Na sociálních sítích se často objevují tvrzení, že ženy potřebují o jednu až dvě hodiny více spánku než muži. Ale co na to skutečně říkají vědecké studie – a jak se tyto poznatky promítají do běžného života?
Jak vysvětluje klinická psycholožka a výzkumnice spánku Amelia Scott, odpověď není jednoznačná. To, kolik kdo spí a jak dobře, totiž ovlivňuje celá řada biologických, psychologických a společenských faktorů. Záleží také na tom, jak se spánek měří.
Spánek se sleduje buď subjektivně – tedy dotazníky, kde lidé uvádějí, kolik hodin denně spí (a často to nadsazují nebo podceňují), nebo objektivně – pomocí specializovaných přístrojů, jako jsou spánkové monitory či polysomnografie (komplexní vyšetření spánku v laboratoři).
Podle objektivních měření ženy skutečně spí v průměru o něco déle než muži – obvykle asi o 20 minut. Například globální studie téměř 70 000 lidí se sledovači spánku zjistila, že ve věkové skupině 40–44 let spaly ženy v průměru o 23 až 29 minut déle než muži. Jiný výzkum na základě polysomnografie zaznamenal u žen i delší čas strávený ve fázi hlubokého spánku – přibližně 23 % noci oproti 14 % u mužů. A co víc – jen u mužů se kvalita spánku s věkem snižovala.
Jenže i když ženy spí o něco déle a hlouběji, paradoxně častěji udávají, že spí hůř – a až o 40 % častěji trpí nespavostí než muži. Tento rozpor mezi laboratorními měřeními a osobní zkušeností je v oblasti výzkumu spánku dobře známý.
Rozdíly mezi pohlavími se začínají projevovat už v pubertě a znovu se zhoršují během těhotenství, po porodu a hlavně v období perimenopauzy. Výkyvy hormonů, zejména estrogenu a progesteronu, mají velký vliv na kvalitu spánku. Například mnoho žen udává problémy se spánkem před menstruací, kdy hladiny těchto hormonů klesají. V období perimenopauzy je pak běžné noční buzení kolem 3. hodiny ranní a potíže s opětovným usnutím.
Ke špatnému spánku přispívají i častější onemocnění, která se vyskytují převážně u žen – například poruchy štítné žlázy nebo nedostatek železa, což jsou faktory spojené s únavou a nespavostí.
Psychicky jsou ženy častěji zasaženy depresemi, úzkostmi nebo následky traumat, které se také podepisují na kvalitě spánku. Ženy navíc více přemýšlejí, analyzují a trápí se, což ztěžuje usínání a narušuje hluboký spánek. Antidepresiva, která ženy užívají častěji než muži, pak mohou spánek ovlivňovat oběma směry.
Nelze opomenout ani roli společnosti. Péče o děti, domácnost, starší členy rodiny a celková „emoční práce“ stále většinově připadá na ženy. V Austrálii například ženy vykonají týdně v průměru o devět hodin více neplacené práce než muži. I když si mnohé ženy dokážou najít čas na noční spánek, během dne často nemají příležitost k odpočinku nebo načerpání energie. Spánek je pak jediným zdrojem regenerace – a očekávání, která na něj kladou, jsou vysoká.
U svých pacientek se autorka článku často setkává s tím, že únava nemusí být způsobena jen nedostatkem spánku, ale i neřešenými zdravotními potížemi, psychickým vyčerpáním nebo přemrštěnými nároky na sebe sama. Například ženy v reprodukčním věku, které zároveň vychovávají děti, trpí častěji nedostatkem železa – to všechno se odráží na spánku i celkové vitalitě.
Ženy v období perimenopauzy pak mnohdy čelí trojité zátěži – práci na plný úvazek, dospívajícím dětem, péči o stárnoucí rodiče – a navíc se v noci budí s návaly horka. Přestože jejich spánek může být podle měření kvalitní, ráno se často necítí odpočaté.
Je také důležité zmínit, že většina výzkumů zcela opomíjí genderově rozmanité osoby, což omezuje naše porozumění tomu, jak spánek ovlivňují nejen biologické faktory, ale i identita a sociální prostředí.
Ženy v laboratorních podmínkách skutečně spí v průměru o něco déle a lépe než muži. Ale v reálném světě čelí mnohem větším překážkám, které jim brání v tom, aby se cítily odpočaté.
Takže – potřebují ženy více spánku než muži? V průměru ano, o něco málo. Ale mnohem důležitější je, že potřebují více prostoru a podpory k odpočinku a zotavení – přes den i v noci.
Administrativa prezidenta Donalda Trumpa očekává, že se íránská fotbalová reprezentace zúčastní nadcházejícího mistrovství světa a přicestuje přímo do Spojených států. Tento posun v postoji Bílého domu přichází po týdnech nejistoty a spekulací o tom, zda se Írán turnaje, který spolu s USA hostí Mexiko a Kanada, vůbec zúčastní. Informaci potvrdil Andrew Giuliani, výkonný ředitel pracovní skupiny Bílého domu pro mistrovství světa ve fotbale.
