Anti-environmentalismus, tedy odpor vůči ekologickým iniciativám a aktivismu, zažívá v západním světě vzestup. Stále častěji se útočí na cíle uhlíkové neutrality, opatření proti znečištění a přírodě blízké projekty. Jak ukazují nedávné volební výsledky, tato rétorika zásadně ovlivňuje politiku v Británii i jinde v západním světě.
Přestože se anti-environmentalismus tváří jako rozhodný a radikální proud, jeho argumenty jsou často plné rozporů a vzdálené běžné lidské zkušenosti. Ukázkovým příkladem je americký prezident Donald Trump. Během svého prvního volebního období zrušil řadu ekologických nařízení a nyní pokračuje v demontáži zbylých. Přesto na shromáždění ve Wisconsinu v roce 2024 prohlásil: „Jsem environmentalista. Chci čistý vzduch a čistou vodu. Opravdu čistou.“
Anti-environmentální postoje, často označované za konzervativní, se ve skutečnosti od tradičního konzervatismu odklánějí. Zatímco dříve byla ochrana přírody součástí konzervativních hodnot – například v podobě zakládání národních parků nebo zákonů proti znečištění – dnešní populistická pravice tyto ideály opouští. V USA jsou to Republikáni, v Británii strana Reform, v Německu AfD a ve Francii Národní sdružení.
Například britská síť Conservative Environment Network usiluje o připomenutí, že mnohá opatření na ochranu klimatu a přírody měla právě konzervativní původ. Avšak populistická vlna, která pravici ovládá, tyto tradice vytlačuje – navzdory faktu, že veřejnost ochranu životního prostředí stále podporuje. V Británii se 80 % lidí obává klimatických změn, a i v USA má Agentura pro ochranu životního prostředí podporu většiny – včetně voličů Republikánů.
Problém není jen ve falešných prohlášeních, ale i v postoji, který autor článku, geograf Alastair Bonnett, označuje jako „studený environmentalismus“ – tedy lásku k přírodě jako estetickému jevu bez ochoty jednat na její ochranu. Naproti tomu „horký environmentalismus“ znamená hlubší uvědomění a osobní angažovanost. V realitě však lidé často přecházejí mezi těmito postoji, někdy i nevědomky.
Typickým příkladem je i britská strana Reform. Zatímco její bývalý lídr Richard Tice v roce 2024 prohlásil, že je „absurdní myslet si, že lze zastavit moc Slunce nebo sopek“, jeho nástupce Nigel Farage později odmítl zpochybňovat vědecký konsenzus o klimatické změně. Strana tak lavíruje mezi popíráním změny klimatu a tvrzením, že cíle v oblasti ochrany klimatu jsou nerealistické a nespravedlivé vůči Západu.
Populisté často staví falešný protiklad mezi ochranou životního prostředí a pracovním trhem, mezi „běžnými lidmi“ a „ekologickými elitami“. Tento narativ analyzuje například John Hultgren ve své knize The Smoke and the Spoils, kde popisuje, jak Republikáni v USA přesvědčili dělnickou třídu, že ochrana přírody ohrožuje jejich živobytí.
Přispěvatelé The Handbook of Anti-Environmentalism pak upozorňují na časté zjednodušování ekologických témat jako výsad vyšší třídy, což podporuje odcizení běžných občanů od klimatické agendy. Zároveň však tento postoj ignoruje, že ekologická devastace se týká všech, bez rozdílu společenské vrstvy.
Kuriózním paradoxem je, že ačkoli anti-environmentalisté často obviňují země jako Čínu z nedostatečné angažovanosti, právě mimo Západ se ekologické myšlení výrazně rozvíjí. V Asii a Africe není ochrana přírody otázkou volby, ale přežití – kvůli extrémním výkyvům počasí, nedostatku vody a potravin.
Čína i přes svou závislost na fosilních palivech deklaruje přechod k ekologické civilizaci a investuje do obnovitelných zdrojů, zalesňování a omezování emisí. Tento vývoj podkopává představu, že ekologie je výlučně západním tématem.
Vzestup anti-environmentalismu je podle Bonnetta složitý a plný vnitřních konfliktů. Přestože se tento proud snaží získat politické body agresivní rétorikou, jeho pozice jsou vratké a odporují každodenní realitě.
V době, kdy je klimatická krize patrná ve všech částech světa, je odpor vůči ochraně přírody nejen neudržitelný, ale i krátkozraký. Ačkoliv anti-environmentalismus dnes dominuje některým politickým diskurzům, jeho budoucnost je vzhledem k vlastní rozpornosti a globálním trendům nejistá.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu podnikl tajnou návštěvu Spojených arabských emirátů, kde se setkal s prezidentem Šejkem Mohamedem bin Zájidem Al-Nahajánem. Podle informovaných zdrojů byla hlavním tématem jejich jednání situace kolem Íránu, v níž obě země prohlubují bezpečnostní spolupráci během probíhajícího vojenského konfliktu. Kancelář izraelského předsedy vlády tuto cestu oficiálně nepotvrdila a k setkání se odmítlo vyjádřit i emirátské ministerstvo zahraničí. Utajovaná cesta se uskutečnila v období zvýšeného politického napětí na izraelské scéně.
