Ve světě, kde jsme po tisíciletí bojovali s blechami, všenkami a tasemnicemi, se podle dvou australských vědců objevil nový druh parazita – chytrý telefon. Elegantní, lesklý, s nepřetržitým připojením k Wi-Fi, ale především navržený tak, aby nás pohltil a využíval, říkají filozofka Rachael L. Brown z Australské národní univerzity a evoluční biolog Rob Brooks z UNSW Sydney.
V článku publikovaném v Australasian Journal of Philosophy tvrdí, že chytré telefony parazitují na našem čase, pozornosti i osobních datech – a že tento vztah se z původně oboustranně výhodného stal vysoce jednostranným, tedy parazitickým.
Smartphony začínaly jako nástroje, které nám pomáhaly – usnadňovaly komunikaci, orientaci ve městech, ale třeba i správu zdraví. Zpočátku šlo o vzájemně výhodný vztah, tzv. mutualismus, podobně jako u střevních bakterií, které nám na oplátku za prostředí pomáhají s trávením.
Jenže podle vědců se tato symbióza vyvinula v něco jiného. Stejně jako se v přírodě může z prospěšného vztahu vyvinout parazitismus, i smartphony se podle autorů začaly chovat spíše jako digitální vši – čím více nás přinutí scrollovat, tím více benefitují technologické firmy a jejich inzerenti, a to na náš účet.
Biologové definují parazita jako organismus, který získává výhodu z úzkého vztahu s jiným organismem (hostitelem), zatímco tento hostitel nese náklady. A právě tento vzorec dnes přesně sedí na vztah mezi člověkem a jeho chytrým telefonem.
Autoři upozorňují, že aplikace v telefonech jsou čím dál více navrhovány tak, aby maximalizovaly čas, který jim věnujeme, a tím i naše zisky pro reklamu. Samotná data o našem chování pak slouží k dalšímu vylepšování těchto manipulačních technik.
Ačkoliv telefony nabízí praktické funkce, jako jsou mapy, kamery nebo bankovní aplikace, náklady pro uživatele jsou zřejmé – poruchy spánku, oslabené mezilidské vztahy, poruchy nálady nebo oslabení paměti.
Na Velkém bariérovém útesu existuje ryba zvaná čistič wrasse, která se živí parazity z těl jiných ryb. Tento vztah funguje jako mutualismus – dokud čistič nezneužije důvěru a nezačne hostitelskou rybu okusovat. Pokud se tak stane, ryba ho potrestá – třeba vyhnáním. Tento „dohled“ nad vztahem je podle evolučních biologů klíčový.
Mohli bychom tedy i my nějak kontrolovat chování „digitálních parazitů“? Vědci tvrdí, že existují dvě podmínky: schopnost zneužití rozpoznat a schopnost na něj reagovat. A právě tady je problém – většina lidí si ani neuvědomuje, jak jsou manipulováni, a pokud ano, často nemají možnost reagovat.
Dnes jsou telefony nezbytné k přístupu ke službám státu, bankám i každodenní organizaci života. Pokusy o „digitální detox“ proto často selhávají. A co hůř – závislost na chytrých telefonech začíná formovat i naše myšlení, paměť a vnímání světa.
Podle autorů tedy není řešením jen individuální volba – technologické firmy mají příliš velkou informační výhodu a uživatele jednoduše „přehrají“.
Jedinou cestou zpět k rovnováze je kolektivní akce. Za příklad dávají nedávné rozhodnutí australské vlády o zákazu sociálních sítí pro děti, které podle nich ukazuje, jak může vypadat účinná obrana.
Autoři navrhují, že bychom měli zavést pravidla omezující návykové funkce aplikací a obchodování s osobními daty. Jen tak prý dokážeme proměnit vztah člověka a technologie zpět v něco, co nebude vysávat naši pozornost, ale sloužit nám – tak jako na začátku.
Administrativa prezidenta Trumpa sice tvrdí, že její blokáda Hormuzského průlivu nese ovoce, když se devět lodí včetně čínského tankeru Rich Starry podřídilo rozkazům a obrátilo se, realita na místě však naznačuje jiný příběh. Zatímco se USA soustředí na okamžitý vojenský tlak, Írán si v tichosti buduje pozici, která mu zajistí kontrolu nad touto strategickou tepnou dlouho po skončení současného konfliktu.
Šestnáctiletá éra Viktora Orbána byla pro řadu britských pravicových politiků a akademiků nebývale štědrá. Maďarský režim, který se sám označoval za „neliberální demokracii“, systematicky budoval síť vlivných osobností v zahraničí, které za finanční podporu šířily jeho vidění světa. Drtivá porážka strany Fidesz v nedávných volbách však nyní hrozí, že tento tok peněz z Budapešti do rukou evropských populistů definitivně vyschne.
