Jak poznáme, že počasí opět zlomilo rekord? Meteorologové odhalili, odkud berou klimatická data

Databáze HadUK-Grid je postavena na tisících měření prováděných po celé zemi. Tato pozorování se následně převádějí do podrobné mřížky s rozlišením jeden kilometr na jeden kilometr, která pokrývá každé místo na území Spojeného království. Tato metoda zajišťuje, že i tam, kde se nenachází žádná meteorologická stanice, máme stále spolehlivou představu o panujících podmínkách. Některé záznamy sahají až do roku 1836, což poskytuje bezkonkurenčně dlouhou časovou řadu pro sledování proměn klimatu.

Dlouhodobost a plošná úplnost této databáze jsou jejími největšími přednostmi. Nejen že zaznamenává běžné hodnoty jako maximální a minimální teploty, množství srážek či počet hodin slunečního svitu, ale zahrnuje i méně obvyklé ukazatele jako rychlost větru, dny se sněhem nebo dny s přízemním mrazem. To vše je k dispozici v denním, měsíčním, sezónním i ročním rozlišení.

Klíčovým prvkem pro určování rekordů je srovnání aktuálních hodnot s tzv. klimatickými průměry. Ty se vždy počítají za třicetileté období, což je mezinárodně uznávaný standard. V současnosti se pracuje s průměry z let 1991–2020. Pokud tedy Met Office oznámí, že daný měsíc byl teplejší nebo deštivější než průměr, porovnává se s tímto obdobím. Pro srovnání: průměrná teplota jara mezi lety 1991 a 2020 činila 8,1 stupně Celsia, zatímco mezi roky 1961 a 1990 to bylo pouze 7,1 stupně. Tato změna už sama o sobě naznačuje směr, kterým se britské klima vyvíjí.

Na konci každého měsíce Met Office analyzuje všechna nová data a zveřejňuje srovnání teplot, srážek a slunečního svitu s dlouhodobým průměrem. Pokud se naměřené hodnoty pohybují v jeho blízkosti, data příliš nevybočují z normálu. Výjimečné je naopak období, kdy počasí výrazně překračuje běžné hodnoty – například extrémně suchý měsíc, neobvykle dlouhá vlna veder nebo rekordní deště. Právě tyto výjimečné situace se zaznamenávají jako nové klimatické rekordy, které pak slouží k dlouhodobému sledování změn.

Jedním z hlavních výstupů založených na datech z HadUK-Grid je každoroční zpráva o stavu klimatu ve Spojeném království, která vychází v červenci. Obsahuje přehled toho, jak se britské klima v uplynulém roce chovalo, a zároveň přináší důkazy o tom, jak se mění v dlouhodobém horizontu. Tento dokument využívají nejen vědci a meteorologové, ale i státní správa a další instituce, které na jeho základě plánují opatření týkající se adaptace na klimatickou změnu.

Spolehlivost databáze je podpořena pravidelnou aktualizací a přísnou kontrolou kvality. Každý rok se do ní přidávají nová měření, ale také historické údaje, které se podaří objevit a ověřit. Mnohdy v tom pomáhají i veřejní dobrovolníci – například v rámci projektu Rainfall Rescue, vedeného profesorem Edem Hawkinsem z University of Reading. Všechna data procházejí dvojí kontrolou: automatickými algoritmy i ručním dohledem odborníků. Metodika odpovídá normám Světové meteorologické organizace (WMO) a používá se nejen ve Spojeném království, ale i v mezinárodním vědeckém prostředí.

Databáze HadUK-Grid tak v tichosti a bez velké publicity mapuje proměny britského klimatu. Její existence nám umožňuje chápat, jak se počasí skutečně mění, a nehodnotit je jen na základě dojmů nebo paměti. Každý rekordní měsíc, každá výjimečná sezóna jsou díky ní zasazeny do širšího kontextu téměř dvousetleté historie. A právě v tomto dlouhodobém pohledu se odhaluje, jak vážně se mění klima, ve kterém žijeme.