Možnost, že by euro nahradilo americký dolar jako dominantní globální rezervní měnu, se v posledních měsících opět začíná vážně zvažovat. Ačkoliv se tato otázka objevuje opakovaně již desítky let, aktuální politická a ekonomická situace ve Spojených státech pod vedením prezidenta Donalda Trumpa ji činí naléhavější než kdy dřív.
Od dohody z Bretton Woods v roce 1944 se pozice světové rezervní měny neochvějně drží v rukou amerického dolaru. Podle údajů Mezinárodního měnového fondu z konce roku 2024 tvořil dolar 54 % světových oficiálních devizových rezerv, zatímco euro s výrazným odstupem drželo pouze 19 %. I přes tuto převahu se však základní důvěra v americký finanční a právní systém začíná drolit, píše The Conversation.
Peněžní hodnoty dnes už nejsou podloženy zlatem ani jinými cennými aktivy. Používáme fiat měnu – papír, jehož hodnota spočívá čistě ve víře v autoritu, která ji vydala. A právě důvěra, že určité aktivum akceptují ostatní, rozhoduje o jeho postavení jako peníze. To platí nejen pro oficiální měny, ale i pro alternativní směnné prostředky, jako byly například cigarety v zajateckých táborech během druhé světové války.
Americký dolar je dnes výjimečný tím, že jej lze použít téměř kdekoliv na světě – ať už přímo k nákupu, nebo nepřímo prostřednictvím směnárenských trhů. Tato globální akceptace je základem pro dolarový „monopol“, který USA přináší obrovské výhody – od nižších nákladů na půjčování až po silnější postavení na finančních trzích.
Tento „exorbitantní privilegium“, jak jej nazval francouzský ministr financí Valéry Giscard d'Estaing v 60. letech, ale není trvalé. Historie ukazuje, že dominantní měna se může změnit. Britská libra si své postavení udržela do poloviny 20. století. Následný nástup dolaru byl výsledkem válečného vítězství a hospodářské síly USA, nikoli neochvějné důvěry ve věčnost jednoho systému.
Změna takto zakořeněného globálního standardu je sice extrémně náročná, ale nikoli nemožná. Podobně jako u klávesnice typu QWERTY, která zůstává v užívání navzdory známým ergonomickým nevýhodám, hraje i u měn klíčovou roli setrvačnost. Důvodem, proč si dolar stále drží své postavení, není jen síla americké ekonomiky, ale také zvyk a síťová logika globálních trhů.
V posledních měsících se však právě tyto zvyky začínají zpochybňovat. Trumpova obchodní politika, která usiluje o snížení obchodního deficitu USA, nutí zahraniční investory k opatrnosti. Kromě toho kolují zvěsti o možném přerámování krátkodobého amerického dluhu na dlouhodobý, což by se mohlo rovnat částečnému defaultu.
Zneklidňující signály přicházejí i z oblasti právního státu a politické kultury USA. Poslední kroky prezidenta Bidena, včetně udělení milostí vlastní rodině a blízkým spolupracovníkům těsně před odchodem z úřadu, vyvolaly pochyby o stabilitě americké demokracie. Trumpova administrativa pak v mnoha ohledech ukazuje, že exekutiva má větší moc, než si mnozí mysleli.
Oproti tomu euro nabízí alternativu, která se sice dosud nezdála plně konkurenceschopná, ale s rostoucím zájmem o diverzifikaci měnových rezerv se její šance zvyšují. Evropa se sice potýká s vlastními problémy – od nedokončené bankovní unie po složité rozhodovací mechanismy –, ale z hlediska institucionální stability a předvídatelnosti je v očích některých investorů stále atraktivnější.
Není reálné očekávat, že by euro dolar rychle nahradilo. Nejde jen o to, aby se změnily preference centrálních bank – změna dominantní měny by znamenala rozsáhlé úpravy v mezinárodních obchodech, finančních kontraktech a rezervních strategiích. Nicméně signály z trhu naznačují, že rostoucí počet aktérů přemýšlí nad diverzifikací měnových rezerv a že euro začíná v tomto směru získávat určité body.
Otázkou není, zda dolar ztratí svůj globální primát přes noc – ale zda ho postupně neoslabí souběh vnitřní americké politické nestability, nevyzpytatelné hospodářské politiky a rostoucí atraktivity jiných měn. A v tomto světle se euro v květnu 2025 jeví jako mnohem pravděpodobnější kandidát na nástupce, než tomu bylo ještě na začátku roku.
