Americký sen se rozpadl. Už v něj nevěří ani sami Američané

Příkladem střetu snu s realitou je jedenačtyřicetiletý Abdi Nor Iftin, který v roce 2014 imigroval ze Somálska díky vládnímu programu rozmanitostních víz. Poté, co se usadil ve státě Maine a získal americké občanství, letos přišel o práci v agentuře pro přesídlování uprchlíků, a v důsledku toho ztratil i zdravotní pojištění. Podobně vidí situaci čtyřiadvacetiletý kalifornský herec Luke Mullen, který se kvůli úbytku hollywoodských filmových příležitostí a stagnaci studijních výdajů plánuje přestěhovat do Kanady, jejíž nové vládní daňové úlevy zemi pomáhají konkurovat Hollywoodu.

Historicky byl americký sen hnacím motorem pro miliony přistěhovalců, kteří chtěli uniknout evropskému třídnímu systému. Samotný pojem poprvé zpopularizoval historik James Truslow Adams ve své knize The Epic of America z roku 1931, napsané během Velké hospodářské krize, kde jej popsal jako touhu po sociálním řádu, v němž každý dosáhne svého plného potenciálu. Zatímco první generace imigrantů bývá ohledně možností v USA optimističtější, současná administrativa pod vedením prezidenta Trumpa legální i nelegální imigraci výrazně omezuje. Došlo k zablokování některých legálních cest včetně programu rozmanitostních víz, který dříve využil Iftin.

Současně s poklesem imigrace vykazují statistiky možný rekordní odchod rodilých Američanů ze země. V loňském roce poprvé v historii překonal počet Američanů stěhujících se do Irska počet Irů mířících do USA. Výrazně roste také počet amerických žadatelů o britské občanství a počet lidí odcházejících za prací do států Evropské unie, což odjíždějící zdůvodňují politickou situací, náklady na zdravotní péči či celkovou životní úrovní. Cynismus vůči americkému snu je patrný zejména u mladých dospělých, kdy ve věkové skupině 18 až 29 let věří v jeho dosažitelnost pouze jedna pětina respondentů.

Zhoršování ekonomických vyhlídek potvrzují i data harvardského ekonoma Raje Chettyho. Zatímco 90 procent dětí narozených v roce 1940 vydělávalo v dospělosti více než jejich rodiče, u generace narozené v 80 letech minulého století je to již pouhá polovina. Podle sociologů začal úpadek amerického snu v 70. letech s nástupem globalizace a stagnace mezd, přičemž dalším zlomovým bodem byla finanční krize v roce 2008, která pro mnoho lidí znamenala ztrátu stabilního zaměstnání a nedostupnost vlastního bydlení. I přes tyto problémy však americké mzdy zůstávají výrazně vyšší než ve Velké Británii a většině Evropy.

Kritika amerického snu jako mýtu postaveného na vznešené rétorice zakladatelů však není nová. Zejména pro Afroameričany byl tento koncept kvůli historii otroctví a segregace dlouhodobě rozporuplný. Již v roce 1960 popsal Martin Luther King Jr. Ameriku jako zemi s rozpolcenou osobností, jejíž sen zůstává nenaplněn. Spisovatelka Reniqua Allen-Lamphere potvrzuje, že zkušenost černochů s americkým snem je specifická právě kvůli jejich historickému boji za samotnou svobodu.

Navzdory přetrvávající skepsi průzkum deníku The Times ukázal, že 61 procent respondentů v koncept amerického snu stále věří. Čtyřiačtyřicetiletý Brandon Patty, velitel námořních záloh z Floridy a první vysokoškolák ve své rodině, považuje možnosti v Americe za neomezené a je hrdý, že může být součástí tohoto systému. Gonzalo Schwarz, šéf institutu Archbridge, doplňuje, že jejich vlastní výzkumy ukazují víru v americký sen napříč demografickými skupinami díky odlišné metodice dotazování, a varuje před tím, aby se negativní pohled nestal sebenaplňujícím proroctvím.

Sociolog Mark Rank dochází k závěru, že pochybnosti o americkém snu představují příležitost k přehodnocení toho, jak jej učinit dostupným pro každého i v následujících 250 letech. Sám Abdi Nor Iftin, jehož bratr Hassan získal kvůli vízovým omezením v USA občanství v Kanadě, dodává, že i přes všechny prožité těžkosti by si Spojené státy vybral znovu, protože jsou pro něj první láskou.