Východoněmecké město Schwedt stojí před existenční otázkou: obnovit dodávky ruské ropy, nebo čelit rozsáhlým propouštěním. Místní rafinerie PCK, která po desetiletí živí pětinu obyvatel města, přišla kvůli sankcím o přístup k ruským surovinám. A nyní hrozí její kolaps, který může uvrhnout město do krize.
Starostka města Annekathrin Hoppe, která sama v rafinerii dříve pracovala, varuje: „Rafinerie je důvod, proč město vůbec existuje.“ Schwedt, ležící na okraji Braniborska, kdysi prosperovalo díky trubce přátelství z Ruska.
Jenže od invaze na Ukrajinu a následných sankcí z konce roku 2022 surovina z východu neteče. PCK teď jede jen na 80 % kapacity a zásobuje se dražšími dodávkami z Kazachstánu, Polska a Rostocku. Výsledkem je hluboká ztráta a hrozba propouštění až 1 000 zaměstnanců.
Hoppe proto tlačí na Berlín, aby jednal – třeba i za cenu návratu ruské ropy. „Samozřejmě válku neakceptujeme,“ říká, „ale tradičně jsme měli s Ruskem dobré vztahy.“ Podobný sentiment je východní části Německa častý.
Schwedt se tak stal symbolem širší evropské dilema: v čase, kdy se začíná mluvit o příměří, sílí tlak byznysu a místních politiků na přehodnocení tvrdého postoje vůči Moskvě. Zároveň ale EU dál posiluje energetickou nezávislost, navrhuje zákony pro úplné odstřižení od ruského plynu do roku 2027 a německá vláda trvá na tom, že ropnou závislost na Rusku už překonala.
Jenže praxe ukazuje něco jiného. Významné energetické firmy včetně francouzského Engie a TotalEnergies připouštějí, že s mírem by návrat ruského plynu nebyl nereálný. V Německu se dokonce znovu mluví o Nord Streamu, ačkoli oficiálně je jeho obnova politicky neprůchozí.
Ekonomická stagnace, vysoké ceny energií a tlak zaměstnavatelů však mění situaci. „Když bude mír, obchod s Ruskem se obnoví,“ míní Danny Ruthenberg z odborové rady PCK. Tvrdí, že návrat ruské ropy by mohl podnik zachránit bez dalších investic.
Obnovení dodávek by ale narazilo nejen na politiku, ale i na složité právní vztahy. Ačkoli Berlín převzal rafinerii pod státní správu, ruský Rosněfť zůstává většinovým vlastníkem. K plnému návratu by tak bylo třeba změnit vlastnickou strukturu, zrušit evropské embargo a přesvědčit Polsko, aby umožnilo průchod ruské ropy.
Z právního hlediska by nové smlouvy šly uzavřít rychle. „Je to čistě politická záležitost,“ říká energetický právník Tibor Fedke.
Do hry však vstupuje i geopolitika. Donald Trump, který se vrátil do Bílého domu, deklaroval ochotu obnovit obchodní vztahy s Moskvou. Trumpův tým rozděluje přístup – někteří se snaží zrušit energetické sankce, jiní chtějí posílit americký export. USA navíc zvažují investice přímo do rafinerie ve Schwedtu – zájem mají americké fondy o podíl Rosněfti.
To vše vyvolává obavy v Bruselu. Podle unijních diplomatů by případný německý ústup mohl spustit dominový efekt – následovat by mohly Itálie, Rakousko, Bulharsko či Česká republika.
Východní část Německa, kde je proruský sentiment tradičně silný, zůstává pro politiku v Berlíně výzvou. Kombinace frustrace z nedostatečných investic, regionálního pocitu opomíjení a rostoucí popularity proruských stran, jako je AfD nebo Wagenknechtové hnutí, činí z oblasti výbušnou směs.
Na pozadí toho všeho přetrvává nevyřešený příslib Berlína, že uvolní 400 milionů eur na modernizaci ropovodu z Rostocku – peníze však z Bruselu nepřišly. „Kancelář slíbil peníze, které nikdy nedorazily,“ říká rozhořčeně Ruthenberg.
Starostka Hoppe by ráda viděla rafinerii fungovat bez ruské ropy, ale připouští, že bez finanční pomoci možná nebude mít na výběr. „Spolková vláda a EU musí konečně začít plnit, co slíbily,“ vyzývá.
Zatím ale o budoucnosti rafinerie panuje mlčení. „Rozhodnutí zatím nepadlo,“ uvedl nejmenovaný německý poslanec. Cílem však zůstává udržet pracovní místa a zachovat průmyslové zázemí regionu.