V případu pátečního požáru v Pardubicích panuje podezření z teroristického útoku, protože k činu se přihlásila organizovaná propalestinská skupina. Ministerstvo vnitra kvůli události svolává krizový štáb, vyjádřil se i premiér Andrej Babiš (ANO).
Kriminalisté se zabývají tragickým napadením, ke kterému došlo v Prostějově. Zatímco jeden člověk nepřežil, další osoba skončila v poutech. Příčina a okolnosti smutné události jsou předmětem probíhajícího vyšetřování.
Česká televize se během uplynulého víkendu musela poprvé popasovat s absencí Václava Moravce, který se po více než 20 letech rozhodl ve veřejnoprávní televizi skončit. Na Kavčích horách už každopádně mají jasno o dlouhodobější náhradě za moderátora politických debat.
Česko netěší dopady posledních událostí na Blízkém východě. Premiér Andrej Babiš (ANO) zkritizoval Izrael kvůli útoku na zařízení v Íránu, po nichž stouply ceny ropy a plynu na celém světě.
Jsme sice teprve za polovinou března, ale meteorologové už začínají tušit, jak v Česku bude během první poloviny dubna. Existuje přitom minimálně jeden důvod, proč je předpověď na toto období mimořádně žádaná.
Americký prezident Donald Trump se postaral o další úsměvný moment, který se řeší po celém světě. S japonskou premiérkou po svém boku se vyjadřoval ke slavnému útoku na Pearl Harbor. Upozornil na to britský deník Guardian.
Jiřina Bohdalová v květnu oslaví půlkulaté 95. narozeniny. Málokdo z jejích vrstevníků je v tom věku tak aktivní jako nejslavnější česká herečka. Její dcera Simona Stašová dokonce přiznala, že Bohdalová v rodině stále drží otěže pevně v rukou.
Americký prezident Donald Trump opět rozvířil vody mezinárodní diplomacie svým osobitým smyslem pro humor. Během čtvrtečního setkání s japonskou premiérkou Sanae Takaiči v Oválné pracovně se neudržel a v souvislosti s probíhající válkou v Íránu rýpl do Japonska připomínkou útoku na Pearl Harbor z roku 1941.
Americký prezident Donald Trump otevřeně vyzval klíčové světové mocnosti, včetně Velké Británie, Číny, Francie a Japonska, aby se aktivně zapojily do ochrany ropných tankerů v Hormuzském průlivu. Tento krok přichází ve chvíli, kdy se ukazuje, že Bílý dům podcenil íránskou strategii asymetrického válčení. Washington zřejmě nepočítal s tím, že Teherán odpoví na vojenský tlak cílenými útoky na obchodní lodě a spojenecké základny v Perském zálivu, čímž způsobí Západu citelné hospodářské ztráty.
Napětí na Blízkém východě opět eskalovalo poté, co vysoký íránský bezpečnostní zdroj potvrdil, že se konfrontace se Spojenými státy a Izraelem rozšířila do podoby regionální války. Teherán varoval před rozsáhlou odvetou, která by mohla ochromit kritickou infrastrukturu v celém regionu. Tato slova padla v reakci na nedávné útoky na íránská energetická zařízení, která podle zdroje zahájila novou, nebezpečnou fázi konfliktu.
Námořní sledovací data potvrzují, že ke břehům Kuby, která se zmítá v hluboké energetické krizi a čelí drsné ekonomické blokádě ze strany USA, míří statisíce barelů ruské ropy. Tento krok přichází v době, kdy americký prezident Donald Trump stupňuje tlak na komunistický ostrov a otevřeně hovoří o možnosti jeho úplného ovládnutí.
Generální tajemník NATO Mark Rutte vyjádřil ve čtvrtek v Bruselu přesvědčení, že se spojencům podaří najít cestu k obnovení provozu v Hormuzském průlivu. Tato klíčová námořní cesta zůstává zablokovaná poté, co na Írán zaútočily síly Spojených států a Izraele. Rutte zdůraznil, že uvnitř Aliance probíhají intenzivní diskuse o tom, jak k tomuto obrovskému bezpečnostnímu problému přistoupit.