Bojujeme o přežití. Klimatoložka otevřeně o extrémním počasí: Oteplení o tři stupně už je pro svět katastrofa

Americká odbornice na klimatickou komunikaci Dr. Genevieve Guenther, zakladatelka iniciativy End Climate Silence, se této problematice věnuje z pohledu mediálního narativu a veřejného diskurzu. V nedávném rozhovoru pro The Guardian varuje, že iluze o kontrolované změně klimatu je nebezpečná. „Tato rizika mohou zničit samotné propojení mezi lidskou civilizací a ekosystémy, které ji umožňují.“

Guenther se domnívá, že klamavý optimismus části klimatického hnutí, které chce investorům prezentovat obnovitelné zdroje jako čistě výhodný byznys, má za následek zamlčování nejvážnějších hrozeb. Po vlně klimatické mobilizace v roce 2018, kdy zpráva IPCC varovala před rozdílem mezi oteplením o 1,5 °C a 2 °C, přišla fáze relativního uklidnění. Média, firmy i vlády slíbily změny, ale do popředí se dostal narativ, že situace je pod kontrolou – což podle Guenther není pravda.

Připomíná, že už současných 1,5 °C přináší dopady z horší části vědeckých předpovědí a že další oteplení na 3 °C, o kterém někteří mluví jako o „přijatelném scénáři“, by bylo pro lidstvo katastrofální.

Bod zlomu se podle Guenther liší od pozvolného oteplování stejně, jako se liší chronická nemoc od akutního stavu. „Není to jako cukrovka, se kterou se dá žít. Je to jako rakovina – bují, metastázuje a v určitém bodě už není vyléčitelná,“ říká. Sama se rozhodla bojovat kvůli svému synovi a všem dětem, kterým hrozí „chaotická a neobyvatelná budoucnost“.

Guenther vnímá tři formy klimatického pesimismu – „doomerismu“. První vychází z mylné představy, že kolaps je nevyhnutelný. Druhá je nihilistická, elitářská a nepřispívá k žádnému řešení. Třetí pramení z politické frustrace – z pocitu, že elity svět úmyslně nechávají shořet. Tento typ však považuje za pochopitelný: „Musíme ten strach proměnit v odvahu a činy – mluvit o klimatu, tlačit na politiky a firmy.“

Ekonomické modely, které tvrdí, že klimatická změna ukrojí jen malou část globálního HDP, jsou podle ní neuvěřitelně podhodnocené. Držitel Nobelovy ceny William Nordhaus ve svých modelech například zcela opomíjí náklady v dopravě, infrastruktuře, produktivitě práce či vliv společenských otřesů jako jsou války a migrace. Guenther označuje víru, že kapitalismus se může odtrhnout od přírodních limitů, za „kvazi náboženství“ – vědecky nepodložené a nebezpečné.

Podle ní je mylná i představa, že bohatství poskytne neomezenou ochranu. „Myslet si, že betonový dům vás ochrání navždy, je iluze. Krize postupuje, zrychluje a bohatství vás neuchrání před kolapsem potravinových řetězců, kolapsem ekosystémů nebo společenskými nepokoji.“

Závěr: boj z lásky, ne ze strachu
Guenther říká, že klíčem k vyrovnání se s hrozbami klimatické krize je láska – k dětem, k přírodě, k životu. „Láska je nevyčerpatelný zdroj. Věřím, že má větší sílu než chamtivost nebo nenávist. Kdyby tomu tak nebylo, už bychom tu nebyli.“