než se odvážila jet na kole v jízdních pruzích plných rychle jedoucích lidí. I když je Kodaň rovné město, cyklista musí hodně šlapat kvůli větru. Přesto je to podle ní nejpohodlnější způsob dopravy.
Když je dotazován tzv. superstoletý člověk (starší 110 let), nevyhnutelně se ho novináři ptají na tipy pro dlouhověkost. Vědci se ale snaží zjistit, co může o stárnutí a odolnosti vůči nemocem odhalit jejich genom. Právě na tyto otázky se zaměřila nedávná studie publikovaná v časopise Cell Reports Medicine, která zkoumala genom Marie Branyas Morerové. Tato Američankou narozená Španělka zemřela v srpnu 2024 ve věku 117 let a 168 dní a v té době byla nejstarší žijící osobou na světě.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu ve svém projevu na Valném shromáždění OSN v New Yorku ostře odsoudil západní země za to, že uznaly palestinskou státnost. Učinil tak jen několik dní poté, co Francie, Británie, Austrálie, Kanada a další spojenci USA podnikli kroky prohlubující mezinárodní izolaci Izraele kvůli válce v Gaze.
Systém „zelené vlny“, který synchronizuje semafory ve prospěch cyklistů, je podle mnohých obyvatel Kodaně ten nejlepší pocit, zvláště když spěchají. Naopak za „červenou vlnu“ je považován opak, tedy neustálé zastavování na semaforech. Před šestnácti lety začaly kodaňské úřady synchronizovat semafory na několika hlavních komunikacích, aby cyklista jedoucí v dopravní špičce rychlostí 20 km/h projel celou trasu na zelenou.
Evropské státy a Ukrajina jednají o plánu „dronové zdi“, která má čelit rostoucí hrozbě narušení vzdušného prostoru ze strany Ruska a dalších aktérů. Tato otázka získává na naléhavosti po nedávných ruských průnicích dronů do vzdušného prostoru Litvy, Polska a Rumunska, a také po sérii zatím neobjasněných pozorování dronů nad Dánskem.
Agresivitu ruského prezidenta Vladimira Putina není možné zastavit jen ekonomickými opatřeními. Sankce, které nejsou podpořené odpovídajícími investicemi do obrany a ochoty ji použít, neuspějí. Místo ekonomických sankcí je nutné zaměřit se na masivní vojenské posílení, tvrdí server Politico.
Americký prezident Donald Trump ve čtvrtek na setkání v Bílém domě naléhal na svého tureckého protějška Recepa Tayyipa Erdogana, aby přestal nakupovat ruskou ropu. Důvodem je pokračující válka na Ukrajině. Setkání lídrů se uskutečnilo v době, kdy se Erdogan snaží domluvit na dlouho odkládaném nákupu amerických stíhaček.
Návrhy na referendum o vystoupení z Evropské unie se vracejí s železnou pravidelností. Ačkoliv Czexit nemá širokou podporu, debata o něm odvádí pozornost od reálných dopadů takového kroku. Ty by byly bezprostřední a závažné, od ztráty volného pohybu přes oslabení ekonomiky až po výrazné omezení mezinárodního vlivu České republiky. Členství v EU není jen o dotacích a trhu, ale o možnosti ovlivňovat světové dění z pozice rovnocenného partnera.
Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy byl shledán vinným ze zločinného spolčení v případu souvisejícím s libyjským financováním jeho prezidentské kampaně z roku 2007. Dostal trest v délce pěti let odnětí svobody a k soudu má nastoupit 13. října, aby se dozvěděl datum zahájení výkonu trestu. Tento rozsudek, který nemá podle webu The Conversation v novodobé historii obdoby, představuje zlom v praxi francouzské justice, která se postupně osvobozuje od vlivu politické moci.
Schopnost cítit strach je pro přežití evoluční taktikou. Existuje ale malá skupina lidí se vzácným onemocněním, která jim brání mít strach. Jak vypadá život, ve kterém člověk necítí strach? Představte si, že vyskočíte z letadla a nic necítíte – žádný nával adrenalinu ani zrychlený tep.
Technologická společnost Microsoft zrušila izraelské armádní zpravodajské jednotce přístup k technologii, kterou využívala k provozování výkonného monitorovacího systému. Ten denně shromažďoval miliony telefonních hovorů palestinských civilistů z Gazy a Západního břehu.
Necelých pět měsíců po nástupu do funkce kancléře se Friedrich Merz potýká s neradostnou realitou. Jeho možnosti, jak rychle ukončit vleklou ekonomickou stagnaci Německa, se jeví jako velmi omezené. Merz vyhrál volby se slibem rychlé nápravy průmyslového úpadku, ale ekonomický výhled se od jeho květnového nástupu pouze zhoršil, a navíc mu nepomáhá ani jeho politická křehkost.
Finská vláda představila rozsáhlou "Zprávu o budoucnosti", která detailně popisuje možné vyhlídky světa v horizontu následujících dvou desetiletí, až do roku 2045. Tato unikátní studie, která má 171 stran a je vydávána každé čtyři roky od roku 1993, slouží jako stěžejní strategický podklad pro finské ministry a zákonodárce při jejich rozhodování. Zpráva se zaměřuje na čtyři klíčové scénáře, které autoři považují za nejpravděpodobnější v závislosti na krocích, jež vlády podniknou v nejbližších letech.