Británie a Kanada se sbližují s Čínou. Trumpovi se to silně nelíbí

Keir Starmer
Keir Starmer, foto: president.gov.ua
Klára Marková 30. ledna 2026 08:51
Sdílej:

Britský premiér Keir Starmer završil svou historickou návštěvu Pekingu, během níž se pokusil o zásadní restart vztahů s druhou největší ekonomikou světa. Starmer, který je prvním britským předsedou vlády v Číně po osmi letech, označil rozhovory s prezidentem Si Ťin-pchingem za konstruktivní a úspěšné. Podle premiéra se podařilo dosáhnout pokroku v oblasti tržního přístupu a snížení cel, což má pomoci britskému exportu.

Zatímco Starmer v Pekingu hovořil o „sofistikovaném“ vztahu založeném na ekonomickém pragmatismu, z Washingtonu přišlo ostré varování. Americký prezident Donald Trump označil snahu Británie o užší vazby s Čínou za „velmi nebezpečnou“. Trump, který se netají svým nepřátelským postojem k čínskému vlivu, varoval Londýn před riziky, která s sebou přináší spoléhání na Peking jako na hospodářského zachránce.

Britská delegace, v níž bylo zastoupeno téměř 60 významných firem včetně farmaceutického gigantu AstraZeneca nebo automobilky Jaguar Land Rover, si z Číny odváží konkrétní přísliby. Mezi hlavní úspěchy patří plánované snížení cel na skotskou whisky na polovinu a zavedení bezvízového styku pro britské občany při návštěvách do 30 dnů. Starmer zdůraznil, že Británie má Číně co nabídnout a že hlubší zapojení je v zájmu britských pracujících.

Trumpova kritika však nezůstala jen u slovního varování. Prezident ji dal do kontextu s podobnou situací v Kanadě, kde premiér Mark Carney rovněž usiluje o hospodářské sblížení s Pekingem. Trump varoval, že Kanada si vede velmi špatně a Čína pro ni rozhodně není odpovědí. Tato rétorika vyvolává obavy, že by Spojené státy mohly vůči svým spojencům použít obchodní cla, pokud budou pokračovat v politice, která jde proti zájmům Washingtonu.

Britský ministr obchodu Chris Bryant na Trumpova slova reagoval přímočaře a označil je za chybná. Bryant upozornil na rozpor v Trumpových postojích, kdy se americký prezident sám označuje za přítele prezidenta Siho a plánuje vlastní návštěvu Číny na duben 2026. Podle Bryanta je tedy nelogické, aby Spojené státy kritizovaly Británii za totéž, co samy v diplomatické rovině provádějí.

Downing Street se snažila napětí mírnit prohlášením, že americká administrativa byla o cílech Starmerovy cesty informována předem. Britští představitelé věří, že dokážou udržet „speciální vztah“ s USA v oblasti obrany a bezpečnosti, aniž by museli obětovat obchodní příležitosti v Asii. Starmer v rozhovorech před cestou několikrát zopakoval, že si Británie nehodlá vybírat mezi Washingtonem a Pekingem.

Zářijová návštěva Donalda Trumpa v Británii, při níž byly oznámeny investice ve výši 150 miliard liber, byla Starmerem použita jako důkaz, že vztahy s USA jsou pevné. Přesto se zdá, že Trumpova nepředvídatelnost bude i nadále hlavním zdrojem nejistoty pro britskou zahraniční politiku. Americký ministr obchodu Howard Lutnick dokonce vyjádřil skepsi nad tím, zda Starmerovy snahy v Číně vůbec přinesou očekávaný výsledek, vzhledem k obtížnosti exportu na čínský trh.

Během tříhodinového jednání v Pekingu se dotkli i citlivých témat, jako je situace v Hongkongu nebo lidská práva. Starmerův mluvčí sice odmítl potvrdit, zda premiér přímo požádal o propuštění vězněného britského občana Jimmyho Laie, ale zopakoval, že postoj Londýna k jeho okamžitému propuštění se nemění. Čína naproti tomu zdůraznila svou ochotu k „dlouhodobému a stabilnímu strategickému partnerství“, pokud bude Británie poskytovat čínským firmám férové prostředí.

Cesta Keira Starmera pokračuje z Číny do Tokia, kde se má setkat s japonskou premiérkou Sanae Takaichi. Tento diplomatický maraton ukazuje snahu Británie diverzifikovat své obchodní partnery v tichomořské oblasti v době, kdy se tradiční transatlantické vazby otřásají pod tlakem Trumpovy politiky „Amerika na prvním místě“. Starmer tak sází na strategii, která se snaží využít globálních ekonomických příležitostí i za cenu rizika podráždění klíčového spojence.

Témata:
Stalo se
Novinky
Ilustrační foto

Katastrofální požáry už děsí i politiky. Připouští hrozbu pro celou Evropu

Katastrofální požáry pustošící v těchto dnech rozsáhlé oblasti Španělska a Francie představují podle nejvyšších evropských představitelů zásadní hrozbu pro celou Evropu. Ohňový živel v blízkosti Madridu a Bordeaux již zničil desítky tisíc hektarů porostu a srovnal se zemí stovky obytných domů. Následná evakuace více než tří set tisíc obyvatel se zapsala do historie jako jedna z nejrozsáhlejších záchranných akcí svého druhu na evropském kontinentu.

Novinky
Ilustrační foto

Jak ochránit své děti před demencí? Vědci radí rodičům, jakou zásadní chybu nedělat

Omezení konzumace cukru v prvních dvou letech života může podle vědců výrazně přispět k ochraně mozku a snížení rizika vzniku demence v pozdějším věku. Nejnovější zjištění vycházejí z analýzy historických dat z doby ukončení přídělového systému na cukr ve Velké Británii po druhé světové válce. Výzkumníci porovnávali zdravotní stav lidí, kteří vyrůstali v období striktního přídělu sladkostí, s generací narozenou bezprostředně po jeho zrušení.

Novinky
Španělsko

Jen hasit nestačí. Španělsko čekají kvůli mohutným požárům zásadní změny, tvrdí experti

Vlna ničivých lesních požárů přiměla španělskou vládu k vyhlášení celostátního nouzového stavu v Madridském regionu a v provincii Ávila. Rozsáhlé evakuace a nasazení vojenských pohotovostních jednotek jasně ukázaly, že požáry šířící se do zástavby vyžadují zcela odlišný přístup, než jaký byl v zemi dosud běžný. Ohrožena jsou především území na pomezí přírody a městské infrastruktury, kde se rizika výrazně koncentrují a komplikují jakékoliv záchranné operace.

Novinky
Sídlo EU

Obří projekt Evropské unie: Jak bude vypadat projekt dekarbonizace?

Technologie zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) představuje klíčový pilíř strategie Evropské unie pro dekarbonizaci těžkého průmyslu, jako je výroba cementu, oceli či chemických látek. Tento proces spočívá v oddělení oxidu uhličitého přímo u průmyslových zdrojů, jeho následné přepravě potrubím nebo loděmi a v trvalém uložení do hlubokých geologických struktur. Podle Aktu o průmyslu s nulovými čistými emisemi si Unie stanovila cíl dosáhnout do roku 2030 roční kapacity ukládání minimálně padesáti milionů tun CO₂, přičemž do roku 2040 bude podle odhadů Evropské komise nutné ročně uskladnit až dvě stě padesát milionů tun tohoto skleníkového plynu.