Prahu dnes nečekaně navštívil generální tajemník NATO Mark Rutte. Aliance jeho cestu oznámila na poslední chvíli, pouhý den předem, což podtrhuje naléhavost témat, která byla na programu. Jediným bodem krátké návštěvy bylo podvečerní jednání s premiérem Andrejem Babišem na Úřadu vlády, kde oba politici diskutovali především o budoucím směřování české obranyschopnosti a závazcích vůči Alianci.
Americký prezident Donald Trump oznámil uzavření desetidenního příměří mezi Izraelem a Libanonem, které vstoupilo v platnost v 17 hodin východoamerického času. Tento krok je vnímán jako zásadní diplomatický průlom, který má poskytnout potřebný prostor pro širší vyjednávání o míru v celém regionu. Klid zbraní má zastavit útoky na hnutí Hizballáh podporované Íránem, které si v Libanonu vyžádaly již přes dva tisíce obětí.
Donald Trump rozpoutal na své platformě Truth Social bezprecedentní slovní válku, která hluboce štěpí jeho vlastní politický tábor. Prezident se v sérii ostrých příspěvků nevybíravě pustil do dříve loajálních konzervativních ikon, jako jsou Tucker Carlson, Megyn Kelly, Candace Owens a Alex Jones. Důvodem je jejich narůstající kritika vojenské intervence v Íránu, kterou Trump zahájil navzdory svým předvolebním slibům o ukončení „nekonečných válek“.
Navzdory bouřlivé rétorice Donalda Trumpa a historicky nejhlubší politické krizi uvnitř Severoatlantické aliance zůstává NATO funkčním a v jádru pevným svazkem. Současné napětí, které vyvolalo americké vojenské tažení v Íránu a následné zablokování strategického Hormuzského průlivu, sice vážně otřásá vzájemnou důvěrou, ovšem k reálnému rozpadu spojenectví má Aliance podle odborníků stále daleko.
Vztah mezi italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který se ještě nedávno zdál být pevným spojenectvím založeným na společné nacionalistické rétorice, prochází hlubokou krizí. Ještě před půl rokem v Šarm aš-Šajchu přijímala Meloniová Trumpovy poklony a usilovně pracovala na tom, aby se stala jeho hlavním evropským spojencem. Byla dokonce jedinou evropskou lídryní, která se zúčastnila jeho inaugurace, a neváhala jej navštívit v jeho soukromém sídle Mar-a-Lago na Floridě.
Spojené státy jsou připraveny udržovat námořní blokádu Íránu tak dlouho, jak bude zapotřebí. Na čtvrteční tiskové konferenci ve Washingtonu to prohlásil šéf Pentagonu Pete Hegseth spolu s předsedou sboru náčelníků štábů Danem Cainem. Podle Hegsetha USA momentálně doplňují své kapacity s „větší silou než kdy dříve“ a dávají íránskému režimu jasně na vybranou mezi řešením „po dobrém, nebo po zlém“.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po masivním nočním útoku na ukrajinská města prohlásil, že Rusko si nezaslouží žádnou úlevu ani rušení sankcí. Noční nálety si vyžádaly 16 mrtvých a přibližně 100 zraněných, přičemž mezi oběťmi jsou i dvě dospívající děti. Zelenskyj zdůraznil, že Rusko sází výhradně na pokračování války, a proto musí být mezinárodní odpověď stejně důrazná, včetně využití všech dostupných prostředků k obraně životů a vyvinutí maximálního tlaku na dosažení míru.
Fotbaloví fanoušci, kteří se chystají na letošní mistrovství světa v USA, čelí nečekaně vysokým nákladům na dopravu. Guvernérka státu New Jersey Mikie Sherrillová ostře zkritizovala federaci FIFA za to, že odmítá dotovat přepravu příznivců ke stadionům. Podle aktuálních informací by totiž zpáteční jízdenka z newyorského nádraží Penn Station ke stadionu MetLife v New Jersey mohla vyjít na více než 100 dolarů (2000 korun).
Rozhodnutí Trumpovy administrativy zavést námořní blokádu Hormuzského průlivu posunulo napětí v Perském zálivu na novou, nebezpečnější úroveň. Tento krok, oznámený po krachu jednání o příměří z 11. dubna, není jen úderem proti Íránu, ale představuje zásadní výzvu pro Peking. Čína je totiž v posledních letech hlavním odběratelem íránské ropy a jednou z mála zemí, jejichž lodě dosud proplouvaly průlivem bez větších potíží.
Maďarští voliči v nedávných volbách zasadili tvrdou ránu šestnáctileté éře Viktora Orbána. Vítězství jeho někdejšího spojence Pétera Magyara a jeho strany Tisza (Respekt a svoboda) je natolik drtivé, že v parlamentu získala ústavní většinu. Tento výsledek znamená zásadní obrat pro zemi, která se pod Orbánovým vedením stala symbolem takzvané iliberální demokracie.