Energetický šok vyvolaný krizí na Blízkém východě a rostoucí ceny komodit začínají dopadat na největší výrobní ekonomiku světa. Čínská obchodní data z Pekingu i informace přímo od tamních výrobců naznačují, že náklady na produkci se neustále zvyšují. Před vypuknutím otevřeného konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem si přitom čínský exportní sektor vedl velmi silně a dokázal se vyrovnat i se zvýšenými cly, která zavedl Donald Trump. Čína se tehdy úspěšně zaměřila na nové trhy a v loňském roce dosáhla rekordního obchodního přebytku.
Australský premiér Anthony Albanese byl nucen reagovat na další kritiku ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa. Jádrem sporu je údajná nedostatečná vojenská podpora Austrálie při snahách o znovuotevření Hormuzského průlivu. Trump, který je v současnosti nejvýznamnějším spojencem Austrálie, vyjádřil svou nespokojenost přímo ve Washingtonu v souvislosti s oznámením desetidenního příměří mezi Izraelem a Libanonem.
Administrativa prezidenta Trumpa sice tvrdí, že její blokáda Hormuzského průlivu nese ovoce, když se devět lodí včetně čínského tankeru Rich Starry podřídilo rozkazům a obrátilo se, realita na místě však naznačuje jiný příběh. Zatímco se USA soustředí na okamžitý vojenský tlak, Írán si v tichosti buduje pozici, která mu zajistí kontrolu nad touto strategickou tepnou dlouho po skončení současného konfliktu.
Šestnáctiletá éra Viktora Orbána byla pro řadu britských pravicových politiků a akademiků nebývale štědrá. Maďarský režim, který se sám označoval za „neliberální demokracii“, systematicky budoval síť vlivných osobností v zahraničí, které za finanční podporu šířily jeho vidění světa. Drtivá porážka strany Fidesz v nedávných volbách však nyní hrozí, že tento tok peněz z Budapešti do rukou evropských populistů definitivně vyschne.
Prahu dnes nečekaně navštívil generální tajemník NATO Mark Rutte. Aliance jeho cestu oznámila na poslední chvíli, pouhý den předem, což podtrhuje naléhavost témat, která byla na programu. Jediným bodem krátké návštěvy bylo podvečerní jednání s premiérem Andrejem Babišem na Úřadu vlády, kde oba politici diskutovali především o budoucím směřování české obranyschopnosti a závazcích vůči Alianci.
Americký prezident Donald Trump oznámil uzavření desetidenního příměří mezi Izraelem a Libanonem, které vstoupilo v platnost v 17 hodin východoamerického času. Tento krok je vnímán jako zásadní diplomatický průlom, který má poskytnout potřebný prostor pro širší vyjednávání o míru v celém regionu. Klid zbraní má zastavit útoky na hnutí Hizballáh podporované Íránem, které si v Libanonu vyžádaly již přes dva tisíce obětí.
Donald Trump rozpoutal na své platformě Truth Social bezprecedentní slovní válku, která hluboce štěpí jeho vlastní politický tábor. Prezident se v sérii ostrých příspěvků nevybíravě pustil do dříve loajálních konzervativních ikon, jako jsou Tucker Carlson, Megyn Kelly, Candace Owens a Alex Jones. Důvodem je jejich narůstající kritika vojenské intervence v Íránu, kterou Trump zahájil navzdory svým předvolebním slibům o ukončení „nekonečných válek“.
Navzdory bouřlivé rétorice Donalda Trumpa a historicky nejhlubší politické krizi uvnitř Severoatlantické aliance zůstává NATO funkčním a v jádru pevným svazkem. Současné napětí, které vyvolalo americké vojenské tažení v Íránu a následné zablokování strategického Hormuzského průlivu, sice vážně otřásá vzájemnou důvěrou, ovšem k reálnému rozpadu spojenectví má Aliance podle odborníků stále daleko.
Vztah mezi italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který se ještě nedávno zdál být pevným spojenectvím založeným na společné nacionalistické rétorice, prochází hlubokou krizí. Ještě před půl rokem v Šarm aš-Šajchu přijímala Meloniová Trumpovy poklony a usilovně pracovala na tom, aby se stala jeho hlavním evropským spojencem. Byla dokonce jedinou evropskou lídryní, která se zúčastnila jeho inaugurace, a neváhala jej navštívit v jeho soukromém sídle Mar-a-Lago na Floridě.
Spojené státy jsou připraveny udržovat námořní blokádu Íránu tak dlouho, jak bude zapotřebí. Na čtvrteční tiskové konferenci ve Washingtonu to prohlásil šéf Pentagonu Pete Hegseth spolu s předsedou sboru náčelníků štábů Danem Cainem. Podle Hegsetha USA momentálně doplňují své kapacity s „větší silou než kdy dříve“ a dávají íránskému režimu jasně na vybranou mezi řešením „po dobrém, nebo po zlém“.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po masivním nočním útoku na ukrajinská města prohlásil, že Rusko si nezaslouží žádnou úlevu ani rušení sankcí. Noční nálety si vyžádaly 16 mrtvých a přibližně 100 zraněných, přičemž mezi oběťmi jsou i dvě dospívající děti. Zelenskyj zdůraznil, že Rusko sází výhradně na pokračování války, a proto musí být mezinárodní odpověď stejně důrazná, včetně využití všech dostupných prostředků k obraně životů a vyvinutí maximálního tlaku na dosažení míru.