Nejsme ve vesmíru sami? Expert vysvětluje, co znamená přelomový objev z minulého týdne

Odborníci, včetně astrofyzika Iana Whittakera z Nottingham Trent University, upozorňují, že tento objev sám o sobě ještě neznamená potvrzení existence života mimo Zemi. Jak Whittaker vysvětluje, v oblasti astrobiologie je extrémně složité najít jednoznačný důkaz života, zejména když hledání cílí na základní formy, jako jsou bakterie či jiné mikroorganismy.

Lov exoplanet se stal v posledních desetiletích běžnou součástí astronomie. Od objevu první planety podobné Zemi v roce 1995 vědci identifikovali přibližně 7 500 exoplanet, většinou nepřímými metodami, například pomocí měření radiální rychlosti (pozorováním pohybů hvězd) nebo metodou tranzitu (sledováním poklesu jasu hvězdy při průchodu planety před ní). Přímé pozorování exoplanet je zatím možné jen v nepatrném množství případů — dosud pouze asi u 43 planet.

Zkoumání atmosféry těchto vzdálených světů je však ještě komplikovanější. Vědci využívají metodu spektroskopie, při níž analyzují světlo procházející atmosférou exoplanety a hledají specifické absorpční čáry, které odpovídají určitým molekulám. Tento proces je velmi citlivý a náchylný k rušení různými faktory, včetně změn jasnosti hvězdy či rušivých vlivů v atmosféře planety samotné.

Whittaker přirovnává tuto obtížnou práci k pozorování sklenice vody přes mlhu na stole, zatímco někdo manipuluje s lampou v pozadí – a vy se snažíte zjistit, jaké minerály voda obsahuje.

Klíčovým výsledkem nové studie je detekce molekul dimethylsulfidu (DMS) a dimethyldisulfidu. Na Zemi je DMS považován za biomarker — látku, která je produkována převážně biologickými procesy, zejména mořskými bakteriemi. Přítomnost DMS v atmosféře cizí planety by tedy mohla být považována za možnou známku života.

Nicméně, jak upozorňuje Whittaker, DMS bylo nalezeno i na kometě 67P a v mezihvězdném prostoru, kde život, jak ho známe, pravděpodobně neexistuje. Navíc je známo, že DMS může vzniknout i nebiologickými procesy, například vystavením určitých chemických směsí ultrafialovému záření.

Autoři studie si těchto alternativních možností vědomi jsou a tvrdí, že množství DMS, které detekovali, by nemohlo vzniknout jiným známým procesem než biologickou činností. Přesto pro vědeckou komunitu platí velmi přísná pravidla — pro tak zásadní tvrzení, jako je existence života, je požadována jistota 99,999 %, nikoliv „pouhých“ 99,7 %.

Podobné náznaky života byly oznámeny už dříve. Nejznámějším případem je údajná detekce fosfanu v atmosféře Venuše, která vzbudila senzaci. Fosfan je na Zemi produkován mikroorganismy v anaerobním prostředí. Naděje na mimozemský život však byla rychle zchlazena poté, co další analýzy ukázaly, že chyba v datech vedla k falešně vysokému odhadu množství fosfanu.

Ve srovnání s tím je nový výzkum ohledně K2-18b metodologicky mnohem pečlivější a výsledky jsou přesvědčivější. Přesto odborníci zůstávají opatrní.

Navíc není zcela jasné, jaký typ planety K2-18b vlastně je. Studie naznačuje, že by mohla mít vodní oceány a atmosféru bohatou na vodík, což by mohlo být příznivé pro život. Jiní vědci ale varují, že by se mohlo jednat o plynného obra nebo planetu s rozsáhlou vulkanickou aktivitou.

Objev chemických stop v atmosféře K2-18b nepředstavuje přímý důkaz života, ale jde o zásadní krok k lepšímu pochopení exoplanet a jejich potenciální obyvatelnosti. Studie přinesla nejpřesnější data svého druhu a mohla by inspirovat další výzkumy, které nás možná v budoucnu přivedou k odpovědi na otázku, zda jsme ve vesmíru skutečně sami.

Jak říká Whittaker, ačkoliv zatím nemůžeme mluvit o potvrzení mimozemského života, výsledky ukazují, že technologie a metodika v oblasti exoplanetárního výzkumu se neustále zdokonalují a přibližují nás k okamžiku, kdy možná objevíme něco opravdu přelomového.