Válečné tažení Donalda Trumpa proti Íránu a s ním spojené ekonomické otřesy by se mohly stát rozhodujícím faktorem jeho politické porážky. Přestože prezident v posledních týdnech slavil úspěchy, jako bylo například dopadení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, situace na Blízkém východě začíná představovat hrozbu, kterou ani americká energetická soběstačnost nemusí zastavit. Trump je sice přesvědčen o neporazitelnosti své společné ofenzivy s Izraelem, ale nálada americké veřejnosti se začíná obracet proti němu.
Trump se na sociálních sítích snaží bagatelizovat dopady na energetické trhy a tvrdí, že krátkodobý nárůst cen ropy je malou daní za světový mír. Podle něj ceny prudce klesnou, jakmile bude íránská jaderná hrozba definitivně zničena. Jeho pocit neohroženosti posiluje i fakt, že americká ekonomika doposud vykazovala značnou odolnost vůči jeho dřívějším krokům, včetně cel nebo deportací pracovníků z řad imigrantů.
Spojené státy jsou dnes sice lépe chráněny proti energetickým šokům než během krize v roce 1973, ale nejsou vůči nim imunní. Podíl ropy na celkové spotřebě energie v USA klesl, zatímco role zemního plynu vzrostla. To sice částečně tlumí dopady globálních výkyvů, ale cena ropy se stále určuje na světových trzích bez ohledu na to, zda pochází z Texasu nebo z Perského zálivu.
Když Írán ochromil dopravu v Hormuzském průlivu a Katar přerušil dodávky zkapalněného plynu, evropské trhy se otřásly. V USA se sice index S&P 500 stále drží blízko svých historických maxim, ale běžní Američané začínají pociťovat dopady na čerpacích stanicích. Cena běžného benzinu již překonala hranici 3,50 dolaru za galon, což je nejvíce za celou dobu Trumpova úřadování.
Vládní prognózy nyní naznačují, že maloobchodní ceny pohonných hmot se na úroveň z roku 2025 vrátí nejdříve na podzim roku 2027. Cena nafty má zůstat nad předválečnou úrovní minimálně do konce příštího roku. To s sebou nese dominový efekt, kdy přepravní společnosti, zemědělci i letecké společnosti přenesou vyšší náklady přímo na zákazníky v podobě dražších potravin a služeb.
Tento vývoj se nevyhnutelně projeví v březnových číslech o inflaci, která se přitom v únoru zdála být stabilizovaná na 2,4 %. Rostoucí náklady na život a drahé palivo pravděpodobně zablokují plánované snižování úrokových sazeb Federálním rezervním systémem. Pro Trumpa to znamená přímý zásah do jeho preferencí u voličů, pro které je cena benzinu klíčovým ukazatelem stavu země.
Prezident se sice snaží situaci řešit plánem na doprovod tankerů průlivem nebo uvolněním sankcí na vývoz ruské ropy, ale tyto kroky k rychlému sražení cen stačit nemusí. Trump věří v „bezpodmínečnou kapitulaci“ Teheránu a prohlašuje, že válka je téměř u konce. Historické zkušenosti však ukazují, že samotné letecké bombardování k trvalému vítězství a nastolení klidu v regionu málokdy vede.
Íránské revoluční gardy ani milice Basídž se pravděpodobně nevzdají jen proto, že byla zničena infrastruktura země. Tisíce ozbrojených bojovníků jsou stále schopny klást odpor a udržovat nepřátelský režim u moci. Trumpovi poradci by si měli uvědomit, že rozbití země na kusy automaticky neznamená konec hrozby pro ropné tankery pohybující se v blízkosti íránských břehů.
Trump má nyní několik možností, z nichž žádná není ideální. Může ustoupit ze svých maximalistických požadavků, vyhlásit vítězství a stáhnout loďstvo, což by ale působilo jako projev slabosti. Další variantou je nasazení pozemních sil, které zatím nevyloučil, nebo pokračování v bombardování civilních cílů. Obě cesty jsou však zdlouhavé a politicky riskantní.
Zdlouhavý konflikt znamená i dlouhodobou ekonomickou bolest pro americké domácnosti. Trump tak může tvrdě narazit na zjištění, že svrhnout rivaly v Latinské Americe bylo podstatně snazší než dosáhnout vítězství na Blízkém východě. Právě odpor americké veřejnosti k nekonečným a drahým válkám může být tou silou, která ukončí jeho politickou kariéru.
Íránský ministr zahraničí Abbás Arákčí v rozhovoru pro web Al-Araby al-Jadeed prohlásil, že nový nejvyšší vůdce Modžtaba Chameneí je v dobrém zdravotním stavu a plně kontroluje probíhající situaci. Šestapadesátiletý Chameneí, který nastoupil do čela země po smrti svého otce, se od převzetí moci neobjevil na veřejnosti, což vyvolalo vlnu spekulací o jeho skutečné kondici.
