V 08:15 6. srpna 1945, když jaderná bomba padala nad Hirošimu, byla Lee Jung-soon na cestě do základní školy. "Můj otec se chystal odejít do práce, ale náhle se vrátil a řekl nám, abychom okamžitě opustili dům," vzpomíná pro BBC dnes, ve svých 88 letech. "Říkají, že ulice byly plné mrtvých – ale já si pamatuji jen pláč. Plakala jsem a plakala."
Tento šokující okamžik před 80 lety změnil život nejen jí, ale i mnoha dalším. Lee Jung-soon vzpomíná na chvíle po výbuchu, kdy se „těla obětí roztavila, takže byly vidět pouze jejich oči“. Sila výbuchu, který odpálil ekvivalent 15 000 tun TNT, zničila celé město a zanechala za sebou znetvořené a neidentifikovatelné mrtvé. "Atomová bomba je opravdu děsivá zbraň," dodává.
Důsledky této první atomové bomby, která okamžitě zabila téměř 70 000 lidí, byly devastující. V následujících měsících přibývaly tisíce dalších obětí, které podlehly popáleninám, dehydrataci a nemocem způsobeným radiací. Bombardování Hirošimy a Nagasaki bylo rozhodujícím bodem konce druhé světové války, ale i symbolem konce japonského imperialismu v Asii.
Co je však často přehlíženo, je skutečnost, že přibližně 20 % obětí v Hirošimě tvořili Korejci. V roce 1945 byla Korea pod japonskou okupací a Korejci, kteří byli v té době v Hirošimě, byli většinou nuceni k práci nebo tam přišli jako součást kolonizační exploatace. Tito Korejci byli obvykle považováni za druhotné občany, pracující na nejtěžších a nejnebezpečnějších úkolech.
Z těchto více než 140 000 Korejců, kteří v Hirošimě žili, přežilo jen několik. A ti, kteří přežili, stále čelí trvalým následkům nejen ve formě zdravotních problémů, ale i v podobě hlubokého sociálního stigmatizování. Mnozí přeživší dodnes žijí ve městě Hapcheon v Jižní Koreji, které je známé jako "Korejská Hirošima", kvůli velkému počtu přeživších, kteří se sem po válce přestěhovali.
Shim Jin-tae, 83letý přeživší a aktivista, také žijící v Hapcheonu, popisuje tuto neustálou diskriminaci a ignorování: "Nikdo nepřijímá odpovědnost. Ne ta země, která bombu shodila. Ne ta země, která nás neochránila. Amerika se nikdy neomluvila. Japonsko dělá, že o nás neví. A Korea? Ta jenom hází vinu na ostatní a nechává nás napospas."
Přestože Lee Jung-soon a další přeživší trpí vážnými zdravotními problémy, jako jsou rakovina, Parkinsonova nemoc, angina pectoris a další dlouhodobé zdravotní problémy způsobené radiací, to, co je ještě těžší, je, že bolest a utrpení nepostihly jen je, ale i jejich potomky.
Syn Lee, Ho-chang, který o ni pečuje, trpí selháním ledvin a čeká na transplantaci. "Myslím, že je to kvůli ozáření, ale kdo to může dokázat?" říká. "Je těžké to vědecky ověřit – potřebujete genetické testy, které jsou vyčerpávající a drahé."
I když korejské ministerstvo zdravotnictví a sociálního zabezpečení (MOHW) zahájilo v letech 2020 až 2024 sběr genetických dat a plánuje pokračovat ve výzkumech až do roku 2029, stále není jasné, zda bude možné vědecky dokázat dědičné účinky radiace na druhou a třetí generaci.
A i když se provádějí studie, podle nichž jsou potomci přeživších náchylnější k různým nemocem, korejské úřady stále požadují více důkazů před uznáním těchto nemocí jako přímých následků jaderného útoku.
Pro Shim Jin-taeho a další přeživší je to však více než jen otázka kompenzace. Jde o uznání jejich utrpení a historie. "Paměť je důležitější než kompenzace," říká. "Naše těla si pamatují, čím jsme prošli… Pokud zapomeneme, může se to stát znovu. A jednoho dne už nebude nikdo, kdo by vyprávěl náš příběh."
Po válce, kdy se Korejci vrátili zpět domů, čelili nejen zdravotním problémům, ale i silné diskriminaci. Mnozí z nich byli považováni za prokleté a zrazené – označeni za nositele nemocí, protože jejich znetvořené tělo bylo považováno za důkaz prokletí. "Hapcheon už měl svůj leprozní ústav," vysvětluje Shim. "A kvůli tomu si lidé mysleli, že přeživší atomové bomby mají také kožní nemoci."
Tato stigmatizace vedla k tomu, že mnozí přeživší raději mlčeli o svém utrpení. "Přežití bylo důležitější než hrdost," dodává Shim. A i když dnes Lee Jung-soon a další přeživší čelí těžkým zdravotním následkům, stále neexistuje oficiální uznání jejich obětí. Mnozí se ptají, proč stále musí bojovat o uznání, když jejich bolesti a následky jsou jasně viditelné.
Situace přeživších se stále nezlepšila ani v Koreji, kde se dlouhá léta nebralo v úvahu jejich utrpení. Až v roce 2019, více než 70 let po útoku, Ministerstvo zdravotnictví poprvé zveřejnilo zprávu o situaci těchto obětí. Ale i přesto stále mnoho lidí žije v nejistotě a bez uznání.
