Toalety, jak je známe, skončí? Odborníci volají po zásadní změně

Splachování odpadu představuje téměř třetinu spotřeby vody v domácnostech v USA, uvádí Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA). S postupující klimatickou krizí a častějšími obdobími sucha i povodněmi se ukazuje, že tradiční toalety jsou neudržitelné.

V krizových oblastech nebo tam, kde není přístup k tekoucí vodě, je potřeba inovací ještě naléhavější. Odborníci přitom upozorňují, že lidský odpad nemusí být jen problémem, ale může se stát zdrojem obnovitelné energie či přírodního hnojiva.

Finská architektka Arja Renell, která na Benátském bienále představila „suchou toaletu“, ukazuje jednu z cest. Tento typ toalety odděluje moč od stolice a pomocí větrání brání šíření zápachu. V zemi jako Finsko jsou takové toalety běžné zejména na venkově.

Po použití suché toalety se obsah zasype rašelinou nebo pilinami a následně se nechá několik měsíců uzrát, aby zničil mikroorganismy. Výsledkem je materiál bohatý na dusík a fosfor, ideální pro přírodní hnojení.

V USA se suché kompostovací toalety často používají na místech bez kanalizace. Podle inženýrky Kelsey McWilliams roste zájem o tyto systémy i v oblastech postižených suchem či záplavami. McWilliams založila společnost Point of Shift, která se zaměřuje na udržitelné sanitární systémy.

Instalace takových zařízení však naráží na řadu překážek. Legislativa, prostorové možnosti ve městech i odpor veřejnosti, která vnímá lidský odpad jako něco odpudivého, brzdí širší rozšíření těchto technologií.

Startup Change:WATER Labs, vedený vědkyní Dianou Yousef, se snaží tento problém obejít novým přístupem. Jejich produkt „iThrone“ využívá materiál, který dokáže odpad zmenšit až o 97 % během jediného dne.

„Vyvinuli jsme technologii, které s láskou říkáme ‘smršťovací fólie na exkrementy’,“ uvedla Yousef. iThrone ukládá odpad do speciálního vaku a díky odpařování výrazně snižuje jeho objem, čímž zjednodušuje hygienickou správu odpadu.

iThrone už prošel testováním v komunitách v Ugandě a Panamě, kde lidé nemají přístup k bezpečné kanalizaci. Přestože zatím neumí odpad přímo využít, Change:WATER Labs plánuje budoucí verze, které by mohly vodu z odpadu recyklovat nebo produkovat energii.

Mezitím v USA a Evropě začínají některá města měnit pravidla hry. V San Francisku například nová legislativa vyžaduje, aby budovy nad 100 000 čtverečních stop měly vlastní systémy recyklace odpadní vody.

Ve švédském Helsingborgu vzniklo inovativní zařízení RecoLab, které odděluje odpadní vody už na zdroji. Projekt počítá s využitím recyklované vody pro bazény a s výrobou bioplynu z lidského odpadu.

RecoLab ukazuje, že pokud odpad separujeme už při vzniku, je jeho recyklace výrazně snazší. Cílem projektu je mimo jiné vzdělávat veřejnost o hodnotě odpadních vod a o možnostech jejich využití.

Arja Renell i Amanda Haux z RecoLabu se shodují, že ačkoliv změna městských kanalizačních systémů působí náročně, existují inspirativní příklady, které ukazují, že to možné je. Podle Renell však nové technologie musí být pro uživatele stejně jednoduché jako tradiční toalety.

„Chození na toaletu musí zůstat jednoduché,“ uzavírá Renell. Pokud chceme změnit svět kanalizace, musíme nabídnout řešení, která nebudou uživatele zatěžovat, ale přirozeně je přijmou za své.