Válečné tažení Donalda Trumpa proti Íránu a s ním spojené ekonomické otřesy by se mohly stát rozhodujícím faktorem jeho politické porážky. Přestože prezident v posledních týdnech slavil úspěchy, jako bylo například dopadení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, situace na Blízkém východě začíná představovat hrozbu, kterou ani americká energetická soběstačnost nemusí zastavit. Trump je sice přesvědčen o neporazitelnosti své společné ofenzivy s Izraelem, ale nálada americké veřejnosti se začíná obracet proti němu.
Americký prezident Donald Trump v sobotním telefonickém rozhovoru pro stanici NBC News prohlásil, že Spojené státy by mohly provést další údery na klíčový íránský terminál pro vývoz ropy na ostrově Charg „jen tak pro radost“. Prezident v rozhovoru odmítl vyhlídky na rychlou mírovou dohodu s Teheránem a uvedl, že současné podmínky nejsou pro USA dostatečně dobré.
V pražském Kongresovém centru se v sobotu večer odehrálo slavnostní udílení 33. ročníku cen Český lev, které oslavilo nejvýraznější filmové a televizní počiny loňského roku. Večerem poprvé provázela stand-up komička Bianca Cristovao, která ceremoniál otevřela futuristickou scénkou z Prahy roku 2050 a následně sál bavila vtipy o české politice i svém slavnějším bratrovi Benovi.
Zatímco se pozornost světové veřejnosti upírá k válečnému konfliktu na Blízkém východě, ukrajinská armáda využívá taktické situace k postupu ve své protiofenzivě. Od konce ledna 2026 se ukrajinským silám podařilo osvobodit více než 400 kilometrů čtverečních území na jihu a východě země. Tento vývoj výrazně narušuje plány Ruska na jeho očekávanou jarní ofenzivu ještě předtím, než mohla naplno začít.
V průmyslovém přístavu Rás al-Chajma ve Spojených arabských emirátech se rozhostilo tísnivé ticho. Tam, kde obvykle vládne čilý námořní ruch, nyní nehybně kotví lodě. Na obzoru se v oparu rýsují stovky tankerů, které v posledních dnech vytvořily nekonečnou frontu podél vodní cesty, jež se stala nejnebezpečnějším místem pro světovou plavbu – Hormuzského průlivu.
Americký prezident Donald Trump ohlásil začátek boje za uvolnění strategického Hormuzského průlivu, který je momentálně ochromen probíhajícím konfliktem s Íránem. Na své sociální síti Truth Social Trump zdůraznil, že Spojené státy zajistí bezpečný a volný průjezd touto klíčovou obchodní tepnou „tak či onak“. Podle jeho slov je nepřijatelné, aby byla světová ekonomika rukojmím teheránského režimu.
Americké letectvo provedlo v noci na sobotu rozsáhlý úder na íránský ostrov Charg, který tvoří pilíř tamního hospodářství. Právě z tohoto strategického místa v Perském zálivu totiž proudí do světa přes 90 % íránské ropy.
Zatímco se pozornost světa od konce února 2026 upírá k americkým a izraelským úderům v Íránu, v jeho stínu se rozhořel další zásadní konflikt. Vztahy mezi Pákistánem a afghánským hnutím Tálibán dosáhly bodu mrazu, což vyvrcholilo 27. února vyhlášením „otevřené války“ ze strany Islámábádu. Tato situace vyvolává zásadní otázku: Co vlastně Pákistán v Afghánistánu sleduje?
Historie se opakuje a Spojené státy kráčejí v Íránu do stejné pasti, jakou si před dvěma dekádami připravily v Iráku, varují experti. Ačkoliv americká armáda tehdy dosáhla všech svých taktických cílů – Saddám Husajn byl dopaden a režim se zhroutil během tří týdnů – politický výsledek byl katastrofální. Irák je dnes autoritářským státem s hlubokými vazbami na Teherán. Tato propast mezi vojenským úspěchem a politickou realitou je přesně tím místem, kde americké strategie v uplynulých letech selhaly.
Mezi Evropskou unií a Spojenými státy nebezpečně houstne atmosféra a hrozba návratu k otevřené obchodní válce je čím dál reálnější. Washingtonu dochází trpělivost s Bruselem, který podle amerických představitelů neplní dohodu uzavřenou loni v červenci v Turnberry. Americký obchodní zmocněnec Jamieson Greer si podle webu Politico postěžoval, že zatímco USA své závazky splnily, EU neimplementovala prakticky nic a příslušná legislativa o clech zůstává měsíce zablokovaná.
Německý kancléř Friedrich Merz v posledních dnech výrazně přehodnotil svůj postoj k válce v Íránu a začal se otevřeně vymezovat proti strategii amerického prezidenta Donalda Trumpa. Zatímco ještě minulý týden během návštěvy v Bílém domě Merz ujišťoval Trumpa o své plné podpoře a shodě na cíli svrhnout režim v Teheránu, jeho nadšení nyní vystřídala ostrá kritika. Tento obrat přichází ve chvíli, kdy se naplno projevují ničivé dopady konfliktu na německou ekonomiku a bezpečnost.