Anti-environmentalismus, tedy odpor vůči ekologickým iniciativám a aktivismu, zažívá v západním světě vzestup. Stále častěji se útočí na cíle uhlíkové neutrality, opatření proti znečištění a přírodě blízké projekty. Jak ukazují nedávné volební výsledky, tato rétorika zásadně ovlivňuje politiku v Británii i jinde v západním světě.
Přestože se anti-environmentalismus tváří jako rozhodný a radikální proud, jeho argumenty jsou často plné rozporů a vzdálené běžné lidské zkušenosti. Ukázkovým příkladem je americký prezident Donald Trump. Během svého prvního volebního období zrušil řadu ekologických nařízení a nyní pokračuje v demontáži zbylých. Přesto na shromáždění ve Wisconsinu v roce 2024 prohlásil: „Jsem environmentalista. Chci čistý vzduch a čistou vodu. Opravdu čistou.“
Anti-environmentální postoje, často označované za konzervativní, se ve skutečnosti od tradičního konzervatismu odklánějí. Zatímco dříve byla ochrana přírody součástí konzervativních hodnot – například v podobě zakládání národních parků nebo zákonů proti znečištění – dnešní populistická pravice tyto ideály opouští. V USA jsou to Republikáni, v Británii strana Reform, v Německu AfD a ve Francii Národní sdružení.
Například britská síť Conservative Environment Network usiluje o připomenutí, že mnohá opatření na ochranu klimatu a přírody měla právě konzervativní původ. Avšak populistická vlna, která pravici ovládá, tyto tradice vytlačuje – navzdory faktu, že veřejnost ochranu životního prostředí stále podporuje. V Británii se 80 % lidí obává klimatických změn, a i v USA má Agentura pro ochranu životního prostředí podporu většiny – včetně voličů Republikánů.
Problém není jen ve falešných prohlášeních, ale i v postoji, který autor článku, geograf Alastair Bonnett, označuje jako „studený environmentalismus“ – tedy lásku k přírodě jako estetickému jevu bez ochoty jednat na její ochranu. Naproti tomu „horký environmentalismus“ znamená hlubší uvědomění a osobní angažovanost. V realitě však lidé často přecházejí mezi těmito postoji, někdy i nevědomky.
Typickým příkladem je i britská strana Reform. Zatímco její bývalý lídr Richard Tice v roce 2024 prohlásil, že je „absurdní myslet si, že lze zastavit moc Slunce nebo sopek“, jeho nástupce Nigel Farage později odmítl zpochybňovat vědecký konsenzus o klimatické změně. Strana tak lavíruje mezi popíráním změny klimatu a tvrzením, že cíle v oblasti ochrany klimatu jsou nerealistické a nespravedlivé vůči Západu.
Populisté často staví falešný protiklad mezi ochranou životního prostředí a pracovním trhem, mezi „běžnými lidmi“ a „ekologickými elitami“. Tento narativ analyzuje například John Hultgren ve své knize The Smoke and the Spoils, kde popisuje, jak Republikáni v USA přesvědčili dělnickou třídu, že ochrana přírody ohrožuje jejich živobytí.
Přispěvatelé The Handbook of Anti-Environmentalism pak upozorňují na časté zjednodušování ekologických témat jako výsad vyšší třídy, což podporuje odcizení běžných občanů od klimatické agendy. Zároveň však tento postoj ignoruje, že ekologická devastace se týká všech, bez rozdílu společenské vrstvy.
Kuriózním paradoxem je, že ačkoli anti-environmentalisté často obviňují země jako Čínu z nedostatečné angažovanosti, právě mimo Západ se ekologické myšlení výrazně rozvíjí. V Asii a Africe není ochrana přírody otázkou volby, ale přežití – kvůli extrémním výkyvům počasí, nedostatku vody a potravin.
Čína i přes svou závislost na fosilních palivech deklaruje přechod k ekologické civilizaci a investuje do obnovitelných zdrojů, zalesňování a omezování emisí. Tento vývoj podkopává představu, že ekologie je výlučně západním tématem.
Vzestup anti-environmentalismu je podle Bonnetta složitý a plný vnitřních konfliktů. Přestože se tento proud snaží získat politické body agresivní rétorikou, jeho pozice jsou vratké a odporují každodenní realitě.
V době, kdy je klimatická krize patrná ve všech částech světa, je odpor vůči ochraně přírody nejen neudržitelný, ale i krátkozraký. Ačkoliv anti-environmentalismus dnes dominuje některým politickým diskurzům, jeho budoucnost je vzhledem k vlastní rozpornosti a globálním trendům nejistá.
Belgičtí politici a vysoce postavení finančníci se stali terčem zastrašovací kampaně, za kterou podle evropských tajných služeb stojí ruská vojenská rozvědka GRU. Cílem této operace je donutit Belgii, aby zablokovala využití zmrazených ruských aktiv v hodnotě 185 miliard eur, která mají posloužit jako finanční pomoc pro Ukrajinu., uvedl server The Guardian.