V roce 2025, kdy Japonsko oficiálně hovoří o míru, přichází do Hapcheonu návštěva japonských představitelů, ale lidem stále chybí omluva za zneužívání Korejců během a po druhé světové válce. Jak říká japonská aktivistka Junko Ichiba, "Mír bez omluvy je bezvýznamný."
Před rokem Donald Trump po svém volebním vítězství hřímal o „bezprecedentním a mocném mandátu“ a během lednové inaugurace tvrdil, že se celý národ rychle sjednocuje pod jeho agendou. Dnes, o necelý rok později, se však tato slova střetávají s tvrdou realitou průzkumů veřejného mínění. Ukazuje se totiž, že Trumpova podpora je pravděpodobně nejslabší v celé jeho politické kariéře.
Východně od Záporoží, v rovinaté krajině protkané zničenými vesnicemi, svádějí ukrajinské dronové posádky nekonečnou bitvu o udržení frontové linie. Právě zde, v úseku mezi obcemi Pokrovske a Huliaipole, dosáhlo Rusko v posledních týdnech nejvýraznějších územních zisků. Pro ukrajinské operátory, jako je třiatřicetiletý Dmytro ze specializovaného praporu „Scythian Griffins“, je každodenní realitou sledování tuctů videozáznamů a snaha zastavit nepřátelské infiltrátory dříve, než ovládnou strategické výšiny.
Válečná rétorika Kremlu v posledních dnech nabývá na intenzitě, což potvrdil i ruský prezident Vladimir Putin během svého středečního vystoupení před špičkami ministerstva obrany. Ve svém projevu nešetřil urážkami na adresu evropských představitelů, které bez obalu označil za „malá prasátka“.
Mediální gigant Warner Bros Discovery (WBD) ve středu oficiálně vyzval své akcionáře, aby odmítli nepřátelskou nabídku na převzetí od společnosti Paramount Skydance v hodnotě 108,4 miliardy dolarů. Správní rada WBD označila tuto nabídku za „naprosto nedostatečnou“ a plnou rizik. Celý spor se odehrává v kulisách tvrdé korporátní války o ovládnutí jednoho z nejvýznamnějších hollywoodských impérií.
Nejslavnější muzeum světa, pařížský Louvre, se ve středu dočká alespoň částečného otevření. Rozhodli o tom zaměstnanci poté, co odhlasovali prodloužení stávky za lepší pracovní podmínky a vyšší mzdy. Situace v nejnavštěvovanější kulturní instituci světa zůstává napjatá a provoz omezují protesty, které začaly již dříve tento týden.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve středu důrazně vyzvala evropské lídry, aby na nadcházejícím summitu v Bruselu bezodkladně rozhodli o financování Ukrajiny. Ve svém projevu v Evropském parlamentu ve Štrasburku zdůraznila, že zajištění prostředků pro Kyjev na další dva roky je naprostou prioritou. Podle jejích slov má Unie na stole dvě cesty – buď využije výnosy ze zmrazených aktiv, nebo se jako celek zadluží.
Spojené státy si v hlubinách oceánů stále udržují převahu nad Čínou, ale tento náskok se v posledních letech dramaticky zmenšuje. Rychlá expanze a modernizace čínského ponorkového loďstva představuje přímou výzvu pro americkou dominanci, která trvala od dob studené války. Strategická rovnováha v Indo-Pacifiku se tak začíná posouvat, což nutí obě velmoci k horečným přípravám na případný podmořský střet.
Imigrace patří v rámci Evropské unie k nejvíce rozdělujícím tématům, což se v poslední době jasně ukazuje i v Německu. Země prochází výraznou proměnou veřejného i politického postoje. Kancléř Friedrich Merz nedávno prohlásil, že Syřané již v Německu nemají nárok na azyl, a vláda je začíná motivovat k dobrovolnému návratu do vlasti.
Svět se nezadržitelně blíží k období, které vědci označují jako vrchol vymírání ledovců. Podle nové studie publikované v časopise Nature Climate Change by mohlo v polovině tohoto století zanikat až 4 000 ledovců ročně. Toto tempo odpovídá situaci, jako by se každý rok kompletně rozpustily všechny ledovcové masivy v evropských Alpách.
Policie v Novém Jižním Walesu oficiálně obvinila Naveeda Akrama, který jako jediný z útočníků přežil nedělní masakr na sydneyské pláži Bondi. Celkem čelí devětapadesáti trestným činům, mezi nimiž figuruje patnáct vražd a spáchání teroristického aktu. Jeho otec a komplic v jedné osobě, padesátiletý Sajid Akram, zemřel přímo na místě během přestřelky s bezpečnostními složkami.
Jiřina Bohdalová už s předstihem dostala nejlepší možný vánoční dárek, když se konečně stala prababičkou. Legendární herečka je jako čtyřiadevadesátiletá důchodkyně plná sil, což opět dokázala, když se setkala s Halinou Pawlowskou.
Od prosince probíhá meteorologická zima, ale v posledních panuje počasí, které spíš připomíná podzim. Podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) navíc nic nenasvědčuje tomu, že by u nás mělo začít vydatněji sněžit.