Lesní požáry devastují nejen Evropu. Jsou destruktivnější než kdykoliv dřív

Dopady klimatické krize zasáhly prakticky všechny obydlené kontinenty bez výjimky. Ohnivé živly pustoší savany v subsaharské Africe, deštné pralesy v Jižní Americe i turistické oblasti na atlantském pobřeží Francie. Jen na evropském kontinentu shořelo přes 550 tisíc hektarů půdy, přičemž v Kanadě se odhady zničené plochy pohybují mezi čtyřmi až šesti miliony hektarů. Situaci v mnoha regionech komplikují rekordní teploty, které překračují hranici 45 stupňů Celsia.

Lidské a ekonomické ztráty neustále rostou a staví místní samosprávy před nevídané výzvy. Předběžné finanční odhady vyčíslují škody v Evropě na 15,6 až 19,1 miliardy eur. Ve Francii a Španělsku muselo své domovy opustit přes 300 tisíc obyvatel, zatímco v Kanadě bylo evakuováno téměř 10 tisíc příslušníků domorodých komunit. Způsobené škody navíc dramaticky zhoršuje znečištění ovzduší, když toxické zplodiny z hořících porostů dlouhodobě ohrožují zdraví obyvatelstva.

Ani Spojené království nezůstalo ušetřeno a čelí nejhorší sezóně požárů za poslední roky. Na britském území bylo dosud zaznamenáno více než tisíc požárů, z nichž téměř polovina vypukla v průběhu měsíce července. Rozsáhlé plameny zasáhly oblasti New Forest, West Midlands či národní park Peak District, kde shořelo území odpovídající devíti stovkám fotbalových hřišť. Meteorologické služby přitom varují, že další vlna veder může zemi zasáhnout i během nadcházejícího září.

Klimatologové upozorňují, že rostoucí globální teploty vytvářejí extrémně hořlavé prostředí, ve kterém se požáry chovají nepředvídatelně. Podle expertů z Imperial College London jsou současné incidenty podstatně agresivnější než v minulosti. Přestože se celková rozloha spáleného území v některých oblastech globálně snižuje kvůli změnám ve využití krajiny, intenzita a množství uvolněných emisí uhlíku trhají historické rekordy.

Evropský prostor zaznamenal posun požární aktivity do severnějších částí kontinentu, které dříve podobnými krizemi netrpěly. Vedle těžce zasažené Francie, kde prezident Emmanuel Macron označil situaci za nejhorší od druhé světové války, čelí vysokým emisím a požárům také Německo, Nizozemsko, Polsko či Norsko. Tradičně zasažené státy jako Řecko, Španělsko nebo Portugalsko hlásí tisíce zničených budov a plnou vytíženost všech záchranných složek.

Nápor na záchranné systémy je tak obrovský, že jednotlivé státy nedokážou reagovat na více ohnisek současně. Krizové štáby se potýkají s nedostatkem hasební techniky, především specializovaných letadel. Satelitní monitory zaznamenávají situace, kdy je nutné současně sledovat více než desítku masivních požárů na různých místech Evropy, což paralyzuje standardní postupy požární ochrany.

Na severoamerickém kontinentu přinesla letošní sezóna zásadní zhoršení kvality ovzduší. V kanadské provincii Ontario byly zaznamenány nejvyšší emise z požárů od roku 2003 během pouhých pěti dnů a plameny zasáhly i odlehlá teritoria, kde se požáry běžně nevyskytují. V americké Kalifornii zničily tisíce požárů do začátku léta téměř čtvrt milionu akrů půdy.

Africký kontinent zaznamenal nejvyšší počet jednotlivých požárů ze všech světových regionů, když od května tvořil téměř polovinu všech globálních ohnisek. Ačkoliv byla průměrná intenzita afrických požárů nižší než v kanadských boreálních lesích, celkové množství přesahující 191 tisíc požárů představuje pro místní ekosystémy obrovskou zátěž.

Rovněž v Asii, Jižní Americe a Austrálii způsobují extrémy počasí tragické události. V Chile si lednové požáry vyžádaly 21 lidských životů a zničily stovky obydlí na ploše 45 tisíc hektarů. V Japonsku bojovali hasiči celé týdny s druhým největším požárem za čtyřicet let, zatímco Jižní Korea zaznamenala rekordní teploty dosahující 42 stupňů Celsia.

Podle odborníků na řízení rizik nejsou zastaralé infrastruktury mnoha evropských států na podobné katastrofy připraveny. V zemích jako Velká Británie chybí preventivní správa krajiny i bezpečnostní zóny mezi vegetací a obytnou zástavbou. Chybějící adaptace měst a vesnic na ohňová rizika zvyšuje zranitelnost obyvatelstva při jakémkoliv selhání lidského faktoru nebo přírodním vznícení.

Odborníci proto apelují na změnu strategie z pouhé reakce na vzniklé kříže směrem k dlouhodobé prevenci a krizovému plánování. Důraz musí být kladen na zachování stanic hasičského záchranného sboru, modernizaci vybavení a vytváření protipožárních pásů v krajině. Přestože extrémním požárům nelze zcela zabránit, správná správa území může výrazně snížit riziko katastrofálních škod.