Dva z takzvaných otců zakladatelů moderní umělé inteligence spolu s předními představiteli společností OpenAI a Anthropic varují světové vlády před hrozbou nekontrolované inteligenční exploze. Vědci a manažeři v nové zprávě vyzývají politiky k okamžitému jednání, dokud je ještě možné technologický vývoj regulovat. Podle autorů dokumentu by tento jev mohl představovat vůbec nejzásadnější technologický posun v lidské historii. Samotný proces by mohl stlačit roky dosavadního vědeckého pokroku do pouhých měsíců nebo dokonce týdnů.
Obnovené bojové střety mezi povstalci napojenými na Írán a vládními silami podporovanými Saúdskou Arábií ukončily čtyřleté období relativního klidu v regionu. Konflikt zasáhl jihozápad Jemenu, kde Húsíové zahájili novou vojenskou kampaň a rychle obsadili města podél pobřeží Rudého moře. Násilnosti přinutily tisíce obyvatel opustit své domovy a vyvolaly hlubokou humanitární krizi.
V jídelně základní školy Thomase Hookera v americkém městě Meriden pracují tři zaměstnankyně, které připravují oběd pro tři stovky dětí. Mražené kuřecí nugety polévají oranžovou omáčkou a ohřívají v troubě, aby je mohly podávat s čerstvě uvařenou hnědou rýží a zelenými fazolkami. K tomu chystají rozpečené housky s mletým masem a sýrem, kelímky s nakrájenou zeleninou a čerstvé i konzervované ovoce.
Šéf výrobce čipů Nvidia Jensen Huang odmítl varování, že by rozvoj umělé inteligence mohl v nejbližších letech vést ke konci lidstva. Tvrzení o hrozícím vyhubení lidské rasy označil za přehnané a neodpovědné katastrofické scénáře. Reagoval tak na prohlášení bývalého výzkumníka společnosti Anthropic Jacoba Coxona, který na sociálních sítích varoval před rizikem vzniku nadlidské inteligence. Coxon podle svých slov považuje za možné, že by tato technologie mohla do deseti let způsobit zkázu lidstva.
Snaha Evropské unie čelit množícím se živelním pohromám naráží na zásadní problém, kterým je absence jasně dané odpovědnosti za řízení rizik. Nedávné katastrofy v různých členských státech ukázaly, že často chybí konkrétní instituce nebo osoba určená k ochraně obyvatel, krajiny a majetku.
Norské souostroví Špicberky čelí rostoucímu napětí v důsledku hybridních aktivit Ruské federace. Západní spojenci podle webu Politico vyjadřují obavy, že by Moskva mohla toto odlehlé území v Arktidě využít k otestování vojenské odhodlanosti Aliance a jejího závazku ke společné obraně. Norská vláda v reakci na tyto hrozby zrychluje posilování svých námořních a průzkumných kapacit k ochraně severního křídla. Místní úřady na Špicberkách zároveň investují do klíčové infrastruktury a připravují evakuační plány pro případnou eskalaci konfliktu.
Donald Trump navrhl čínskému prezidentu Si Ťin-pchingovi prodej amerických zbraní. Informaci zveřejnil americký velvyslanec v Číně David Perdue během rozhovoru pro televizi Fox News. Perdue uvedl, že Trump během setkání s čínským lídrem poukázal na to, že Spojené státy prodávají zbraně do celého světa, a zeptal se ho, zda by Čína neměla zájem o jejich nákup. Tento výrok zazněl v souvislosti s diskuzí o americké politice vůči Tchaj-wanu, který v současnosti čeká na schválení nového zbraňového balíku od Washingtonu.
Extrémně silný jev El Niño může podle nových vědeckých odhadů v následujících šesti měsících způsobit více než 450 tisíc dodatečných úmrtí v důsledku extrémního horka. Tato tragická bilance přichází nad rámec předčasných úmrtí, která již nyní způsobuje dlouhodobá změna klimatu. Zasaženy budou státy po celém světě, od Indonésie a Indie až po Nigérii či Spojené státy. Mnohá další úmrtí si podle vědců vyžádají doprovodná sucha, lesní požáry a katastrofální záplavy, uvedl The Guardian.
Ruský prezident Vladimir Putin se možná připravuje k rozhodujícímu kroku, jehož cílem je vyhrát válku na Ukrajině za jakoukoli cenu. Součástí této strategie má být podle předního britského bezpečnostního experta Michaela Clarka také zastrašování evropských států, aby se stáhly ze své dosavadní podpory.
Iránský ministr zahraničí Abbás Arakčí prohlásil, že jeho země je plně připravena na obnovení válečného konfliktu se Spojenými státy americkými. Zároveň však zdůraznil, že Teherán se stále nevyhýbá diplomatickému řešení a konečné rozhodnutí leží na americkém prezidentu Donaldu Trumpovi. Šéf íránské diplomacie to uvedl v rozhovoru pro americký televizní pořad Meet the Press. Podle jeho slov je Írán odhodlán čelit jakékoli nové agresi, a to i v případě, že by situace vyústila v totální zkázu.
Řada nedávných incidentů napříč Evropou ukazuje na koordinovanou stínovou válku ze strany Ruska. Útoky dronů na železniční tratě na západě Ukrajiny těsně minuly bývalé vysoké představitele včetně Carla Bildta a Borise Johnsona. Současně došlo k sestřelení ozbrojeného dronu nad Litvou nebo k výbuchům v italském zbrojním závodě. Podle analytiků z Centra pro analýzu evropské politiky se nejedná o náhodné události, ale o systematickou kampaň s cílem destabilizovat západní demokracie.