Vědci jsou zmateni. Ve vesmíru objevili podivnou věc, nikdo ji ale nedokáže vysvětlit

Tato záhadná vesmírná událost byla pozorována díky pozemnímu sledovacímu systému ATLAS, který sleduje oblohu kvůli případným hrozbám ze strany asteroidů. Výbuch „Krávy“ byl však až stokrát jasnější než běžná supernova a během několika dní zase zmizel, což je pro tyto jevy neobvyklé – supernovy svítí týdny až měsíce. Navíc měl podle vědců z britské Univerzity v Sheffieldu podivně plochý tvar.

Od té doby byly podobné výbuchy objeveny jen v omezeném počtu – například „Koala“ (ZTF18abvkwla), „Velbloud“ (ZTF20acigmel), „Tasmánský čert“ (AT2022tsd) nebo „Pěnkava“ či „Kolouch“ (AT2023fhn). Nejnovější z nich, detekovaný v listopadu 2024, zatím oficiální přezdívku nemá, ale vědci zvažují jméno „Vosa“ (AT2024wpp). Tento výbuch byl podle odborníků nejjasnějším LFBotem od „Krávy“ a jeho raná detekce umožnila detailní sledování i pomocí Hubbleova teleskopu.

Původ těchto explozí zůstává nejasný. Původní teorie předpokládala, že jde o tzv. selhané supernovy – hvězdy, které se zhroutily do sebe, ale místo výbuchu vytvořily černou díru nebo neutronovou hvězdu, která hvězdu „sežrala zevnitř“. Tato teorie ale naráží na nedostatek důkazů – například u výbuchu „Vosy“ nebyly detekovány žádné proudy materiálu, které by takový jev měl doprovázet.

Alternativní vysvětlení, které nyní získává na síle, říká, že tyto LFBoty vznikají při „stržení“ hvězdy do nitra tzv. středně hmotné černé díry. Tyto černé díry mají hmotnost mezi 100 až 100 000 Sluncí a dosud nebyly definitivně prokázány. Pokud se potvrdí, že právě tyto černé díry jsou původci LFBotů, mohlo by jít o přelomový objev – chybějící článek mezi běžnými a supermasivními černými dírami.

Podle studie z nizozemského Ústavu pro kosmický výzkum, kterou vedl Zheng Cao, se podařilo z rentgenových pozorování „Krávy“ zjistit přítomnost disku materiálu kolem výbuchu. Počítačové modely ukazují, že tento disk odpovídá scénáři, kdy hvězda byla roztrhána a postupně požírána černou dírou střední velikosti. Každé „sousto“ hvězdy by přitom způsobilo jeden z těchto jasných záblesků.

Jinou možností je, že výbuchy způsobují masivní hvězdy zvané Wolf-Rayetovy hvězdy, které se dostanou do interakce s malou černou dírou – o hmotnosti 10 až 100 Sluncí. Tento model podporuje například Brian Metzger z Kolumbijské univerzity v New Yorku.

Bez ohledu na původ je jasné, že LFBoty jsou mimořádně vzácné – dosud bylo zaznamenáno jen asi 12 případů. Astronomové doufají, že počet těchto událostí brzy naroste. V roce 2026 má být vypuštěn izraelský vesmírný teleskop Ultrasat, který bude schopen díky svému širokému zornému poli zachytit více podobných přechodných jevů. Teleskopy jako James Webb Space Telescope (JWST) by pak mohly nabídnout podrobné údaje o konkrétních výbuších – pokud se jim podaří zaměřit správným směrem včas.

„Model středně hmotné černé díry je v tuto chvíli ten nejzajímavější,“ říká Daniel Perley z Liverpool John Moores University. „Stále ale nemáme dost důkazů, že tyto černé díry skutečně existují. LFBoty by mohly být klíčem.“

Pro potvrzení hypotéz bude potřeba analyzovat desítky dalších podobných výbuchů. Do té doby zůstanou „kravské záblesky“ jednou z nejzáhadnějších událostí ve vesmíru – a možná i jednou z nejdůležitějších stop k pochopení černých děr i temné hmoty.