Co Magyarovi vyhrálo volby? Mladí Maďaři si přáli mít v zemi aspoň nějakou budoucnost

Péter Magyar
Péter Magyar, foto: Facebook Péter Magyar
Klára Marková 13. dubna 2026 10:24
Sdílej:

Volební neděle v Maďarsku se nesla v duchu výjimečného napětí, v němž se mísila naděje s úzkostí. Po šestnácti letech neotřesitelné vlády Viktora Orbána se země ocitla na křižovatce, kterou mnozí voliči vnímali jako historický okamžik. Rekordní volební účast potvrdila, že Maďaři nepovažovali toto hlasování za běžnou politickou rutinu, ale za zásadní plebiscit o dalším směřování své vlasti.

Pro mladou generaci, reprezentovanou například dvaadvacetiletou Fruzsi, byl Orbán premiérem po většinu jejich vědomého života. Během této éry se Maďarsko proměnilo v to, co sám předseda vlády nazýval „laboratoří neliberální demokracie“. V ulicích Budapešti byla v den voleb cítit únava z vládní rétoriky, kterou kritici označovali za řetězec lží, ale zároveň i odhodlání zkusit po dlouhé době něco nového.

Hlavním katalyzátorem této změny se stal Péter Magyar a jeho středopravicová strana Tisa. Magyar, bývalý insider vládního Fideszu, dokázal v rekordním čase vybudovat hnutí, které slibovalo nápravu vztahů s Evropskou unií, tvrdý boj proti korupci a obnovu demokratických brzd a rovnovah. Jeho kampaň trefila citlivé místo společnosti, která se potýká s ekonomickou stagnací a chátrajícími veřejnými službami.

Na druhé straně barikády však stáli voliči, pro které Orbán představoval stabilitu a bezpečí. Starší generace, jako například jednaosmdesátiletá Mária, oceňovaly vládní podporu pro mladé rodiny i důchodce. Pro tyto lidi byl Fidesz jedinou zárukou ochrany národních zájmů v neklidné době. Orbán v kampani vsadil na kartu strachu z války na Ukrajině a prezentoval se jako jediný lídr schopný udržet Maďarsko mimo konflikt.

Rozdělení společnosti bylo patrné na každém kroku. Zatímco příznivci vlády doufali v další ústavní většinu, která by potvrdila dosavadní kurz, opoziční voliči mluvili o úlevě z konce neustálého hledání vnitřních i vnějších nepřátel. Terčem vládních útoků se v minulosti stali učitelé, soudci, George Soros, migranty i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, což část veřejnosti vnímala jako nekonečný a vyčerpávající boj.

Mezinárodní společenství sledovalo maďarské volby s mimořádnou pozorností. Orbánova případná porážka byla vnímána jako potenciální otřes pro globální krajně pravicová hnutí, pro která byl maďarský premiér dlouholetou inspirací. Podporu mu do poslední chvíle vyjadřovali i vlivní američtí politici jako JD Vance nebo Donald Trump, kteří v jeho stylu vládnutí viděli vzor pro vlastní politické ambice.

Pro mnoho mladých vzdělaných Maďarů však volby nebyly o globální ideologii, ale o velmi praktické otázce: zda mají v zemi vůbec nějakou budoucnost. Kritický stav zdravotnictví a školství dohnal mnohé k úvahám o emigraci. Mladí právníci či lékaři se obávali, že pokud nedojde ke změně systému a omezení korupce, nebudou moci ve své vlasti důstojně žít a pracovat.

I přes vítěznou atmosféru v táboře opozice však panoval realismus ohledně toho, jak rychle může změna přijít. Fidesz za šestnáct let obsadil státní správu, média i soudnictví svými loajálními lidmi a zanechal po sobě hluboký rozpočtový deficit. Voliči jako devětadvacetiletý Zoltán tak sice doufali v novou vizi do budoucna, ale zároveň si uvědomovali, že náprava země bude běh na velmi dlouhou trať.

Stalo se