Evropská unie se ocitla v dramatické časové tísni necelých 24 hodin před klíčovým summitem v Bruselu, kde mají lídři rozhodnout o financování ukrajinské obrany. Belgie, v jejímž finančním depozitáři Euroclear leží naprostá většina ze zmrazených ruských aktiv v hodnotě přibližně 210 miliard eur, vyjádřila prostřednictvím svého velvyslance Petera Moorese značnou skepsi.
Evropské státy v těchto dnech čelí nečekaně silnému náporu chřipkových onemocnění, který způsobuje nově zmutovaný a velmi nakažlivý typ viru. Světová zdravotnická organizace vydala varování, že tato situace vystavuje nemocnice a ambulance v mnoha regionech enormní zátěži.
Britská vláda zaslala Romanu Abramovičovi poslední varování ohledně 2,5 miliardy liber pocházejících z prodeje fotbalového klubu Chelsea. Miliardář má nyní 90 dní na to, aby tyto prostředky převedl do fondu pro pomoc Ukrajině, jinak bude čelit soudnímu řízení. Premiér Keir Starmer potvrdil, že jde o definitivní ultimátum, po kterém už stát nebude váhat s tvrdými právními kroky. Peníze jsou v britské bance zmrazeny již od prodeje klubu v roce 2022.
Před rokem Donald Trump po svém volebním vítězství hřímal o „bezprecedentním a mocném mandátu“ a během lednové inaugurace tvrdil, že se celý národ rychle sjednocuje pod jeho agendou. Dnes, o necelý rok později, se však tato slova střetávají s tvrdou realitou průzkumů veřejného mínění. Ukazuje se totiž, že Trumpova podpora je pravděpodobně nejslabší v celé jeho politické kariéře.
Východně od Záporoží, v rovinaté krajině protkané zničenými vesnicemi, svádějí ukrajinské dronové posádky nekonečnou bitvu o udržení frontové linie. Právě zde, v úseku mezi obcemi Pokrovske a Huliaipole, dosáhlo Rusko v posledních týdnech nejvýraznějších územních zisků. Pro ukrajinské operátory, jako je třiatřicetiletý Dmytro ze specializovaného praporu „Scythian Griffins“, je každodenní realitou sledování tuctů videozáznamů a snaha zastavit nepřátelské infiltrátory dříve, než ovládnou strategické výšiny.
Válečná rétorika Kremlu v posledních dnech nabývá na intenzitě, což potvrdil i ruský prezident Vladimir Putin během svého středečního vystoupení před špičkami ministerstva obrany. Ve svém projevu nešetřil urážkami na adresu evropských představitelů, které bez obalu označil za „malá prasátka“.
Mediální gigant Warner Bros Discovery (WBD) ve středu oficiálně vyzval své akcionáře, aby odmítli nepřátelskou nabídku na převzetí od společnosti Paramount Skydance v hodnotě 108,4 miliardy dolarů. Správní rada WBD označila tuto nabídku za „naprosto nedostatečnou“ a plnou rizik. Celý spor se odehrává v kulisách tvrdé korporátní války o ovládnutí jednoho z nejvýznamnějších hollywoodských impérií.
Nejslavnější muzeum světa, pařížský Louvre, se ve středu dočká alespoň částečného otevření. Rozhodli o tom zaměstnanci poté, co odhlasovali prodloužení stávky za lepší pracovní podmínky a vyšší mzdy. Situace v nejnavštěvovanější kulturní instituci světa zůstává napjatá a provoz omezují protesty, které začaly již dříve tento týden.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve středu důrazně vyzvala evropské lídry, aby na nadcházejícím summitu v Bruselu bezodkladně rozhodli o financování Ukrajiny. Ve svém projevu v Evropském parlamentu ve Štrasburku zdůraznila, že zajištění prostředků pro Kyjev na další dva roky je naprostou prioritou. Podle jejích slov má Unie na stole dvě cesty – buď využije výnosy ze zmrazených aktiv, nebo se jako celek zadluží.
Spojené státy si v hlubinách oceánů stále udržují převahu nad Čínou, ale tento náskok se v posledních letech dramaticky zmenšuje. Rychlá expanze a modernizace čínského ponorkového loďstva představuje přímou výzvu pro americkou dominanci, která trvala od dob studené války. Strategická rovnováha v Indo-Pacifiku se tak začíná posouvat, což nutí obě velmoci k horečným přípravám na případný podmořský střet.
Imigrace patří v rámci Evropské unie k nejvíce rozdělujícím tématům, což se v poslední době jasně ukazuje i v Německu. Země prochází výraznou proměnou veřejného i politického postoje. Kancléř Friedrich Merz nedávno prohlásil, že Syřané již v Německu nemají nárok na azyl, a vláda je začíná motivovat k dobrovolnému návratu do vlasti.