A pokud bude znamenat jedinou cestu vpřed spolupráce s USA – třeba i pod vedením Donalda Trumpa – jsou místní ochotni přistoupit na kompromis. „Američané jsou naši přátelé,“ říká Ruthenberg. „Jestli chtějí investovat, konečně se posuneme z místa.“
„Trump je tu jen dočasně,“ dodává Hoppe s úsměvem. „Tedy doufáme.“
Zatímco německá Alternativa pro Německo (AfD) nadšeně vítá novou bezpečnostní strategii USA, která varuje před „civilizačním vymazáním“ Evropy, ostatní nacionalistické strany na kontinentu zachovávají chladný odstup. Nový dokument Trumpovy administrativy totiž vrazil klín mezi evropské pravicové populisty, kteří nyní váhají, zda přijmout americkou pomoc, nebo si zachovat národní suverenitu.
Světem filmu otřásla tragická zpráva. Legendární režisér Rob Reiner (78), tvůrce klasik jako Když Harry potkal Sally nebo Princezna Nevěsta, a jeho manželka, fotografka Michele Singer Reiner (68), byli v neděli nalezeni mrtví ve svém domě v Brentwoodu. Podle policie se stali oběťmi vraždy – oba podlehli četným bodným ranám.
Zatímco vyjednavači amerického prezidenta Donalda Trumpa hýří optimismem ohledně brzkého konce války na Ukrajině, v Kyjevě i evropských metropolích panuje značná skepse. Intenzivní diplomatické úsilí posledních dní se totiž podle analytiků čím dál více podobá snaze naklonit si Bílý dům a vyhnout se nálepce „viníka“ v případě, že vyjednávání ztroskotají.
Arktická krajina se mění tempem, které nemá v historii obdoby. Kromě postupného globálního oteplování čelí oblast stále častějším epizodám tzv. „extrémního tání“. Jde o jevy, kdy úbytek ledu, který dříve trval týdny nebo měsíce, proběhne během pouhých několika dní.
Tři roky války na Ukrajině přinesly brutální připomenutí staré pravdy, že o výsledku konfliktů rozhoduje především výroba, nikoliv diplomatické sliby. Zatímco evropské summity produkují nekonečné řady deklarací, na skutečném bojišti hraje hlavní roli počet dělostřeleckých granátů, dostupnost dronů a rychlost dodávek náhradních dílů. Podle expertů Emiliana Kavalského a Maximiliana Mayera však evropský obranný průmysl stále setrvává v mírovém nastavení, které je v éře vleklých a intenzivních válečných střetů zcela neudržitelné.
Zatímco hlavní zprávy často plní zprávy o stoupajících emisích a úbytku biodiverzity, rok 2025 přinesl i řadu zásadních, byť nenápadných úspěchů. Cílené kroky v oblasti čisté energie, ochrany oceánů a práv domorodých obyvatel ukazují, že ochrana planety přináší hmatatelné výsledky. BBC vybrala sedm klíčových milníků tohoto roku.
Americká Sněmovna reprezentantů vyslala jasný vzkaz Bílému domu. Navzdory nové národní bezpečnostní strategii Donalda Trumpa, která Evropu vykresluje jako kontinent v úpadku, schválili zákonodárci drtivou většinou obranný zákon (NDAA) pro rok 2026. Ten nejenže navyšuje rozpočet na obranu, ale přímo svazuje prezidentovi ruce v jeho snaze oslabit vazby na NATO.
Před dvěma týdny se v Bílém domě odehrála scéna, která by mohla být začátkem nové kapitoly americké politiky. Prezident Donald Trump se při zasedání kabinetu rozhlédl po místnosti a pronesl předpověď: „Příští republikánský kandidát na prezidenta pravděpodobně sedí u tohoto stolu.“
Německý kancléř Friedrich Merz v posledních týdnech radikálně mění tvář německé zahraniční politiky. Na rozdíl od svých předchůdců, Olafa Scholze a Angely Merkelové, kteří byli často kritizováni za váhavost (pro kterou se v Německu vžilo slovo „merkeln“), se Merz podle webu Politico staví do role nesmlouvavého lídra a ochránce zájmů celé Evropy.
Evropští lídři vyjádřili připravenost postavit se do čela „mnohonárodních sil“, které by v rámci nového amerického mírového plánu operovaly přímo na území Ukrajiny. Tento návrh, podporovaný Bílým domem, představuje zásadní průlom v diplomatickém úsilí o ukončení války mezi Ruskem a Ukrajinou.
Německý kancléř Friedrich Merz v pondělí naznačil, že plán Evropské unie na využití zmrazených ruských aktiv pro financování Ukrajiny je pravděpodobně jedinou možností, která má šanci projít hlasováním členských států. Merz na dotaz ohledně odporu některých zemí uvedl, že alternativní návrhy, včetně nového společného zadlužování, by vyžadovaly jednomyslnost. Takové návrhy by mohly být účinně zablokovány nesouhlasnými státy, jako je Slovensko nebo Maďarsko.
Snahy o ukončení války na Ukrajině, živené debatami nad plánem prezidenta Trumpa a evropskými protinávrhy, čelí zásadnímu problému: nedostatečnému propojení míru a spravedlnosti. Valerie Morkevicius, profesorka politologie a odbornice na tradici spravedlivé války, tvrdí, že trvalý mír není možný bez řešení příčin konfliktu, což je chyba, kterou trpěly i předchozí dohody, včetně Minských protokolů.