Další vlna extrémních veder je tady. Proč ani čtyřicítky na teploměru s politiky nehnou?

Evropany opět čekají dusné dny, neklidné noci a hrozba lesních požárů, přičemž Světová meteorologická organizace navíc varovala před blížícím se návratem oteplovacího klimatického jevu El Niño. Přesný počet obětí první vlny veder rostl do tisíců a mnohdy je zapříčiněno i tím, že lidé nestihli včas přizpůsobit své chování.

Extrémní horka přitom v Evropě podle webu The Guardian zabíjejí ročně desítky tisíc lidí, což představuje mnohem vyšší bilanci, než jakou mají na svědomí kriminalita či teroristické útoky. Vědecké studie navíc potvrzují, že spalování fosilních paliv udělalo z vln veder delší a nebezpečnější jevy, přičemž až dvě třetiny úmrtí z horka v evropských městech lze připsat právě klimatickému rozvratu.

Navzdory tomu se jednoduchá a levná opatření na záchranu lidských životů v národní politice většiny států prakticky neobjevují. Průzkum z roku 2024 ukázal, že pouze 21 z 38 evropských zemí disponuje akčními plány pro zvládání veder, a snahy o přeměnu asfaltových parkovišť na zelené plochy jsou ve veřejné debatě stále často vnímány jako radikální myšlenky.

Světlou výjimkou z tohoto kolektivního odmítání reality je rozmach takzvaných klimatických úkrytů, kam se lidé mohou přijít zchladit a napít vody. Evropská města sice většinou nedisponují obřími sportovními halami, které jako chladicí centra využívají Spojené státy nebo Austrálie, mají však klimatizované veřejné budovy, jako jsou školy, muzea či knihovny, jež jsou pro občany snadno dostupné.

Výzkumníci z Baskického centra pro klimatickou změnu v této souvislosti upozorňují, že k transformaci těchto institucí na bezpečné úkryty stačí minimální investice. Místní samosprávy a provozovatelé musí pouze pružně upravit otevírací dobu, zajistit dostatek proškoleného personálu a umístit informační tabule, což jsou sice zanedbatelné úpravy, ale dokážou efektivně zachraňovat lidské životy.

Tento koncept se stal velmi populárním zejména v Barceloně, kde počet klimatických úkrytů od spuštění programu v roce 2020 vzrostl na více než čtyři sta, a postupně se rozšířil po celém Španělsku. Socialistický premiér Pedro Sánchez dokonce oznámil vytvoření národní sítě těchto útočišť v rámci státního paktu pro boj s klimatickou nouzí. Formální chladicí zóny se začínají objevovat i v dalších evropských metropolích, jako jsou Paříž nebo Vídeň.

Celý systém má však stále své nedostatky, protože denní úkryty nepřinášejí úlevu během tropických nocí, které vyčerpanému lidskému organismu brání v regeneraci. Problémem je i načasování, kdy letošní vedra udeřila už v květnu, ale úkryty měly podle plánu otevřít až v červnu, přičemž se objevují i případy, kdy lidé kvůli zkrácené letní otevírací době našli centra uzavřená.

Zatímco jižní Evropa je kvůli své poloze vystavena nejvyšším teplotám, skutečným testem adaptability projde spíše severní část kontinentu. Středomořské státy totiž své ulice a budovy stavěly s ohledem na horko již v minulosti, což dokládají okenice, markýzy, stíněné uličky či veřejné fontány, a tamní obyvatelé tak dokážou rizika lépe snižovat.

Výzkumy z roku 2023 však varují, že největší relativní nárůst nesnesitelných teplot postihne země jako Velká Británie, Švýcarsko nebo Norsko. Například britské domy s chabou izolací vystavují obyvatele nebezpečným teplotám jak v zimě, tak v létě, a v některých oblastech budou vlny veder natolik silné, že pasivní chlazení pomocí přirozeného stínu již nebude k zajištění bezpečnosti stačit.

Oficiální klimatičtí poradci britské vlády proto doporučili, aby byla v následujících deseti letech instalována klimatizace do všech domovů s pečovatelskou službou a nemocnic, a do dvaceti pěti let také do všech škol, k čemuž se připojují i někteří ekologičtí aktivisté. Pozitivní zprávou zůstává, že na rozdíl od jiných hrozeb, jako je například znečištění ovzduší, mají lidé nad dopady veder překvapivě velkou kontrolu.

Zatahování žaluzií, pravidelný pitný režim a pobyt uvnitř budov během nejteplejších částí dne představují snadné kroky, které může učinit každý sám. Klíčovým, ale často přehlíženým doporučením lékařů a vědců je však nutnost kontrolovat své sousedy, neboť osaměle žijící senioři tvoří největší podíl v úmrtních statistikách a včasný zájem ze strany okolí může zabránit tragédii ještě předtím, než zasáhnou úřady.