Alarmující zjištění vědců: Váš mobilní telefon je podle evoluce parazit

V článku publikovaném v Australasian Journal of Philosophy tvrdí, že chytré telefony parazitují na našem čase, pozornosti i osobních datech – a že tento vztah se z původně oboustranně výhodného stal vysoce jednostranným, tedy parazitickým.

Smartphony začínaly jako nástroje, které nám pomáhaly – usnadňovaly komunikaci, orientaci ve městech, ale třeba i správu zdraví. Zpočátku šlo o vzájemně výhodný vztah, tzv. mutualismus, podobně jako u střevních bakterií, které nám na oplátku za prostředí pomáhají s trávením.

Jenže podle vědců se tato symbióza vyvinula v něco jiného. Stejně jako se v přírodě může z prospěšného vztahu vyvinout parazitismus, i smartphony se podle autorů začaly chovat spíše jako digitální vši – čím více nás přinutí scrollovat, tím více benefitují technologické firmy a jejich inzerenti, a to na náš účet.

Biologové definují parazita jako organismus, který získává výhodu z úzkého vztahu s jiným organismem (hostitelem), zatímco tento hostitel nese náklady. A právě tento vzorec dnes přesně sedí na vztah mezi člověkem a jeho chytrým telefonem.

Autoři upozorňují, že aplikace v telefonech jsou čím dál více navrhovány tak, aby maximalizovaly čas, který jim věnujeme, a tím i naše zisky pro reklamu. Samotná data o našem chování pak slouží k dalšímu vylepšování těchto manipulačních technik.

Ačkoliv telefony nabízí praktické funkce, jako jsou mapy, kamery nebo bankovní aplikace, náklady pro uživatele jsou zřejmé – poruchy spánku, oslabené mezilidské vztahy, poruchy nálady nebo oslabení paměti.

Na Velkém bariérovém útesu existuje ryba zvaná čistič wrasse, která se živí parazity z těl jiných ryb. Tento vztah funguje jako mutualismus – dokud čistič nezneužije důvěru a nezačne hostitelskou rybu okusovat. Pokud se tak stane, ryba ho potrestá – třeba vyhnáním. Tento „dohled“ nad vztahem je podle evolučních biologů klíčový.

Mohli bychom tedy i my nějak kontrolovat chování „digitálních parazitů“? Vědci tvrdí, že existují dvě podmínky: schopnost zneužití rozpoznat a schopnost na něj reagovat. A právě tady je problém – většina lidí si ani neuvědomuje, jak jsou manipulováni, a pokud ano, často nemají možnost reagovat.

Dnes jsou telefony nezbytné k přístupu ke službám státu, bankám i každodenní organizaci života. Pokusy o „digitální detox“ proto často selhávají. A co hůř – závislost na chytrých telefonech začíná formovat i naše myšlení, paměť a vnímání světa.

Podle autorů tedy není řešením jen individuální volba – technologické firmy mají příliš velkou informační výhodu a uživatele jednoduše „přehrají“.

Jedinou cestou zpět k rovnováze je kolektivní akce. Za příklad dávají nedávné rozhodnutí australské vlády o zákazu sociálních sítí pro děti, které podle nich ukazuje, jak může vypadat účinná obrana.

Autoři navrhují, že bychom měli zavést pravidla omezující návykové funkce aplikací a obchodování s osobními daty. Jen tak prý dokážeme proměnit vztah člověka a technologie zpět v něco, co nebude vysávat naši pozornost, ale sloužit nám – tak jako na začátku.